V jednom ze svých předchozích článků jsem psal o poprasku, jaký na některých amerických vysokých školách vyvolal letáček se slovy „It is O. K. to be male“ (česky „Je v pořádku být mužem“). Vzápětí jsem byl zaskočen skutečností, že i v našem prostředí se najdou lidé, kteří takový letáček považují za „toxický“, jak se teď v Americe říká názorům, které (údajně) liberální prostředí vidí jako škodlivé.
Zamyslel jsem se tedy nad tím, jak na tom dnešní muži vlastně jsou. Nejsem první, kdo si všiml, že kladní mužští hrdinové jsou v podstatě nedostatkovým zbožím. Ne že by se v knihách a filmech nevyskytovali vůbec – vzpomeňme třeba na film Armageddon nebo Království nebeské. Mnohem častěji jsou ale muži líčeni jako přihlouplí, případně hrubiánští nekňubové. A zajímavé je, že se s tímto pohledem na muže setkáváme již několik desetiletí, a to i v prostředích diametrálně odlišných. Na jedné straně můžeme sledovat americké komedie, kde se to omezenými muži jen hemží, na druhé straně i v normalizačním Československu nacházíme podobné politováníhodné postavy. Nedávno jsem pouštěl vnoučatům film Metráček, natočený v roce 1972. Přesto se mi tento film v zásadě libí. Ovšem otec hlavní hrdinky (hraje ho skvělý Lubomír Lipský) utíká před zodpovědností a před nepříjemnými situacemi v rodině na blíže nespecifikované „schůze“. Podobně jako v amerických komediích, točených ve zcela odlišném prostředí, je prototypem muže, který není ochoten či schopen postavit se k problémům čelem.
Potíž je v tom, že tyto filmy do značné míry odrážejí skutečnost. Samozřejmě, je zde určitý tlak, aby byli muži líčeni jako ještě horší, než v průměru jsou. Tak si to mainstreamová liberální ideologie žádá. Podobný tlak se projevil i v jiné oblasti – v jinak moc pěkném filmu Titanic. Bohatí lidé v něm jsou líčeni jako podvraťáci, kteří sobecky myslí jen na sebe. Přitom existuje celá řada svědectví, že právě bohatí lidé se chovali gentlemansky a dávali přednost ženám a dětem. Jenže snažte se liberální mainstream přesvědčit, že i bohatí lidé mohou být šlechetní! S něčím takovým nepochodíte.
Faktem je, že muži na tom nejsou dobře. Vzhledem k tomu, že polovina manželství se rozvádí, a k tomu, že děti jsou mnohem častěji svěřovány matkám než otcům, je jen logické, že řada chlapců (a dívek!) vyrůstá bez funkčního otce. A kdo jiný by měl usilovat o tom, aby se z chlapce stal muž, než právě otec! To, že se s každou další generací problém prohlubuje, je jen logické.
Nemyslím si, že jde o neřešitelný problém, i když neočekávám, že v brzké době nastane nějaký zásadní obrat. Jsem ale hluboce přesvědčen, že hluboce prožívané křesťanství se může stát velkou pomocí. Skutečné křesťanství – nikoli jeho vyšeptalá podoba – člověku nezastírá, že smysluplnou náplní našeho života nemůže být bezstarostnost a sobecké sebeuspokojování. Chceme-li prožít smysluplný život, budeme potřebovat ochotu k sebeoběti a patrně si budeme muset celou řadu věcí dobrovolně upřít.
Rozvod sám o sobě děti hluboce poznamenává, a to i v případě, že rodiče jsou relativně „rozumní“ a neštvou své potomky proti bývalému partnerovi. Pokud se nám nepodaří rozvodu zabránit, neznamená to, že jsme pro své děti přestali být otci – nebo matkami. Máme to samozřejmě těžší, ale přesto lze na vztahu s dětmi pracovat (s výjimkou těch tragických případů, kdy matka dosáhne toho, že otci je styk s dětmi zcela zakázán). Mnohdy jsem ale svědkem toho, že muž, který dostal „kopačky“, si do půl roku najde novou partnerku. Té musí věnovat hodně svého času, kterého se mu potom přirozeně nedostává pro vlastní děti. A hrozí, že až jeho děti vyrostou, zařídí se podle vzoru, který poznaly.
Jak jsem psal, je to otec, který by měl svého syna přivést k plnému mužství (a svou dceru k plnému ženství, ale to je na jiný článek). V různých společnostech tomu do jisté míry napomáhaly různé přechodové rituály. U nás takovým posledním přechodovým rituálem, bohužel v dobách komunismu značně upadlým, byla „vojenská prezenční služba“. Ta pochopitelně nemohla nahradit roli otce, ale na druhé straně otec, byť svou otcovskou roli plní sebelépe, nemůže nahradit přechodový rituál, který je záležitostí celé společnosti. V dávnějších dobách se říkávalo „vojna tě naučí“ nebo „vojna není kojná“. Kdyby společnost byla zdravější, mohla vojna sehrávat mnohem pozitivnější úlohu. To by ale o její smysluplnosti museli být přesvědčeni samotní velitelé, a tato podmínka většinou splněna nebyla (sloužil jsem v těžkých normalizačních letech 1972-74).
Pokud se člověk nenaučí odkládat slast, umět si něco odříci, srovnat si životní priority, být ochoten se obětovat, pak není na manželství – a na roli otce, případně matky – dostatečně připraven. Znovu opakuji: Není vše ztraceno, a pokud nás postihne katastrofa, snažme se zachránit, co se dá. Někdy děti osloví právě to, když vidí, že to jejich táta (nebo jejich máma) nevzdal(a).
