Křesťané slaví vzkříšení a otázka je, zda se vzkříšení skutečně odehrálo v prostoru a čase, tedy zda se jedná o historickou událost, nebo o mýtus či metaforu.
Pokusím se v tomto článku uvést pár důvodů, proč se domnívám, že Kristovo vzkříšení je historický fakt. Nebudu psát přesné citace, kde od koho čerpám, ale ve své argumentaci vycházím především z knih N. T. Wrighta, T. Kellera a L. Strobela (čímž autory vřele doporučuji).
Související – David Novák / Bože můj, proč jsi mě opustil a ztráta významu hříchu
Nejucelenější text, který popisuje vzkříšení je v 1 Kor 15, 3 – 13. Pavel nepoužívá symbolickou nebo metaforickou řeč, ale uvádí seznam očitých svědků. Ukazuje, že Ježíš se zjevil mnoha svědkům, kteří v době sepsání této epištoly byli naživu, a tedy mohli událost dosvědčit nebo vyvrátit. Pavel vyzývá, aby se ti, kdo pochybují, zeptali očitých svědků. K tomuto kroku zajisté nevyzýval, kdyby očití svědkové vzkříšení neexistovali.
Dalším důležitým momentem je, že prvními očitými svědky vzkříšení byly ženy. Z nízkého společenského postavení žen tehdejší doby plynulo, že jejich svědectví před soudem se nepočítalo jako svědectví a mělo stejnou výpovědní hodnotu jako např. dnes svědectví nezletilého člověka. Tedy záznamy, které máme v evangeliích, nepřinášely první církvi žádnou výhodu a naopak je v očích tehdejších kritiků zpochybňovaly. Vysvětlením je, že se ženy se vzkříšeným skutečně setkaly. Zároveň na rané křesťanské pisatele byl vytvářen tlak, aby ženy ze své zprávy odstranili. Jaký byl pohled na ženy, vidíme např. v Tomášově evangeliu, které bylo napsáno někdy ve 4. století: „Šimon Petr jim řekl: Ať Marie od nás odejde, neboť ženy nejsou života hodny. Ježíš pravil: Dávejte pozor! Já ji povedu, abych ji učinil mužem, aby se stala živým mužným duchem podobným, jako jste vy. Každá žena, která se učiní mužem, vejde do království nebe.“
V Jeruzalémě by šíření takové zprávy nikdo neuvěřil, kdyby hrob skutečně prázdný nebyl. Skeptici by prostě na Ježíšovu mrtvolu ukázali prstem a nebylo by více o čem diskutovat. Jenže skeptici podplatili stráž, aby řekla, že Ježíše ukradli učedníci. Tedy ti, kdo měli nejmenší zájem na tom, aby byl hrob prázdný, sami řeknou, hrob je prázdný.
Související – David Novák / O manželství, volném svazku a nejen citovém závazku
Ve Středomoří 1. století byli tehdejší lidé přesvědčeni, že vzkříšení těla není možné. Proč? V řeckořímském uvažování byly duše dobré a tělo zlé, chatrné, poskvrněné. Všechno fyzické se ze samotné podstaty považovalo za rozpadající se, a tak se spása chápala jako vysvobození se z těla. Žádná duše, která se osvobodila z těla, by se nikdy nechtěla vrátit. Jejím cílem bylo osvobodit se z těla navždy, nikoli se vrátit. Proto zpráva o tělesném vzkříšení byla pro mnoho lidí bizarní.
Židé na rozdíl od Řeků považovali materiální svět za dobrý. Mnoho Židů žilo v naději na vzkříšení všech spravedlivých, během nějž Bůh obnoví svět a nastolí mír. Naopak jiní Židé ve vzkříšení nevěřili – např. skupina Saduceů. Jenže obrodit se měl celý svět, nikoli jeden člověk uprostřed dějin světa. Pokud byste Židovi v 1. století řekli, že JK byl vzkříšen, namítl by, že to není možné, protože stále existují nemoci a smrt. Stále vedle sebe neulehl vlk s beránkem, jak je to popsáno u Izaiáše. Stále nebyla nastolena skutečná spravedlnost. Představa individuálního vzkříšení byla pro Židy nepřijatelná. Stejně jako pro Řeky.
Připusťme, že tělo ukradli učedníci, ale když čteme evangelia, tak vidíme, že oni sami vzkříšení nevěřili a vlastně ztratili veškeré naděje. Uvažovali totiž jako všichni Židé, byli stejně skeptičtí. Navíc by nebylo až tak snadné přemoci římskou stráž, která se skládala z profesionálních vojáků, kteří byli na rozdíl od učedníků zvyklí bojovat.
Pokud na něco byli Židé extrémně citliví, tak na modloslužbu, což pro ně znamenalo uctívat člověka jako Boha. Proto měli Židé problémy s Římem, který vyžadoval uctívání císaře. V řeckých náboženstvích vidíme, že na sebe Zeus nebo Hermes bere lidskou podobu, což ale pro bylo Židy nemyslitelné. Pro ně existoval jen jeden Bůh – Hospodin. Možnost uctívat Boha jako člověka byl vrchol rouhání. Najednou doslova přes noc začnou stovky a tisíce Židů uctívat Ježíše jako Boha. To byla enormní a pro nás těžko představitelná změna. Její podstata spočívala v tom, že se stali očitými svědky vzkříšení.
Dalším zajímavým momentem je naprostá změna chování apoštolů a dalších lidí z jejich kruhu, kdy se z hrstky ustrašených mužů stanou oddaní následovníci Kristovi, ke kterým se pak přidávají další muži a ženy, z nichž mnozí zahynou na popravištích. B. Pascal tuto proměnu shrnuje do slov: „Věřím těm svědkům, kterým prořízli hrdlo.“ V podstatě všichni apoštolové a vůdci rané církve pro svoji víru zemřeli a nezdá se, že by takovou oběť podstoupili v zájmu podvodu.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Stojí za zmínku i to, že nikde není ani náznak uctívání Ježíšových ostatků nebo jeho hrobu. Jistě, Ježíš k tomu nikde ani náznakem nenabádal, ale lidé tyto praktiky přenášeli z nejrůznějších kultů a náboženských rituálů. Důvodem byla skutečnost, že všichni věděli, že to je marné, protože Kristus v hrobě nebyl.
Řekněme tedy, že Kristus zemřel jen zdánlivě, poté se v hrobě probral, odvalil kámen a na probodených nohou odešel. Sice to není pravděpodobné, ale… Je pravdou, že římský místodržitel Pilát si o Kristově smrti vyžádal svědectví důstojníka. Divil se, že Ježíš již zemřel, proto zavolal setníka a zeptal se ho, je-li mrtev. A až když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé Ježíšovo tělo Josefovi. Jednalo se o člena popravčí čety, který byl zběhlý v rozpoznání smrti odsouzence. Navíc Kristu nebyly ani přeraženy nohy, což byla běžná praxe u těch, kdo dlouho umírali. S přeraženýma nohama se nemohli vzepřít a udusili se. U Ježíše to nebyla potřeba, protože byl mrtvý.
Vím, že tento stručný přehled nemůže dát spásnou víru. Zároveň ale víra ve vzkříšení není víra ve víru nebo zbožné přání církve, ale víra ve skutečnost, která nás má vést k osobní důvěře v toho, kdo vstal z mrtvých. Závěrem text apoštola Pavla: „Jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu.“ 1 Kor 15, 14 – 15.
Jinými slovy pokud nebyl Kristus vzkříšen, křesťané lžou a celé křesťanství je jeden velký podvod.
Autor je předseda Rady Církve bratrské Datum: 3. dubna 2021 Foto: Wikimedia Commons – ilustrační
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
7 Komentáře
Olga Nedbalová
Ano, my křesťané máme jen víru, lásku a naději. Nic více, ale také nic méně. Pomáhají nám zástupy svědků víry, kteří nás utvrzují v naší víře. A také sám Ježíš Kristus. Dotýká se nás, mluví k nám, podpírá nás. Mění nás, dává nám živoucí srdce místo kamenného. Jinak je pravda, že učení Ježíše Krista s logikou tohoto světa nemá příliš společného. Starej se sám o sebe a když už se staráš o někoho jiného, tak hleď, ať ti z toho plyne prospěch. To říká tento svět. Ježíš naopak říká: „Sebral ti někdo kabát? Dej mu i košili!“ Milí bratři a sestry, nebojme se, vždyť Ježíš Kristus žije. A také vítězí. O vítězství Ježíš znám krásnou, (asi lehce starobylou) píseň Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal:
1. Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! Smrt již nemá práva, vítěz tys a král! Jasný jako plamen anděl sestoupil, odvalen je kámen, prázdný hrob tu zbyl. Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! Smrt již nemá práva, vítěz tys a král!
2. Toť on, toť Ježíš, jejž jsi spatřit chtěl, nepochybuj, věř již! Živ je Spasitel. Vzchop se, stádce malé, v boje pomezí heslem tvým buď stále: Kristus vítězí! Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! Smrt již nemá práva, vítěz tys a král!
3. On, Kníže míru, na věky je živ; pevnou má teď víru ten, kdo bál se dřív. Vítězem se stává, kdo zde trpěl s ním. Život v něm i sláva, nic se nebojím. Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal! Smrt již nemá práva, vítěz tys a král!
Nahrávky
Karel Konečný
Kristovo vzkříšení je kardinální událost pro religionistiku, a já nevím jaký by mělo smysl se snažit tu událost vyvrátit.
