Právě proběhlé volby do Poslanecké sněmovny byly během kampaně i po ní označovány za přelomové. Takový soud zatím ponechme historii, nicméně většina komentátorů, místních, ale hlavně světových, považuje jejich výsledky za hrozivé znamení. Někteří mluví o konci režimu nastoleného po Sametové revoluci, jiní o znovuzavedení vlády jedné strany, další o možnosti našeho odtržení od Západu, k němuž jsme patřili tisíc let s výjimkou nedávné komunistické totality.
Těžko říci, co se bude dít, koneckonců v tuto chvíli ani není jasné, zda se v roztříštěné a polarizované Sněmovně vůbec podaří najít funkční většinu a sestavit vládu, anebo zda nás čekají nové volby. Ačkoli patřím mezi ty, kdo sdílejí výše zmíněné obavy, zároveň jako kazatel evangelia trpím profesionální deformací a toužím se i v této situaci podělit o nějaké radostné zprávy. Vidím jich hned krásných sedm (snad v tom je má druhá profesionální deformace jakožto biblisty):
1. Převrat se nekoná
Dvě strany vedené agenty StB a jedna xenofobně extrémistická nezískaly ústavní většinu (do té jim 5 poslanců chybí). Nemohou tedy přenastavit politický systém, tj. zrušit senát a místní zastupitelstva, zavést jednokolový většinový systém do okrájené Sněmovny, přenést veškeré důležité rozhodování na referenda, uzavřít hranice, vystoupit z NATO, EU atd. Toto vše reálně hrozilo. Někdo to přímo sliboval, jiný o tom aspoň „snil, když nespal“. Šlo by o rychlý a nevratný konec současného zřízení. Chvála Bohu, převrat se nekoná. Demokracie pokračuje.
2. Papaláši dostali za vyučenou
„Tradiční“ strany, které si po desítky let rozdělovaly moc a vliv a braly své postavení za samozřejmost, ztratily důvěru velké části voličů. ODS, ČSSD a KDU-ČSL získaly jen mezi jedenácti a pěti procenty. Je to velký políček (slovy ministra Chovance), ale hlavně velká šance pro zásadní obrodu těchto stran a pro návrat k věrohodnému zastupování zájmů svých voličů. Kéž by tuto příležitost využily k účinnému pokání a byly v následujících letech zdravou demokratickou opozicí. V jistém smyslu je v Česku „tradiční stranou“ také KSČM. V jejím případě bych řekl, že nešlo o políček, ale o potenciálně smrtelnou ránu, která může odstartovat její nezadržitelný pád do propadliště dějin, kam se už dávno odebraly její sesterské strany v okolních zemích.
3. Peníze nejsou všechno
Nečekaný úspěch Pirátů ukazuje, že peníze opravdu nejsou všechno. Kampaň je prý stála směšných 8 milionů korun, přesto skončili na 3. místě hned za ODS a psychologicky jsou vítězi (nebo alespoň „skokany“) těchto voleb. Piráti fungují zcela jinak, než jsme u stran zvyklí. Praktikují princip DIY (Do it yourself) převzatý z anarchistické scény, stojí na nadšení pro společnou věc, duchu komunity, radikální transparentnosti – a také na nesporné inteligenci lidí, kteří ji vytvářejí. A hlavně – člověk má pocit, že to ty kluky a holky opravdu baví! Že rozjíždějí veselou a nepřehlédnutelnou politickou technoparty – a že ji rozhodně nebudou tlumit nebo předělávat na nějaký ples v opeře. Bude to politika bez kravaty a bez mlžení. Není sice úplně jasné, co všechno od nich můžeme čekat, ale jsou to inteligentní vzdělaní lidé, často s mezinárodní zkušeností a rozhledem, takže se jich rozhodně nebojím. A obzvlášť mě těší, že hlavní pirát Bartoš je tak trochu kolega – studoval mj. Husitskou teologickou fakultu UK (ale ty dva doktoráty má zas odjinud).
4. Xenofobové nevyhráli
Ano, pravicově extremističtí Okamurovci se sice dostali do Sněmovny, paradoxně díky ex-komunistickým voličům a bohužel také díky mnohým křesťanům, kteří náhle uvěřili „jinému evangeliu“ (ačkoli je před svým bratrem Tomiem varoval jeho hluboce věřící bratr Hayato); SPD ale byla odsunuta až na čtvrté místo. Ano, je sice nechutné, že tito odpůrci (nejen) náboženské svobody dosáhli na 22 mandátů, ale v okolních zemích získaly podobné xenofobní strany i mnohem více. SPD s deseti procenty rozhodně není žádným vítězem voleb. Předpokládám, že se s nimi nikdo nebude bavit a v politice se maximálně znemožní, tak jako v 90. letech jejich předchůdci Sládkovci.
Reklama
5. Pravostředové strany nepropadly
Tři strany, které soutěžily o téměř shodnou skupinu voličů na pravém středu spektra, a u kterých nebylo jisté, zda se přehoupnou přes 5%, nakonec uspěly všechny. Jednak to znamená rekordně malý počet propadlých hlasů a hlavně tyto tři strany mají dohromady plných 23 křesel, takže pokud by dokázaly postupovat společně, mohly by být třetí nejsilnější silou ve Sněmovně, hned po ODS (s 25 poslanci). TOP 09 zřejmě zažije velkou personální a generační obměnu a Starostové jsou vedle Pirátů další autentické hnutí s velkou dynamikou a potenciálem k růstu. U Lidovců se uvidí.
6. O kremrole není zájem
Obě kremelské strany – Zemanova SPO a Robejškovi Realisté – totálně propadly. Nedosáhly ani na jedno procento. To je velmi zajímavý výsledek vzhledem k oblibě současného prezidenta s jeho zahraničním směřováním – a také vzhledem k profesionální a jistě mimořádně drahé billboardové kampani pana Robejška, který „realisticky“ očekával desetiprocentní výsledek (získal 0,7%).
7. Tahle země není pro nácky
Z celkem 31 kandidujících stran dobrá polovina reprezentovala různé odstíny hnědi. Což zní strašně, ale na druhou stranu víme, že „dům rozdělený sám v sobě padne“. Dalo se očekávat, že se tato uskupení mezi sebou vzájemně okradou o hlasy – skutečnost ale předčila očekávání! SPD je jen byznys pana Okamury, který sice xenofobii prodává, ale jako český Japonec jí těžko může sám věřit. Opravdovým xenofobům, náckům a národovcům ale čeští voliči nakopali zadky. Ať už si říkali Rozumní, DSSS, Sládkovi Republikáni, Řád národa, Blok proti islamizaci, nebo jakkoli jinak, žádná z těchto bojůvek nepřekročila ani 0,2% hlasů. Zářným příkladem je tzv. „Národ sobě“ (300 hlasů) nebo „Česká národní fronta“ (117 hlasů) – obě s krásným výsledkem 0,00%. Vzpomínáte? Ještě před rokem dvěma pochodoval A. B. Bartoš v ulicích s šibenicemi a docent Konvička řečnil na Albertově vedle prezidenta republiky. A kde je jim dnes konec? Češi se zřejmě opravdu nacifikovat nechtějí.
A co jsou špatné zprávy letošních voleb? Všechno ostatní.
Autor: Alexandr Flek, teolog a vedoucí projektu Bible21, Foto: screenshot/youtube.com