Z dlouholeté pastýřské zkušenosti vím, že navenek to vypadá tak, že žena o svých problémech potřebuje mluvit, kdežto muž o svých problémech potřebuje mlčet. Je to však omyl. I muž o svých problémech potřebuje mluvit, jenže na to mnohdy není zvyklý a musí se k tomu přinutit. Nicméně stojí to za to.
Mě taková „schůzka mužů“ čeká za čtrnáct dní. Budeme mluvit o tom, co znamená být otcem.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 22. srpna 2019 Foto: Pixabay – ilustrační
11 Komentáře
Karel Konečný
Nevidím smysl toto téma nějak dále rozvádět. Je totiž jasné, že lidé musí být mentálně dospělí. Když to tak není, čehož jsme často svědky, tak je pro ně mnoho věcí nepochopitelných.
Realtoltek
Naprostý souhlas s článkem. Rodina je základ všeho dobrého….jako motýlí efekt má efekt na celou společnost, školství, kulturu, umění….
Jsme tedy svědci rozkladu rodiny a degeneraci celé společnosti. No a čeká nás to co je napsáno ve Svatém písmu….příchod pána Ježíš a vytržení tohoto světa ze spáru Satana. který neúnavně pracuje aby zničil fungovaní rodin a podstatu křesťanství.
Karel Konečný
Když je nízká úroveň společnosti nebo některé části společnosti, tak to nesmíte vidět tak tragicky. Člověk má mozek aby jej používal a uměl překonávat životní překážky. Samozřejmě pohodlnost, neochota žít náročný život, hédonismus a lenost s nevzdělaností je výsledkem Vašeho vyjádření.
Eva Hájková
S tou vojnou máte pravdu. Já si to uvědomuji teprve v poslední době. Před patnácti lety jsem byla ráda, že můj syn (dnes 36-letý) na ni nemusí. Ne že by mu to tak chybělo. O své děti se stará dobře. Ale myslím, že dost chlapcům to chybí.
Já jsem zamlada prožila jeden půlrok pedagogických studií v Rusku ve Volgogradu (nepřetržitě bez ježdění domů). A taky to byla životní škola. Vždycky jsme si se spolužačkami říkaly: kluci mají vojnu a my zase Rusko.
Konečný Fr.
Vojenská služba by měla být obnovena. Jako vzor třeba Švýcarsko nebo Izrael, v jehož situaci pochopitelně nejsme. Muži by měli mít vědomí, že je třeba námi obývaný prostor chránit v případě ohrožení. Toto vědomí měli v srpnu 1968, ale pěstí proti tanku to jaksi nejde. Nyní nás nejvíce ohrožuje EU a proti ní se lze bránit třeba tím, že budete volit Trikoloru, která chce hájit zájmy našich občanů podobně jako SPD na rozdíl od stran, které chtějí hájit zájmy soudružky Merkel a dalších podobným zjevů.
Eva Hájková
No tak, vidím, že je nakonec dobře, že ta vojna byla zrušena. Při současném rozdělení země by polovina obyvatel chtěla bojovat proti EU a druhá polovina proti Rusku.
Konečný Fr.
Ta první půlka ta by dopadla dobře, protože to jsou ti chytří a ta druhá půlka by zahynula, protože to jsou ti méně chápaví. Genofond Čechů by se vylepšil.
Petr Adamec
Nejsem člověk, který to moc sleduje, ale připadá mi, že v amerických filmech je docela dost mužů – hrdinů. V komediích samozřejmě ne, ale třeba akční filmy, detektivky…válečné filmy, fantazy… Není to spíše žánrem než nějakou současnou společenskou objednávkou?
Otakar Vožeh
To zřejmě znáte jen ty staré filmy . . .dneska je to skutečně o něčem jiném. Samozřejmě jsou i výjimky.
Eva Hájková
O těch bohatých na Titaniku jsem četla taky. Respektive poslouchala v Meteoru. Tehdejší bohatí byli vychovávaní od dětství k tomu, že budou zastávat významná místa ve společnosti. Výchova se na to zaměřovala. V raném dětství byli doma zahrnuti pohodlím a dostatkem, ale poměrné brzy nastupovali do internátních škol, kde byly sparťanské podmínky. Zařízení chudé, proti tomu, nač byli zvyklí z domu. V umývárnách jen studená voda Ne že by na to školy neměly, ale byl to záměr. Ať se bohaté děti seznámí s tím, jak žijí chudáci. A naučí se sebeovládání.
A druhá věc, o kterou na Titaniku šlo byla čest. Muži si nedovedli představit, jak by mohli dále žít, kdyby se o nich vědělo, že při záchraně nedali přednost ženám s dětmi.
Eva Hájková
Tohle je taky zajímavý článek. Ženy by měly upřednostňovat hodné muže. Nikoliv ty atraktivní, ať už vzhledem nebo prachama. Já jsem to ostatně udělala také. Vzala jsem si hodného muže a nelitovala jsem.
https://magazin.aktualne.cz/hulova-dokud-zeny-nezacnou-uprednostnovat-hodne-muze-feminis/r~12126498c57911e989de0cc47ab5f122/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_content=default&utm_term=position-0&utm_campaign=Aktualne&fbclid=IwAR2th-PopUDX7QR4Fx0Sg8UmLMXEGQYDQsi428uyhBtrHvmj4PRViSgOHOY