Paříž – „Západní svět skomírá, protože se zdráhá přijmout Boží milosrdenství,“ konstatoval kardinál Robert Sarah na konferenci v pařížském kostele sv. Františka Xaverského těsně poté, co navštívil požárem zpustošenou katedrálu Notre Dame.
„Západ spásu nechce, protože si ji chce vykonstruovat. Hodnoty, které prosazuje OSN jako základní, jsou postaveny na odmítání Boha. Zde spatřuji paralelu s bohatým mládencem z evangelia“ – řekl dále prefekt Kongregace pro bohoslužbu a svátosti. „Bůh hleděl na Západ s láskou, protože konal divy. Pozval jej dál, ale Západ se vrátil zpět. Upřednostňuje bohatství, za které by mohl být vděčný pouze sobě. Velké západní katedrály byly postaveny lidmi, kteří měli velkou víru i pokoru a byli šťastní, že jsou Božími dětmi.
Proto jsou katedrály písněmi radosti, hymny Boží slávy, vytesané do kamene a vtištěné do vitráží. Vytvořily je děti, které se klanějí nebeskému Otci! Všichni s nadšením tesali do kamene výraz svojí víry a lásky k Bohu, a nikoli pro slávu vlastního jména. Účelem jejich umělecké tvorby bylo oslavit a chválit Boha. Moderní západní člověk je příliš smutný, než aby mohl realizovat podobná umělecká díla,“ řekl vatikánský kardinál s narážkou na hlasy, které po požáru pařížské katedrály volaly po vybudování zcela nového chrámu.
„Mnozí tak mluvili ještě před vypuknutím požáru – pokračoval kardinál Sarah. Nynější stavba prý už splnila svůj účel, vybudujme něco nového. A podobně mluví o katolické církvi. Říkají, že církev už není věrohodná, není o ní slyšet v médiích. Je otřesená skandály pedofilie a homosexuality v duchovenstvu. Je potřeba ji nahradit, vytvořit znovu. Evangelní morálka je prý příliš náročná, usnadněme ji! Rozřeďme ji relativismem a laxismem. Zajímejme se především o sociální otázky. Katolické učení se do médií nehodí, pozměňme ho a přijměme globalistickou etiku OSN a genderovou ideologii. Učiňme tedy z církve lidskou a horizontální společnost, která bude mediálnější a lidovější!
Drazí přátelé – řekl guinejský kardinál – taková církev nikoho nezajímá. Světu je k ničemu církev, která nenabízí nic jiného než odlesk svého vlastního image! Církev je totiž zajímavá pouze proto, že nám zprostředkovává setkání s Ježíšem. Je legitimní pouze tím, že vyjevuje Boha. Bude-li církev zavalena lidskými strukturami, zatemní Boží světlo, které z ní vyzařuje. Církev by měla být jako katedrála a neustále směrovat náš pohled k Bohu, jako věžička ukazující k nebi.
Kardinál Sarah vybídl k rekonstrukci katedrály Notre Dame. „Musíme ji však obnovit přesně tak, jak byla. Není třeba vynalézat novou církev. Potřebujeme obrácení, aby církev mohla opět zazářit a být znovu katedrálou, která pěje Boží slávu a přivádí lidi k Bohu. Co je tedy prvním krokem? Řeknu to bez okolků. Chceme-li rekonstruovat církev, musíme pokleknout. Chceš zrekonstruovat tuto krásnou katedrálu, kterou je katolická církev? Poklekni! Katedrála je především místem, kde lidé poklekají před Bohem přítomným v Nejsvětější svátosti. Nejnaléhavější úkol, před kterým stojíme, je obnovení smyslu pro adoraci!“
„Ztráta smyslu pro klanění se Bohu je zdrojem veškerých požárů a krizí, jež otřásají světem i církví. Je zapotřebí těch, kdo se klaněji Bohu. Svět i církev umírají, protože ubývaji ti, kdo se klanějí Bohu. Církev je vyprahlá, protože se nedostává těch, kteří tiší Její žízeň,“ prohlásil kardinál Robert Sarah v přednášce, kterou měl koncem května (25.5.) v pařížském kostele sv. Františka Xaverského.
Zdroj: Vatikánský rozhlas Foto: Wikimedia Commons – kardinál Sarah
11 Komentáře
Otakar Vožeh
Tento katolický kardinál má v mnohém daleko bibličtější pohled na svět, na Církev a na Boha než mnozí protestanté, včetně tzv. evangelikálů. Ve dvou zásadních věcech se však mýlí : katolická církev není tou „krásnou katedrálou“, a biblická Církev neumírá. Neumírá proto, že je Tělem vzkříšeného Krista, On se stará o její životaschopnost a čistotu. Lze oddělit kardinálovy omyly od toho ostatního, v čem má světlo ?
