Toto je název stručné knížečky, kterou (anglicky) sepsal pastor Mark Zechin, který kdysi založil sbor v Ostravě a nyní působí na východním Slovensku. Je jedním z mála amerických misionářů, který se v naší zemi (a Slovensko je taky tak trochu naše, stejně jako my jsme tak trochu Slováků) usadil natrvalo a za kterým je již nyní vidět ovoce, „které zůstalo“ (J 15,16).
Jeho knížce dominují dvě témata: Nezbytnost členství v místním sboru a povinnost podporovat práci pro Boží království placením desátků. Obě témata zpracovává dosti přesvědčivě a snáší spoustu biblických veršů na podporu svého stanoviska.
SOUVISEJÍCÍ – Kauza naděje (recenze)
Co se týče členství v místním sboru, souhlasím se vším, co Mark Zechin píše. K tomu se vrátím v druhé části tohoto krátkého článku. Nejprve se vyrovnám s těmi desátky.
Obě tato hlavní témata – nezbytnost členství v místním sboru a povinnost platit desátky – byla v českém prostředí už mnohokrát pojednána. Zejména otázka desátků byla diskutována velmi vášnivě. Nebyl bych schopen přinést nějaký nový argument pro nebo proti, ani kdybych chtěl. Je to jedna z otázek, které církev zcela zbytečně vysilují. Sám se mohu přiřadit k velkému zástupu těch, kdo mohou vydat svědectví, že jim Bůh žehná od chvíle, kdy začali desátky platit. Já jsem je začal platit v situaci, kdy jsem na tom byl finančně v nejhorších letech mého života, a od té doby zakouším finanční zázraky. Nicméně když za mnou někdo přijde s tvrzením, že Nový zákon desátky nezmiňuje, protože už nejsme pod zákonem, tak mu ani neodpovídám obligátním argumentem, že Abraham dal desátek Melchisedechovi ještě dlouho před Mojžíšovým zákonem. Ano, nejsme pod zákonem. Nemusíme platit desátky. Nemusíme ani číst Bibli. Nemusíme ani vstoupit do místního sboru. Vstoupili jsme do oblasti svobody. Nicméně pokud neplatíme (ani) desátky, nezakusíme ty zázraky, které jsem zmiňoval.
Na druhé straně je mi cizí ona často proklamovaná „prosperita“, která si finanční požehnání představuje jako automat, do kterého vložíte padesátikorunu a ona vám z něj za chvíli vypadne pětistovka. O peníze jsem si nikdy neříkal nikomu než Bohu a v Křesťanských společenstvích – doufám, že to platí stále – se nikdy sbírky podpořené srdceryvným kázáním, jak se pak budeme mít dobře, nekonaly a netrpěly.
Podstata mého nesouhlasu v otázce desátků je následující: Jsem přesvědčen, že kdyby v Novém zákoně desátky zmíněny byly, našli by se křesťané, kteří byl platili jenom desátky. Ve skutečnosti dávali křesťané mnohem více – ale dobrovolně, nikoli z povinnosti. Když mi tedy někdo argumentuje, že desátky se platit nemusí, dám mu za pravdu. Jen – je-li to vhodné, ho upozorním na to, že se připravuje o požehnání.
A teď k členství v místním sboru. Jsem křesťanem téměř padesát let a měl jsem – a mám – příležitost pozorovat, jak žijí křesťanské rodiny, které se řídí Božím slovem, a jak to vypadá s těmi, kdo se jím neřídí. Zechinova knížka je výborná, ale co naplat… Asi znáte ten bonmot o kazateli, který těm, kdo ve sboru jsou, plamenně vyčítá to, co by ale měli slyšet ti, kteří tam nejsou.
K opuštění sboru se vždycky najde dostatek důvodů, které nespokojeného člověka napadají. Málokdo opouští sbor s tím, že odchází i od Boha. Většinou sám sebe i druhé přesvědčuje, že s Bohem se dá žít i bez církve. Vzpomínám si na setkání s jednou ženou, která byla kdysi ve sboru velmi aktivní a nesla ovoce. Pak se odstěhovala, uzavřela nepovedené manželství, a když jsme se po deseti letech setkali, řekla: „Já pořád věřím, ale nějak jinak.“ V rozhovoru se ukázalo, že zpočátku se modlila, a dokonce i četla Bibli, ale postupně stále častěji vynechávala. Podobně jako když si Izraelité udělali zlatého býčka: Mysleli si, že stále uctívají Boha, jenže to už byl jiný Bůh.
Zechin správně upozorňuje, že v některých případech je lepší ze sboru odejít a najít si jiný. Pokud se člověk takto rozhoduje, měl by před odchodem zajít za pastorem či staršími a v klidu a bez výčitek jim vyložit, proč odchází. A měl by odejít sám a vyvarovat se přesvědčováním druhých, aby odešli také. Takové odchody jsou vždycky bolavé a my bychom neměli přispívat k dělení beztak již hodně zesláblé církve.
Zechinovu knížku vydalo nakladatelství Juda. Má 96 stran a stojí 129 Kč.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Dan Drápal Datum: 16. října 2025 Foto: Pixabay
