Dan Drápal / Okolnosti a reakce na ně

Každá mimořádná událost něco zjevuje. Může zjevovat něco o nás nebo o našich blízkých. Může zjevovat něco o našich sousedech či o našich politicích. Nebo také o našich bratrech a sestrách ze sboru. A nemusí jít zrovna o tak dalekosáhlé události, jako jsou povodně, z nichž se nyní tisíce lidí vzpamatovávají. 

Normálně se na televizi nedívám, ale tentokrát jsem se díval – než přestala jít elektřina a brzy po tom, co byla její dodávka obnovena. 

Z televize jsem se dověděl, že velice zle byla postižena ulice Žižkova, kde má domek rodina bývalého jesenického pastora, který teď již slouží v jiném městě. Rozhodl jsem se, že se podívám, jak to tam vypadá. Netušil jsem, že se tak setkám přímo s pastorem a jeho manželkou. Ještě než dorazili ze svého působiště, pustili se do úklidu lidé z místního sboru. Domek stojí, ale byl zaplaven do výšky 170 centimetrů, což znamená, že veškeré vybavení bylo zničeno. 

SOUVISEJÍCÍDan Drápal / Babičky a dědečkové

„Tak jsme si říkali, že už bychom si měli pořídit novou kuchyňskou linku,“ říkal pastor, když jsme procházeli kuchyní. „Myslím, že teď to asi urychlíme,“ říkal s úsměvem. Jeho manželka, která se tužila před domem s lopatou, se smíchem říkala: „Tohle, to všechno je nic… Hlavně že tu nikdo nezemřel.“

 

Ale také jsem ji slyšel plakat. O den či dva dříve po telefonu. Vyprávěla mi o oněch třech mladých lidech, kteří se utopili, když jejich auto spadlo do rozbouřené řeky. „Byli to spolužáci mého syna, s jejich rodiči jsem se vídala na třídních schůzkách…“ Na autě či domku nezáleží. Na lidských životech ano. 

Do onoho telefonického rozhovoru byli pro mne ti tři jen jakousi statistikou. Až když se mně tak trochu přiblížili, zasáhlo mne, že šlo o živé lidi, které měl někdo rád, které někdo vychoval a kteří měli život před sebou. Byl jsem necita, že pro mě byli jen onou statistikou, dokud jsem se o nich nedověděl – zcela neplánovaně – něco konkrétního?  Doufám, že nikoli. O tom, co nás emocionálně zasáhne, rozhodujeme jen do určité míry. A jsem také dalek od jakéhokoli pohrdání lidmi plačícími nad zničeným domem – lidí, kteří nejsou schopni brát to s takovým nadhledem jako onen pastor a jeho manželka. 

Byl jsem vlastně – a dosud jsem – silně dojat. Ano, někde se pokusili o nějaké rabování, ale těch případů bylo minimum a šlo například o jízdní kolo nebo elektroniku. Co je to proti obětavé pomoci, která začala okamžitě, jak to bylo možné! Nejrůznější křesťanské organizace jako je Charita, Diakonie, Armáda spásy, ADRA a další se opět projevily jako připravené a pustily se do díla. Ale křesťané neměli monopol na obětavou pomoc. Největší finanční obnos dostala od svých podporovatelů organizace Člověk v tísni. Dohromady všechny tyto organizace dostaly na dobrovolných sbírkách stamiliony korun. Když slyším takové zprávy, pozoruji ve svém nitru určitou hrdost na to, že jsem Čech. (Ano, vím, že si musím dávat pozor na zvrácenou pýchu. Nemusíte mě napomínat, stačí, když se za mne pomodlíte.) Jsem si ale jist, že ve skutečnosti byla finanční i jiná pomoc ještě mnohem vyšší. Minulou středu (14. září) jsem měl několik telefonátů a e-mailů, v nichž se lidé ptali, koho konkrétního  by měli podpořit. (Ano, je zatím určitá nedůvěra k institucím, ale s tím se v daném okamžiku nedá nic dělat.) Jeden známý evangelík z Prahy, který vlastní v sousedním jesenickém paneláku byt, tento byt nabídl zdarma a na dlouhou dobu. Myslím, že vše, co si hledalo cestičku od obětavých k potřebným tímto způsobem, se v žádných statistikách neobjevilo. To jistě nevadí – Pán Ježíš říká: „Ať neví tvá levice co činí pravice.“ 

 Každá událost něco zjevuje. A já si myslím, že Boží nepřítel, který krade a ničí (lidské osudy i domy při povodních) musí zuřit, když vidí tuto obětavost a nejrůznější projevy nezištné lásky. Každým vlídným slovem, každou obětavou pomocí sabotujeme jeho vládu nad tímto světem. Je radost na to pohledět. To, co se nám může jevit jako ztráta, může být příležitostí k tomu, aby se zjevila Ježíšova povaha. Ano, nezáleží na okolnostech, ale na naší reakci na ně. 

