Francis Chan / Jak přinést jednotu do církve?

Jednota v církvi je důležitá. Ale nemůže být výsledkem kompromisu s pravdou. Francis Chan se zajímal, jak mohou křesťané usilovat o jednotu, aniž by ohrozili základní věrouční nauky?  A jak přesně určíme, které to jsou?

Když tyto otázky položil Man Hank Hanegraaffovi a zakladateli organizace Evangelium pro Asii K. P. Yohannanovi, oba muži dali Chanovi odpověď, kterou nečekal: Pokora je klíčová.

„Jednoho dne,“ poznamenal Yohannan, „jsem řekl: Bože, pomoz mi prosím porozumět celé této Bibli. Existuje na to nějaký klíč? A vše, co jsem slyšel, bylo jedno slovo: pokora, pokora, pokora. A to nejsem žádný charizmatik.“

Díky této zkušenosti mohl pochopit, že pokora je nezbytná pro uchopení pravd zapsaných v Písmu.

„Právě teď si ve Spojených státech,“ pokračoval Chan, „každý vytváří své vlastní parametry pro definování biblické pravdy. A církev se stále více a více tříští. Lidé následují různé vůdce, protože vůdci jsou nadaní nebo mají charizma. Je to téměř soutěž popularity.“

SOUVISEJÍCÍFrancis Chan řekl, že uzdravení hluchých sourozenců v Myanmaru přivedlo jeho víru na jinou úroveň

Protože vlivní lidé mohou získat následovníky a říkat si, co chtějí, existuje celá řada „teologií“, které maří jednotu v církvi tím, že představují různé pohledy na libovolný počet témat, jako je sexualita, rozvod nebo eucharistie.

To se Chanovi zdá divné vzhledem k tomu, že po 1500 let byla církev v těchto otázkách jednotná. „To je směšné,“ řekl, „tudy cesta nevede.“

Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv

Chan pouze neukazuje prstem na jiné vůdce, kteří vytvářejí rozkol v církvi, ani nepředpokládá, že lidé propagující nebiblické doktríny to dělají, protože mají špatné motivy. Chan řekl, že se sám provinil tím, že dospěl ke špatným závěrům o křesťanství a prosazoval je, aniž by zvažoval učení rané církve.

Chan se v semináři učil konkrétní teologii a ostatní proudy byly neakceptovatelné. Nyní si uvědomuje, že byl věrný určité tradici, protože díky ní poznal Ježíše. To však neznamená, že v tomto teologickém směru je vše správné.

Jak tedy můžeme vědět, co je správné? Když se Chan stal věřícím v Ježíše, naučili ho, že pokud chce znát pravdu, spolehlivou metodou je studovat Písmo. Co se ale stane, když několik jednotlivců studuje Písmo a všichni dospějí k různým závěrům? Nebylo by arogantní se domnívat, aby každý člověk předpokládal, že to musí být on, kdo má pravdu?

„Po nějaké době,“ řekl Chan, „se začneš ptát, kdo tedy má pravdu? Je to ten člověk, který je nejinteligentnější? Nebo je to ten, který je Bohu nejblíže?“

Hanegraaff souhlasil s tím, že je důležité individuální studium Bible, ale dodal, že církev tvoří celé tělo Kristovo a je důležité vnímat, co Duch svatý zjevuje své církvi. Uvedl že „církev je základem a pilířem pravdy. Nikdy nejsme zachráněni izolovaně.“

Moderní individualismus americké církve je vlastně tím, co přimělo Hanegraaffa, aby se stal pravoslavným. Vidět „větry a vlny nauky, které se šíří církví“, řekl, „to je to, co mě nakonec vrátilo zpět do starobylé církve“.

Pro Hanegraaffa bylo klíčové ochota naslouchat a učit se, dokonce i od lidí, o kterých byl přesvědčen, že se mýlili. Tento postoj vedl k nejen k hlubší jednotě mezi dvěma skupinami věřících z různých tradic, ale také to rozšířilo Hanegraaffovo vlastní chápání jeho víry.

