Boj proti domácímu násilí a podobným jevům je velké téma dnešní postmoderní doby. V západním světě je v plném proudu kampaň „Me too“, která na tento problém upozorňuje, a u nás někteří publicisté volají po tom, aby se více rozvinula i v České republice, která je sto let za opicemi a toto velké téma nesdílí s patřičným nadšením. V západním světě doznávají vztahy mezi muži a ženami značných změn, a netroufnu si říci, jak budou tyto vztahy vypadat, až se rozvířený prach trochu usadí.
Popíšu svá východiska: Jakékoli násilí na ženách (a konec konců i na mužích) je naprosto nepřípustné. A slovo „jakékoli“ zahrnuje nejen otevřené fyzické útoky, ale i manipulaci (např. zneužívání vyššího postavení ve škole, ve firmě, v úřadě apod.). Takové jednání je hanebné a mělo by být trestné.
A ono, naštěstí, v naší zemi trestné je. Nemusíme zavádět Istanbulskou úmluvu, protože ta podobné jednání neučiní o nic trestnějším, než už je.
Běžným argumentem pro zpřísnění pohledu na tuto věc bývá, že policie často násilí na ženách bagatelizuje, a někdy dokonce zaujímá (ne nutně explicitně vyslovený) postoj ve stylu „neměla ho provokovat, koukejte, jak chodí oblékaná, může si za to do značné míry sama“. Nemá smyslu zastírat, že v tomto ohledu je na postoji a přístupu řady policistů ještě dost co zlepšovat.
Jenže nyní přijde to mé věčné „ale“. Co když policista, který právě podobný případ vyšetřuje, o týden dříve vyšetřoval jiný případ, kdy žena obvinila muže ze zneužívání jejich vlastního dítěte, a pak se prokázalo, že z tohoto hanebného zločinu muže obvinila neprávem, jen aby mu ublížila a zamezila mu stýkat se s jejich společným potomkem. Uvědomuji si, že se stýkám převážně s křesťany, a že tedy moje sociální zkušenosti jsou poněkud netypické. Nicméně přesto si dovolím konstatovat, že znám patrně více takto falešně nařčených mužů než znásilněných žen. Nedělám z toho žádné ukvapené závěry. Po policejním vyšetřovateli právem žádáme, aby všechny případy vyšetřoval „padni komu padni“, a nenechal se vést svými subjektivními zkušenostmi.
Každá doba má určitá nebezpečí a určité před-sudky. Něco se nosí a něco nenosí. Teď se nosí obviňování mužů z násilnictví, a moc se nenosí upozorňování na to, že řada obviněných byla obviněna neprávem, nebo že řada žen hanebně zneužívá svých dětí k tomu, aby „potrestaly“ své bývalé partnery.
Tady nejde o nějaké statistické zjišťování, „kdo vyhrál“, tedy kdo je horší – muži či ženy. Spíše o upozornění, že jakmile se z něčeho stane kampaň, hodně lidem se může stát křivda. V padesátých letech to přiznávali i někteří komunisté a zdůvodňovali to rčením „když se kácí les, létají třísky“. Já si myslím, že naše společnost je dostatečně vyspělá, aby se bez této omluvy páchaných křivd obešla.
Váhal jsem, zda tento článek zařadit mezi „duchovní“ nebo „politické“. Nakonec se rozhoduji pro kategorii „duchovní“, protože bych se nyní rád obrátil ke křesťankám. Vím, že jakékoli předepisování vhodného oblečení (dress code) se může snadno zvrhnout v zákonictví. A nechci tomuto tématu přikládat větší význam, než mu přikládá Písmo. Písmo toho o oblékání neříká mnoho, ale něco přece jenom ano. Např. v 1. Petrově 3:3 čteme: „Vaše ozdoba ať není vnější: spletené vlasy, navlékání zlatých šperků, oblékání šatů…“ Ano, vím, jak lze těchto slov zneužít, a jsou fundamentalistické křesťanské skupiny, která zakazují jakékoli ozdoby. A nutno poznamenat, že v Písmu najdete místa, kde se mluví o ozdobách (i těch vnějších) dosti pozitivně. Ideálem jistě není, aby se křesťanky oblékaly fádně a nevkusně.
Nicméně všimněte si jedné věci: Na jedné straně je nahota, na druhé straně jsou burky. My křesťané bychom se měli vyvarovat nesmyslných extrémů. Mějme svůj vlastní dress code, kdy se žena obléká elegantně, nikoli však vyzývavě.
Policista, který vyšetřuje znásilnění, nemůže argumentovat tím, že si žena „sama říkala“ o znásilnění svým vyzývavým oblečením. Feministky často vykřikují, že se budou oblékat, jak samy uznají za vhodné, a že mužům do toho nic není, pokud se oblékají vyzývavě. Ano, mají pravdu, leč v tomto postoji je přece jenom značná dávka pokrytectví. Pokud se oblékají vyzývavě, proč tak činí? Kvůli ženám, nebo kvůli mužům?
Na světské ženy apelovat nemohu, ale křesťanky snad mohu slušně poprosit o trochu milosti. Berte to tak, že zatímco ženu vzrušují spíše doteky, muže vzrušují spíše pohledy. A pokud jsou ženy ve sboru oblečeny hodně vyzývavě, mnozí muži nevědí, kam s očima. Mnozí z nich usilují o čistotu; prosím tedy sestry, nečiňte jim toto úsilí zbytečně těžším! Opravdu je to možné: oblékat se elegantně a dokonce krásně, ale přitom ne vyzývavě. Ne vždy je správné volit střední cestu, nicméně v této věci volme střední cestu mezi vyzývavou nahotou a zotročující burkou.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 4. března 2020 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
26 Komentáře
Konečný Fr.
Istanbulská dohoda chce řešit násilí na ženách, ve skutečnosti jde ale o zatahování genderové ideologie do života společnosti. Proto je třeba být zásadně proti a postavit se proti její ratifikaci. To jsem se v úvaze nedozvěděl. Mohu si tedy myslet, že případná ratifikace pisateli nevadí.
Jan Molnár
Znáte definici a čím se zabývá „gender“?
Jaké znáte genderové ideologie a jaké z nich se vyučují třeba na katedře sociologie FFKU?
Jaká konkrétní ideologie nám hrozí z IÚ?
Obávám se, že několik poslanců, aby dosáhli zvolení, začalo kolem sebe nahánět
hrůzu a strach: emoce vypínají myšlení. Místo řešení reálných problémů v politice
a vize v církvích se ujíždí nad imaginárním nepřítelem.
Nebojte se! Evangelium je dobrá zpráva a ne strach z gender, či uprchlíků…
Honza Hučín
„Jaká konkrétní ideologie nám hrozí z IÚ?“
Například požadavek na genderově neutrální výchovu dětí ve školách všech stupňů. Toto je v rozporu jak poznatky vývojové psychologie, tak s evoluční biologií. Hrozí zmatení dětí místo toho, aby byly schopny přijmout svou identitu a různost identit dívek a chlapců.
Evangelium nevylučuje opatrnost. Ježíšův výrok proti strachu má úplně jiný kontext. Stejnou logikou bych vám mohl oponovat, že máme být opatrní jako hadi.
Jan Molnár
Vy jste asi tak opatrný, že jste radši úmluvu ani nečetl.
Slovo „neutrální“ se tam vůbec nevyskytuje. Ale zato
genderově podmíněné násilí je tam často.
Ostatně, dokážete si představit třídu gymnazistů, třeba chapců,
jak ztrácí po domluvě paní učitelky svoji identitu?
Honza Hučín
Požadavek na genderově neutrální výchovu vyplývá např. z požadavku článků 12. 1. („Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů.“). Přeložte si sám, co by naplnění tohoto požadavku znamenalo pro výchovu ve školkách nebo na 1. stupni ZŠ. Reálně se to už v některých progresivních školkách a školách i děje. Příklad s gymnáziem je naprosto nerelevantní.
Samotný předpoklad, že násilí je genderově podmíněné, je podle mě mylný. Mnohé studie, dokonce zadané Úřadem vlády ČR ukazují, že takto jednostranně to pojímat nelze. Ale myslím, že jsme se vzdálili tématu článku, nechme si tuto diskusi na článek přímo k IÚ.
