Přiznávám, že část mého já se dme vlasteneckým zápalem pro výkon americké vynalézavosti. Vezměte si jen technický zázrak mise rakety Artemis II nebo ohromující sílu a přímo chirurgickou přesnost, jakou naše armáda předvedla během nedávných měsíců.
Zároveň mnou však otřásají řeči amerických představitelů, kteří se vychloubají naší vojenskou zdatností a dokonce se dovolávají Boha v přehnané rétorice, která soupeří se sebejistotou starověkých říší. Taková namyšlenost mne nutí připomínat si stavitele Titaniku, kteří prohlásili, že ani Bůh jejich plavidlo nepotopí.
Odvažujeme se zkoušet – a pokoušet – všemocného Boha? Složili jsme svou důvěru v sílu armády nebo v dojem, jakým působí moderní „válečné vozy“? Apoštol Petr nás ve svém Prvním listě 5,5 upozorňuje, že Bůh se staví proti pyšným; počítáme vůbec s tímto Božím postojem?
Jsem přesvědčen, že pýchu nebereme jako hřích vážně – u sebe ani u jiných. Žijeme ve světě, který překypuje sebeprosazováním, v němž se arogance převléká za frajerství a narcismus se nazývá sebedůvěrou. Vyzvedáme své vůdce, jejichž ega jsou tak nabubřelá, že se se už jejich sebevyvyšování nedokážeme vyhnout. Naši kulturu dnes charakterizuje chlouba; stalo se to už něčím normálním.
Hřích v pozadí mnoha hříchů
V evangelikálních kruzích máme sklon se zaměřovat na snadno postřehnutelné hříchy zařazené do konkrétních kategorií; méně snadno odhalitelná pýcha naším sítem prochází.
Hrdopýškové nám mohou připadat i velice zábavní, nic to však nemění na tom, že pýcha je duchovní příživnicí. Parazituje na velikosti, neboť právě tam může napáchat nejvíce škody tím, že nás žene – podobně jako bájeslovného Ikara – ke slunci. Pascal ji nazval „podivnou nestvůrou a velice jasným zblouděním“ – návěštím toho, že se lidé zřítili ze svého vyvýšeného „bidýlka“ a padají do hlubin.
Žalmy hovoří o tomto hříchu více než o mnoha jiných, na které se úporně zaměřujeme: pýcha vytěsňuje Boha (Žalm 10,4). Pokorné Hospodin zachraňuje a nadutce sráží (18,28). Žalmista prosí Hospodina, ať „vymýtí jazyk, co se velikášsky chvástá“ (12,4). Nestydatost si ve vlastních očích lichotí (36,3). Hospodin nestrpí „pyšné oči a naduté srdce“ (101,5). „Hospodin je vyvýšený, ale hledí na poníženého, zdálky pozná domýšlivce“ (138,6; 119,21).
V Příslovích 6:16-17 jsou „přezíravé oči“ na prvním místě mezi sedmi věcmi, jež jsou Bohu ohavností. Sama paní Moudrost nenávidí arogantní pýchu (8:13). Pýcha předchází hanbu a odděluje nás od moudrosti (11:2). Nejběžněji se pýcha projevuje bezstarostnou sebejistotou, kdy se vychloubá plány na zítřek a vůbec nepočítá se svrchovaným Bohem (27,1–2). Hospodin však říká, že strhne dům pyšných (15,25). „ Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí“ (16,18).
Matka našeho Pána chválila Boha, že ponížil mocné a vyvýšil ponížené (Lukáš 1,46-55). A Ježíš rozšířil tento odkaz ve svých podobenstvích, rozhovorech u stolu a bědováním na adresu farizeů: „Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost“ (16,15).
Augustin poznal tu nestvůru z první ruky
Často si připomínáme církevního otce Augustina kvůli jeho životu před obrácením, pohlavnímu hříchu s nezákonným milostným vztahem a jeho proslulé modlitbě („Učiň mne čistým, ale ne hned“). Čím více však čtu jeho „Vyznání“, tím více zjišťuji, jaké hloubky i nemenší vytrvalosti pýcha dosahuje a pravděpodobně tím působí větší škodu.
Augustin líčí, jak byl zamlada ctižádostivý, nesnesitelný, jak chtěl být stále středem pozornosti a když něčemu nerozuměl, byl přesvědčen, že chyba je určitě na straně učitele nebo textu. „Byl jsem vynikajícím studentem řečnické školy,“ napsal, „a byl jsem spokojený a hrdý a nadýmal jsem se pýchou.“ Byl na svou pýchu pyšný.
Po obrácení poznal, co je to za nestvůru. „Pýcha je počátkem hříchu. A co jiného je pýcha než touha po neoprávněném povýšení? Neoprávněným povyšováním je, když duše opustí toho, k němuž má lnout až do svého cíle, a stává se sama sobě jakýmsi cílem.“
V tomto světle je pýcha živoucí lží, vlastnoručně vytvořenou neskutečností, která vězní duši. Obrací nás do našeho vlastního nitra a smotává do sebe, až se scvrkáme na téměř nic. „Takže pak existujeme sami v sobě, až nakonec nacházíme sami v sobě uspokojení, s vyloučením Boha,“ napsal, „čímž se sice nestáváme úplně ničím, ale blížíme se k tomu.“
Začneš-li uctívat sám sebe, staneš se něčím menším, než jsi. Uctíváš-li Boha, vyrosteš sám nad sebe.
Nákaza, kterou oslavujeme
Neomezovaná pýcha vedoucích, které si volíme a vyvyšujeme, povede ke katastrofě, protože vedoucí utvářejí duše svých následovníků. Když Písmo odsuzuje krále, že „svedl k hříchu Izraele“ (1. Královská 15,30), neznamená to, že lidi nutil přestupovat Boží zákon. Znamená to, že se králův hřích šířil jako virus a lid pustošil.
Je to spíše jako nákaza než nátlak. A právě tím upadá kvalita charakteru. Pýcha na nejvyšších úrovních se stává lavinou, která vše dole pohřbí. Podporujeme-li nadutce a vychloubače, pak nejen bagatelizujeme něčí „osobní chyby“, nýbrž řítíme se do zkázy, která podle Ježíše čeká nakonec každé pyšné srdce.
Pochopitelně jsem se zde zaměřil na naše vedoucí. Právě pýcha by nás ale mohla svádět k ukazování na kdekoho, jen ne na naše srdce. Je možné být pyšný na to, jak se pýše bráníme. Tento hřích je nejvíce vycvičen v umění nasazovat si masku ctnosti, ve schopnosti skrývat se v záhybech našeho roucha spravedlnosti. Jím zkaženého vzduchu jsme se všichni nadýchali víc, než jsme ochotni si přiznat.
Jsme pyšní lidé pyšného věku, a ani naplno nevíme, jak pyšní. Jedinou vhodnou reakcí je slovo z Prvního listu Petrova 5,6: „Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží.“ Pane, buď nám milostiv.
Trevin Wax je viceprezidentem pro zdroje a marketing Severoamerické misijní rady a hostujícím profesorem Cedarvillské univerzity. Dříve sloužil jako misionář v Rumunsku. Pravidelně píše pro The Gospel Coalition a přispívá do periodik The Washington Post, World a Christianity Today.
Překlad Ivana Kultová Zdroj: The Gospel Coalation Datum: 27. května 2026 Foto: WikimediaCommons
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