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor je teolog a publicista Datum: 25. září 2024 Foto: Wikipedie

Tags:

12 Komentáře

  1. Ne pane Drápale, pokud se domníváte, že důvodem k zuřivosti Božího nepřítele byla neočekávaná empatie, soucit a pomoc postiženým přírodní katastrofou, tak to by byla opravdu jen „slabá náplast“ na celkov,ý dopad a škody. S čím Ďábel „vyrukuje“ příště – jestliže tentokrát neuspěl?
    Ne pane Drápale, člověk vůbec není takovým „beránkem“, za kterého se považuje a cena lidského života ztrácí na hodnotě.

    Odpověď
  2. Ano každá mimořádná událost něco zjevuje. Je také proroctví, které ukazuje v jaké fázi se asi +- nacházíme. Tedy z pohledu proroctví to není mimořádná událost ale naplňování proroctví a božího záměru/vůle.

    Tento svět je nemocný, stávající systém je nemocný a lidé jsou nemocní. Ano lidi jsou nemocní působením tohoto světa a jeho systému. Dočasný vládce tohoto světa je také nemocný a zcela bez lásky a touží po zničení lidstva.

    Většina lidí a tedy božích synů spí v čase a to je odděluje od jediného Boha. Komu je dáno ten pochopí co znamená ..spát v čase..

    Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví.
    1. Tesalonickým 5:6

    Malachiáš 3:16 (Český ekumenický překlad):

    „Ti, kdo se báli Hospodina, mluvili mezi sebou; a Hospodin to slyšel a vzpomněl si na ně. A byl před ním zapsán pamětní svitek pro ty, kdo se báli Hospodina a ctili jeho jméno. 17 A budou mými, praví Hospodin zástupů, v den, který připravím, a já je budu mít za svůj poklad, jako když má člověk smilování nad svým synem, který mu slouží. 18 Potom se navrátíte a rozlišíte mezi spravedlivým a bezbožným, mezi tím, kdo slouží Bohu, a tím, kdo mu neslouží.“

    Odpověď
  3. Člověk nedokáže poručit vodě, aby zaplavovala a ničila domy. Obrovské materiální škody a číselně malé škody na živé síle, které lze těžko vyjádřit v penězích.
    Člověk někdy dokáže překonat i přírodu mocí zla, které vyvěrá z lidských srdcí. Zničená města a tisícovky zmařených životů, tisícovky hrobů. S tím by se dalo něco dělat. Stačilo by, když nás půjdou miliony proti proudu, proti těm, kteří vyvolávají války, podporují je a na nich bohatnou.

    Odpověď
  4. Něco k těm reakcím na okolnosti:

    Nebo těch zhruba 13 lidí, kteří zahynuli při letošních povodních; myslíte, že oni byli větší viníci než všichni ostatní lidé, kteří žijí v České republice? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.

    Povodně lze přičítat vis major, stejně tak jako ten pád věže kdysi v Siloe (L 13:4-5). Je proto s podivem, že ve veřejném prostoru můžeme od křesťanských vůdců v důsledku této aktuální katastrofy slyšet podobná hořekování a výzvy k solidaritě jako od vůdců světských, nezaznívají však od nich žádné podobné výzvy k pokání jako od Ježíše v důsledku lokální katastrofy v jeho dnech. Čím příkladem se tedy více řídí?

    Odpověď
  5. Čím dál častěji pochybuji o skutečném smyslu takovýchto komentářů, zvláště z „pera“ křesťana. Zdá se mi, že právě křesťanství přebírá podobu náboženství a stává se slepým vůči dění kolem sebe. Na jedné straně vnímá a uvědomuje si zkázu doslova na vlastní kůži a na druhé straně zkázu přímo vedomě a účelově podporuje a před jejími následky strká hlavu do písku. Ne, nenamlouvejme si, že máme blízko do „nebe“. Koho chce svět oklamat? Boha? No to snad ne …

    Odpověď
  6. Olga Nedbalová

    „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“ Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ Matouš 22:36-40 B21
    Chci poděkovat všem, kdo na slova našeho Pána nezapomínají. Pomáhají i tam, kde to někdy nedává smysl. Nepřemýšlí, zda si to dotyčný člověk zaslouží, nechlubí se svými zásluhami – ani před lidmi ani před Bohem. Nepomáhají, protože si chtějí udělat „čárku“ pro vstup do nebe. Pomáhají, protože jim to řekl jejich Pán a Spasitel Ježíš Kristus. A obdobně jako apoštol Pavel (1. Korintským 13) vědí:
    1Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
    2Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
    3A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
    4Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
    5Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
    6Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
    7Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
    8Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno.
    9Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;
    10až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.
    11Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.
    12Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
    13A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.
    I katastrofy a lidské osobní neštěstí v podobě úmrtí blízkých lidí se mohou obrátit díky Evangeliu Ježíše Krista v naději. Ano, někteří křesťané jistě mohou tak jako Jan Křtitel volat k pokání, proč ne. Ale jiní mohou i ve zmaru ukazovat na praktickém příkladu, co vlastně znamenají ona dvě nejvyšší přikázání v praxi. Myslím, že se oba přístupy nevylučují, ba naopak, skvěle se doplňují.

