Hana Pinknerová: Brusinky

Brusinky jsou docela známé ovoce. Já si je hned dovedu představit ve správných souvislostech, ale málokdy jsem je doopravdy jedla. Vím, že brusinky neodmyslitelně patří ke svíčkové na smetaně s knedlíkem. Mám před očima ten obrázek z kuchařky – hromádka čehosi červeného kydnutá na kolečku citronu při okraji talíře s pečení a knedlíky zalitými lahodnou omáčkou. Jsou to fakt brusinky? No snad. Málokdo ví, jak chutnají doopravdy – syrové.

Je to s nimi podobné jako se zažíváním osobních Božích pozorností. Ráda odkývám, že ano, že Bůh jedná se svými dětmi osobně. Že se jich dotýká, že se jim zjevuje. Když někde čtu, že Bůh někoho oslovuje osobně denodenně, pomyslím si, že to patří takovým těm velkým, známým služebníkům. Ti na takové věci mají čas, ale já…? Představuju si, jak to asi vypadá, když Bůh k nim osobně mluví. Něco znám z všelijakých knih, kde tito mužové a ženy opisují svá svědectví, své zážitky. Je to jako ten obrázek v kuchařce nebo v kalendáři – je to červené, nakyslé chuti a podává se to dohromady se svíčkovou smetanovou omáčkou. Oni dělali tohle a prožívali to takhle. Oni řekli toto a Bůh odpověděl takto. Když oni reagovali tímhle způsobem, stalo se tohle…

Opravdové originální zážitky s Bohem bývají stejně jako brusinky trochu schovány pod listím. Než jsem si zvykla je pravidelně hledat a nacházet, taky jsem byla jen o kompotech. Myslela jsem, že prostě na brusinky nemám oči. Nebo že na ně zrovna není ten správný čas – že teď právě nezrají. Ale na Boží brusinky je čas vždycky.

Svíčková se klidně dá vychutnat i bez brusinek. Dá se bez nich žít. Ale když jednou ochutnáme celou tu kombinaci, už to nikdy příště bez brusinek není ono. Taky bez zážitků čerstvé Boží přítomnosti se dá žít. Ale není to ono.

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?

Foto: Flickr.com, ilustrační