Duchovní ovzduší ve Spojeném království se, jak se zdá, v postcovidových letech změnilo. Z evangelikálních církví přicházejí zprávy jak o významném růstu návštěvnosti, tak i o větším množství obrácení a křtů. Sbory jsou národnostně rozmanitější a lidé přicházejí do církve hledat Boha z vlastní iniciativy, často proto, že čtou Bibli nebo se stýkají s evangeliem na internetu.
Je tu podobnost zpráv z evangelikálních sborů různých denominací a uskupení. Společenství nezávislých evangelikálních církví (FIEC), k němuž patří můj sbor, tvoří více než šedesát nezávislých evangelijních sborů Spojeného království a jde pravděpodobně o nejrozsáhlejší samostatné uskupení konzervativních evangelikálů. Členové této asociace současné dění v naší zemi označují mezi sebou jako „probuzení na nízké úrovni“. Křesťanská duchovní služba je povzbudivější než v kterémkoli jiném stadiu uplynulých dvaceti let.
Tento dosud neoficiálně vnímaný jev nyní potvrdila významnější zpráva „Pokojné probuzení“ vydaná Biblickou společností. Autoři uskutečnili průzkum mezi více než 13 tisíci dotázanými (šlo o opakování obdobného průzkumu z roku 2018). Výsledky ukazují významný nárůst návštěvnosti církví během uplynulého šestiletí, především u osob ve věku 18-24 let, a to zvláště příslušníků mužského pohlaví. Tyto údaje dosvědčují, že obecná představa budoucího úpadku církve a méně náboženského charakteru každého dalšího pokolení oproti předcházejícímu je nepravdivá, a vyvracejí tvrzení, že generace X je poslední náboženskou generací.
Co říká zpráva?
Pro křesťany ve Spojeném království, kteří se cítí utiskováni světskou a postkřesťanskou kulturou, je to pochopitelně zpráva dobrá. Návštěvnost církví a příchylnost ke křesťanství v Británii od svého vrcholného stadia v roce 1858 téměř soustavně klesala, nepočítáme-li krátké období vytrvalého růstu mezi koncem Druhé světové války a sexuální revolucí v šedesátých letech. Při posledním sčítání lidu v roce 2021 se za křesťany označila necelá polovina obyvatelstva, jejíž velká většina ani křesťanství ve skutečnosti nerozumí a není zapojena v církvi. Jsou to nominální křesťané.
Hlavní denominace zažívají katastrofální rozpad a vzhledem ke stárnutí příslušníků svých sborů čelí demografické časované bombě. Patří k nim Anglikánská církev, Skotská církev, metodisté a Spojená reformovaná církev. Není divu, že se křesťané stále více ocitají na okraji společnosti a mají málo vlivu na politiku nebo na kulturu.
„Křesťanská duchovní služba je povzbudivější než v kterémkoli jiném stadiu uplynulých dvaceti let.“
Zpráva napovídá, že tento stereotyp o úpadku nepředstavuje celý příběh. Počet křesťanů, kteří chodí do církve, v posledních šesti letech vzrostl z osmi procent obyvatelstva na dvanáct, nebo v číselném vyjádření z 3,7 milionu na 5,8 milionu osob. Počet návštěvníků církve ve věku 18-24 let stoupl ze 4 procent na 16, přičemž u mladých mužů šlo o vzestup ze 4 na 21 procent. Z jejich vrstevnic ženského pohlaví navštěvuje církev pouze 12 procent. Devatenáct procent návštěvníků církve pochází nyní z některé národnostní menšiny, z osob ve věku 18-54 let však v současnosti k některé národnostní menšině patří 32 procent.
Z hlediska denominační příslušnosti není nárůst návštěvnosti církve shodný. Nejvíce přibývá katolíků a letničních. Počet návštěvníků církve mezi katolíky vzrostl z 23 procent v roce 2018 na dnešních 31 procent a u letničních ze 4 procent v roce 2018 na dnešních 10 procent. U anglikánů šlo o pokles z 41 procent na 34 procent. Mladí lidé se označují za duchovnější, podle 35 procent osob ve věku 18-24 let „určitě existuje nějaký Bůh či bozi nebo nějaká vyšší moc“ a 40 procent se alespoň jednou za měsíc modlí. Návštěvníci církve mluví o vyšší životní spokojenosti a lepších vztazích ve svých komunitách.
Co je za čísly; zpráva nahlížená v kontextu
Zpráva je tedy povzbudivá, avšak příliš zoufale bychom se k ní jako k naději upínat neměli. Chození do kostela není totéž jako opravdová křesťanská víra, a vzestup v oblasti kulturního křesťanství, i když se prezentuje se značnou aktivitou, se nerovná probuzení.
Velkou zásluhu na růstu má vliv migrace. Míra migrační sítě (rozdílu mezi počtem přistěhovalců do oblasti a počtem vystěhovalců z ní) činí v současnosti ve Spojeném království ročně 728 tisíc, a velký nárůst počtu katolíků a letničních, který zvyšuje počet návštěvníků církve, je skoro jistě důsledkem migrace z Afriky i odjinud. Počet obyvatel Spojeného království vzrostl od roku 2018 skoro o dva miliony, což se téměř kryje s růstem návštěvnosti církve. Za celkovou statistikou je skryta naléhavá potřeba nově evangelizovat bílé obyvatelstvo Británie i národnostní menšiny, které se do Spojeného království přistěhovaly v poválečném období.
