Jeden z mých pozorných čtenářů konstatoval, že jsem ve svém předchozím článku se stejným názvem na tuto otázku vlastně neodpověděl. Psal jsem spíše o tom, čemu nevěřit. Čemu věřím já? Mohu si být jist, že jsem neuvěřil lži nebo polopravdě?
Domnívám se, že mám dvě velké výhody, které má málokdo. První je zkušenost se skutečnou novinařinou – zkušenost ovšem 57 let starou.
V srpnových dnech roku 1968 jsem začal pracovat jako tlumočník a překladatel pro agenturu Associated Press. Po několika týdnech jsem odlétal do Spojených států a moje maminka se uvolila, že mne alespoň na pár dní nahradí. Když jsem se v listopadu z USA vrátil, měla už s AP smlouvu a pracovala pro ni až do sametové revoluce. O prázdninách v roce 1969 jsem ji „zaskakoval“ za celý měsíc, když byla na dovolené. Práci jedné z největších světových agentur jsem tedy poznal zblízka. Málokdo si dnes uvědomuje, jak moc se žurnalistika za posledních padesát let změnila.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Na co jsem hrdý
Před padesáti lety vedla přísná hranice mezi zpravodajstvím a publicistikou. Ten, kdo psal zprávy, musel usilovat o naprostou objektivitu. Podával zprávu a nedoprovázel ji svými komentáři nebo domněnkami.
Dnes už takové rozlišení neexistuje. Čtete-li zprávy, většinou již víte, nebo brzy poznáte, co si daný novinář či žurnalista myslí.
Před padesáti lety nebylo nějaké „fact checking“ myslitelné. Nebylo by potřeba. Pokud by agentura uvedla nepravdivé informace, brzy by se na to přišlo, a ztráta reputace byla obrovským problémem. V kanceláři AP chrlil dálnopis zprávy z celého světa, a byly to skutečně zprávy, ne komentáře.
Dnes se mnohé noviny a časopisy hrdě hlásí ke své zaujatosti. Otevřeně deklarují, že chtějí své čtenáře vychovávat a vštěpovat jim své názory třeba na transgender či „klimatickou krizi“. Ty lepší agentury se sice stále snaží distinkci mezi zpravodajstvím a publicistikou držet, ale ne vždy se jim to daří. Tlak, kterému jsou vystaveny, je obrovský.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Vlastenectví a nacionalismus
K tomu přistupuje skutečnost, že své názory může dnes díky sociálním sítím šířit skoro kdokoliv. Naprostá většina čtenářů si dělá své názory na základě článků v různých serverech s názvy „poznej pravdu“ nebo „otevři svou mysl“ nebo tak nějak, a soudný člověk tuší, že jde o propagandu, která si s ověřováním zpráv hlavu nedělá. Klasická média (v USA se používá výraz „Legacy media“) ztrácejí čtenáře. Jejich propagandu ovšem do značné míry nahrazují weby, které šíří propagandu ještě fantastičtější.
Mnoho lidí se právem obává, že bude omezena svoboda slova. Jde o nebezpečí reálné a obrovské. Nicméně by bylo nesmírně zpozdilé domnívat se, že dobrat se pravdy je dnes snazší než před padesáti lety.
A to mne přivádí k oné druhé výhodě. Mám zdroje, které nemohu zveřejnit. V řadě případů vím, jak je to doopravdy, ale nemohu tím argumentovat ve svých článcích, protože bych o zdroje informací přišel.
Nejprve ale zmíním jeden zdroj, který není utajený. Jde o publicistu trvale žijícího v Izraeli a píšícího pro vážné zájemce. Ten mi při mé poslední návštěvě v Izraeli popisoval, čím zpravodajství trpí. Když se něco stane – třeba když spadne raketa na nemocnici v Gaze – agentury se předhánějí, která z nich přijde se zprávou jako první. Většinou se rozhodne, jak bude zprávu interpretovat, a této interpretace se snaží držet zuby nehty, i když je už téměř jasné, že to vše bylo jinak. Pravdu přiznávají jen velmi nerady a jen když už není jiného zbytí. Mezitím probíhá zuřivá palba na ty, kteří věc vidí jinak. Své by mohli vyprávět například odborníci, kteří tvrdili, že vir, který vyvolal Covid-19, nebyl přenesen na lidi z netopýrů, ale že unikl z laboratoře, kde byl uměle vytvořen. Ocitli se pod palbou, často útočící na jejich charakter. Takových případů jsou mraky.
