Reakce na rozhovor Daniela Kaisera s Danielem Sterzikem v časopise Echo č. 16/2025, která byla v nezkrácené podobě zveřejněna v rubrice Dopisy @ maily v Echu 21/2025
V rozhovoru s Danielem Kaiserem Daniel Sterzik říká: „Ono pustit se do války, kterou prohrajete, má vždycky blbé důsledky. Tady jsme s Ruskem v prohrané válce od začátku.“ S první větou v tomto citátu lze souhlasit. S druhou je to složitější. Ovšem problém je v tom, že Daniel Sterzik vychází z mylného přesvědčení, že „Ukrajina se pustila do války“. Ne, nepustila. Do války se pustilo Rusko. To ovšem nepočítalo, že Ukrajina bude natolik drzá, že se odváží se bránit.
Kde se v Ukrajincích tato drzost vzala? Mám zato, že nám to napoví dějiny. Ukrajinci měli v podstatě na vybranou, zda se Rusku podvolí, jako se podvolila Gruzie (nebo Československo v roce 1968), nebo zda se nepodvolí. V obou případech půjde o politickou, občanskou i civilizační likvidaci ukrajinského národa jakožto svéprávné entity. Zkusím tuto větu zformulovat jinak: Ukrajinské elity skončí před popravčí četou, v žalářích nebo na Sibiři. Šťastnější skončí v emigraci. Normalizace po ukrajinsku bude totiž mnohem tvrdší než byla normalizace v Československu po vstupu „spřátelených armád“. Byla by podobnější tomu, co se dálo na území Polska po červenci roku 1941, kdy Německo napadlo Sovětský svaz a kdy si dva diktátoři Polsko rozdělili. Nejednalo se zdaleka jen o Katyň; obě dobyvačné země likvidovaly i učitele, duchovní a jiné významné osobnosti.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Jde o svobodu slova
Ukrajinci nejsou naivní. Jednáním prezidenta Trumpa byli možná zaskočeni méně než my. Mají za sebou velký teror druhé poloviny třicátých let, kdy Rusové umořili hladem tři až pět milionů Ukrajinců; šlo o číslo stejného řádu jak holocaust, tedy vyvražďování Židů, jež následovalo krátce po ukrajinském hladomoru. A ukrajinské elity vědí, jak to bylo u nás v osmašedesátém. Tehdy československé elity věděly, že nám ze západu nikdo nepomůže. Ostatně, nikdo nám pomoc nesliboval – na rozdíl od nešťastných Maďarů v roce 1956, kteří se pokusili vybojovat si svobodu, protože spoléhali na slibovanou pomoc, která se nedostavila.
Ukrajinci vědí, že něco podobného se pravděpodobně odehraje i nyní. Buď tedy budou se svou likvidací souhlasit a vzdají se, nebo alespoň neprodají svou kůži lacino.
Daniel Sterzik píše: „Fialova vláda vsadila na válku…“ Jak, vsadila? Fialova vláda se zachovala čestně, přijala uprchlíky a Ukrajině pomáhá. Fialova vláda tu válku nezačala a nepochybně počítá i s tím, že Ukrajina může prohrát. Podobně jako prohráli nedávno Arméni s Azerbajdžánem nebo před více než stoletím Búrové v Jižní Africe. Neděje se často, že byl slabší vyhrál, byť i takové případy se stávají. Východní Timor si nakonec vydobyl samostatnost nad Indonésií, stálo ho to ovšem třicet procent z milionu obyvatel.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 28. května 2025 Foto: Wikimedia Commons