Dan Drápal: Nechte nám tu starou víru aneb Vím, komu jsem uvěřil

„Give me that old time religion“, „dejte mi to staré náboženství“ (v české verzi „Nechte mi tu starou víru“), zpívá se v jednom černošském spirituálu. Vždycky si na něj vzpomenu, když se setkám s někým, kdo přináší nějakou novou teorii, nové „poznání“, které je údajně lepší než moje (naše) stará víra.

Boží nepřítel se snaží, aby lidé nejlépe vůbec nepřišli do styku s evangeliem. Snaží se lidem zabránit, aby poznali Boha, aby si přečetli Bibli nebo aby poznali živé křesťanské obecenství. Když se mu to nepodaří, rozhodně boj o duši člověka nevzdá. Krásně to popisuje C. S. Lewis v Radách zkušeného ďábla.

Jednou z taktik nepřítele, kterou používá na zejména čerstvě obrácené (ale i na jiné neupevněné) křesťany, je k evangeliu něco přidat. Oslovili vás někdy mormoni? V Praze se s nimi člověk může setkat poměrně často. Ti mají knihu Mormon, která pro ně má stejnou váhu jako Bible. Když namítnete, že v Bibli samotné je varování, aby se k ní nic nepřidávalo, řeknou vám: „Ale kniha Mormon nic nepřidává. Ona Bibli pouze potvrzuje.“ Nicméně když se dáte k Mormonům, něco k Bibli přidáte. Nestačí vám staré, prosté evangelium.

To byla nepřítelova taktika od počátku. Svědčí o tom už list apoštola Pavla Galatským, který je možná chronologicky nejstarším z Pavlových dopisů. Falešní bratři, kteří přišli do Galacie po Pavlovi, možná Pavla a jeho evangelium přímo nenapadali. Dovedu si představit, že mluvili asi takto: „Bratr Pavel je velmi požehnaný. Ale to víte, jak to někdy bývá, požehnaní a nadšení lidé mohou být jednostranní. A on podcenil potřebu poslouchat Boha. Kázal milost, ale opomíjel, že k Bohu je potřeba se přiznat, a to tím, že přijmete Zákon, který nám Bůh dal, a dáte se obřezat.“ Netvrdím, že to probíhalo zrovna takto, ale mohlo to probíhat nějak podobně.

Od té doby se až dodnes můžete setkat s lidmi, kteří k evangeliu něco přidávají, nebo bazírují na něčem nepodstatném. Dělají z druhotné věci věc zásadního významu. Tak třeba oblíbenou hračkou nepřítele je křestní formule. „Bratře, jak jsi byl pokřtěn? Ve jméno Otce, Syna a Ducha svatého? Ale to je špatně, křtít se má ve jméno Pána Ježíše Krista!“ Prozradím vám, jak to dělám já. Použiji obě formulky. Ne proto, že bych to sám považoval za důležité, ale proto, aby nově pokřtěný křesťan měl pokoj od zpochybňovačů. To, která formulace byla použita, nerozhoduje o tom, jak daný člověk porozuměl evangeliu, ani o tom, zda povede či nepovede posvěcený život. Vždy se snažím lidem zdůraznit, že Bohu záleží na našem srdci, ne na tom, zda jsme někde nepoužili nevhodnou formulaci.

Reklama

Jednou z hrozeb, která poškozovala církev od novozákonních dob až dodnes, je tzv. gnóze. Toto řecké slovo znamená „poznání“. Gnostici (vyznavači gnóze) tvrdili, že mají vyšší poznání, které není přístupné „obyčejným“ lidem. Většinou se považovali za něco lepšího – obyčejní křesťané byli „tělesní“, jen gnostici byli skutečně „duchovní“. V průběhu dějin gnostici často upadali do jednoho ze dvou extrémů (oba jsou zmíněny již v Novém zákoně): Buď žili nevázaným životem, nebo naopak pěstovali přísnou askesi. Oba tyto extrémy plynuly z pohrdání tělem. Gnostici měli často své vlastní spisy – nejznámější z nich je asi apokryfní Tomášovo evangelium.

Všechny tyto odchylky vedou nakonec k tomu, že jejich vyznavači opouštějí „obyčejnou“ církev a vytvářejí si své vlastní skupiny, ať už „pravověrných“ (rozuměj: správně pokřtěných, případně obřezaných, atd.) nebo „osvícených“. Prostinké evangelium o tom, že Ježíš svou smrtí zaplatil za naše hříchy, že byl vzkříšen a povolal nás do obecenství s Otcem, jako by nestačilo. Jan říká ve svém listu, že „Jestliže chodíme ve světle, jako On je ve světle, máme obecenství mezi sebou, a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“ Tomuto evangelium věřím a toto evangelium žiji čtyřicet let a nehodlám to měnit. „Nechte mi tu starou víru.“ Text spirituálu v některých verzích pokračuje: „Byla dobrá pro krále Davida, je dobrá i pro mě. Byla dobrá pro bratra Pavla, je dobrá i pro mě.“

Skutečná tragédie není v tom, že jsme byli „špatně pokřtěni“ nebo v něčem podobném. Skutečná tragédie je, pokud nám chybí obecenství ve světle.

Končím slovy ze závěru listu Judova: „Na konci času budou posměvači, kteří budou žít podle svých vlastních bezbožných žádostí. To jsou ti, kteří vytvářejí rozdělení, lidé duševní, kteří nemají Ducha.

Vy však, milovaní, budujte se ve své nejsvětější víře, modlete se v Duchu Svatém, zachovejte se v Boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu.“

Autor: Dan Drápal Foto: Pixabay

Dan Drápal

17. ledna 2018