Za opatrnost se nestydím. K čemu vede doslovná interpretace Ježíšova slova „nebojte se“, vidíme u korejské pseudokřesťanské sekty Sinčchondži. Jak se nebáli koronaviru, až se nakazili a roznesli to do okolí, jistě víte. Ani v Íránu se na příkaz ajatoláhů nebáli…
Konečný Fr.
Zato slovo genderový mainstreaming se tam vyskytuje 154x. Láska některých křesťanů ke „světu“ je tak veliká, že tito křesťané skončí ve „světě“ a ne atheisté u Boha. Když lidé nevěří v Boha, musí si najít nějaké náhradní božstvo. Tím je jejich rozum a z něho pocházející nesmysly.
Jan Molnár
Nejde vám odpovědět, proto si odpovím sobě…
Je potřeba číst úmluvu v kontextu s Cílem úmluvy. A to je násilí:
„Cílem této úmluvy je
a) chránit ženy před veškerými formami násilí a dosáhnout prevence, stíhání a potlačení
násilí vůči ženám a domácího násilí;
b) přispět k eliminaci veškerých forem diskriminace žen a podpořit skutečné
zrovnoprávnění žen s muži také posílením pravomocí žen;
c) navrhnout zevrubný rámec, strategie a opatření pro ochranu a pomoc veškerým
obětem násilí vůči ženám a domácího násilí;“
Kulturní vzorce, které nejsou o násilí a nebrání příležitostem
nebo jsou dobrovolné, úmluva neřeší.
Karel Konečný
Když srovnáváte naši a západní společnost, tak je evidentní, že naše společnost je na nižší úrovní, ale samozřejmě to nelze říci o všech členech společnost, to je jen hodnocení postojů a projevů společnosti ve vztahu k západním zemím.
Přirozené síly člověka pro zachování rodu zůstávají, ty se nemění, a má na ně vliv různá kultůra společenství, a její úroveň. Dál k tomu nemá smysl něco psát.
Jan Molnár
Text článku a poslední dobou i jiné texty, mi připadají neprofesionální. Tento spojuje Istanbulskou úmluvu s oblékáním. To jsou podle mne 2 rozličné věci.
Že domácí násilí existuje, často v „konzervativních“ rodinách, je fakt.
Píše o něm třeba kancléřka diecézního soudu Marie Kolářová.
Nás se Istanbulská úmluva dotýká hlavně v prevenci. Asi nejen ve vyloučených lokalitách, které to docela potřebují. To mohly dělat církve za peníze z rozpočtu, ale bojem proti úmluvě se zdiskreditovaly.
Ani autor článku nezná statistiky. třeba podle neziskovek, je falešných obvinění jen okolo 5-6%. Policie má spíš práci s krytím zneužívání dětí, protože partnerka nechce přijít o partnera.
Je dobře, že se o úmluvě a #mee too mluví. V posledním roce vzrostl počet oznámení o 10 %. Pravděpodobně je to „jen“ tím, že se mění atmosféra ve společnosti a ženy se již tak nebojí mluvit. V každém případě zneužívání a znásilnění je trauma, o kterém autor asi netuší. Víc, než oblečením, to je o „pánech tvorstva“. Nedokládám svá tvrzení odkazy, ale v nedávné době bylo publikováno a mám i jinou práci, než hledat…
Konečný Fr.
To jste špatně pochopil. Článek není o Istanbulské smlouvě, pouze pisatel na okraj připomenul, že ta smlouva je k ničemu.
Dan Drápal
No, předpokládat, že sedmdesátiletý pastor neví, že zneužívání je trauma, je dosti kuriózní. A uznávám, že jsem celý život řešil spíše ty třísky, než ten kácený les. A prostě jsem přišel do styku častěji s těmi, kterých je „jen okolo 5-6 %. “ Jenže za těmi procenty se také skrývají zničené životy, nejen za těmi znásilněnými. Takže hledat nic nemusíte, já Vaše statistická tvrzení nerozporuji.
Jan Molnár
Souhlasím. I několik % falešných oznámení dokáže zničit život. Otázkou je, když je známé %,
že se většina nakonec odhalila. Nebylo to tvrzení proti tvrzení.
Ale čím menší % falešných, tím větší % skutečných znásilnění.
