Možná jste zaznamenali, že ve dnech 21. – 24. února se ve Vatikánu konalo setkání předsedů biskupských konferencí, na kterém jednalo o problematice sexuálního zneužívání ze strany duchovních a ochraně dětí v církevním prostředí. Ve stejném datu, zřejmě ne náhodou, byla v osmi jazycích ve dvaceti zemích světa publikována kniha Sodoma, která odhaluje zvrácené sexuální praktiky některých kruhů ve Vatikánu. Více se o obsahu knihy lze dočíst v komentáři B. Mohelníka na portálu Christnet. Jsem zvědavý, k jakým závěrům katolická církev dospěje, protože se zdaleka nejedná jen o praktiky ve Vatikánu. Zároveň zda to, čemu se současný papež snaží hledět přímo do očí, vyvolá další svědectví, ale i pokání, snahu o nápravu a potrestání viníků.
Dominik Duka v rozhovoru pro Radiovaticana, který poskytl právě kvůli proběhnuvší konferenci (https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=29022) uvedl, že česká katolická církev je na tom nejen relativně dobře, ale je dokonce v ohrožení díky falešným svědectvím: „U nás se za 30 let svobody vyskytlo deset případů, které skončily odsouzením pachatele. Nahlásili jsme jich do Vatikánu jedenáct, ale pak jsem musel udělat opravu, protože, jak víme, došlo na Jesenicku k osvobození jednoho kněze. Ze setkání s policií ČR a s příslušnými úřady víme, že se vyskytuje velký počet falešných udání, ke kterým dochází především při rozvodových řízeních, kde matka chce získat dítě.“
Zde D. Duka střelil hodně vedle. Pokud by totiž šlo o policií prokázané případy, zřejmě by papež tuto konferenci vůbec nesvolával.
Ve své pastorační praxi se s oběťmi zneužívání někdy setkávám a dosud jsem se NIKDY nesetkal s tím, že by nějaký případ skončil odsouzením pachatele. Tím netvrdím, že moje zkušenost vypovídá o tom, že nikdy není pachatel. Chci pouze napsat, že prokázání jen deseti případů, vůbec nemusí znamenat, že je u nás téměř vše v pořádku a že se nic neděje.
Když jsem se při rozhovorech s obětmi sexuálního násilí ptal, zda dotyčný člověk nahlásil případ na policii, pak důvodem záporných odpovědí bylo, že „se bál, protože by mu to stejně nikdo neuvěřil.“ Někdy mu dokonce pachatel po spáchání trestného činu se sexuálním podtextem rovnou řekl něco ve smyslu „mlč, protože stejně ti to nikdo neuvěří.“ Jindy došlo k tomu, že si oběť stěžovala u nadřízených pachatele, jenže nebyla vyslyšena, a tak ji přešla snaha se o takto citlivých věcech sdílet dál. (Toto potvrzují i slova předsedy německé biskupské konference kardinála Marxe.) Jindy byl šok ze sexuálního násilí od duchovní autority tak silný, že dotyčnou osobu dlouhou dobu ani nenapadlo o tom s někým mluvit. Ten, kdo byl v jejích očích jakýsi „polobůh“, provedl, co provedl a dotyčná si to dlouhou dobu prostě nedala dohromady. Jindy se dotyčná svěřila rodině a ta jí to prostě neuvěřila. Jinými slovy ono to vůbec není tak snadné sexuální zneužití nahlásil.
Pocit studu, strach vysvětlovat detaily policii, pocit, že se to stejně nedokáže a já dostanu nálepku lháře, bývá velmi silný. Problém je, že u toho nikdo nebyl a to pachatelé velmi dobře vědí. Navíc násilníci, kteří zároveň stojí v duchovní autoritě, dávají obětem pocit, že v tomto nemá cenu nic podnikat
D. Duka hledá ve svém rozhovoru problémy všude možně: Istanbulská úmluva, genderová ideologie, rozpadlé rodiny, feminismus, snaha skandalizovat klérus atd. Jen mi v tom všem chybí konstatování, že si na tyto skandály zadělává sama církev. Ono se totiž nejedná o nic nového a ke stejným excesům docházelo i v dobách, kdy se o výše zmíněných věcech nemluvilo nebo ani neexistovaly.
Je mi jasné, o jak bolestivé, citlivé a zneužitelné téma se jedná. O to více je úctyhodné, že papež má odvahu po letech utajování toto téma otevřít a že je nebagatelizuje. Nejde o to prokázat, že „katolická církev je hrozná“, ale o to, aby se tyto věci neděly. A to se nezmění tím, že se bude obviňovat okolí, ale když se změní v něčem zřejmě prohnilý systém. Otázka je, zda to vůbec je možné. Snad ano…
Autor je předseda Církve bratrské Zdroj: Blog Davida Nováka Foto: Wikimedia Commons, kardinál Duka
24 Komentáře
Karel Konečný
Ano je to citlivé, bolestivé a zneužitelné téma a někteří lidé tu situaci dobře znali a mohla být stejná i v daleké minulosti. Člověk byl tedy stvořen se silnou sexuální energií, protože jinak by asi vyhynul. Problém je zřejmě v používání mozku tedy k přemýšlení což jde ztuha a někteří jak se zdá to přímo odmítají.
Petr Adamec
Myslím, že zveřejnění skandálů se zneužíváním a odstupování biskupů z funkcí je v Česku teprve před námi. Jako i v jiných historických změnách se češi nikam neženou. Většinou jsou ti úplně poslední (vznik republiky, konec komunizmu…). Zatím, zdá se, převládá prvotní fáze spokojenosti, že to u nás není tak zlé jako jinde. Pak očekávám fázi popírání, agrese, následně smutku a deprese.
Zneužívání v nekatolických církvích je fenomen, který je také ještě před námi. Myslím, že nakonec dojde v čechách k bolestnému řešení obojího.
Konečný Fr.
V prvé řadě je třeba se inspirovat v minulosti a požít takové prostředky, aby ptáčkové začali zpívat.
Konečný Fr.
Papež konferenci nesvolával kvůli Česku, ale kvúli zvrhlému Západu, kde se tato zvěrstva dějí a kvůli rozvojovým zemím, kde bují AIDS – Africe a Jižní Americe. Duka prokázal zdravý rozum , když se postavil proti bolševickému paskvilu, kterým je Ist. úmluva. Faráři v minulosti mívali své pečovatelky-kuchařky. Někdy se tam narodili děti, nějak se to vědělo, nikdo to neřešil a nedělala se z toho věda. A ještě někdy po nich lidé na ně vzpomínali v dobrém. Kněží musí udržovat s dětmi zdravé fyzické kontakty jako papež František.
Eva Hájková
„nikdo to neřešil a nedělala se z toho věda….“
Žili ovšem dvojím životem a to nebylo správné.
Konečný Fr.
Provinili se proti lidským nařízením.
Eva Hájková
Netvrdím, že celibát je správný a žádoucí (ať ho klidně zruší), ale mezi řádným manželstvím a porušováním celibátu je přece jen určitý rozdíl, nemyslíte? Kromě toho jde o porušení daného slibu. Vždyť přece nikdo nemusí být katolickým duchovním. A také jde o pokrytectví, jak už jsem napsala výše. Dvojí život.
Petr Adamec
Zneužívání a život v konkubinátu je docela veliký rozdíl. Píšete o něčem úplně jiném a snad si to nedokážete představit? Ten život v konkubinátu také nebyla žádná pohoda. Tam, kde to bylo rozšířené, bylo ohromná spousta bolesti mezi dětmi a veliký skrytý hněv a touha celý šílený systém změnit. Situace, kdy vysoké procento kněží jsou nemanželské děti jiných kněží rozhodně bezproblémová nebyla. Mnoho reformátorů pocházelo jako nemanželské děti z konkubinátů (viz Johnson Dějiny křesťanství).
Adam Hladky
„Faráři v minulosti mívali své pečovatelky-kuchařky. Někdy se tam narodili děti, nějak se to vědělo, nikdo to neřešil a nedělala se z toho věda.“
.. no skvělé. Takže církev bude kázat mravní čistotu, odmítat druhá manželství a stejnopohlavní svazky , a klérus si může dělat co chce? A potom chcete, aby křesťané byli světlem světa ??
Konečný Fr.
To neplatilo a neplatí na faráře obecně, ale pouze se občas něco takového dělo. A nadřízení mohli říci – jsme jenom hříšní lidé.
Bárta
Ačkoliv většinou čtu příspěvky Davida Nováka s velkým potěšením, tak tento mi připadá dost povrchní. Nepopírám, že autor může mít z pastorační praxe řadu zkušeností s lidmi, kteří byli sexuálně zneužívaní. Na druhou stranu by mě zajímalo, jaká část z nich byla vystavena zneužívání ze strany duchovních v poměru k lidem v jiném postavení. Statistiky vypovídají o tom, že nejvíce zneužívání probíhá v rámci rodiny.