Ptal jsem se svého zdroje na to, co že to Izraelci bombardovali v Sýrii (bylo to už před mnoha lety, ještě dlouho před vypuknutím povstání proti Assadovi). Izraelci nic nekomentovali a kupodivu ani Sýrie nevyvolávala žádný rozruch. Hypotéz ovšem kolovalo hodně.
„Nevím, ale za dva měsíce to budu vědět.“ Tato krátká odpověď mě zarazila, a věrohodnost tohoto žurnalisty v mých očích výrazně stoupla. Přední agentury totiž už měly jasno. V tomto případě se „trefily“ – ano, Izraelci bombardovali jaderné zařízení. Můj zdroj ale ještě nějakou dobu „nevěděl“, ale na konci svého pátrání měl již naprosto přesné informace. Mnohokrát byl v Gaze. A popisoval detailně, kdo a jak se dostane přes hranice. Samozřejmě, teď už několik let do Gazy nejezdí – již pár let přes masakrem ze 7. října to bylo příliš nebezpečné. Své zdroje má ale stále.
Hodně jsem se o fungování vlády dověděl, když jsem se snažil přijít na kloub aféře kolem Jiřího Čunka. A dále, když jsme se snažili pomoci křesťanům v Iráku skrze Generaci 21.
Proč jsem se zajímal o Jiřího Čunka? Zaujal mě jakýsi článek od žurnalisty, který jel na Vsetín a snažil se najít ve Vsetíně, kde byl Jiří Čunek starostou, místní občany, kteří by se o Jiřím Čunkovi vyjadřovali negativně. A překvapilo ho, že je nemohl najít. Taky jsem se dozvěděl, že má čtyři dcery. Po čase jsme se s Jiřím Čunkem sblížili a jednou jsem byl k nim pozván na nedělní oběd. Viděl jsem, jak se jeho dcery k němu chovají. Přirozeně to nemohu dokázat, ale jako pastor vím, že i když děti nenásledují své rodiče ve víře, svých rodičů si váží – tedy za předpokladu, že rodiče nejsou pokrytci a jejich víra je autentická. Mluvil jsem o tom s řadou novinářů a předem jsem řekl, že vím, že to není žádný důkaz Čunkovy neviny, ale na základě svých pastoračních zkušeností jsem přesvědčen, že jeho dcery si svého otce váží a že se nedopouštěl toho, z čeho byl obviňován.
Znamená to, že máme s Jiřím Čunkem stejné názory? Nikoli. Stejně jako se názorově plně neshodnu ani z jinými svými zdroji. Je to něco, co mnozí lidé nedokáží pochopit: Domnívají se, když mám takové či onaké názory, musím být špatný člověk. S tímto přístupem se ale dobrat pravdy nelze.
Na závěr připomenu jeden krásný verš z Prvního listu Petrova: „Buďte stále připraveni k obhajobě před každým, kdo by od vás žádal, abyste vydali počet z naděje, kterou máte“ (1. Petrův 3,15). Ano, buďme připraveni argumentovat, ale to neznamená že dokážeme odpovědět na všechny otázky. Někdy prostě nevíme, a když to přiznáme, v očích rozumných lidí na věrohodnosti neztratíme. Člověk, který se tváří sebejistě a má odpověď takřka na všechno, moc věrohodný není.
Ano, vím, že ani v tomto článku nepřináším nějaký obecný a zaručeně fungující návod. Nedávám zde zaručený patent na rozpoznání pravdy od lži v médiích. Vlastně upozorňuji, že je to stále těžší. To ale neznamená, že bychom se měli přestat snažit.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 13. srpna 2025 Foto: Pixabay
13 Komentáře
pavel v
Autor píše: „Mnoho lidí se právem obává, že bude omezena svoboda slova. Jde o nebezpečí reálné a obrovské.“
Internet představuje obrovskou žumpu lží, až se z toho hnusu dělá člověku zle. Proto nechápu autora, že se omezení svobody slova bojí. Na jedné straně píše, jak byl oficiální tisk dříve seriózní, na druhé straně se bojí, že by někdo těm lžím měl zatnout tipec. To je hluboce nekonzistentní postoj.
