S Jarkem a Janou jsem byla, dá se říct, i několikrát v týdnu, celých sedm let. Než jsme se s mužem přestěhovali víc na sever, nás Bílí nechali bydlet tři měsíce v jejich domě. Nevím, jestli jsem za svůj život potkala někoho tak pohostinného, skromného a štědrého jako jsou oni. Jarek byl modlitebník. Ty tři měsíce jsem měla možnost pozorovat jeho život zblízka.
Bojoval tehdy za naši společnou kamarádku Pavlínku, která poté podlehla rakovině. V půstu a modlitbě byl Jarek neobyčejně velkým příkladem. Misijní skupinu, kterou jsem jim pomáhala založit, čehož si velmi vážím, ochránil dvakrát od falešných lidí. Záleželo mu na pravdě a na šíření Boží lásky. Kromě kázání evangelia a zakládání sborů, což bylo zcela jistě jeho posláním, byl Jarek příkladem v tom, jak prakticky evangelium žít. Když někdo potřeboval košili, dal mu i svůj kabát. Potřeboval – li někdo, aby s ním šel jednu míli, on šel dvě. Nikdy by se s nikým nesoudil, ani kdyby šlo o velké peníze.
Ve společnosti lidí byl moc rád a bylo ho všude slyšet. Pokud jste si s ním povídali o Bohu, byl nadšený a povzbuzený. Často býval i smutný. Když viděl, že se věci nedaří, jak by si přál, nebo když slyšel špatné zprávy z jiných sborů. Někdy byl smutný i ze sebe. Přál si být Kristu podobný a byl si vědom svých chyb. Byla doba, kdy si moc přál odjet do Afriky. Miloval Bonnkeho. Misijní cesty do Afriky podnikl a Bůh mu vždy požehnal. Přesto ho nechal v Novém Jičíně. Před svou smrtí měl zvláštní sen. Když ho s lidmi sdílel, mám dnes po jeho odchodu, dojem, že byl na chvíli v nebi. Věděl, že misijní společenství se musí stát sborem. Před 14 dny se tak stalo. Věřím, že Bůh se o všechny své děti v tom sboru postará. Jen budou potřebovat naši účast. Na modlitbě především. Jarek byl absolutně svobodný v tom, kdo, odkud a z jaké církve je. Když se doslechl o něčem špatném, bylo mu to líto. Měl radost, když slyšel, že se někde staly věci dobře.
Jeho sborem byla Apoštolská církev, ale on nelpěl na názvech a příslušenství. Jestli jsi Kristův, a miluješ ho, přijď. Proto dokázal spolupracovat s tolika lidmi. Byl výborný muzikant a dobře zpíval. Přesto neměl o sobě vysoké mínění a spíš patřil k těm, co o sobě a svých schopnostech pohybují. Za povzbuzení byl ale pokaždé moc rád.
Míval dny a nebylo jich málo, kdy říkal, že už ho to tady na zemi netěší. Že chce být v Boží náruči. Na očích mu ten smutek byl vidět. Zpočátku jsem se na něho zlobila, proč to říká a jestli to není jen nějaká náboženská fráze. Než jsem pochopila pravý důvod. Že Jarek Krista nade vše miluje.
Dneska v noci jsem měla já sen. Jarek mě doprovázel na kytaru na jakési velké akci. Druhý den ráno jsme zjistili, že nám někdo vyměnil playlist i s písněmi. Těsně před začátkem. To je i ve snu dost nepříjemný pocit… ale pak jsem mu řekla, ať hraje to, co má opravdu rád a umí to. Byly to písně Petra Ziky. Měl je rád.
Ráno jsem Petru Zikovi volala a řekla mu, že Jarek odešel k Pánu a taky o tom snu. Petr mi pak řekl, že mu Jarek v létě poslal SMS, že jeho písně má rád.
Nic víc není třeba hledat v tom snu, než snad to, že bychom si měli říkat povzbudivé věci. Měli bychom být k sobě vlídně a pozorní. Potřebujeme se.
Jarek si možná teď povídá s Bonnkem a je šťastný. Možná zpívá africké písně. Bude nám chybět. Jeho rodině a nejbližším nejvíc. Přesto ale můžeme být za Jarkův život moc vděční.
Autorka je zpěvačka a skladatelka Datum: 13. října 2022 Foto: Jiřina Gina Čunkova – Facebook
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
1 Komentář
Dan Drápal
Díky, Gino, za tento článek. Znal jsem Jarka mnohem méně než Ty, ale od prvního setkání až do nedávného posledního jsem ho považoval za mimořádného člověka. A jeho ženu Janu taky. Byl nyní „povýšen do slávy“, ale nám bude chybět.