Hanegraaff a Yohannan se shodli, že pokora je odpovědí na lidi, kteří brání jednotě církve. Ve Skutcích 20,17–20 Pavel říká starším efezským sborům:

„Vy víte, jak jsem si u vás počínal celou dobu od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie. Sloužil jsem Pánu s velkou pokorou, v slzách a zkouškách, které mě potkaly pro úklady Židů. Víte, že jsem vám nezamlčel nic, co by vám bylo k prospěchu; všechno jsem vám řekl, když jsem vás učil ve shromáždění i v rodinách.“

Apoštol Pavel se po celou dobu své služby potýkal s odporem, ale při obraně pravdy usiloval o pokoru. „Ti, kteří tvoří, rozdělují, budou vždy mezi námi,“ řekl Hanegraaff. „Hledáme lidi, kteří jsou pokorní.“  Na závěr uvedl, že Chan je dobrým příkladem někoho, kdo usiluje o jednotu v církvi.

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

-red- Datum: 6. září 2021 Foto: YouTube – Francis Chan

Tags: ,,,,,

2 Komentáře

  1. 4Je jedno tělo a jeden Duch, jakož jste byli i povoláni v jedné naději svého povolání; 5jeden Pán, jedna víra, jeden křest; 6jeden Bůh a Otec všech, ten nade všemi, skrze všechny a ve všech nás.

    Není ani jeden křest…pak je logické, že nemůže být ani jednota.

    Odpověď
  2. Role pokory v jednotě církve je důležitá, ale je to jen část pravdy. Co tahá za uši je kontext, jak si lichotí Hanegraaff, Yohannan i Chan navzájem. A jak všichni svorně vynechali Krista, skutečný zdroj a klíč jednoty církve.

    Např.:
    a/ „„Jednoho dne,“ poznamenal Yohannan, „jsem řekl: Bože, pomoz mi prosím porozumět celé této Bibli. Existuje na to nějaký klíč? A vše, co jsem slyšel, bylo jedno slovo: pokora, pokora, pokora. A to nejsem žádný charizmatik.“ Díky této zkušenosti mohl pochopit, že pokora je nezbytná pro uchopení pravd zapsaných v Písmu.“

    Bible sama mluví o Tom kdo drží klíče – je to Kristus, žádný člověk ani jeho vlastnost či ctnost jako pokora. Kristus je jediná skutečně pokorná osoba, která kdy žila a prokázal to tím, že zemřel za hříšníky na kříži. Bůh Otec přijal jeho oběť a potvrdil ji tím, že Jej vzkřísil a posadil po své pravici v nebesích, odkud Kristus přijde podruhé jako Vítěz a Soudce živých i mrtvých. Věřící se mohou považovat za pokorné jen proto, že uznali svou naprostou závislost na Kristu, což v této diskusi chybí.

    b/ „Moderní individualismus americké církve je vlastně tím, co přimělo Hanegraaffa, aby se stal pravoslavným. Vidět „větry a vlny nauky, které se šíří církví“, řekl, „to je to, co mě nakonec vrátilo zpět do starobylé církve“. Pro H. bylo klíčové ochota naslouchat a učit se, dokonce i od lidí, o kterých byl přesvědčen, že se mýlili.“

    Kristus tedy více podle H. více přebývá v pravoslavném prostředí v ostatních méně, na což H. přišel díky své pokoře a ochotě naslouchat a učit se.

    c/ – „„Ti, kteří tvoří, rozdělují, budou vždy mezi námi,“ řekl Hanegraaff. „Hledáme lidi, kteří jsou pokorní.“ Na závěr uvedl, že Chan je dobrým příkladem někoho, kdo usiluje o jednotu v církvi.“

    Nejlepší způsob, jak si získat či zachovat přízeň u významných osobností, je veřejně jim lichotit. O podivných názorech p. Chana na svou jednotu s Kristem a jak ji popisuje, jsou zdroje na webu. Nebo o Chanově jednotě s těmi, kdo učí jiného Ježíše a jiné evangelium, Justin Peters https://www.facebook.com/JustinPetersMin/posts/2665475650230601

    Všichni tři shodně vynechali Jednoho jediného Pána jednoty církve Ježíše Krista. A vyzvedli sebe, poplácali se navzájem po ramenou.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář