Jak jste se dostal k vědě?
Věda mě bavila odmalička – to, jak věci fungují, proč tak jsou. Bavily mě encyklopedie. Ovlivnilo mě, že oba moji rodiče, děda a další lidé v rodině jsou vzděláním i zaměstnáním chemici, takže jsem věděl, co to obnáší, být chemikem. Viděl jsem, že chemie má nějaký řád, systém, a že na rozdíl třeba od dějepisu se jen stačilo naučit, stejně jako v matematice, jak spolu věci souvisejí. Pak už se dá skoro všechno odvodit, takže mi to přišlo hodně jednoduché. Asi i proto jsem do toho víc a víc vstupoval. Pak jsem dělal různé olympiády, hlavně biologické a chemické.
Pro vědu jsem se rozhodl už na gymnáziu, kdy jsem byl v Praze na konferenci Darwin and Design (2005). Byli na ní vědci, často křesťané, kteří se snažili zamýšlet se nad chybami v Darwinově evoluční teorii a nad alternativními přístupy k vysvětlení vzniku života na Zemi. Byla to velká mezinárodní vědecká konference, lidé z desítek zemí světa, plný sál v Kongresovém centru.
Pozval mě tam kamarád, který ji spoluorganizoval. Přišlo mi to skvělé, protože to nebylo postavené jenom na osobních názorech, ale byla to skutečná vědecká konference a to, co se tam prezentovalo, bylo založeno na faktech. Říkal jsem si: „To by bylo fajn jednou na tom pódiu stát a toto dělat.“ Tohle pro mě znamenalo stát se vědcem a byla to motivace pro to, abych mohl ostatním předkládat pravdu, kterou zjistím o hmotě a o světě. Samozřejmě jsem netušil, jestli se to povede, ale věřil jsem, že to je cesta pro mě.
Proč jste si vybral zrovna chemii? Mělo na to vliv rodinné zázemí?
Tehdy mě ještě o trošku víc než chemie bavila biologie rostlin, ale nevěděl jsem, co konkrétně takový biolog dělá. Když jsem se v posledním ročníku gymnázia rozhodoval, co dál, říkal jsem si: „No, nedokážu si představit, že bych se živil jako biolog.“ Představoval jsem si, že budu zkoumat stromy, chodit po lese a sbírat jehličí (smích). Ale u chemika jsem věděl, že je to práce v laboratoři, příprava nových látek, jejich analýza. Je to takové hezké intelektuální řemeslo, proto jsem si říkal: „Jo, to by byla hezká práce“ a vydal se směrem k chemii.
Jaký konkrétní obor jste studoval?
Nastupoval jsem na bakalářské studium oboru chemie, které kombinuje všechny možné chemické disciplíny. Na magisterském studiu jsem si už musel zvolit specializaci, takže jsem se vydal ve stopách svého tatínka, který je organický chemik. To mi zůstalo do dneška.
Na vysvětlenou – v tomto významu slovo „organická“ neznamená, že je to zdravé nebo vyrobené nějakým skvělým způsobem. Organická chemie je název pro chemii sloučenin uhlíku. Když to zjednoduším, tak je to chemie látek, které neobsahují kov. Uhlík má tak úžasné vlastnosti, že představuje samostatný obor. Anorganická chemie je pak všechno ostatní. My organici říkáme, že chemie je jenom jedna, ta organická, a ostatní nás kvůli tomu trošku nemají rádi.
A jaká byla vaše cesta k víře?
Vyrůstal jsem v křesťanské rodině. Oba moji rodiče jsou věřící a k víře nás vychovávali. Byli jsme pokřtění v husitské církvi a chodili jsme tam odmalička.
