Kdo bude jednat podle mých řádů a řídit se mými nařízeními, ten pro nepravost svého otce nezemře, jistě bude žít.
Ez 18,17
Víte přece, že jste z prázdnoty svého způsobu života, jak jste jej přejali od otců, nebyli vykoupeni pomíjitelnými věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž převzácnou krví Kristovou.
1P 1,18–19
Ve Starém zákoně se spasení chápalo jako plnění Božích ustanovení. V „den Hospodinův“ pak bude život každého člověka „vyúčtován“, a kdo splnil všechny povinnosti a žil pro Boha, ten s ním bude navěky. A naopak, kdo činil zlo a konal modloslužbu, bude „navěky zatracen“. Ale i ve Starém zákoně platil princip „rovné šance všem“. Z jeho textů víme, že nikdo nemůže být odsouzen za hříchy svého otce, matky či příbuzných k věčné smrti. Nedávno mi volala moje matka, celá nešťastná; někdo jí prý pořád píše, že ten den zemře. Byla to však jen esemeska o „posledním vyúčtování“ od jednoho z mobilních operátorů. Napadlo mne, že ale není špatné občas si připomenout, že den svého posledního vyúčtování neznám, a rozjímat, jak jsem vedl svůj život, vykoupený předrahou krví Ježíšovou.
Bože, díky, že nebudu souzen za hříchy mých předků. A díky, že mi dáváš každý den novou šanci.
Sd 10,6–16 * Am 9,1–10
Zdroj: Úvahy nad Hesly Jednoty bratrské, Denní čtení
