Na co jsou Češi hrdí? Nemůžeme být hrdí na svou velikost, na vojenskou sílu nebo na počet držitelů Nobelovy ceny. Býváme hrdí na své sportovce. I ve mně srdce poskočí, když získáme zlatou v hokeji nebo když některá z našich tenistek vyhraje Wimbledon.
Ale více mne zajímají jiné věci. Možná bude někdo kroutit nevěřícně hlavou, ale já jsem hrdý na naše zdravotnictví.
Možná mi dají lidé z oboru, kteří mají srovnání, za pravdu, že poměr cena / výkon je v českém zdravotnictví téměř zázračný.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Vlastenectví a nacionalismus
Nicméně zcela mimořádnou hrdost jsem pocítil, když jsem se od jednoho pracovníka jedné z charitativních organizací, který tyto statistiky zkoumal, dověděl, že obětavost českého národa je v případě živelných pohrom nebo jiných katastrof několikanásobně vyšší než obětavost našich sousedů. Velice jsem se z toho radoval, až jsem dostal strach, zda tato hrdost není hříchem, protože má velmi blízko k pýše. Pak se mi trochu ulevilo, když jsem si vzpomněl na slova apoštola Pavla z dopisu Korintským: „Neboť znám vaši ochotu, pro kterou se vámi chlubím před Makedoňany, že totiž Achaja je už od loňska připravena; vaše horlivost podnítila většinu z nich“ (2. Korintským 9,2).
To jsou zvláštní závody, že? Jednu věc vám prozradím: To jsou závody, které Pán Ježíš sleduje. Nevěříte? Tak si za domácí úkol přečtěte v evangeliu slova o vdově, která dala na Boží dílo své poslední mince. Ano, Bůh se dívá, jak dáváme. A když trochu pátráme v Písmu, snadno nalezneme, čemu fandí Boží Syn. Jistě, má rád i hokejisty nebo volejbalistky. Ale nejvíce se raduje z těch, kdo prožili, že blahoslavenější je dávat nežli brát“ (Skutky 20,35). Mnozí pracovníci Charity, Diakonie, Armády spásy a mnoha jiných organizací to dobře vědí.
[Tento článek byl psán pro bulletin Charity Jeseník.]
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 6. srpna 2025 Foto:
18 Komentáře
Konečný Fr.
Zvláštní hrdost bychom měli mít zejména na našeho obětavého premiéra. Aniž by se někoho zeptal, poslal na Ukrajinu nějaké ty miliardy. Ještě by se mělo zveřejnit komu vlastně ty peníze poslal a jak je tam na Ukrajině rozdělili, kde ty peníze nakonec skončily.
Petr Kartouz
Ano, tak to bývalo. Kovid ovšem mnohé z toho změnil. K lékaři už není možné přijít bez objednání. Objednání však není snadné, jelikož v ordinacích neberou telefony (nejsou přece telefonní ústředna) a někdy je třeba volat celé dny. Objednání k odborným lékařům pak trvá několik měsíců. Někteří pak vyrábějí diagnózy na dálku, skrze kameru na mobilu. V nemocnicích jsou někdy ukrajinští lékaři, kteří nezvládají češtinu. Stále relativně dobře fungují fakultní a velké nemocnice. Lékaři chtějí však stále vyšší platy a stále méně ordinují. Spousta lidé se pak léčí na následky špatné farmakoterapie, jelikož lékaři a farmaceuti podléhají tlaku farmaceutických firem po odbytech léčiv. Ano, není to Uganda ani Bělorusko, ale standardy klesají.