I přes tato varování a nutnost posuzovat naše zkušenosti i zprávy od evangelikálů z širšího pohledu se však opravdu zdá, že ve Spojeném království Bůh nově působí a že mladí lidé, zvláště muži, na to více a otevřeněji reagují.
SOUVISEJÍCÍ – Synové Skévy a duchovní úzkost generace Z
Z lidského úhlu pohledu se zdá, že významným činitelem je touha nalézt skutečnou naději a význam. Sekulární liberalismus nepřinesl štěstí a svobodu, jež sliboval, a osamocenost i problémy s duševním zdravím dokonce narůstají. Mladé lidi tíží neúnosné břímě potřeby definovat svou identitu a únavy z neustálého bičování takzvanou toxickou maskulinitou. Příčinou toho, že se lidé s otázkami ohledně svého utrpení a frustrace obracejí k církvi, jsou i některé tlaky, které vyvolávají nárůst populistické politiky a zvyšují počet propagátorů tzv. alternativní pravice.
Rostoucí církve spadají do dvou hlavních kategorií. Na jedné straně se někteří mladí lidé obracejí k římskému katolictví a k pravoslaví. Přitahuje je slavnostnost a historičnost formálního obřadnictví. Svátostný styl ladí s duchem doby plným mlžného duchovna a touhou po transcendenci – povznést se nade všechno světské. Na druhé straně mnohé rostoucí církve věrně káží evangelium po vzoru apoštolů v celé jeho hloubce a poskytují vřelé společenství, kde se všichni cítí opravdu vítáni.
Úpadek zažívají tradiční církve, které opustily biblické evangelium a nahradily je liberalismem odrážejícím kulturu progresivismu, nebo ony mělké, hledačsky přecitlivělé evangelikální církve, které v devadesátkách vypadaly módně, nyní však vyvolávají pocit únavy z řečí o nepodstatných věcech. Lze z toho čerpat ponaučení, že lidé chtějí podstatu, nikoli povrchnost.
Nezbývá než si počkat, zda obrat ke katolictví a pravoslaví vydrží, nebo zda jde o duchovní módní výstřelek – rozkyv kulturního kyvadla. Jsem spíš přesvědčen, že se udrží význam růstu evangelikálních církví s opravdovými konverzemi a oddaností. Později, letos v létě, má dojít k publikaci výsledků průzkumu uskutečněného Evangelikální aliancí. Ten potvrdí růst ve všech skupinách a ukáže, že k tomu, že se lidé v evangelikálních církvích stávají křesťany, vedou jednoduché faktory – například že má někdo křesťanského přítele a sám čte Bibli. Často děláme z evangelizace a z růstu církve něco mnohem složitějšího, než to ve skutečnosti je, a zapomínáme, že je to dílo svrchovaného Ducha.
Od řeřavějících uhlíků k plameni
Tyto signály nového evangelikálního života ve Spojeném království nás povzbuzují k důvěře v evangelium a k vytrvalosti v jeho službě. V časech – řečeno duchovně – v našich národních dějinách nejtemnějších nám Bůh milostivě sesílá reformaci nebo probuzení.
Úpadek církve a vítězství sekularismu nejsou nevyhnutelné. V mnohém ohledu je snazší kázat v postkřesťanské, liberální, progresivistické kultuře evangelium než pokoušet se bojovat za zachování kulturního křesťanství a s ním spojené morálky. Světlo a pravda evangelia září proti pozadí jeho alternativy jasněji. Naším úkolem není zachovat prostřednictvím politiky křesťanskou kulturu, nýbrž usilovat, aby se lidé obrátili na cestu k Božímu království. Růst církve společnost ovlivní a promění právě tak, jako tomu bylo po probuzeních 18. století, kdy evangelikální společenská reforma dosáhla vrcholu. Tato proměna je díky Božímu milosrdenství opět možná.
„Úpadek církve a vítězství sekularismu nejsou nevyhnutelné.“
Chválím Biblickou společnost za její významnou investici a povzbuzení, které vypracování této zprávy přineslo. Musíme pravděpodobně odhlédnout od holé statistiky, protože ta neodráží skutečný růst evangelia. Mezi jejími řádky však můžeme vyčíst neoficiální potvrzení toho, že v porovnání s nedávnou minulostí Boží dílo roste mohutněji.
Prosím, modlete se, ať Pán Spojenému království zachovává milosrdenství a ať se z „pokojného probuzení“ stane mocné oživení, které přetvoří církev i národ. Právě toto potřebujeme.
Autor: John Stevens je národním ředitelem Společenství nezávislých evangelikálních církví. Je též jedním z pastorů Kristovy církve v městysi Market Harborough, kterou pomáhal zakládat. S chotí Ursulou mají čtyři děti. Píše blogy o teologii, životě církve, kazatelské službě, kultuře a politice.
Překlad Ivana Kultová Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 29. dubna 2025 Foto: Pixabay