Žádná svoboda nemůže být neomezená podle hesla: Svoboda vaší pěsti končí na špičce mého nosu. Když vás někdo pomluví, můžete se s ním soudit a žádat odškodnění. Mimo to existuje paragraf 355 trestního zákoníku, který se týká hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, a paragraf 356, který se zabývá podněcováním k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.
Ústava ČR přímo uvádí, že svoboda slova může být omezena zákonem.
Kdo se chce přesvědčit, jak hnusné jsou lži na internetu, může se podívat na tyto fact-checkingové weby:
https://manipulatori.cz/ https://www.irozhlas.cz/zpravy-tag/overovna
Uveďme z nich pro ilustraci alespoň některé titulky.
OVĚŘOVNA: ‚Sežrala‘ pražské labutě ‚zahraniční menšina‘? ‚Mají křídla, spíš odletěly,‘ říkají ornitologové ,
OVĚŘOVNA: Norský plyn zdemoluje vaši domácnost, tvrdí dezinformační e-mail. ‚Blbost,‘ reaguje odborník
Trváme na tom: Výpadek proudu způsobil pád vodiče, nikoli obnovitelné zdroje
Robert F. Kennedy Jr. zakazuje mRNA vakcíny: Kritika vědců a jeho kontroverzní vzdělání
Karel Krejčí
Není to vše jinak?
Nevychází naše „pravdy“ z duchovní úrovně, na které se každý z nás nacházíme? To není nějaké sebe povyšování na úkor druhých. To je prostě fakt, který nelze zpochybňovat. Proto někoho přesvědčovat o své pravdě nebo aktuálně ideové pravdě nemá smysl. Je to srovnatelné například se skutečností jaké čtu knihy, co mě přitahuje, čemu věřím, s jakými lidmi se setkávám, co na internetu vyhledávám atd. To nemá s pravdou jako takovou nic společného. Vnímám a reaguji přesně tak, co odpovídá a rezonuje s mým nitrem – přesvědčením. Jako příklad opět uvedu internet, nekonečný zdroj informací, avšak každý si vybírá pouze ty, které s ním vnitřně rezonují. A zdroje si vybíráme zase podle našeho nastavení.
Takže diskutovat o tom, co je pravda a co není, je právě záležitostí oné vnitřní rezonance.
Konečný Fr.
Některá media označují Izrael za regionálního vraha a jeho vůdce ze genocidního maniaka. Jsou možné zřejmě i jiná hodnocení. Podle prognózy v brzké době Izrael opět zaútočí na Irán.
Petr Pavel a Fiala prohráli válku. V Japonsku se to řeší stylem harakiri. U nás by stačilo – Děkujeme odejděte. No, ještě se nedobojovalo.
Mám dobré informační zdroje a nemám žádný důvod je tajit.
Komunisté s úspěchem používali rušičky, dnešní “ demokraté “ to mají těžší. Snaží se nepříjemnou pravdu umlčet cenzurou a různými fígly. Docela se jim to daří, ale z USA nepřichází žádná pochvala, ale napomenutí, že EU potlačuje lidská práva a omezuje svobodu.
Karel Krejčí
Ani v Písmu nenajdeme nějaký postup, radu nebo schéma, jak nalézt pravdu, která dokáže v tomto padlém světě vymýtit zlo a nastolit dobro. Proto nenalezneme v Písmu ani nějakou hlasitou oporu, jak vstupovat s „kvalifikací“ křesťana do veřejného života, natož do politiky.
Nezpochybnitelná pravda je pouze to, co se právě teď, v přítomném okamžiku děje. Všechno „PŘED a ZA“ tedy pravdou již být nemůže.
Pan Drápal se stále zmítá mezi „nebem a zemí“ a hledá co nalézt nelze a stejně tak slučuje, co sloučit nelze.
pavel v
to Karel Krejčí
Velmi se mýlíte, že diskutovat o pravdě nemá smysl. Tím, že diskutuji s někým, kdo má jiný názor než já, si rozšiřuji svůj obzor poznání. Snažím se vystoupit ze své „názorové bubliny“ abych neustrnul ve svých omylech, které dozajisté mám.
P. Ašer
Propaganda se nedělá jen nějakými komentáři k faktům, ale propaganda se dělá i bez těchto komentářů už jen prostým výběrem fakt, která se zveřejňují a fakt, která se nezveřejňují, která se naopak potlačují. Propaganda se pak dělá i frekvencí, s jakou se daná pro někoho vhodná fakta neustále dokola omílají, aby se čtenářům, posluchačům a divákům co nejhlouběji vštípila do mysli a mohla tak co nejúčinněji ovlivňovat veřejné mínění.
A ti, kteří vlastní média, tak tímto selektivním propagandistickým publikováním potřebných fakt v příhodnou dobu ovlivňují mimo jiné také cenu akcií na burze, čímž nepozorovaně vykrádají Vaše peněženky…
P. Ašer
Vládcem tohoto světa je ďábel (J 14:30), jehož přirozeností je lež (J 8:44). Takže je zcela přirozené, že lidé ze světa lžou, ať už se hlásí k té či oné ideologii. Proč by však měl následovník Ježíšův tyto nikdy nekončící lži rozplétat a rozhodovat, kdo lže více a kdo lže méně? To by celý život nedělal nic jiného. Na to Ježíšovi následovníci opravdu nemají čas, pokud chtějí dostát svému poslání, které jim Ježíš dal, aby celému světu kázali evangelium (Mt 28:19-20; Sk 2:40; Sk 17:30 aj.). Navíc Ježíš nám svým příkladem jasně ukázal, že ve světských sporech nemáme být soudci a rozhodčími (L 12:13-14 srov. 1 K 5:12-13). Nemusíme proto nijak řešit lži tohoto světa, které se na nás ze všech stran valí, poněvadž už nejsme z tohoto světa (J 15:19) a víme, že jeho podoba pomíjí (1 K 7:31), a že svět je připraven k odsouzení (1 K 11:32).
Petr Kartouz
Vůbec článek nerozporuji. Naopak. Jen bych doplnil. Všichni máme pravdivé Boží slovo. Někteří křesťani v něho už plně nevěří a nadřadili nad něho svůj rozum nebo jej podřídili vědeckému poznání. Jiní pro ně nepříjemné věci oddiskutují kulturní podmíněností. A ještě jiní věří svým osobním zjevením, která někdy bývají s Písmem v rozporu. Přesto i ti, kteří berou Bibli velmi vážně, v ní často vidí jen potvrzení svých teologických systémů. Nikdo, kromě Ježíše Krista, nejsme výjimkou. Co chci říci?
Pravdivé informace nejsou ještě zárukou, že je správně pochopíme. Jsme padlá stvoření, poznáváme z částky a v mnohém chybujeme. Nabyl jsem přesvědčení, že míra pravdivosti příliš nesouvisí s intelektem ani vzděláním, ale s mírou osobního posvěcení. Málokdy jsem se setkal s tím, že by oddaný křesťan bloudil. Udivilo mne vždy (ukáže to obvykle až historie), když jsem viděl úplně prosté a zbožné lidi, kteří nenaletěli propagandě nebo ideologii, zatímco intelektuálové se často nechali svést. Avšak mnozí vzdělaní a znalí křesťani bloudí díky tomu, že upadli do hříchu.
