George Whitefield – strůjce Velkého probuzení v Americe

Většinou dnes zapomenutý George Whitefield byl pravděpodobně nejslavnější náboženskou postavou osmnáctého století. Noviny ho nazývaly „zázrak doby“. Whitefield byl kazatel schopný ovládat tisíce lidí dvou kontinentů svými řečnickými schopnostmi. Během svého života kázal nejméně osmnáct tisíckrát pro více než deset milionů posluchačů.

V roce 1739 se Whitefield vydal na kazatelskou cestu po amerických koloniích. Vybral si Philadelphii – nejvíce kosmopolitní město v novém světě – jako svou první americkou zastávku. Ale ani největší církevní budovy nemohly uspokojit těch 8 000 lidí, kteří se přišli podívat, a tak hovořil venku. Každá zastávka po cestě byla poznamenána rekordním počtem posluchačů, který často překračoval počet obyvatel měst, kde kázal. Whitefield byl často překvapen tím, jak davy „tak rozptýlené, mohou být shromážděny na tak krátké varování.“

Zástupy byly také často agresivní. Jak to popisuje jeden záznam, davy „se strkaly, šlapaly po sobě, jenom aby slyšely o božských věcech od slavného Whitefielda.“ Jakmile však Whitefield začal mluvit, davy lidí byly okouzleny. „Dokonce ani v Londýně,“ poznamenal Whitefield, „jsem nikdy neslyšel tak hluboké ticho.“

Ačkoli John Wesley ho duchovně vedl, Whitefield si časem vytvořil svůj vlastní teologický koncept: byl to přesvědčený kalvinista. Jeho hlavním tématem byla nutnost „nového narození“, čímž začala konverze člověka. Nikdy však nenabádal ke konverzi lidí, ale jen oznamoval své poselství.

Whitefield také pomohl vytvořit křesťanská společenství mezi otroky, protože byla součástí jeho probuzeneckých shromáždění. Ačkoli byl názorově daleko od abolicionismu, nicméně stále častěji vyhledával publikum otroků. Všude, kde Whitefield kázal, shromážďoval podporu pro sirotčinec, který založil v Georgii během svého krátkého pobytu v roce 1738, i když po většinu jeho života zápasil s dluhy.

Duchovní obrození, které vytvořilo Velké probuzení (Great Awaking), se stalo jedním z nejvíce formujících událostí v amerických dějinách. Jeho poslední kázání na tomto turné po Americe bylo v Bostonu před 23 000 lidmi.

Scény neovladatelné nouze

Whitefield směřoval svou další pozornost na Skotsko, které navštívil v životě čtrnáctkrát. Jeho nejdramatičtější návštěvou byla jeho druhá, když navštívil městečko Cambuslang, které už procházelo probuzením, a jeho večerní služba přilákala tisíce a pokračovala až do dvou hodin ráno. „Byly tam scény nekontrolovatelné úzkosti a vypadalo to jako bojové pole. Celou noc bylo na polích slyšet hlas modliteb a chvály.“ Whitefield dospěl k závěru: „Toto daleko přesahuje vše, co jsem kdy viděl v Americe.“

V sobotu Whitefield, ve spolupráci s pastory kázal 20 000 lidem a program se natáhl do noci. Následujícího rána více než 1700 diakonů sloužilo ve stanech Večeři Páně.

Kulturní hrdina

Při každé cestě přes Atlantik se stal populárnějším. Ve skutečnosti spousta raných sporů, které probuzení doprovázely, zmizelo (kritici si stěžovali na nadměrné nadšení kazatele a davu) a bývalí nepřátelé na Whitefielda změnili svůj názor. Předtím, než byla jeho koloniální mise úplná, prakticky každý člověk, žena a dítě slyšel kázání alespoň jednou. Tak všudypřítomný byl Whitefieldův vliv v Americe, že může být spravedlivě nazván prvním kulturním hrdinou Ameriky.

Celoživotní úspěchy Whitefieldovy na kazatelně se ale neodrážely v rodinném životě. Stejně jako mnoho dalších evangelistů i Whitefield se obával manželství, že se manželka stane soupeřem jeho služby Bohu. Když se nakonec oženil se starší vdovou, Elizabeth Jamesovou, zdálo se, že manželství nevedlo k hlubokému intimnímu vztahu.

V roce 1770 ve svých padesátipěti letech pokračoval kazatel ve službě návštěvou kolonií, jako by byl ještě mladý. Tvrdil, že „raději bych se opotřeboval, než abych zkorodoval.“ Ignoroval nebezpečí zejména astmatického nachlazení, které mu působilo velké potíže při dýchání. Jeho poslední kázání se odehrálo na velkém sudě v poli.

„Hovořil o neefektivnosti skutků, kterými si lidé zasluhují spásu,“ vysvětlil jeden posluchač tisku, „a najednou vykřikl tónem hromu: Pracuje! Pracuje! Člověk se skrze skutky snaží dostat do nebe! Je to jako lezení po laně na měsíc. “ Následujícího rána zemřel.

Zdroj: Christianity Today    Foto: Wikimedia Commons