Dan Drápal / Oč jde v kulturních válkách III.

V předchozích dvou článcích jsem nastínil, oč v kulturních válkách dnešní doby jde, ale nenapsal jsem toho moc o tom, jak bychom se měli v současné době chovat. O to půjde v tomto článku. Podotýkám, že se nejedná o nějaký vyčerpávající popis, ale o několik rad. 

         Abychom mohli vůbec do nějaké války vstupovat, musíme mít jistotu ve vztahu k Bohu. V této souvislosti chci připomenout příběh Johna Wesleye, jenž se na své první cestě do Ameriky setkal s „Moravskými bratry“, kteří s celými rodinami pluli do Ameriky, aby tam působili jako misionáři. Bylo to ještě v době, než se John Wesley obrátil k Bohu.

         Loď se během plavby dostala do prudké bouře a mnozí pasažéři měli za to, že nastává poslední hodinka, a někteří křičeli hrůzou. John Wesley se děsil také, ale s údivem sledoval Moravské bratry, kteří zůstali klidní. A tento poklid pozoroval nejen u dospělých, ale i u dětí. Nicméně loď bouři přežila. Wesley se Moravských bratří ptal na důvod jejich naděje a slyšel, že je třeba mít jistotu spasení. Myslím, že toto setkání s Moravskými bratry bylo jedním z faktorů, které Wesleye přivedly k plnému obrácení ke Kristu. 

         Proč o tom píšu? Nepouštěj se do duchovního boje, nemáš-li jistotu v Pánu Ježíši Kristu. Dokud nemáme tuto jistotu, nic podstatného pro Krista neuděláme. Je důležité, abychom měli víru v Krista, a je to důležitější, než mít „správné názory“. Tím nechci říci, že na názorech nezáleží. „Ideje mají důsledky“ je název knihy Richarda M. Weavera, kterou vřele doporučuji.

         Za druhé: Jelikož zbraně našeho bojování nejsou tělesné, záleží nejen na tom, co si myslíme a čemu věříme, ale i na tom, jak přistupujeme k lidem, kteří si myslí něco jiného než my. Pro Božího bojovníka neplatí, že účel světí prostředky. Spíše lze říci, že zvolené prostředky vydávají svědectví o účelu. Proto píše apoštol Petr, že máme zvěstovat evangelium s tichostí a uctivostí (1Pt 3,15).

Hlavním úkolem církve je zvěstovat evangelium a následně získávat učedníky ze všech národů. Toto si musíme neustále připomínat. To ale neznamená, že křesťané nemají určité poslání i v tomto věku. Mluvím v této souvislosti o mandátu kulturním, sociálním a politickém. Nejsme povoláni k vytváření solných jezírek, a stejně tak nejsme povoláni, abychom byli církví „bez chuti a bez zápachu“. Máme co říci ke stavu společnosti. 

Zde se už musíme připravit na určitá nedorozumění. Nemalá část křesťanů je toho názoru, že do politiky bychom se neměli plést nebo že bychom se neměli vyjadřovat k závažným sociálním problémům dneška, tedy například i ke genderové ideologii. Z předchozího je snad jasné, že tak máme činit s tichostí a uctivostí, a z Jakubova listu je zřejmé, že pokud máme v srdci hořkou závist a svár, nic duchovně relevantního už asi neřekneme (Jakub, 3. kapitola).

Velký problém vidím v tom, že s těmi místy v Písmu, která jdou proti duchu doby (Zeitgeist), se někteří teologové vyrovnávají tím, že je buď prohlásí za důsledek „dobového pozadí“ nebo je nějak jinak přeznačí a neutralizují, aby se jimi nemuseli zabývat. 

Jsem přesvědčen o tom, že Bible má co říci k otázkám migrace, k sociálním problémům, k otázkám sexuality a rodinného života apod. Zkušenost mi ovšem říká, že jakmile se k těmto otázkám někdo začne vyjadřovat, je téměř okamžitě svými souvěrci upozorněn, že své názory nemáme druhým „vnucovat“. Přitom je nad slunce jasnější, že v dnešní době křesťané jiným lidem nic vnucovat nemohou. Ostatně jde přece o to, zdali je něco pravda nebo omyl či blud. Pokud říkám pravdu, bylo by dobré se jí zabývat. Snažíme-li se učinit evangelium přijatelným tím, že z něj vystřihneme vše, co by mohlo druhé pohoršovat, nestaneme se solným jezírkem, ale solí zmařenou. Svět nás nebude pronásledovat, ale rovněž nebude mít důvod, proč nám naslouchat – neříkáme-li nic, co by bylo se světem nějak v rozporu. 

Když se někdo postaví proti progresivistům, často ho prohlásí za špatného člověka. Vícekrát jsem upozorňoval na to, že mezi odlišným názorem a „nenávistí“ (hate) nenechávají progresivisté žádný další prostor. Myslíte-li si něco jiného, jste rasista, homofob, a měli by vás zakázat. Musíme si dát velký pozor, abychom nejednali stejně.

Pokud mě někdo označí za špatného člověka, spor se stává osobním, a tudíž v podstatě neřešitelným. Člověk může hájit své názory, ale připadá mi poněkud nevhodné hájit svůj charakter. Trochu podobné, i když méně bolestivé, je nařčení, že nevím, o čem píšu, že jsem nevzdělaný apod. Ale dá se to vydržet.

Pokud v těchto věcech „nebudeme jako oni“, přinese to nikoli nutně vítězství, ale přesto určité dobré ovoce. 

Bylo by ale dobré se v řadě věcí vzdělávat. Když jsem psal knihu Vztahy – sex – rodina, věnoval jsem několik měsíců studiu homosexuality. (Podotýkám, že nepovažuji homosexualitu za vážnější hřích než třeba manželskou nevěru – tu na západě taky už dávno nekriminalizujeme, ať už si o ní myslíme cokoli.)

Jsou ovšem hříchy, které jsou velmi vážné, a proti kterým bychom se měli jasně vyslovovat, a dle mého názoru je i trestat. Mám na mysli tzv. transgender. Když někdo poradí třináctileté dívce, že jí bude lépe, když si nechá amputovat ňadra, nebo chlapci, že mu pomůže, nechá-li si amputovat penis, považuji to za zločin. Děti tohoto věku nevědí, co činí. Ale k tomu, aby někteří lidé toto začali považovat za normální, vedla určitá cesta. Pokud se lidé, neřkuli křesťané, proti těmto výstřelkům nepostaví, stane se to skutečně „normálním“, tedy přijatelnou či dokonce hlásanou normou. Liberální církve k tomu mlčí. Ano, svět je za to bude mít rád. Ubude konfliktů. Ale za jakou cenu?

Nezapomínejme, že Bůh má progresivisty stejně rád jako nás. Proto se přimlouváme a nepomlouváme. Nicméně měli bychom i poučeně argumentovat.

Zakončím několika slovy z 11. Žalmu – slovy, jež jsou relevantní pro dnešní dobu.

Co má dělat spravedlivý, když se základy hroutí?

Hospodin je ve svém svatém chrámu, Hospodin je v nebesích na svém trůnu, jeho oči vidí, jeho pohled zkoumá lidské syny.

         Základy se hroutí, ale Hospodin neztratil kontrolu. 

Autor je teolog a publicista, datum 21. listopadu 2026, foto: Stephen Radford, Unsplash


Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář