Denní zamyšlení neděle 8. dubna

Bůh uslyšel hlas chlapce a Boží posel z nebe zavolal na Hagaru. Pravil jí: „Co je ti, Hagaro? Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce na tom místě, kde je. Vstaň, vezmi chlapce a pečuj o něj, já z něho učiním veliký národ.“
Gn 21,17–18,

Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.
Ř 9,16

Jsme lidé, kteří své neúspěchy někdy přičítají Bohu. Proč já? Nelíbí se mi to. Odpověď je jednoduchá: Velice často si děláme, co chceme, bez ohledu na Boží vůli. V Gn 21,17–18 to jasně slyšíme: Bůh uslyšel hlas chlapce. Tedy uslyšel jej a vyhověl mu. Člověk musí prosit, aby mohl dostat to, co potřebuje. Nemohu se spoléhat na to, že mi Bůh dá vše automaticky, že mi požehná. Dále bych si měl uvědomit, že jsou i nehodná přání a nehodné modlitby. Naštěstí nám Bůh nevyhovuje ve všem, o co žádáme. Obzvláště v případě unáhlených modliteb. A ještě jedna stará anekdota pro poučení: Křesťan se modlí: Bože, tolik let tě prosím, abych vyhrál ve sportce, a pořád nic! A z nebes se ozve: Tak už konečně tu sportku podej!
Bože, dej, aby naše prosby byly oprávněné a nebyly zbytečné. Prosíme, abys vyhověl jen prosbám opravdovým a dobrým.

J 20,19–29 * 1P 1,3–9 * Ž 84

 

Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář