Jste introvert, nebo extrovert?
Jsem introvert, ale přeléčený (smích). Můj introvertní základ povahy je jasný, ale během života jsem se naučil nejextrémnější oblasti své introverze minimalizovat (tedy už mi neškodí) a posunout je do určité vyváženosti. Ano, stále potřebuji mít chvíle, kdy jsem sám. Jednou za čas jedu na tři, na pět dnů na Krétu, kde jsem sám v horách, u moře, v pustinách. To je pro mne to nejkrásnější místo na světě – protože tam jsem sám. To neznamená, že nemám rád svou rodinu. Extrovert by se z takové dovolené bez kontaktu s lidmi asi zbláznil. Bylo by to pro něj vězení, a ne místo doteku s nebem.
Jak jako introvert prožíváte roli vedoucího společenství?
Ve společenství, které jsme před mnoha lety založili, jsem nikdy nebyl jediný nebo hlavní vedoucí. Hned v počátku jsme se rozhodli, že fungování sboru bude založeno na týmovém vedení. Myslím, že to má více výhod než model jednoho kazatele a starších. Nyní po letech vidím, jak moc mě tento model vedení ochránil před vyhořením nebo zpohodlněním.
Součástí vaší práce je také kontakt s lidmi, například při pastorační péči. Jak to se svým povahovým založením prožíváte?
Jako introvertně laděný člověk se silnou intuicí jsem si myslel, že jsem pro pastorační práci vhodný, a spoustu let jsem ji dělal. Jenomže jsem problémy, hříchy a těžké životní situace druhých až moc nechával proniknout do svého nitra. Potom přišla doba, kdy už jsem tíhu života druhých unést nedokázal. Mělo to vliv i na mé zdraví. Následoval proces, ve kterém mi to pomohl vyřešit jeden zkušený psycholog. Řekl mi: „Máte příliš prostupné hranice, tudíž věnovat se pastoraci pro vás již nejen není vhodné, ale je přímo nežádoucí.“
Jak se jako vedoucí a zároveň introvert cítíte při oslovování nově příchozích?
Mám rád nové lidi a hosty, ale ne proto, že by mě v tom podporovala moje povaha. Když vidím někoho neznámého, má povaha by mě chtěla strhnout jiným směrem, ale vědomí, že by tento host mohl zůstat sám, mě rychle dovede k navázání rozhovoru a zájmu o něj. Jsou situace, kdy musíme naší introverzi poručit a nenechat se jí vláčet, kam nechceme. Kéž by to bylo povzbuzením pro ty, kdo se silnými introvertními sklony bojují.
Jaký pozitivní přínos mohou do církve přinést extroverti a jaký introverti?
Sbor tvoří lidé, kteří se spolu setkávají, hovoří, pracují, pomáhají druhým. Vztahy zde hrají důležitou roli. Tito lidé spolu následují Pána Boha, který se každého z nich dotkl různým způsobem. Bůh vložil do církve obrovský vklad, protože do vztahu s člověkem investoval vše, co měl. Díky Kristu, jeho oběti, vzkříšení a službě Ducha svatého máme prostor, kam můžeme z vděčnosti investovat a přinášet sebe, abychom pomohli druhým poznat Krista a také nadzvednout jejich břemena v někdy nesnadných životních situacích. V tomto poslání církve je místo jak pro extroverty, tak pro introverty.
Extroverti vynikají v rychlém navazování vztahů s druhými lidmi. Jedním z nejvýraznějších darů svěřených introvertům je schopnost hlubokého naslouchání. Introverti často nejprve zpracovávají informace a teprve poté mluví. To z nich dělá vynikající posluchače, kteří dokážou zachytit detaily a emoce, jež ostatním unikají.
Na co si musí obě skupiny dávat pozor?
Říká se, že protiklady se přitahují. Občas se ale může stát, že rozdíly jsou tak velké, že dojde k vzájemnému nepochopení. Důležité podle mě je, že ať už jsme introverti, nebo extroverti, potřebujeme druhé. Extroverti občas potřebují „pohled do zrcadla“, že jsou tu i další lidé, možná méně hluční, s menší potřebou být vidět. A to zrcadlo před ně musí někdo postavit (což není obvykle příjemné, protože nevíte, zda vám zrcadlo nepřistane na hlavě). Introverti zase potřebují své okolí, které jim opakovaně připomíná, že existují i jiné než jen jejich nekonečně hluboké melancholické světy, ve kterých tak rádi tráví čas, až je to na škodu i jim samým.
V čem je podle vás introvert v církvi zranitelný – a zároveň v čem může být přínosem?
Pokud hovoříme o introvertech, musíme si dávat pozor na rychlost rozhodnutí a na rychlé změny, jejichž součástí jsou změny ve vztazích (různé přeskupení týmů, obsazení skupinek apod.). Introverti obvykle potřebují více času tyto změny vstřebat, vyrovnat se s nimi. Rychlý, nečekaný dotaz s tím, ať zaujmou stanovisko, navíc na veřejnosti, vnímají jako nepatřičný, až brutální tlak. Potřebují čas na vnitřní zpracování informací, a proto mohou v diskusích působit jako nezúčastnění nebo neochotní, i když o věci hluboce přemýšlejí.
Introverti prožívají spiritualitu spíše v tichu a reflexi. V církvi, která by kladla velký důraz na vnější projevy víry, jako je hlasitý zpěv všech zúčastněných nebo veřejné svědectví, se mohou cítit jako „křesťané druhé kategorie“.
Samostatnou oblastí, na kterou by vedoucí měli dávat pozor, je…
Ukázka z rozhovoru z říjnového čísla Života víry věnovaného tématu Církev i pro introverty.
Někdo se cítí doma uprostřed dění, jiný v tichém koutě místnosti. Dokážeme vytvořit prostor pro obě cesty, pro vzájemné obohacení? K tématu přispěl např. Karel Řežábek článkem o tom, jak poznat svůj osobnostní typ a jak ho využít k obohacení společenství.
Rozhovor představí Pavla a Radku Kostomlatské – dva motorkáře, kteří vyprávějí o zvláštních proroctvích a o tom, jak je Bůh poslal starat se o barmské sirotky v Thajsku.
Na světové dění a výzvy neklidné doby reagují článek Tomáše Coufala a proroctví Petea Greiga. Tibor Máhrik píše o tom, které čtyři zdánlivě nevinné síly mohou ničit manželství a jak proti nim bojovat.
„V Singapuru se o víře nemluví potichu,“ popisuje život církve v asijském velkoměstě Jana Campbell, zajímavou sondu nabízí i recenze knihy GenerationS o zapojení dětí a mládeže do vedení tamního sboru.
Historický rozhovor přiblížuje aféru Watergate a osudy Chucka Colsona, který mezi vězni našel nový směr pro svůj život.
Říjnové číslo doplňují reportáže z letních festivalů CampFest a United, osobní příběhy čtenářek a zprávy o církvi u nás i v zahraničí. Nechybí ani přehled chystaných křesťanských akcí.
Život víry lze číst v papírové podobě, v digitální podobě na webu a/nebo ho poslouchat v audioverzi. Je možné si koupit jednotlivá čísla nebo si ho v různých variantách předplatit.
Autor: Kateřina Coufalová, datum 19. října 2026, Foto: Magnific