P. Ašer
Nechápu, proč bychom měli být hrdí na jakoukoli svou pozemskou příslušnost? Ať už k národu, rase, pohlaví, třídě atd. To všechno musí být pro Kristovy následovníky jenom exkrementy, stejně jako apoštol Pavel považoval skutečnost, že byl Hebrej z Hebrejů atd., za pouhé exkrementy:
„…ačkoli já bych mohl spoléhat i na sebe. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na sebe, já tím víc: obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z kmene Benjamínova, Hebrej z Hebreů, jde-li o Zákon – farizeus…” (Fp 3:4-5)
„A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za hnůj, abych získal Krista…” (Fp 3:8)
Tyto pozemské příslušnosti už přece nemohou hrát u následovníků Ježíšových žádnou roli:
“Potom už tu není Řek a Žid, obřízka a neobřízka, barbar, Skytha, otrok a svobodný, ale všechno a ve všem Kristus.” (Kol 3:11)
A ten, kdo by tyto pozemské příslušnosti chtěl v církvi akcentovat, tak rozděluje a ničí Kristovo tělo:
“Když vejde do vašeho shromáždění muž se zlatým prstenem a v nádherném šatě, a vejde také chudý člověk ve špinavém šatě, a vy věnujete pozornost tomu, který nosí nádherný šat, a řeknete mu: ‚Ty si sedni pohodlně sem‘, a chudému řeknete: ‚Ty postůj támhle nebo si sedni [sem] pod mou podnož‘, cožpak jste neučinili mezi sebou rozdíl a nestali se soudci se zlými pohnutkami?” (Jk 2:2-4)
Kristovi následovníci nemají vzhlížet k tomu, co je na zemi, ale k tomu, co je v nebi:
“Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na pravici Boží. Myslete na to, co je nahoře, ne na to, co je na zemi.” (Kol 3:1-2)
Mají se proto radovat ne z toho, že zde na zemi mají tu či onu ethnickou či třídní aj. příslušnost, nýbrž pouze z toho, že mají občanství v nebesích (Fp 3:20).
Nějaká nacionální hrdost na vítězství v jakýchsi stupidních sportovních utkáních či jiných pozemských přednostech (vědě, armádě, charitě ap.) by tudíž měla být pro křesťany naprosto nepřijatelná, poněvadž nemají smýšlet přízemně (Fp 3:19).
Karel Krejčí
Pan Drápal slučuje přednosti dobrého pozorovatele dění ve světě, s vírou v Boha. Avšak jako by se „zasekl“ v určité době omezeného poznání a přednastavených náboženských mantinelů. Prezentuje stále jakousi „starou školu“ a tímto pohledem posuzuje dění kolem sebe a v jádru se snaží vyzdvihnout z neutěšených situací ještě stále nějaká pozitiva, jen nepropadat všeobecné mentalitě a ještě „něco“ pozitivního spatřit, jen být oním dobrým pozorovatelem.
Čím dál více můžeme pozorovat, jak se svět zmítá v porodních bolestech. Ovšem ony porodní bolesti nepředstavuje úroveň zdravotnictví a dokonce ani charitativní činnost neboť svět na jedné straně hasí oheň a na druhé straně do něho přilévá olej.
Ne, není to vizitka pouze dnešní doby, to je samotný princip tohoto hmotného světa. Svět na jedné straně okázale lidský život zachraňuje a na druhé bez výčitek ničí.
Pane Drápale, jsou naše „vítězné vavříny“ opravdu vítěznými?
pavel v
to P. Ašer
Podstatou článku pana Drápala je jeho hrdost na to, že jsou jeho krajané štědří. To jste zcela pominul a soustředil se na banality. Proč asi? Když je někdo štědrý, není to nakonec jen zbytečné vylepšování světa, který ve zlém leží a je tak jako tak určen ke zkáze? Je tedy štědrost pouhým kříšením mrtvoly? Co myslíte, neměli bychom se za hladové raději modlit, místo abychom je nasytili?
Konečný Fr.
Hrdí můžeme být na Karla Čapka a jeho Bílou nemoc nebo Matku. Nobelovu cenu za své dílo nedostal a nedostal by ji ani dnes, protože kdo propaguje mír, je ruský agent. Nebo Dobrý voják Švejk – taková legrace, ačkoliv ta první válka byla tak hrozná. Spisovatel nemá v roce samopal, ale pero. Tak je možné alespoň se těm válečníkům vysmát. Dnes jim naše pohrdání můžeme vyjádřit u voleb. Nevolte strany, které dávají přednost válce před diplomacií, tedy nevolte ty strany, které jsou dnes u moci.
Honza Hučín
V principu s vámi souhlasím, pane Ašere. Ovšem v Danově článku se příslušnost k národu používá jen jako prostředek k upoutání pozornosti čtenářů. Jak uvádí apoštol Pavel:
„Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem – i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona – i když před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. Těm, kdo jsou slabí, stal jsem se slabým, abych získal slabé. Všem jsem se stal vším, abych získal aspoň některé.“ (1 Kor 9:19-22)
No a chcete-li získat Čechy (článek je psán pro oslovení širší veřejnosti), je vhodné se stát Čechem 🙂
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Podstatou článku pana Drápala je jeho hrdost na to, že jsou jeho krajané štědří. To jste zcela pominul a soustředil se na banality.“
To, že následovníci Ježíšovi nejsou z tohoto světa (J 15:19) a nemilují ho (1 J 2:15), považujete za banality? Pokud ano, jak plyne z Vašich slov, pak nemůžete být následovníkem Kristovým. To jsou totiž naprosto zásadní věci.
Banalitami jsou naopak nacionální hrdost na vítězství v nějakých sportovních utkáních nebo na štědrost těch, kteří jsou mrtví ve svých vinách a hříších (Ef 2:1.5). Ti potřebují slyšet evangelium, že mají činit pokání a narodit se znovu, a ne být poklepávání po ramenou, jak jsou dobří díky tomu, že přispívají na nějaké sbírky tohoto světa.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Co myslíte, neměli bychom se za hladové raději modlit, místo abychom je nasytili?“
Co myslíte, stačilo Ježíši to, že lidé byli nasyceni chlebem, že byly uspokojeny jejich fyzické potřeby, že byl na krátkou chvíli zahnán jejich hlad?
„Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, hledáte mne ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a nasytili jste se. Pracujte ne pro pokrm, který hyne, nýbrž pro pokrm, zůstávající k životu věčnému, který vám dá Syn člověka; neboť jemu Otec, Bůh, vtiskl svou pečeť.“ (J 6:26-27)
P. Ašer
Ad Honza Hučín
Napsal jste:
„Ovšem v Danově článku se příslušnost k národu používá jen jako prostředek k upoutání pozornosti čtenářů. Jak uvádí apoštol Pavel: „Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. Židům jsem byl židem, abych získal židy…“
No nevím, jestli to autor článku myslel zrovna tak jako Vy, že by chtěl být Čechům Čech proto, aby je získal pro evangelium. Myslíte si, že Čechy přivede k pokání a přijetí Krista, když je bude autor uznale poklepávat po ramenou za to, jak jsou dobří v hokeji, ve zdravotnictví či štědří v nějakých světských sbírkách?
P. Ašer
V článku je k ospravedlnění nacionální hrdosti citován Pavlův výrok:
„Neboť znám vaši ochotu, pro kterou se vámi chlubím před Makedoňany, že totiž Achaja je už od loňska připravena; vaše horlivost podnítila většinu z nich.“ (2. Korintským 9,2)
Pavel se však rozhodně nechlubí nevěřícími Achajci tak, jako je autor článku hrdý na nevěřící Čechy. Pavel se chlubí pouze ochotnými achajskými bratry.
Karel Krejčí
Někdy se nemohu ubránit dojmu, jako by z článků pana Drápala vyskakovalo něco podprahového, něco, co skrytě čtenáře naladí na určitý akord, které ještě mezi mnoha molovými vydává durový zvuk.
Je to dobře nebo špatně?
Je to prodlužování agonie, či ne?
