Čekání na světlo v Hitlerově vězení

Štědrý večer ve vězení je tak strašný, protože ponurou budovou prochází vlna sentimentu. Každý myslí na své blízké, po kterých se mu stýská; každý trpí, protože neví, jak budou slavit svátky božské a lidské lásky. Vzpomínky na dětství se vracejí a některé téměř přemáhají, zvláště ty, kteří jsou odsouzeni k trestu smrti a kteří se nemohou ubránit ohlédnutí za svými minulými životy. Není náhodou, že ve vězení je v tento zvláštní den obzvlášť mnoho pokusů o sebevraždu; v našem případě však byla nejpozoruhodnější sentimentální měkkost, která přemohla naše dozorce.

Philip Yancey v článku pro Christianity Today píše, že autor těchto slov Hanns Lilje byl představitelem vyznavačské církve, která se odvážně postavila Hitlerovi. Za své činy byl uvězněn a strávil nějaký čas v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Onoho památného Štědrého dne roku 1944 velitel SS ve chvíli „sentimentální jemnosti“ sundal houslistovi čekajícímu na popravu pouta a dovolil mu zahrát ve velkém klenutém sále věznice.

SOUVISEJÍCÍ – Truchlící lidé potřebují víc, než jen abyste na ně mysleli

Lilje přecházel v cele sem a tam a poslouchal krásnou hudbu, která se tolik lišila od obvyklých vězeňských zvuků. Vzpomněl si na vánoční poselství, které vydal předloni před svým zatčením. Spojenecké nálety srovnávaly Berlín se zemí a mnoho rodin, zejména těch s dětmi, opustilo město.

Promluvil ve svém nevytopeném kostele ke shromáždění převážně starších občanů, kteří neměli kam jít. Vybral si úryvek z Izajáše 9: „Lidé, kteří chodili ve tmě, spatřili veliké světlo“ (v. 2).

Při přípravě kázání Lilje vzpomínal na Vánoce z dětství, kdy se svými kamarády z dětských her chodil po ulicích a nadšeně nahlížel do domů na jasně osvětlené vánoční stromky uvnitř. Během války však byla všechna okna podle přísných pravidel zatemněna.

Jaké světlo by mohl jako pastor nabídnout v tak temné a těžké době? A jaké světlo si teď, o rok později, mohl vůbec představit, když čekal v potemnělé cele na vykonání vlastního rozsudku smrti?

Když Yancey četl vzpomínku Hannse Liljeho na Vánoce před osmdesáti lety, myslel na současníky, kteří kráčejí v temnotě. Ukrajinci schoulení kolem petrolejové lampy v protiraketovém krytu, zatímco jim nad hlavami létají ruské rakety. Palestinští křesťané v Gaze, kteří se dělí o vánoční „hostinu“ z chleba a vody. Členové neregistrovaných církví v Číně, kterým hrozí zatčení jen za to, že se sešli. Nigerijští křesťané přemýšlející, zda si teroristé vyberou tuto noc k útoku na jejich obydlí. 

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

-red- Datum: 24. prosince 2023 Foto: Pixabay – ilustrační