Eva Hájková
Inu, možná kardinál nemyslel přímo římskokatolickou církev, ale prostě jen církev katolickou, ve smyslu obecnou (všeobecnou, tedy veškerou). V apoštolském vyznání víry, které vzniklo v době, kdy ještě žádné denominace neexistovaly, se přece říká: Credo in Spiritum Sanctum, sanctam Ecclesiam catholicam, sanctorum communionem…. . Věřím v Ducha svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých….
Otakar Vožeh
Kéž byste měla pravdu. Ovšem pak jeho slovo o umírající Církvi už vůbec nedává smysl. Úvahy a články tohoho kardinála však určitě stojí za sledování. Má můj respekt.
3,14ranha
S dovolením se vložím do vaší debaty a jen připomenu, že samozřejmě už v antice existovaly obrovské třenice uvnitř církve které často vyvrcholily vyobcováním jedinců, ale i celých hnutí (viz. Pavlovo zatracení gnostických učitelů, viz. samotné apoštolské či Nicejské vyznání víry – ta vyznání vznikla jako obrana proti bludařům !).
Od vydání milánského ediktu (který v římské říši zavedl svobodu vyznání) se Církev začala ostře štěpit na ortodoxní a ariánskou… jednu dobu bylo dokonce ariánů více než ortodoxních. Je to trochu dějinný paradox, ale je to zcela logické (zmizel vnější nepřítel, vnější tlak – a na povrch vyplavaly nepřekonatelné rozpory v nauce).
Církev umírá už 2000 let. Církev přežila antické bludařské krize, schizma východ – západ (kupodivu dodnes mají katolíci s ortodoxními téměř stejnou víru), přežila vražednou invazi islámu (kdy islám dobyl 2/3 křesťanského území) a přesun těžiště ze středomoří do zatím pohanské kontinentální evropy, přežila renesanční papeže i napoleonské války a obstojně se drží i dnes během sekularismu a novodobého pohanství (ne ve všech národech stejně – v africe a asii do církve vstupují miliony lidí, zatímco země jako německo vymírají duchovně i demograficky)
Alespoň tak to vidíme my katolíci
Otakar Vožeh
Jestli má kardinál na mysli umírání ŘKC, pak má zřejmě pravdu, a podobně jsou na tom i některé klasické „státní“ nebo „mainstreamové“ (protestantské) církve. Ovšem biblická Církev – Tělo Kristovo – je něco jiného.
3,14ranha
Co je to biblická církev? Uvědomujete si prosím logickou posloupnost vzniku Nového Zákona ?
Myslíte tedy církev apoštolskou, katolickou která tradicí a magisteriem potvrdila a potvrzuje pravost Nového Zákona ?
O které sv. Ambrož (4. století) ale i další církevní otcové tvrdili, že: „Kde je Petr, tam je Církev“ ?
😀
Otakar Vožeh
Mám na mysli Církev, kterou definují a o které svědčí Písma NZ. Nikoli „církevní instituce“, které vznikaly dějinami díky osobním ambicím a důrazům jednotlivců prakticky od chvíle samotného zrodu Církve o Letnicích.
Eva Hájková
A nemyslíte, že Ježíš původně vlastně nechtěl církev, nýbrž Boží království?
Otakar Vožeh
Na to není jednoduchá odpověď, ale kdybych se měl pokusit, pak by určitě dost odvisela od toho „původně“.
Eva Hájková
Zrovna včera se papež zmínil o tom, kdy poprvé Ježíš mluví o církvi:
„Papež František v promluvě na slavnost svatých Petra a Pavla komentoval pasáž z dnešního evangelia (Mt 16,13-19), kde Ježíš poprvé pronáší slovo církev a to spolu s přivlastňujícím zájmenem moje.“
https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=29624
Otakar Vožeh
Zkusím to velmi stručně, heslovitě, a do jisté míry i nepřesně, rád upřesním pokud bude nutné. Neuvádím biblické texty, kterých by bylo mnoho.
1. Trojjedinný Bůh stvořil člověka za účelem obecenství (Adam a Eva), to byl Boží původní záměr. Hřích toto obecenství narušil. Bůh má od samého počátku plán spásy.
2. Po určité době si Bůh vyvoluje národ izraelský za nositele a zprostředkovatele svého záměru. Židé se však zpronevěřili svému poslání a to vyvrcholilo ukřižováním Pána Ježíše, v němž nepoznali/nepřijali Mesiáše.
3. Boží plán vstupuje do nové fáze, je to plán spásy skrze Ježíše Krista, zahrnuje jak Izrael tak pohany, ale Izrael se na něm aktivně nepodílí.
4. Nastává období evangelia, období Boží milosti, období Církve, která v sobě zahrnuje věřící židy i pohany. Skrze víru v Krista se vrací člověku možnost mít s Bohem osobní a přímý vztah a společenství Církve je nyní nositelem evangelia, Božího záměru pro člověka. Církev je Kristovým Tělem, neoddělitelně spjata se svou Hlavou.
5. Další období je pak před námi, o tom je celá eschatologie.
Snad jsem Vám trochu odpověděl . . .