Působíte na třech frontách: Vedete apologetický institut Pontes, působíte v křesťanské digitální iniciativě pro mládež Truestory a založila jste humanitární organizaci v Latinské Americe Dios te ve. Co to všechno má společného?
Tak na to se mě ještě nikdo nezeptal… Mám jednoduchou odpověď: Propojuje to Ježíš.
To je odpověď jako z nedělní školy…
Do té jsem nechodila, nepocházím z klasické křesťanské rodiny.
A jak se z vás stala evangelikální křesťanka?
S Ježíšem jsem se setkala v mladém věku: Pozvali mě do místního sboru. Proto miluji práci s mládeží! Kdyby v tom sboru nepracovali dobře s dětmi a s mládeží, Ježíše bych nepoznala.
A kolik vám bylo?
Poprvé jsem tam byla asi v sedmi letech. Ježíš mě uchvátil, oblíbila jsem si tu komunitu. Začala jsem se o to zajímat. Můj otec, který má k věcem vědecký přístup, mě vždycky učil, abych si kladla otázky a byla skeptická. Říkal mi o evoluci, a já jsem si v Bibli přečetla o stvoření. Ty dvě koncepce jsem vnímala jako protichůdné.
Jak jste si to vyřešila?
Když mi bylo třináct čtrnáct, řekla jsem Bohu: „Tohle bych potřebovala vysvětlit, jinak budu muset odejít, protože nechci vypnout mozek.“ O několik týdnů později jsem byla pozvána na seminář o vědě a víře. Tehdy jsem nevěděla, že se tomu říká apologetika, ale fascinovalo mě to. Tato zkušenost mě nakonec vedla k tomu, že vedu Pontes Institute. To je první linie z těch tří, o kterých jste mluvil.
A Truestory?
To je internetová záležitost pro mladé. V 90. letech můj sbor pořádal akci JesusHouse. Bylo pro mě úžasné zapojit se do něčeho takového. Mohla jsem mluvit na veřejnosti! I tady je tedy propojení k tomu, co dnes dělám v Truestory. A do třetice: Naše rodina byla vždycky zapojena do sociálních aktivit a finančně je podporovala. Mně proto bylo jasné, že rok po škole chci odejít do oblasti s jinou kulturou, kde se mluví cizím jazykem, do země, kde je nižší životní úroveň. Tak jsem odjela do Peru.
…
Jeden můj kamarád provokuje křesťany, že dnes není dobré začínat evangelizační rozhovory otázkou hříchu, protože to většinu lidí nezajímá a hřích si neuvědomují. Co si o tom myslíte?
Mluvím o pojmu hřích, ale slovo hřích nikdy nepoužívám. Lidé dnes hříchem rozumějí buď vraždu, nebo dortík, který snědli, přestože chtěli hubnout. To slovo taky může působit arogantně, protože lidé si myslí, že jim říkám, že jsou na rozdíl ode mě špatní, i když to tak nemyslím. Když Luther překládal Bibli, hledal slova, která v jeho kultuře dávala smysl. Našel slovo „Sund“, což znamená mořská úžina, něco, co odděluje. Tomu lidé rozuměli. Podobně srozumitelné je to slovo v řečtině: Hammartia znamená netrefit se, minout cíl.
A jak tedy lidi seznamujete se hříchem?
Říkám jim, že…
Ukázka z rozhovoru, který vyšel v březnovém čísle Života víry. Apologetka Julia Garschagenová v něm dále mluví o tom, jak lidem v postmoderní době předávat evangelium. Proč hned na začátku netrvat na tom, že evangelium je pravda? Garschagenová je žena se zápalem pro evangelium a pro mladé křesťany a zároveň žena s evropským rozhledem.
Nové číslo se věnuje tématu Transgender v církvi. Otázka rodové (genderové) identity a jejího menšinového prožívání je dnes v popředí kulturních debat. Ty, jichž se osobně týká, potkáváme v práci, na církevních akcích i v rodinách. Otransrodovém tázání věřících a o tom, jak k němu můžeme přistupovat, píše psycholog M. Macák. O pastoraci lidí s genderovou dysforií v rozhovoru mluví kazatel a psycholog D. Staněk. Téma doplňuje příběh matky „Moje dcera je teď kluk…“ i osobní svědectví L. Seilerové „Odmalička jsem chtěla být kluk“. O svých zkušenostech s lidmi s genderovou dysforií píše v editorialu také T. Dittrich.
Zamyšlení o smyslu práce přináší v aktuálním čísle D. Frantíková, otázku Proč Bohu záleží na trpělivosti? si ve své úvaze nad Biblí klade M. Klesnil. Do Ugandy vás zavede D. Skokan v reportáži z míst, kde lidé kvůli kanystru vody a misce fazolí oslavují Ježíše.
V nové rubrice se chce tento rok Život víry ohlížet za ovocem 35 let existence Křesťanské misijní společnosti. V prvním díle se vrací na začátek – článkem D. Drápala Vize jednoty na konci totality (a dnes).
V čísle nechybí ani příběhy čtenářů (Ve snech jsem procházel labyrintem; Poezie – dar, který změnil srdce), knižní recenze (Emočně zdravá spiritualita), kreslený vtip Pavla Bosmana,
zprávy o církvi u nás i v zahraničí a oznámení o chystaných křesťanských akcích.
Život víry lze číst v papírové podobě, v digitální podobě na webu a/nebo ho poslouchat v audioverzi. Je možné si koupit jednotlivá čísla nebo si ho v různých variantách předplatit.
Autor: Tomáš Dittrich Foto: Garschagenová : Tomáš Dittrich