Raději proto píši „domnívám se“, „věřím“ nebo „jsem přesvědčen“, než „toto je pravda“ a „toto je lež“. Rovnou rezignuji na to, zaujímat vyhraněná stanoviska na válku na Ukrajině nebo v Izraeli. Názor samozřejmě mám, ale nevím zdaleka vše a médiím, zejm. od doby Covidu, věřím stále méně.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Mimo to existuje paragraf 355 trestního zákoníku, který se týká hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, a paragraf 356, který se zabývá podněcováním k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod.“
Co myslíte, mohou křesťané hlásat, že židé jsou synagoga satanova, že jsou dětmi ďábla, že jsou proti všem lidem a že už se na nich zjevuje konečný hněv Boží? Když už tu máme takové krásné paragrafy, které tady aktivisticky zmiňujete…
P. Ašer
Ad pavel v
Hlavně, že máte ty (Sorosovy?) ověřovny apod. Co byste si bez nich počal? Byl byste bez nich jako korouhvička zmítána kdejakým poryvem větru (tj. hnusných lží)? Kdo by Vám pak řekl, co si máte správně myslet? A kdo bude ověřovat ty ověřovny? 😊
pavel v
to P. Ašer
Představte si, že budete falešně obviněn ze znásilnění dítěte. Požádáte svého přítele, aby vám na inkriminovanou dobu potvrdil alibi. On řekne, že tehdy byl skutečně s vámi, ale že svědčit nepůjde. Vy mu řeknete, že pouze chcete, aby řekl vyšetřovateli pravdu. On vám řekne, že světská pravda je pro něho nepodstatná, protože on se zabývá jen vyšší Pravdou a že nemá čas na to, aby se zaplétal do světských sporů, protože chce dostát svému poslání, které mu dal Ježíš, aby kázal celému světu evangelium. Navíc on se nechce pošpinit politikou – policista, státní zástupce i soudce jsou totiž politici.
Karel Krejčí
Pane Pavle v,
až budete jednou odcházet z tohoto světa (jako každý z nás), rozhodujícím faktorem, který určí Vaší další životní „pouť“ bude, nakolik jste byl připoután k tomuto iluzornímu světu. Skutečné je totiž ne to, co je vidět, ale to, co vidět není. Křehkost nebo tuhost Vaší názorové bubliny, nehrají tedy v podstatě žádnou významnou roli, protože stále setrváváte v iluzi skutečnosti tohoto hmotného světa a především strachu o své fyzické tělo.
Ovšem křest a znovuzrození současně naše hmotná těla pohřbívají a tedy ztrácí na významu, jaký jsme mu v minulosti přisuzovali, ale stejně tak je naprosto extrémním paradoxem, v jakém strachu se zmítáme jestliže se jedná o naše tělo, ale těla těch „druhých“ nás nezajímají nebo dokonce nás ohrožují!
Proč tedy právě Vy tak sveřepě bojujete za pravdu, kterou zde, v hmotném světě ani podle Písma není možné nalézt?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Představte si, že budete falešně obviněn ze znásilnění dítěte…“
Nic neobvyklého v dějinách, raní křesťané byli běžně obviňováni z kanibalismu a sexuálních orgií:
„Říká se o nás, že jsme velcí zločinci, kteří pod rouškou tajemství zabíjejí děti, jedí je a po hnusné hostině jako psi nemající rádi světlo, totiž jako kuplíři, užívají si hříšných rozkoší. To se přece o nás stále říká…“ (Tertullianus: Apologeticum VII)
Takže kdybych byl podobně falešně obviněn, tak bych to měl akceptovat stejně tak, jako Ježíš akceptoval falešné svědky, které si proti němu pozvali (Mk 14:56-59). Ježíš však jejich falešná svědectví nijak nerozporoval, nesnažil se žádným způsobem obhajovat, nesnažil se dokázat, že nemají pravdu, nepředkládal žádné alibi, jen mlčel (Mk 14:60-61).
A ještě bych se přitom měl radovat z Boží milosti, že mohu podle Ježíšova vzoru trpět nevinně kvůli nařčení z něčeho, co jsem nespáchal:
„Je to totiž milost, snáší-li někdo bolesti kvůli svědomí před Bohem a trpí nespravedlivě. Neboť jaká to bude sláva, budete-li snášet rány za to, že hřešíte? Ale budete-li snášet utrpení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem. K tomu jste přece byli povoláni, neboť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám příklad, abyste šli v jeho šlépějích.”
Ježíš nám tudíž zanechal krásný příklad, abychom tak jako on byli připraveni trpět nespravedlivě kvůli falešným obviněním, aniž bychom se kvůli tomu dovolávali pomoci advokátů či soudců tohoto světa.