Je to pouze můj předsudek nebo je to z určitého pohledu všeobecná pravda?
Není v tom nějaký jiný podtext, než se na první pohled jeví?
Má to vše vůbec nějaký smysl?
pavel v
to P. Ašer
Kdo je mrtev ve svých vinách a hříších, není, pane Ašere, vaše věc. Spasen může být i člověk, který není věřící. Rozhodující je, zda plní vůli Boží, ne že předstírá zbožnost, jak to činili farizeové a jak to zde děláte i vy. Ježíš řekl:
Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘ A tehdy jim jasně řeknu: ‚Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě vy, kdo pácháte zlo!‘
Ježíšův učedník se nepozná podle falešné zbožnosti, ale podle toho, že koná dobré skutky, jak to řekl Ježíš: „Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“
Rovněž v kázání o posledním soudu Ježíš říká, že spasen bude člověk, který pomáhá někomu, kdo trpí a ne, že spasen bude ten, kdo se ohání svou zbožností.
pavel v
to P. Ašer
„„Na Mojžíšově místě se posadili znalci Písma a farizeové. Proto plňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale neřiďte se jejich skutky, protože oni mluví, ale nejednají.“
Také vy chcete jen mluvit, ale nejednat, protože to by bylo vylepšování světa, který ve zlém leží. Vy si myslíte, proč vylepšovat svět, který je stejně panstvím satana a je určen ke zničení.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Kdo je mrtev ve svých vinách a hříších, není, pane Ašere, vaše věc.“
To vskutku není moje věc, nýbrž paušální konstatování Písma o všech lidech, kteří nebyli spoluobživeni s Kristem a kteří v něm nebyli spoluprobuzeni a spoluusazeni v nebesích (Ef 2:5-6). Být mrtvým ve vinách a hříších je přirozený stav člověka, každý z nás v tomto stavu byl nebo dosud je (Ef 2:3; Ř 5:12), pokud se nenarodil znovu z Boha (J 1:14; J 3:3.5). Před Bohem proto existují pouze dvě skupiny lidí: ti, kteří jsou od přirozenosti mrtví ve vinách a hříších a ti, kteří se z Boží milosti skrze víru v Ježíše Krista narodili znovu. Žádná jiná alternativa neexistuje.
A já zde v této otázce jen proklamuji Písmo, nikoli nějaké své soudy.
Napsal jste:
„Spasen může být i člověk, který není věřící.“
Nic takového není možné. To je nebezpečná lež, která se snaží popřít jednoznačná Ježíšova slova:
„Kdo v něho věří, není souzen, KDO VŠAK NEVĚŘÍ, JIŽ JE ODSOUZEN, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího.” (J 3:18)
Spasen tedy může být jen ten, kdo uvěřil v Ježíše:
„Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, ABY ŽÁDNÝ, KDO V NĚHO VĚŘÍ, nezahynul, ale měl život věčný.” (J 3:16)
Čili pouze ten, kdo v Ježíše uvěřil, nezahyne a má život věčný. Nikdo jiný.
To potvrzuje i apoštol:
“Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají.” (Žd 11:6)
Tak zde laskavě proti Písmu nelžete, že i nevěřící může být spasen.
Ledaže byste považoval za “spásu” záhubu nevěřících v ohni při druhém příchodu Kristově:
“… až se zjeví z nebe Pán Ježíš se svými mocnými anděly a v plameni ohně bude trestat ty, kteří neuznávají Boha, a ty, kteří nejsou poslušni evangelia našeho Pána Ježíše. Ti ponesou trest, věčnou zkázu v odloučení od tváře Pána a od slávy jeho síly…” (2 Te 1:7-9)
Napsal jste:
“Rozhodující je, zda plní vůli Boží, ne že předstírá zbožnost, jak to činili farizeové a jak to zde děláte i vy.“
Jak by mohl plnit vůli Boží nevěřící, který neuznává Boha a který není poslušen evangelia Pána Ježíše (2 Te 1:8)? To si vůbec neuvědomujete, jaké absurdity zde hlásáte?
