Bibli jsem koupil na černém trhu, vzpomíná bývalý mafián

Narodil jsem se v roce 1971 v ateistickém Sovětském svazu a Bibli jsem poprvé spatřil jako dospívající. A to jen na okamžik, když jsme s kamarádem přišli do domu jeho prarodičů, kteří byli baptisté. Moji rodiče byli nominálními pravoslavnými křesťany a z Bible neznali naprosto nic. Moje matka chodívala občas do pravoslavného kostela, ale tam kněz jenom něco zpíval, čemu nikdo nerozuměl. Otec tam chodil jenom dvakrát do roka, na Vánoce a na Velikonoce. Byl to násilník a dopouštěl se příliš mnoha surovostí, takže matka umřela, když mi bylo devět.

Otec se oženil s jinou ženou a moje teprve sedmnáctiletá sestra Lidia se musela starat o mne i o druhou sestru Lenutu, které bylo patnáct. Byl jsem plný nenávisti a vzteku a mým největším snem bylo otce zabít a pomstít se za matčinu smrt i za naše zničené dětství. Ve škole jsem se snažil prospívat co nejlépe a tam do mne denně vtloukali ateismus. Tak se ze mne brzy stal přesvědčený ateista a na střední škole jsem byl celoškolským tajemníkem Komsomolu (organizace komunistické mládeže – pozn. red.). Snažil jsem se přesvědčovat děti z křesťanských rodin, aby se zřekly víry a staly se komunisty. Úspěch jsem ale neměl a dnes jsem rád, že zůstaly ve víře pevné a moje úsilí vyšlo naprázdno.

 

„Vždyť je to kniha pro hlupáky!“

Po střední škole jsem na Moldavské státní univerzitě v Kišiněvu začal studovat historii. Během prvního měsíce jsme probírali dějiny starověkého světa a jeden profesor, komunista, se nás zeptal: „Četli jste Bibli?“

To nás překvapilo: „Proč bychom ji měli číst? Copak Bible není nudná kniha nesmyslných modliteb pro staré hlupáky, jak nás tomu učili ve škole?“

„Ne,“ on na to, „a pokud si ji nepřečtete, neopovažujte se říkat si historici. Je to totiž hlavní zdroj informací o dějinách starověkého světa. A je to také kniha, která nejvíce ovlivnila dějiny lidstva. Jak chcete jednou bez znalosti této knihy porozumět umění a literatuře?“

To mě tak zaujalo, že jsem hned běžel do univerzitní knihovny a požádal o Bibli. Naneštěstí mi ale sdělili, že mají jen pár výtisků, takže musím počkat, až si ji přečtou jiní a přijde na mne řada. Pak že mi ji na několik hodin půjčí. Já na to: „Copak se dá Bible přečíst za pár hodin? Já si ji chci přečíst celou!“

Zkoušel jsem si Bibli sehnat v pravoslavném kostele, ale tam ji neměli. Tak jsem si ji nakonec opatřil na černém trhu, kam si lidé chodili kupovat střelné zbraně a drogy. Dal jsem za ni celé měsíční stipendium. Přečetl jsem ji celou. Začal jsem knihou Genesis a ta mi připadala jako příběhy pro děti. Avšak četl jsem dál a zakrátko jsem zjistil, že přijímám existenci Boha. Při četbě Nového zákona jsem pocítil lásku k Ježíši a jeho učení, ale zdálo se mi, že žít podle jeho slov je pro mne nebo pro kohokoli jiného nedosažitelné. Pokračoval jsem v četbě Bible další tři roky, až jsem nakonec Ježíše přijal a prožil znovuzrození.

Významnou roli v mém rozhodnutí hrál můj kamarád. Byl mým trenérem bojových umění a zapojil mě do místní mafie. Postupem času se stal jejím šéfem a já mužem číslo dvě. Když odjel na rok do Moskvy, aby se od severokorejského mistra naučil taekwondo, vedení kišiněvské mafie jsem převzal já. Když mě požádal, abych za ním přijel, myslel jsem si, že mi chce jen předat nové rozkazy, koho máme zničit, nebo něco podobného. Po příjezdu jsem však našel úplně nového člověka. Žádné nadávání, nevázaný sex, násilí nebo lhaní. Tohle všechno zmizelo. Pozoroval jsem ho a po třech dnech mi bylo jasné, že takhle nežije z vlastních sil. Nedokázal by to ani pár hodin. To pro mě byl důkaz Boží moci.

