David Novák: Rady zkušeného ďábla jak zneužít moc duchovních

Je to nechutné čtení, ale když něco podobného (zároveň nekonečně lepšího) napsal C. S. Lewis, proč k problému nepřistoupit ze stejné perspektivy.

Můj drahý Tasemníku, slyšel jsem, že se z našeho pacienta stal kazatel, kněz, farář, duchovní vedoucí, je jedno, jak mu lidé říkají. Pracovně ho nazvěme duchovní vedoucí. Horší ale je, že se tak stalo. Jsem z toho velmi znepokojený a můžeš si být jist, že za to, že jsi situaci nechal dojít až tak daleko, obdržíš na pekelném výboru vážné pokárání. Duchovní vedoucí, který věrně slouží našemu nepříteli, pro nás představuje extrémní nebezpečí. Ale nezoufej. Je stále mnoho možností, jak ho v jeho rozletu zastavit. Za určitých podmínek je dokonce dobře, když je kazatelem. Mnoho lidí v církvi a křesťanských organizacích totiž duchovním vedoucím stále důvěřuje a otevírá se jim, proto když duchovní vedoucí svojí pozice zneužijí, odrovnají tím mnoho zbožných duší, které pak už více s Nepřítelem nechtějí mít nic společného. Jedna z pastí, na které naše ministerstvo dlouho pracovalo, se jmenuje moc. Mnoho duchovních vedoucích pokušení moci podlehlo a já ti nyní poradím, jak tuto past nastavit tak, aby spolehlivě sklapla. Nezapomeň dávat pravidelná hlášení, jak to, co ti radím, na našeho pacienta aplikuješ.

Je potřeba, aby pacient podlehl přesvědčení, že jeho názor a přesvědčení je identické s tím, co si myslí Nepřítel. Ať si myslí, že odmítnutí jeho názoru je odmítnutím Nepřítele a stejně tak, že souhlas s ním, je poslechnutí vůle Nepřítele. Nejlepší bude, když lidem bude co nejčastěji opakovat něco ve smyslu, Pán mi to zjevil, ukázal, dlouho jsem se za to modlil, fakt jsem to tak prožil (s důrazem na slovo fakt), mám Bohem svěřenou autoritu, a proto mě poslechněte. Lidé se budou bát, že neuposlechnutí pacienta znamená neuposlechnutí Nepřítele a proto mnozí začnou poslouchat pacienta více, než Nepřítele. Když ho budou poslouchat, vzbuzuj v pacientovi chorobnou touhu lidi chránit a to tím, že jim bude za každou cenu chtít mluvit a zasahovat do nejhlubších zákoutí jejich životů.

Aby náš pacient používal moc, je třeba, paradoxně, aby se bál. Jedním z projevů strachu je, že se bude bát otevřeně hovořit tváří v tvář. O to více bude používat mailové pošty a tam si dovolí mnohem tvrdší a jedovatější výroky, které by normálně neřekl, čímž u některých lidí vyvolá strach. Mimochodem když už jsem u tohoto tématu, pamatuj naše staré pekelnické pravidlo, že ideální kazatel je izolovaný kazatel. Ať se zaobírá administrativou, ať co nejdéle připravuje kázání, ať hodiny přemýšlí nad vším možným, nejlépe sám nad sebou, ale vše, co ho bude izolovat od lidí, je skvělé. Jediné, co se do toho nepočítá, je vztah s Nepřítelem. Samota ho totiž dovede do zcela nereálného světa a to potřebujeme.

Snaž se, aby byl pacient velmi citlivý na to, co mu kdo řekl, udělal, ať je citlivý na každou křivdu ať reálnou nebo vymyšlenou. Čím bude pacient zraněnější, tím bude pro své okolí nebezpečnější a tím nám bude dělat větší radost. Vypozorovali jsme od zvířat, že když jsou zraněná, bývají agresivní, koně kolem sebe kopou, kočky škrábou, ptáci klovou a lidé jsou zlí a podráždění a používají moc a sílu způsobem, jakým by to normálně nedělali. Jsou sebelítostiví, sarkastičtí a útoční a lidé se jim raději vyhnou, protože se jich bojí. Prostě v našem vnímání církve nebo křesťanské organizace se jedná o ideální duchovní vedoucí.

V pekelných výzkumech jsme zjistili, že jedno z nejlepších míst, kde se moc dá zneužít, je kazatelna. Jak moc jsme někdy za ni vděční. Sice platí, že kázané slovo má hroznu moc, ale my víme, jak je převrátit. Je třeba, aby pacient byl při přípravě kázání na někoho naštvaný a aby pochopil, že kázání je ten nejlepší způsob, jak si s lidmi vyřídit účty. Ať používá alegorie, narážky, jinotaje a další metody namířené proti někomu. Ideální je, když se před kázáním modlil za to, co bude říkat, aniž by poznal, že si vlastně jen vyřizuje účty. To ho jen utvrdí v tom, že to, co říká, je správné.

Hledej, v čem je pacient zamindrákovaný. Je jedno, zda se jedná o vzdělání, schopnosti, málo přečtených knih, tloušťku, inteligenci, to, že má málo lidí ve sboru. Jakmile u pacienta uvidíš mindrák, rozvíjej ho. Mindráky totiž vedou k nenávisti nebo nesnášenlivosti vůči těm, kdo v té či oné oblasti pacienta převyšují. A nenávist vede k rozvíjení nejrůznějších mocenských her a to přesně chceme.

Uč našeho pacienta, že aby získal moc, nesmí se nikdy omlouvat, připouštět, že udělal chybu, nesmí příliš nebo vůbec vyvyšovat jiné lidi okolo sebe, musí vytvářet pocit, že je nepostradatelný, nesmí se bát sem tam na někoho vytáhnout některé kompromitující informace, které se při své službě dozvěděl. Když v těchto věcech někdy ucítí hlas svědomí, rychle mu vsugeruj, že když něco dělá pro Nepřítele, je vše povoleno a hřích najednou není hříchem.

Jak můj milovaný Tasemníku vidíš, nástrojů, jak nachytat pacienta, který se stal kazatelem, je stále mnoho. Známe lidi staletí a není nic, co bychom nevypozorovali. Náš velký učitel ďábel, který zná člověka jako nikdo z nás, dobře věděl, proč pokušení moci zkoušel na Nepříteli tenkrát na poušti. Sice to nevyšlo, ale naštěstí mnozí jeho následovníci nebyli tak silní jako on. Proto se snaž.

Líbá tě tvůj strýc Zmarchrob

 

Autor je předseda Církve bratrské Zdroj: Blog Davida Nováka  Foto: Wikipedie, ilustrační

Tags: ,,

15 Komentáře

  1. Karel Konečný

    Když budu zlomyslný tak napíši, že výhodou moci duchovního je to, že může některou sestru dostat do postele.

    Odpověď
  2. Tato problematika především souvisí s tím, že se povolání kazatele, případně kněze apod. chápe stále víc jako „zaměstnání“. Boží povolání do služby iniciované Božím Duchem a potvrzené odpovědným společenstvím místního společenství Církve (Sk.13) se dnes buď nepraktikuje nebo se to stalo pouhou formalitou.

    Odpověď
    • Není jedno, zda Boží povolání potvrzují centrální církevní úřady nebo vedení místních církví? Neměly ty dávné místní církve také spoustu neduhů, jak potvrzují listy apoštola Pavla?
      Já bych na autority moc nespoléhala.

      Odpověď
      • Tak to zásadní nesouhlas, s prominutím, jestli dobře rozumím. Církev je složená z hříšníků – sice spasených, ale stále hříšníků – takže problémy měly vždycky a bude je mít až do návratu Ježíše Krista. Ovšem zneužívání „postavení Božího služebníka“ ve smyslu článku je vnitří záležitostí Církve (místního společenství), pokud je všechno v rámci zákonů. Problém je v tom, že my se v těch našich společenstvích věřících pohybujeme mezi dvěma extrémy : diktaturou a demokracií. Církev není ani jedno, ani druhé.

        Odpověď
        • Já tomu moc nerozumím. Myslela jsem jenom, že zneužívání se asi nedá stoprocentně zabránit tím, že si církev někoho prověří, jestli má Boží povolání.
          Všichni, co jdou studovat teologii, říkají, že mají povolání.
          Ale možná máte pravdu, že v menších místních církvích je přece jenom přehlednější situace.

          Odpověď
  3. Určitě jen nějaké „prověrky“ nestačí. Ono je to dáno jakousi „kulturou“ dnešních církví. Ale nesouhlasím, že každý student teologie říká, že má Boží povolání. Hovořil jsem se studenty, kteří mi řekli, že studiem teologie „jdou to povolání hledat“. Také ne každý student teologie se stává církevním služebníkem, pracovníkem.
    V místních společenstvích věřících se má uplatňovat biblické vedení modelované rannou církví, které je určitou zárukou toho, že se postavení a moci kazatele nedá jen tak zneužít.

    Odpověď
    • „V místních společenstvích věřících se má uplatňovat biblické vedení modelované rannou církví, které je určitou zárukou toho, že se postavení a moci kazatele nedá jen tak zneužít.“

      Jaký model máte na mysli? Pokud vím, existuje jich řada a každý vycházi z určitého pochopení Bible. Nebo víte o nějakém, který je ten nejbibličtější?

      Odpověď
      • :-)) Jeden Pán, jedna víra, jeden křest, jedna Církev, jedna Bible, atd. Novozákonní společenství Církve neznalo kněze nebo kazatele v hierarchickém slova smyslu, jak se to praktikuje dnes. Byli starší (biskupové, dohlížitelé) a byli diákoni (pomocníci). Starší dohlíželi na čistotu apoštolského učení, diákoni pomáhali především se sociální činností společenství.
        Dnes ve větších sborech je zaměstnána celá řada pracovníků, kteří mají na starosti mládež, hudbu, misisijní činnosti, atd. Starší pak bývají „přiděleni“ k dohledu nad tím, aby bylo všechno podloženo biblicky.
        Pokud vím, věšina „protestantských“ církví a společenství se shoduje na tomto biblickém modelu více či méně. A ještě dodám – to všechno při respektování duchovního obdarování, podle Písma.
        Vím, že to všechno je velmi stručné a zjednodušené. Podstata spočívá v tom, že v Církvi není podle Písma „vláda jednoho muže“ a také to není chaos bez řádu a pořádku.

        Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář