Expert na misii: Křesťanství musí zůstat divné

Pokud chce církev růst, musí podporovat ty, kteří víru šíří neobvyklými prostředky. Tvrdí to Michael Frost ve své nové knize Keep Christianity Weird: Embracing the Discipline of Being Different. Spoluzakladatel Forge Mission Training Network vyzývá pastory, aby ve své službě využívali nekonvenční metody k podpoře větší kreativity a inovativnosti.

„Není to tak, že církev zavřela své dveře těm, kteří nezapadají, rebelům a potížistům? Dává církev prostor a podporuje ty, kteří vidí věci jinak?“ ptá se Frost v první kapitole své knihy. „Kultura stále více uznává přínos výstřednosti vyššímu dobru. Církev to ale nedělá. V oblasti businessu a vzdělávání je podporována kreativita a zavádění inovací, církev je ale ve fázi, kdy si cení konservatismu a potlačuje výstřednost,“ vysvětlil.

Frost je expertem pro mezinárodní církevní misii. Ve své knize dává příklady křesťanských skupin, které projevují zdravou výstřednost – cisterciáci, anabaptisté nebo letniční. Frost po vydání knihy poskytl rozhovor pro The Christian Post.

V první kapitole tvrdíte, že církev potlačuje výstřední kreativitu. Jak konkrétně to podle vás institucionální církve dělají?

Dělají to všechny instituce, nejen církve. Ve snaze zachovat kohezi požadují od svých členů, aby se přizpůsobili. A aby to udrželi, marginalizují každého, kdo zpochybňuje status quo.

Církve tomu pak mohou dodat ještě „duchovní“ dimenzi tím, že tyto excentriky označí za neloajální nebo podporující rozkol. V některých církvích je pouhé zpochybňování vedení považováno za útok na Bohem pomazané služebníky.

Myslím, že potřebujeme vůdce, kteří dokáží odlišit vzdorovité potížisty od těch, kteří jasně rozeznávají Božího Ducha a vyzývají církev, aby znovuobjevila svou vizi.

Věříte, že dnes existují církve, které nepotlačují excentrické chování nebo kreativitu? Pokud ano, které to jsou? Záleží to na denominaci?

Některá hnutí zakládající sbory si cení kreativity a inovací. Ne franšízový americký model, ale rychlý růst nejrůznějších hnutí můžeme pozorovat v Africe a Asii. Nemůžu tvrdit, že jedna denominace potlačuje výstřednost víc než druhá. Liší se to sbor od sboru, ne od denominace k denominaci.

Můžu zmínit několik „výstředních“ hnutí, která se objevila v průběhu historie – Keltové, cisterciáci, anabaptisté nebo letniční. Liší se v ekleziologii a v některých ohledech i v teologii. Ale to, co tito lidé měli společné, bylo radikální odhodlání poslouchat Boha, i když to znamenalo vyčnívat.

Ve třetí kapitole vysvětlujete, že Ježíš byl „podivín“, a ilustrujete to příklady z evangelií. Jaké další příklady Ježíšovy excentricity byste našel?

Ježíš neustále zpochybňoval status quo. Tvrdil, že přišel otevřít brány a vést lidi ke svobodě místo toho, aby je tradičním způsobem vyučoval v hebrejských Písmech.

Popularizoval své poselství tím, že využíval příběhy z každodenního života. Jedl s římskými kolaboranty, výběrčími daní a těmi, kteří byli nazývání hříšníky. Učil lidi, jak zahanbit Římany tím, že nastaví svou druhou tvář a ponesou si své břemeno ještě o jednu míli dál. A o tom bych mohl mluvit dál a dál. Ježíš byl úplně jiný, byl to čtvercový kolík v kulaté díře. A nejvíc přitahoval ty, kteří neměli co ztratit – ženy, děti, mladé rybáře, chudé, postižené. S touto skupinou podivínů a vyhnanců změnil celý svět.

Zdokumentoval jste několik křesťanských hnutí, která měla v minulých staletích zdravou výstřednost, nakonec ale stejně upadla do konformity. Je selhání „divného křesťanství“ vždy nevyhnutelné? Nebo je možnost, jak zanechat trvající pozitivní dopad?

Ne, všechna čerstvá hnutí nakonec konkretizují to, co je dělalo čerstvými. Svůj dar změní v institucionální charakteristiku a požadují konformitu. Tak instituce fungují. Nemůžeme nad tím naříkat. Duch čerstvosti, života a divného křesťanství se však v celé církvi objevuje znovu a znovu. V tom můžeme vidět trvalý dopad.

Církev se ale stále vrací k divnosti, někdy těmi nejméně pravděpodobnými způsoby. Je v pořádku, že se cisterciáci uvrhli do legalismu nebo že se letniční stali více společensky přijatelnými. Tato hnutí propukla v život, posunula církev zpět do jejího středu, a nakonec jim došla pára. Prostě jen potřebujeme pokračovat v podpoře nových čerstvých hnutí.

Jednou jsem četl, že když NASA posílala kosmickou loď na měsíci, tyto rakety neměly své trysky zapálené celou cestu. Vzlétly směrem k měsíci, a pak se jejich motory zastavily. Nevyhnutelně se však trochu odklonily od cíle. Když se tak stalo, opět je bylo třeba zažehnout a vrátit loď do směru k měsíci. A to se dělo v průběhu celé cesty pravidelně. Myslím, že obnovující hnutí dělají to samé pro církev. Tato divná hnutí tlačí církev zpět tam, kde ji Bůh chce mít.

Překlad: Kristýna Gillíková  Zdroj: The Christian Post  Foto: Tyndale Media Center