Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším.
Iz 65,24
Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.
Ř 5,8
Znáte ty situace, kdy s někým mluvíte, a dotyčný už v půlce vaší věty ví, co chcete říct. Pokyvuje, někdy vám nabízí slova nebo to rovnou dořekne za vás. Někdy se to nedaří, nerozumíte si, a tak jsou nabízená slova spíše jako klacky pod nohy, které musíte odklízet. Místo souznění vám ten druhý vlastně skáče do řeči. Nebo vy jemu.
Když mluvíme s Bohem, často jako bychom ani nemuseli věty dokončovat. On rozumí. Někdy jako by nám už v půlce naší věty nabízel slova nebo už začal odpovídat. Ale co my? Necháme ho domluvit? Nebo si myslíme, že víme, co chce říci, a tak to za něj dořekneme sami?
Ježíš na kříži nedostal celou odpověď hned. Byl tam i den ticha, mlčení. Dáváme Bohu prostor doříci, co on nám chce říct?
Pane, promlouvej. A nám dávej trpělivost naslouchat.
Iz 26,1–6 * 2Kr 23,26–37
Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