    Odpověď
  7. Olga Nedbalová

    Ano, dá se říci, že katastrofy, tragédie nás mají vyburcovat ze spánku a doslova nás mají donutit obrátit svůj pohled k Hospodinovi. Ale ne vždy je to takto jednoduché a přímočaré. Například ve SZ kniha Jób. V NZ pak například apoštol Pavel připomíná, že i jemu byl zanechán „osten – trn“, ač vícekráte prosil Hospodina, aby ho odstranil. Z obou příběhů ale můžeme čerpat to, že Bůh dal jak Jóbovi tak Pavlovi sílu, aby výše uvedené trápení snášeli. Osobně bych byla velmi opatrná u druhých lidí dávat do přímé souvislosti jejich trápení s jejich hříchem. Někdy ten největší hříšník může vést bezstarostný život, zato spravedlivý se může trápit. To ostatně připomíná Ježíš i ve svém Blahoslavenství. Na druhou stranu – u sebe často vidím, jak se mi nevyplatilo sejít z Boží cesty a jít si po své vlastní cestě. A ještě poznámka k výše zmiňovanému podobenství z Lukáše 13, které pokračuje těmito veršy (6-9): Potom jim vyprávěl toto podobenství: „Jeden člověk vysadil na své vinici fíkovník. Přišel a hledal na něm ovoce, ale marně. Řekl tedy vinaři: ‚Podívej se, už tři roky přicházím a hledám na tom fíkovníku ovoce, ale marně. Poraz ho. Proč tu má zabírat místo?‘ Vinař mu odpověděl: ‚Nech ho tu ještě rok, pane. Okopám ho a pohnojím, snad začne nést ovoce. Pokud ne, porazíš ho pak.“ Přímo navazuje na předchozí výzvu k činění pokání. Neměli bychom tedy jen skončit u 5. verše a od hříšníka odejít. Máme se snažit hříšníka obrátit zpět k Hospodinu. A upřímně – neumím si představit, že bych v případě, když umře mému synovi spolužák, zarecitovala verše z Lukáše 13:4-5 a s pocitem dobře vykonané práce od něho odešla 🙁

    Odpověď
  8. Pavla Klingerová

    Zdá se, že pod každým článkem Dana Drápala je mnoho kritických komentářů,ale tentokrát asi většina kritiků nepochopila o čem článek byl.

    Pád věže v Siloe? Volání k pokání? Kázání evangelia? Ano. Předpokládám tedy že tak prakticky činíte a chodíte a kážete Evangelium a voláte k pokání,aby lidé nezahynuli, ale uvěřili v Krista a měli věčný život. Volání k pokání? Kázání evangelia ? Ano. Tak snadno se vynáši soudy z tepla a pohodlí. Tedy jděte k těm postiženým povodněmi a kažte a přiložte ruku k dílu a buďte lidem nablízku tak jako je Pan Ježíš. Podívejte se jim do očí a dejte jim naději Evangelia. A tište plačící a buďte milosrdní jako je náš Otec. Jinak je všechna teoreticka teologie k ničemu.

    Odpověď
  9. Ne paní Klingerová,
    ono to zase není tak jasné a černobílé, jak to patrně vnímáte Vy. Neštěstí, utrpení a zkáza se dějí všude ve světě a někde dokonce plánovitě a úmyslně, nehledě na cenu lidského života. Zde také není pro pomoc nebo řešení podmínka kázání evangelia, ale obyčejná lidskost, soucit a nezaměňovat pokoru k vládcům za pokoru vůči Bohu. Dost možná, že i Váš pohled osciluje mezi realitou a teorií.

    Odpověď
  10. No to že někteří lidé pomáhají postiženým je pěkné a křestanské. Ovšem globálně žádné pokání nevidím… vše se hází na oteplování a podobně. Z toho je tedy jasné jakým směrem to půjdu a absolutně nechápu, že se tomu někdo diví :))). Podívejme se na blízký východ atd… je jen otázkou času kdy přijde to nejhorší. Proto beru tyto povodně a vývoj ve světě jako jasný …signál… k bdělosti. Jen doufám, že to nebude během zimy … jsem už dost zlenivněl na to abych putoval v zimě 🙂 ale tak uvidíme jak to jediný Bůh má připraveno :).

    Odpověď
  11. A ano, paní Olga to vystihla naprosto přesně :

    „Ano, někteří křesťané jistě mohou tak jako Jan Křtitel volat k pokání, proč ne. Ale jiní mohou i ve zmaru ukazovat na praktickém příkladu, co vlastně znamenají ona dvě nejvyšší přikázání v praxi. Myslím, že se oba přístupy nevylučují, ba naopak, skvěle se doplňují“

    Palec nahoru 🙂

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář