Doba adventní byla v dávných dobách časem půstu, modliteb, rozjímání a očekáváním narození naděje. Nekonaly se zábavy, svatby a hodování, advent byl dobou dobročinnosti, kdy lidé přemýšleli, co mohou dát svým blízkým, jak udělat radost svému okolí.
Většina z nás dnes není zvyklá se modlit, ale přesto věřím, že je čas si připomenout některá slova Modlitby pro Martu. A možná je čas i na Modlitbu pro národ. Vypadá to totiž, že pokud v čase Adventu nezpomalíme, čeká nás na Vánoce kolaps zdravotního systému.
Svár a rozdělení, ať už pominou
Píseň sametové revoluce obsahuje několik negativních jevů, s nimiž se potřebujeme jako národ rozloučit, aby se nám otevřela Gottova Cesta za štěstím. V roce 1968, kdy byl text Modlitby pro Martu napsán, to byla zloba, závist, zášť, strach a svár.
Newsletter Křesťan dnes – týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
Dnes si k tomuto výčtu můžeme připojit sobectví, orientaci na konzumní způsob života, pýchu, nadřazenost, rozdělení a možná by se daly najít i další „hříchy“, kvůli nimž zatím mrak skepse z naší oblohy neodplouvá. Je nějaké východisko?
SOUVISEJÍCÍ – Rozumná omezení demokracii neohrožují, ale udržují a posilují
Komenský rozlišoval příčinu a následek
Připomínám, že Modlitba pro Martu vychází z textu Komenského: „Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedeného, vláda věci Tvých k Tobě se zase navrátí, ó lide český!“ Komenský si uvědomoval biblické principy typu:
a) Nechat se vést sobectvím znamená smrt
b) Pýcha předchází pád nebo např.
c) Co kdo zasévá, to sklidí.
I autor textu Modlitby pro Martu si byl vědom, že „každý sklízí setbu svou“ a že je nezbytné se nejprve rozloučit s negativy, aby se otevřela cesta pro obnovu a uzdravení.
Modlitba pro srdce, která nespálil mráz
Modlitba pro Martu měla promlouvat k srdcím, která „nespálil zloby čas“. Jaké je dnes srdce českého národa? Nemáme jej spálené spory o politiku, nemáme srdce uzavřené ve své sociální bublině? Pokud nevidíme a neslyšíme, máme cestu z vězení zavřenou.
Věřím však i já Komenskému, že český národ má naději. Věřím, že u nás s COVIDem nezemře dalších 30 tisíc lidí, že naši vojáci nebudou umírat ve válkách polsko-běloruských ani rusko-ukrajinských či jiných. Je ale potřeba se zamyslet, jestli něco není v naší zemi špatně.
Děravá opatření vlády jsou jen špičkou ledovce děr v naší demokracii i společnosti
Nechci v čase, který má vést ke smíření, lacině kritizovat vládu. Každý soudný člověk vidí, že zakázat venkovní vánoční trhy a nechat otevřená velká nákupní centra nedává smysl. Cesta nejmenšího odporu (omezit domácí soukromníky, kteří nemají moc peněz na soudy a neomezit nadnárodní obchodní řetězce např. ze strachu před arbitrážemi) je cestou do pekel.
Možná už ale není na první pohled tak viditelné, že děravá jako cedník nejsou jen opatření vlády, ale celá naše legislativa, a to v mnoha jiných oblastech. Máme Listinu základních práv a svobod, ale chybí nám Listina základních povinností a odpovědností. A jako společnosti nám chybí disciplína, ochota si něco odepřít, má-li to pomoci ostatním.
Nemysleme jen na svá práva, buďme ohleduplní
Představme si naše zdravotníky, že by před Vánocemi využili na týden svého práva stávkovat. Ne snad kvůli tomu, aby se jim zvýšily platy nebo odměny, ale z pudu sebezáchovy, z obavy před totálním vyhořením a zhroucením, na protest proti nečinnosti vlády.
Chceme, aby zdravotníci využili svého ústavního práva? Nebo chceme v případě nedostatku lůžek a personálu stavět lékaře před dilema, zda právo na ochranu zdraví zajistí antivaxerovi ve věku 60 let nebo našemu naočkovanému příbuznému třeba ve věku 70 let?
Pokud ne, neztěžujme jim práci, buďme ohleduplní. Chceme-li protestovat proti nesmyslným opatřením, nedělejme to s arogancí bohatých jako pan Janeček, když seděl v divadle bez respirátoru, ale tak, že nebudeme hodiny trávit v nákupním centru nebo v hospodě.
Pokud na Advent přibrzdíme, na Vánoce nemusí přijít kolaps
17. listopadu jsme byli s manželkou na Moravě a nestačili jsme se divit. V některých obchodech neměli respirátory ani zákazníci ani prodavači. Takto se má slavit den boje za svobodu a demokracii? Svoboda pohybu nespočívá v tom, že se budeme řítit rychlostí 200 km/hod po dálnici. Ve vyspělé demokracii mají fungovat brzdy protivah, odpovědnost a kázeň.
Naše společnost se zatím řítí jako rychlík před pádem mostu u Studénky. Zatímco u Studénky zemřelo 8 lidí, na COVID nebo s COVIDem u nás umírá asi 3000 lidí měsíčně. To je asi tolik obětí, kolik bylo při teroristickém útoku 11. září 2001 v New Yorku. Každý měsíc ! ! !
Jsme skoro nejhorší na světě, ale můžeme zatáhnout za záchranou brzdu. Nemusíme čekat na novou vládu. Politici neradi tahají za záchranou brzdu, populisté nechtějí, aby při brždění někdo spadl ze sedadla a přitom riskují smrt cestujících. Buďme rozumnější, než jsou členové vlády současné a možná i té budoucí. Zatáhněme za záchranou brzdu sami.
Modlitba pro národ
Ať se smrt dál nešíří touto krajinou.
Anti rouškaři a Santa Klausové, ať prominou.
Blbost ani provokace ať nevládne nad naší krajinou.
Krátkozrakost, sebestřednost a konzum, ať už pominou.
Pýcha, sobectví, bezohlednost a rozdělení, ať nás minou.
Radost, štěstí a naděje, ať se zpět k Tobě navrátí, lide, navrátí.
Převzato se souhlasem z autorova blogu na aktualne.cz Datum: 29. listopadu 2021 Foto: Pixabay – ilustrační
Ekonom, pedagog a „whistleblower“, který již v roce 1996 veřejně upozornil na machinace při privatizaci státního majetku.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.