Zároveň ze svojí zkušenosti vím, že je třeba velmi pečlivě vážit svědectví o sexuálním zneužívání. Nejde o to apriori nevěřit – ale naslouchat s vědomím toho, že se jedná o problematiku velmi individuální. Dokonce bych byl pro to, abychom se zaměřili více na pojem ZNEUŽÍVÁNÍ než na slovo sexuální. Pokud se totiž příliš zaměříme na sexuální stránku vztahů, zjistíme, že obsahuje mnoho individuálně vnímaných odstínů – od jednání explicitně sexuálního až po pozornosti a něžnosti ve společenském styku donedávna běžně tolerované. Ale i ty mohou být někdy subjektivně vnímány jako nepříjemné či nevhodné – zároveň ale vůbec nemusí jít o zneužívání.
Na druhou stranu zneužívání moci, postavení či duchovní autority vůbec nemusí mít sexuální podtext a přesto na jeho oběti zanechá celoživotní negativní důsledky. Obávám se, že tento druh zneužívání se nevyhnul ani protestantským společenstvím. Zároveň doufám, a věřím v tom kard. Dukovi, že rozsah sexuálních skandálů u nás nebude mít takový rozměr jako v tradičně katolických zemích. Myslím, že je to dáno tím, že být knězem (za komunismu a v zásadě dodnes) u nás neznamenalo žádné výsostné postavení, které by dávalo příliš prostoru k zneužívání. A lidé, kteří se pro tuto cestu rozhodli, to dobře věděli. Pokud chtěl někdo realizovat např. svoje pedofilní sklony, bylo jednodušší stát se pionýrským vedoucím…
David Novák
To Bárta: Děkuji za Váš komentář, snažil jsem se vážit co píšu v tomto článku. Proto jsem psal: Ve své pastorační praxi se s oběťmi zneužívání a dosud jsem se NIKDY nesetkal s tím, že by nějaký případ skončil odsouzením pachatele … atd. Tedy nespecifikoval jsem přesně kdo jsou „pachatelé“, ale jak z dalšího textu plyne, někdy (nikoli vždy) se jednalo o katolické duchovní (tedy jen potvrzuji slova papeže). Pointa je ale jinde. Konkrétně v tom, že D. Duka hledá viníky všude možně (uvádím v článku kde) a nikoli v církvi samotné a argumentuje nízkým počtem dokázaných případů, což není dle mého relevantní tvrzení. Jiná věc je, že mě skutečně bolí, když některá svědectví slyším a pak čtu, že u nás je to vzhledem k nízkému počtu dokázaných případů relativně v pohodě.
Karel Konečný
Myslím, že tyto citlivé záležitosti nejde nijak dopředu vyřešit, protože vždy přijdou noví mladí lidé a budou stát ve stejných situacích.
Když se podíváte do minulosti na katolickou církev tak zjistíte třeba podle popisu Vavřince z Březové, že ke Kostnickému koncilu vletech 141-1418 ke všem prelátům patřilo také 718 kurev zjevných a bralo se to jako přirozená věc. V současnosti je posun takový jaký je.
Eva Hájková
Já to naprosto nesrovnávám. Reagovala jsem jenom na pana Konečného, který soužití kněží s hospodyněmi líčil jako normální, ba snad správnou věc, která v minulosti všechno vyřešila.
Zatímco já tvrdím, že není normální žít s ženou a nehlásit se k tomu, že je to manželka, i navenek, tedy před lidmi.
Ale nekladu to za vinu jenom samotným těm farářům. Myslíte si, že když jsem žena, tak nemám představu, jak je to těžké žít v celibátu? I když nemožné to jistě není. Ne, nikoho neodsuzuji, leda snad církevní mašinérii jako celek. Myslím si, že mají pravdu ti, kteří říkají, že katolická církev má nezdravý vztah k sexualitě.
Karel Konečný
To jak jsem to napsal je hodně „okaté“, ale to se dá skrýt. Když čtete staré archiválie tak poznáváte, že tehdy byli lidé velmi jemní a ohleduplní. Historie nás učí, že lidé nikdy nebyli svatí v tom lidovém smyslu slova. takže to co bylo se bude i dále opakovat a myslet si, že je nějaké řešení je iluze. Člověk tak byl stvořen a má používat mozek, což se někdy neděje. Apoštol Pavel, ač sám bez ženy o tom psal, protože se mu to moc nelíbilo a tak psal jak je Boží stvoření špatné.