Já zde předstírám zbožnost? Já se snad někde okázale modlím na nárožích (Mt 6:5), rozšiřuji si fylakteria atd. (Mt 23:5-6), jak činili zákoníci a farizeové? Nikoli. Já jen konfrontuji Vaše humanistické pervese evangelia s výroky Písma, které je stavějí do pravého světla.
Napsal jste:
“Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích…“
Tento Vámi citovaný verš v podstatě uzavírá Ježíšovo Kázání na hoře. A ta vůle nebeského Otce, o níž Ježíš hovoří, je nám ukázána v právě v celém Kázání na hoře. To znamená, že kdo sytí hladové, obléká nahé a navštěvuje nemocné nebo lidi ve vězení atd. (Mt 25:35-36), ale přitom cizoloží pohledem na ženy (Mt 5:28), odpírá zlému (Mt 5:39), nemiluje své nepřátele (Mt 5:44) atd., tak mu to sycení hladových atd. není nic platné, protože Boží vůli v těch ostatních oblastech nekoná. Proto i kdyby všechny Ježíšovy výzvy dodržel, ale jen jednu z nich ignoroval, provinil by se proti všem:
„Kdo by totiž zachoval celý zákon, ale v jedné věci klopýtl, stal by se vinným ve všech.” (Jk 2:10)
Milosrdenství (Mt 25:35-36) zkrátka není nějaká volná vstupenka, která beze všeho ostatního, co po svých následovnících požaduje Ježíš, by Vám otevřela vstup do Božího království. Je pouze jednou z vícera podmínek, které otevírají vstup do Božího království.
Napsal jste:
“Ježíšův učedník se nepozná podle falešné zbožnosti, ale podle toho, že koná dobré skutky, jak to řekl Ježíš…“
S tím souhlasím. Avšak aby mohl ty dobré skutky, které pro něj Bůh připravil (Ef 2:10), vůbec konat, tak napřed musí být s Kristem spoluobživen, spoluprobuzen a spoluusazen v nebesích (Ef 2:5-6). A to bez víry možné není (Žd 11:6). Takže z logiky věci je nemožné, aby nevěřící konal nějaké dobré skutky. Tedy dobré skutky v očích Boha, nikoli v očích tohoto světa, který za dobré skutky klidně považuje i čiré zlo.
Když se Ježíše ptají, co mají dělat, aby konali skutky Boží (tedy dobré skutky), odvětil jim Ježíš lapidárně:
„Řekli mu: „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek: abyste věřili v toho, kterého on poslal.“ (J 6:28-29)
Víra je tedy primární. Jen z ní mohou pramenit dobré skutky, které akceptuje Bůh. Bez víry Boží skutky (dobré skutky) konat vůbec nelze.
Napsal jste:
„Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou.“
Do tohoto verše si lidé projikují ledasco. Co tím však Ježíš vskutku mínil? Musíme se zeptat: Byl Ježíš solí tohoto světa? Nepochybně ano, když to požaduje po svých následovnících. A zaplétal se nějak do politického dění tohoto světa? Evidentně ne. Např.: neřekl půl slova proti vraždě obětujících Galilejců, které se dopustil Pilát (L 13:1-3). A když v době Ježíšovy kazatelské a uzdravovatelské činnosti zatkli jeho příbuzného (L 1:36) – Jana Křtitele – nepodniknul Ježíš pro jeho propuštění vůbec nic (Mt 4:12; Mk 6:14-26). Ani když byl pak Jan Křtitel ve vězení svévolně zavražděn, Ježíš na to nijak rozhořčeně nereagoval, ba ani to nekomentoval, jen chtěl být sám (Mt 14:12-13). Z toho vyplývá, že být solí tohoto světa znamená podle Ježíše něco úplně jiného, než si pod tím představujete Vy. Vy si do Ježíšových slov jen promítáte své světské politické představy…
Napsal jste:
“Rovněž v kázání o posledním soudu Ježíš říká, že spasen bude člověk, který pomáhá někomu, kdo trpí a ne, že spasen bude ten, kdo se ohání svou zbožností.“
Já jsem snad někde tvrdil, že bude spasen ten, kdo se ohání svou zbožností?