Samozřejmě je to proti přírodnímu zákonu. Myslím však, že mnohem důležitější je jaký vliv má religionistika na vzdělání lidí, jejichž každá nová generace lidí se snaží dosáhnou určitého stupně vzdělání. Samozřejmě senioři často vidí, že vzdělání lidí ve společnosti je na nízké úrovni. Religionistika klade důraz na lidskou emoční stránku a logické myšlení je upozaděno, tím je dán i výsledek chování společnosti.
Konečný Fr.
Člověk se má snažit žít nejlépe jak dovede. Již Jan Hus říkal, že když někde najde nějakou lepší pravdu, tak se vzdá té své a přijme tu lepší. Cesty lidské jsou nevyzpytatelné a tak může třeba křesťan přejít k neomarxismu. Také byli upřímně věřící komunisté. Tolik let již uplynulo a v mnohém můžeme být s Husem zajedno. Takže klídek a vytrvale jít dál, třeba i lépe, dá-li Bůh. Pro tento svět jsou biblické příběhy pohádky.
Karel Krejčí
Ano, pokud nebyl Kristus vzkříšen, je celé křesťanství velký podvod. Potom však ani nelze vynechat Bibli nebo vlastně ji především, protože v ní je všechno sepsáno „černé na bílém“. Tento svět nenávidí křesťanství a bude čím dál více, protože jeho posláním a mocí je, odhalovat světské lži, což můžeme pozorovat přímo i v současném dění. A je to právě Písmo, které nás upozorňuje, že povstanou falešní kristové a falešní proroci a budou ukazovat veliká znamení a divy, že by, kdyby to bylo možné, svedli i vyvolené. Ne náhodou současnou dobu charakterizuje velká aktivita v oblasti okultismu, esoteriky a především napojení a komunikace s různými andělskými bytostmi. Setkal jsem se s několika těmito předními „duchovními“ a paradoxem je, že oni popírají pravdivost Bible nebo přiznávají její pravdivost pouze z části. Dokonce své postoje opírají o správné poznání, které jim bylo předáno právě jejími předními znalci a učiteli. Toto ovšem přímo bije do očí – jak může dobrý učitel zrazovat od toho, co dobře učí? Ještě jsem nikde nezaznamenal, že by nějaká „andělská bytost“ někoho nabádala, aby si buď to či ono přečetl v Bibli. Tento svět je jeden veliký zápas.
Olga Nedbalová
Ano, je zvláštní, kolik lidí popírá křesťanství, ale přitom věří v osud zapsaný ve hvězdách, v číslech. Setkání s duchovními bytostmi je velmi nebezpečné. Hlavně pro ty, kdo tyto praktiky provozují. A máte pravdu, pane Krejčí, skutečně je tento svět veliký zápas. Dlouho jsem se tomuto výrazu bránila, měla jsem pocit, že snad nastane nějaký přijatelný smír. Ale byl to jen veliký blud. Opravdu jsou lidé, kteří se postaví proti Beránkovi. Ne každý z lidí je ochoten vzdát se své pýchy, vyznat svůj hřích a padnout před Stvořitelem na kolena. Nelze být někde mezi – světem a Ježíšem. Buď je člověk na straně Ježíše nebo na straně Satana. Nic mezitím není.
Konečný Fr.
EU a globalisté se snaží velikonoce vymazat z tradice a udělat z nich prodloužený víkend. 12.4. začíná ramadán – a to již bude mít covid pohov. Zcela jasné protěžování islámu. Divím se, že za tohoto stavu je mezi křesťany ještě nějaká podpora pro EU. Jednání mocných je jasné – křesťany využít pro svůj prospěch a až je nebudou potřebovat, tak je odkopnout.
Bárta
Hezky napsáno. Napadá mě ale otázka, zda má cenu nějak Ježíšovo vzkříšení dokazovat, nebo se o něj s někým handrkovat? Ono to totiž vypadá jako „přesvědčování přesvědčených“.
Příběh nedělního rána, jak nám ho vykresluje evangelista Jan, totiž ukazuje na jeden důležitý aspekt:
Marie vidí prázdý hrob, vidí a slyší slova andělů (poslů) a nakonec i samotného Ježíše – jenže si myslí, že je to zahradník. To, co vidí na vlastní oči a slyší na vlastní uši ještě nemá tu moc, přesvědčit ji o tom, že její Pán je živ! To pozná, až když Ježíš promluví k jejímu srdci a osloví ji jménem.
Z tohoto úhlu pohledu není vůbec důležité, co a jak se historicky stalo a co je interpretace prvotní církve. O tom se můžeme přít, ale těžko někoho přesvědčíme. Nebyli přesvědčeni ani učedníci ani Marie a další, kteří byli očitými svědky – natož my, kteří jsme to neviděli.
Ovšem každý z nás, ke komu Ježíš promluvil, koho zavolal jménem a oslovil jeho srdce, ví… můj Pán je živ.