Možná, že ten „les“ jste neřešil proto, že zneužívaná oběť se s tím vyrovnává desítky let
a Váš pohled na „šatičky“ jí vzal odvahu o tom s Vámi mluvit.
Podle Marka Macáka v evangelikálním prosředí 70 % mužů, ženy trochu méně,
se přihlásilo dle průzkumu k pornografii. (Nevím původní zdroj, jen poznatek z besedy).
To ukazuje, že je problém mnohem hlubší…
Petr Adamec
Znásilnění je nesrovnatelně více než falešných obvinění. Dle průzkumů nějakou formu znásilnění zažilo vysoké procento žen. V některých zemích až 50%, někde jen třeba 10%. Zcela drtivé množství znásilněných žen to nehlásí. Ta hlášení jsou tedy jen malý vrcholek ledovce. Hlásí se jen znásilnění neznámým mužem někde v parku a i to jen v malém procentu. Téměř nikdy se nehlásí znásilnění od známých a přátel nebo v rodině, která drtivě převažují. Udává se dokonce dle průzkumů, že cca 50% dívek začíná svůj sexuální život znásilněním od partnera. Takže znásilněných žen jsou v ČR jistě statisíce, možná až miliony. Tolik falešně obviněných mužů prostě není. To jsou fakta.
Cítím s každým falešně obviněným mužem, ale to srovnání je zcela mimo realitu.
Jan Krásenský
Násilí, zvlášť na ženách, dětech, starých a nemohoucích, je odporné.
Zajímavé na dnešní společnosti je, že ženám je umožněno plně rozvinout své sexuální chování – zdobí se, voní se upravují se a oblékají tak svobodně, jak je jen možné, zcela naplňují přirozené chování – vábí i šálí, aby našly partnera. Muži se mají k nim chovat netečně, nevidět jejich signály, nereagovat na ně, své přirozené jednání mají potlačovat, ovládat se.
Eva Hájková
Já myslím, že touhu vypadat hezky (nebo nějak zvláštně) nelze redukovat na sexuální chování související s hledáním partnera. To by pak muselo platit, že vdané ženy už nemají zapotřebí vypadat hezky, a ty, co se o to snaží, si patrně chtějí najít jiného partnera. Jenže tak to není. U oblékání může jít spíš o vyjádření svého estetického cítění, popřípadě své extravagance, nebo o touhu dát najevo příslušnost k nějaké subkultuře, životnímu stylu (někteří lidé chtějí provokovat) atd.
Dnes je taková tendence biologizovat člověka. Dělat ho zcela závislého na hormonech a jiných biologických pochodech v organismu. Lidé se neustále srovnávají s přírodou. A když se něco vyskytuje v přírodě, je to prý normální i u člověka. Pudové chování jistě existuje. Ale nemělo by být pro člověka určující.
Pořád se ovšem zapomíná, že zákonem se problém nevyřeší.
Dan Drápal
S tím, co píšete, v zásadě souhlasím. A proti touze vypadat hezky nelze nic mít – to lze naopak doporučit. Jsou ale způsoby oblékání, které mužům neusnadňují úsilí o čistotu. Přirozeně, jsou zodpovědní za své chování a měli by se ovládat, ať se žena obléká jakkoli. O tom žádná. Ale doufal jsem, že ve svém věku si už mohu dovolit upozornit sestry na něco, co si sice ledaskdo myslí, ale málokdo to vysloví. A jde o prosbu, nikoli o snahu někomu něco vnutit.
Eva Hájková
Souhlasím. I já jsem pro vzájemnou domluvu a ohleduplnost, nikoliv pro postoj „já mám právo dělat si, co chci“.
Slyšela jsem, že při vstupu do Vatikánu je zapotřebí mít zakrytá ramena i kolena. A předpokládám, že snad nikdo nepodezírá papeže s kardinály z toho, že by se nedovedli ovládat.
Jiří Kouba
Mnohé věci, které jsou pro ženu jen „estetické“, jsou pro muže estetické i erotické. Každé pohlaví vnímá jinak. Vdaná žena může být oblečena hezky a přitom méně nápadně.
Olin
Jsou témata, o kterých je diskuse s Danem zbytečná, témata, v nichž se stává tenisovou zdí. On za třicet let nezměnil svůj názor ani o milimetr, říká stále to samé. Je úplně jedno, co všechno se od té doby zjistilo, řeklo, napsalo, je taky jedno, jak se změnila společnost i sama církev. Nezmění ho to.
Před pětatřiceti lety, ještě za komunismu, tohle bylo téma, o kterém jsme museli v církvi stále s někým polemizovat. Dnes už tohle číst je jen smutné. A istanbulská úmluva je v tom nevinně, a ženy a jejich oblékání taky. Přečíst a zahodit. To je jediné, co se s takovým článkem dá dělat. Autorovi za to vždycky někdo zatleská, a to mu stačí.
Dan Drápal
Nedá mi to a zkopíruji sem jednu reakci z FB:
Moc hezký článek!
Musím k tomu oblékání zmínit ještě jednu skutečnost. Ženy při nevyzývavém oblékání musí být i celkem vynalézavé, protože v obchodech už toho moc elegantního není. Když to trochu zjednoduším, jsou k dostání buď věci vyzývavé nebo takové to nepadnoucí hippie, a když žena nemá velikost XS (třeba já), skoro v ničem jí to ze současné nabídky nesluší.
Je to potom otázka peněz – nechat si ušít na míru – nebo času – šít sama (to se snažím já). Případně second handy jsou fajn, ale tam zpravidla převažuje současná „mainstream“ móda.
Málokdy někdo z mužů v církvi tohle ocení. Asi je to ta hyperkorektní doba, ale jsi teprve druhý muž, kdo něco takového otevřeně říká. A umím si představit, že některá žena to třeba neslyšela nikdy. O oblékání to ale my ženy potřebujeme slyšet, právě proto, že nás nevzrušuje pohled, a mnohým (včetně mě) nedocvakne to, co samy neprožíváme.
Mě „vzdělala“ Úchvatná od Eldridgů a později můj manžel. Asi by nás měli vzdělávat otcové – ale „Kdo to dneska má?!“ 🙂
Eva Hájková
Ještě bych chtěla dodat, že existují povolání, při nichž muži musí pracovat se zcela nahými ženami (například gynekolog), aniž by jim to dělalo nějaký problém.
Ale samozřejmě, většině to problém asi dělá, a tak je zapotřebí je chápat a přizpůsobit se jejich potřebám.
Konečný Fr.
Myslím, že je normální, že muž hodnotí ženu vnějšně – obličej, tělesné proporce a mezi věřícími to ženy neženou většinou do extrému. Takže to patří nějak k životu. Přece bychom nechtěli, aby ženy chodily v burkách.
Petra R. Kaprálová (PRK)
S článkem souhlasím. Oblečení u mužů i žen by mělo být jednoduše řečeno důstojné, korespondovat především s duchovním postavením a rolí křesťana, křesťanky. Odhalování se nebo vyzývavé chování je imho obecně způsob kompenzace nějakých traumat nebo obav z nepřijetí. Čímž poukazuji také na další dimenzi problému, vnitřního uzdravení.
Otakar Vožeh
Pro anglicky schopné čtenáře : https://www.crosswalk.com/blogs/christian-trends/why-do-so-many-women-show-off-cleavage-in-church.html
Mirek P.
Je zajímavé, když vidíte např. koupaliště plné žen v plavkách, v normálním muži to bouři sexuální žádostivosti nevyvolává. Vidí, že i každé ženské tělo je plné nedostatků a primárně určené k mateřství. Co je od Zlého, je svádivost, vyzývavost, naznačené jak rafinovaným oblékáním, tak chováním. Měl jsem v práci 2 kolegyně ( ještěže se podpisuji jak troll :-). Jedna zřejmě byla dobrou manželkou a matkou, pro její oblékání jsem s ní ovšem komunikoval co nejméně. Nevím, zda si ženy uvědomují, jak tím škodí především sobě. Druhá se oblékala hezky a decentně a rád jsem s ní vždy mluvil. U nezadaných žen je problém ještě větší. Pokud o sobě vysílá povrchní signály, přitáhne nejspíše povrchní partnery.
“ Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása. Žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.“ Kaz 31,30
Eva Hájková
A ten, kdo se bojí Hospodina, nebojí se prý lidí a jejich soudů.