pavel v
to P. Ašer
V existenci Krista věří i satan, takže to vůbec není podstatné. Důležité je uvěřit Kristu, to znamená uvěřit jeho učení, což znamená konat milosrdenství. Člověk konající milosrdenství tedy koná vůli Boží ať už to dělá pod jakoukoliv hlavičkou. Moje církev již dávno opustila domněnku, že bez členství v církvi není spásy. Koneckonců i apoštol Pavel řekl, že spasen může být i člověk, který o Bohu nikdy neslyšel. Stačí, když bude jednat v souladu se svým svědomím.
Smilstvo je zrada. Může to být zrada partnera v manželství (cizoložství), ale i jakákoliv jiná zrada je smilstvo. Smilstvem je například vítání okupantů vlastní země.
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„Na Mojžíšově místě se posadili znalci Písma a farizeové. Proto plňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale neřiďte se jejich skutky, protože oni mluví, ale nejednají.“ Také vy chcete jen mluvit, ale nejednat, protože to by bylo vylepšování světa, který ve zlém leží.“
Když se Ježíš dozvěděl, o Pilátově zločinu (L 13:1), který nechal povraždit Ježíšovy galilejské spoluobčany, tak také nijak nejednal, aby Piláta potrestal nebo aby preventivně do budoucna zabránil jeho případným podobným zločinům, ale jen mluvil (L 13:2-3). Ovšem nemluvil proti Pilátovi, tak jako Vy píšete proti Putinovi a jiným svým neoblíbencům. Ale pouze ty, kdo ho o Pilátově zločinu zpravili, (zřejmě v naději, že Ježíš nějak proti Pilátovi zakročí), vyzval ku pokání. Nic více nepodniknul. Proti samotnému Pilátovi ani proti římské moci obecně neřekl vůbec nic.
Já proto chci mluvit a jednat tak jako mluvil nebo nemluvil a jednal nebo nejednal Ježíš. To je pro mě směrodatné, to je můj vzor. A Ježíš rozhodně svět vylepšovat neusiloval, nic pro to nedělal. Namísto snah o vylepšování světa kázal jako východisko z běd tohoto světa Boží království, které z tohoto světa není (J 18:36). Proto ho chci i v tomto následovat. Vy ne? Vy byste chtěl raději vylepšovat svět tak jako o to usiloval třeba Marx?
V Tezích o Feuerbachovi Marx napsal: „Filosofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit.“
Chcete snad být spíše následovníkem Marxe než následovníkem Ježíše?
P. Ašer
Ad pavel v
Napsal jste:
„V existenci Krista věří i satan, takže to vůbec není podstatné. Důležité je uvěřit Kristu, to znamená uvěřit jeho učení, což znamená konat milosrdenství.“
Ježíšovo učení není jen o milosrdenství, na které se ho neustále snažíte zredukovat. Je přece také o zákazu cizoložství už v samotných myšlenkách (Mt 5:28-30), o zákazu přísahy (Mt 5:34), o zákazu hraní divadla před lidmi (Mt 6:16), o zákazu služby dvěma pánům (Mt 6:24), o zákazu světských starostí (Mt 6:25.31), o příkazu nenávidět svou rodinu i svou duši (L 14:26), o příkazu zapřít sám sebe a nést svůj kříž (Mk 8:34) atd. A tuto Boží vůli zjevenou v Ježíšově učení lidé ze světa, byť by se věnovali charitativní činnosti, rozhodně nenaplňují. Ježíšovo učení proto neznamená pouze konat milosrdenství.
Napsal jste:
„Člověk konající milosrdenství tedy koná vůli Boží ať už to dělá pod jakoukoliv hlavičkou.“
Tím chcete říct, že i když bude konat milosrdenství pod hlavičkou satana, tak bude konat Boží vůli? Ap. Pavel píše, že satan se převléká za anděla světla světlosti (2 K 11:14), tedy i satan může konat skutky milosrdenství. Ale to neznamená, že plní Boží vůli. To dělá jen proto, aby svedl lidi na svou stranu.
Skutky milosrdenství konal a koná kdekdo (buddhisté, komunisté aj.), konají je i dnes též různé sekulární charitativní organizace. Ale to Vám nikterak nezaručuje spásu, to není konání Boží vůle, o níž se píše v Novém zákoně. Konání Boží vůle je pouze to, jestliže se necháte Bohem stvořit v Kristu Ježíši a teprve v důsledku toho chodíte v dobrých skutcích, které pro Vás předem připravil Bůh (Ef 2:10). Pokud však jakožto starý člověk (J 1:13; Ř 6:6; Ef 4:22; Kol 3:9) usilujete konat „dobré skutky“, pak to mohou být pouze skutky mrtvé (Žd 6:1; Žd 9:14), poněvadž byly vykonány člověkem duchovně mrtvým (Ef 2:1.5). Takové skutky nemají před Bohem žádnou hodnotu, poněvadž jimi se vykazujete jako svou zásluhou, místo abyste chodil ve skutcích, které Vám Bůh předem připravil z milosti a které tedy nejsou nějakým Vaším výkonem. Spasení není z konání vlastních „dobrých skutků“, je jedině z milosti skrze víru:
„Neboť milostí jste zachráněni skrze víru; A TA ZÁCHRANA NENÍ Z VÁS – je to Boží dar.” (Ef 2:8)
“… když však víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Krista, a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků zákona nebude ospravedlněn žádné tělo.” (Ga 2:16)
Napsal jste:
„Moje církev již dávno opustila domněnku, že bez členství v církvi není spásy.“
Vaše církev? A já si naivně myslel, že církev je jen jedna – Kristova. A mimo Kristovu církev žádné spasení není (Ř 8:9 > 1 K 12:13). Jestliže Vaše sekta hlásá něco jiného, tak to je irelevantní, relevantní je jen to, co tvrdí Písmo.
Napsal jste:
„Koneckonců i apoštol Pavel řekl, že spasen může být i člověk, který o Bohu nikdy neslyšel. Stačí, když bude jednat v souladu se svým svědomím.“
To Pavel nikde netvrdí. Pasáž, na kterou narážíte, se týká křesťanů z pohanů, jejichž nová přirozenost naplňuje požadavky zákona, aniž by zákon měli.
Napsal jste:
„Smilstvo je zrada. Může to být zrada partnera v manželství (cizoložství), ale i jakákoliv jiná zrada je smilstvo. Smilstvem je například vítání okupantů vlastní země.“
Za smilstvo nelze označovat vítání okupantů ve vlastní zemi. Vítání okupantů může být jen zradou nějakého politického systému tohoto světa jinému politickému systému, ale nikoliv duchovním smilstvem. Ježíšovým následovníkům, kteří již nejsou z tohoto světa (J 15:19), mohou být nějací okupanti ukradení. Nebudou je ani vítat, ale ani proti nim brojit. Kromě toho Ježíš své přátele celníky, kteří římské okupanty vlastní země nepochybně vítali, poněvadž jim umožnili provozovat vysoce lukrativní živnost, nikde smilníky nenazývá. Duchovním smilstvem je však modlářství (1 K 10:7.8.14.20). Což je mimo jiné i synkretismus, který proklamuje právě ta Vaše sekta, která vede tzv. mezináboženský dialog (např. Jan Pavel II. líbající korán atd.).