Eva Hájková
Proč něco skrývat? Já nechci nic maskovat, aby to vypadalo slušnější, než to ve skutečnosti je.
Apoštol Pavel netvrdil, že člověk je špatný, ale že je hříchu nakloněný. Mohli bychom také říct, že člověk je v jistém smyslu neúplný. Že k tomu, aby žil dobrým životem nutně potřebuje Boha, respektive svatého Ducha, se kterým má udržovat neustálý kontakt. Bez toho kontaktu, bez naslouchání Duchu svatému, bude pravděpodobně podléhat různým vášním a svodům, které se namanou. Máte pravdu, že neexistuje žádné absolutní řešení ani řešení, které by šlo mimo samotného člověka. Nepomohou zákony, opatření atd. Ale to neznamená, že se má rezignovat a mávnout nad tím rukou.
Karel Konečný
Nechtěl jsem již na Vaši repliku reagovat, abych nedělal polemiku, ale napadlo mne, že záleží na tom jaké představy si děláme o nadpřirozených věcech.
Jan Hladký
Církev v tomto směru jde dost napřed. Práce s mládeží Bohu žel přitahuje devianty. Oceňuji papeže za odvahu postavit se tomu čelem. Nepamatuji si, že by FIFA, IIHF či třeba Český olympijský výbor takto veřejně řešili delikty tohoto rázu ze strany trenérů k dorostencům či dorostenkynim. Nevěřím, že se něco takového ve sportu neděje. Doufám, že se sportovní instituce inspirují.
Samozřejmě je škoda, že tento přístup nezvolila Církev již dříve. I tak je to v rámci institucí pracujících s mládeží krok inspirativní. Uvidíme, co zmeny z toho vzejde.
Eva Hájková
Já jsem slyšela nejen o případech zneužívání dětí, ale také o zneužívání řádových sester, z nichž si někteří jejich duchovní představení udělali sexuální otrokyně. To se pak skutečně nedá mluvit o deviantech, nýbrž o zneužití moci. Tak, jak o tom autor psal v minulém článku. Moc je svůdná.
Konečný Fr.
Kdyby žil Forman, tak by měl dobrý námět na film.
Konečný Fr.
Ještě dodávám, že v těchto případech musí mít řeholník událost dobře právně ošetřenou, aby mohl, bude-li to nutné, předložit písemný souhlas protistrany.
Eva Hájková
A ještě k tomu srovnání církve se sportovními organizacemi. To tedy není příliš namístě. Sportovní organizace totiž na rozdíl od církve obvykle netvrdí, že uvnitř nich působí Duch svatý.
Přečetla jsem si kousek listu Římanům z biblického překladu Slovo na cestu, které v tom novém znění působí velmi aktuálně. Třeba toto:
„Jestliže se věřící člověk ve svém jednání rozchází s učením Bible, není víc než pohan a nevěrec. Spíše má právo počítat se mezi lidi ten, kdo Boha sice nezná, ale žije v souladu s Božími požadavky. Takový člověk, který zásady tvé víry nepoznal – ač třeba jiného náboženství nebo ateista, pokud žije podle biblických zásad, plným právem zahanbí tebe se vším tvým náboženstvím, jehož zákony přestupuješ.“
Jan Hladký
Sportovní organizace se k Duchu Svatému nehlásí, ale současný hon na Katolickou církev podsouvá myšlenku, že jinde se problém sexuálních deliktů nevyskytuje. Podobně jako kněží, tak i trenéři jsou lidé, ke kterým mládež vzhlíží a sexuální zneužívání má zde rovněž drastický dopad. Čekám, kdy se k problému začnou vyjadřovat i sportovní organizace, snad se k tomu také postaví čelem.
Eva Hájková
Netvrdím, že zneužívání ve sportovních organizacích není stejně hrozné nebo že se snad má tolerovat. Říkám jen, že zneužívání v církvi lidi daleko víc pohoršuje, protože církevní představitelé by měli být dokonalejšími lidmi než jiní. Oni totiž chtějí druhým říkat, co je a co není morální. To znamená, že sami mají být příkladem.
Nejde o to, že v církvi jsou hříšní lidé, kdyby se jednalo jen o řadové katolíky bez funkcí. Jde o to, že hříšní jsou v kléru, který má být jakousi „vyšší kategorií“.