Protože jsem hudebník, dostal jsem se do neuvěřitelně barvité plejády různých hudebních uskupení: od pohřební kapely, se kterou jsme pravidelně hráli na Vysočině, přes vedení církevních sborů, katolickou chrámovou muziku, chvály, pořádání rockových bohoslužeb až po kapely s nekřesťanskou náplní. Tak jsem se dostal z jedné církve do širokého spektra křesťanů a zjistil jsem, že křesťané, se kterými si rozumím, jsou všude, bez ohledu na denominaci. To mi otevřelo obzory. Řekl bych, že mi to víru udržuje a obnovuje, protože jsem se i kvůli kariéře stěhoval do mnoha zemí, kde jsem byl dost často sám. Právě hudba mě vrací zpátky do církve a beru ji jako důležitou součást svého života.
Pocházím z vesnice poblíž Vranova u Brna, kde je katolický klášter obývaný bratry paulány a dříve i sestrami františkánkami. Hodně jsem v mládí spolupracoval s katolickou mládeží, protože husitská mládež nebyla tak velká a organizovaná. Pořádali jsme spolu různé rockové bohoslužby a podobné akce. To byla tedy poměrně tradiční strana. Na druhé straně jsem měl blízké kontakty s charismatickými a evangelikálními kruhy skrze koncerty a večery chval, kdy jsem měl to štěstí spolupracovat se skvělými hudebníky – Janou Peřtovou, Otou Pinknerem, Karlem Řežábkem. Jeden rok jsem například jel jako hudebník s KS Praha a Petrem Káchou do Izraele, na chválicí pobyt do Jeruzaléma. Je to taková všehochuť a mám radost z toho, že jsem všude našel úžasné lidi a křesťany. Ekumena je pro mě hodně důležitá.
Zmínil jste, že jste se ještě jako středoškolák účastnil konference Darwin and Design s řadou křesťanských vědců. Jak vlastně vnímáte víru a vědu – jsou to pro vás oddělené světy?
…
Autor: Jitka a Tomáš Evanovi Datum: 6. června 2025 Slanina – foto archiv T. Slaniny
Jak světlo dokáže přeměňovat hmotu? Jak jeho výzkum souvisí s léčbou rakoviny? Jak chemik Tomáš Slanina vidí vztah mezi vědou a vírou? Záleží vůbec u vědce na jeho víře? Co ho v práci inspiruje a co má společného se starozákonními proroky? O tom všem mluví v rozhovoru
v červnovém čísle Života víry.
Číslo se tentokrát soustředí na Závislosti škodlivé a zdravé. U sebe i kolem sebe můžeme pozorovat závislosti, které ničí životy lidí, jejich rodiny i další mezilidské vztahy. Nad závislostí na lidech a jejími dopady se zamýšlí J. Dohnal. Užitečnérady ohledně vysvobozování z různých závislostí a svázaností nabízí J. Anderle a praktické tipy, jak pomoct dětem bojovat se závislostí na pornografii a sociálních sítích, přináší Š. Huňát. Může ale existovat i nějaká pozitivní závislost? O svobodě a závislosti na Bohu píše P. Černý.
Téma doplňují i dva příběhy čtenářů – Svou milovanou jsem chtěl vyhodit z okna a Bez porna jsem nedokázal ani usnout i kreslený vtip P. Bosmana.
V úvodníků M. Klesni radí, jak obstát proti dezinformacím, a T. Dittrich se na pozadí příběhu Naámanovi zamýšlí, jak se Boha držet v obtížných situacích.
Aktuální číslo přináší také reportáž z konference Církev spolu, rozhovor s Jakubem Hejnicem o ochraně životního prostředí a ohlédnutí za další oblastí činnosti KMS – tentokrát za konferencemi modliteb a smíření.
Historický rozhovor představí „prvního zpěváka gospelu“ a evangelistu Iru D. Sankeyho a jeho cestu „ Z úřadu za harmonium“. Nechybí ani zprávy o církvi u nás i v zahraničí a oznámení o chystaných křesťanských akcích.
Život víry lze číst v papírové podobě, v digitální podobě na webu a/nebo ho poslouchat v audioverzi. Je možné si koupit jednotlivá čísla nebo si ho v různých variantách předplatit.