První velkou změnou, která se se mnou stala poté, co jsem přijal Krista, bylo to, že jsem přestal být pyšný. Býval jsem hrubý a násilnický, ale nikdy jsem nikoho nepožádal o odpuštění. Raději bych zemřel, než bych se někomu omluvil. Než jsem odjel za kamarádem do Moskvy, opil jsem se a jednoho člověka jsem zbil. Když jsem se pak vrátil domů, vyhledal jsem ho a požádal ho o odpuštění. Vůbec nechápal, co se stalo.

 

Stačily mi dva dny a dvě noci

Po obrácení jsem během necelých tří týdnů znovu přečetl celou Bibli. Chápal jsem, že v ní jsou ukryty velké poklady, ale nevěděl jsem, jak se k nim dostat. Chodil jsem za lidmi v církvi, k pastorům a kazatelům, a ptal se jich: „Jak mám studovat Bibli?“ Někteří mi radili, abych si vždycky přečetl nějaký verš a rozjímal nad ním. „Co myslíte tím rozjímáním?“ ptal jsem se. No prý, jenom o tom verši hodně přemýšlet… To mi připadalo nesmyslné a k ničemu. Jiní mi zas říkali, abych četl biblické komentáře. Našel jsem jenom jeden a přečetl z něj skoro dvě třetiny, ale neuspokojilo mě to.

V den mého křtu nás sborový diakon Pavel pozval k sobě domů na oběd, a když otevřel knihovnu, jedna kniha vypadla. Jmenovala se „Jak studovat svou Bibli“ a byla od Kay Arthurové. Páni! Přesně tohle jsem hledal. Diakon mi dal ještě jednu knihu téže autorky, „Pane, chci tě znát“. Toho dne (15. března 1992) se mi dostalo nesmírného požehnání. Kniha je určena pro 42denní studium, ale mně stačily dva dny a dvě noci, a moje duše se potěšila, protože jsem našel spoustu odpovědí na své otázky ohledně Boha, víry atd.

O dva dny později jsem se na Pavla obrátil s prosbou o další tituly. Dal mi pár knih a pozval mě do Rumunska, kde mě představil manželům Mie a Costelovi Ogliceovým, učitelům, kteří se stali mými mentory. Jejich život je velkou ilustrací slova, jemuž vyučují.

Materiály pro studium Bible mi umožnily se cvičit v pronikání do Božího slova a díky tomu jsem během let stále duchovně rostl. Prostě jsem si zamiloval studium Bible a věnoval jsem se mu. Lépe jsem poznával své povolání, svá duchovní obdarování i to, jak jich mohu využít k budování církve a zvěstování evangelia.

Po setkání s Miou a Costelem a prvním kurzu jsem studoval poslední ročník univerzity. Začal jsem navštěvovat základní školy a o Božím slovu vyučovat. V dalším roce jsem každý týden přednášel v sedmnácti třídách deseti škol. Mnozí z těch žáků se stali křesťany a z některých jsou dnes pastoři či misionáři.

Můj proměněný život podnítil mou manželku k většímu zájmu o evangelium, takže brzy i ona přijala Ježíše. Pak jsme začali Bibli studovat spolu. Nyní jsme oba oblastními řediteli organizace Precept Ministries Eurasia. Bůh nám dal tři děti, které se v rámci každodenního rodinného studia Bible učily verše z Božího slova a tím se posilovaly ve víře. Dnes s námi slouží ve stejném týmu. Je to radost, sloužit Pánu s celou rodinou.

Bůh nás svým Slovem přivedl k tvořivým nápadům, jak využívat sportovních aktivit, počítačů, angličtiny a jiných metod ke sdílení evangelia tisícům lidí v Moldávii i jiných zemích a k jejich vedení, aby se stali učedníky Ježíše Krista.

 

 

*******************

Autor: Vasile Filat, překlad Ivana Kultová

Foto: archiv autora

 

Článek vyšel v prosincovém čísle časopisu Život víry. Jeho autor bude řečníkem semináře „Biblí krok za krokem“, který se koná 18.–19. 1. v Praze (viz https://kmspraha.cz).

Hlavním tématem čísla je pokoj: Co se skrývá za často opakovanými slovy „pokoj vám“? Proč se pokoj váže zejména k Vánocům? Časopis také přináší rozhovor s manželi Viktorinovými o smrti dcery, podnikání a štědrosti, dále články k 100. výročí založení ČCE, reportáž o misii v rovníkové Africe, ohlédnutí českých manželů za adventem stráveným v Izraeli, zprávy, kalendář chystaných akcí a mnoho dalšího.

Více informací na www.zivotviry.cz.

Kategorie: Lifestyle

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář