Křesťané po celém světě si 31. října připomínají den reformace, kdy Luther zveřejnil svých 95 tezí. Když člověk přemýšlí o protestantské reformaci a jejích hlavních představitelích, často na mysl přijdou jména jako Martin Luther, Jan Kalvín a Ulrich Zwingli.
Zatímco tyto osoby patřily k prominentním reformátorům, nově vzniklé hnutí se rychle šířilo a zasáhlo velkou část Evropy a zahrnovalo mnoho jiných křesťanů včetně teologů, duchovenstva a profesorů.
Stejně jako jejich slavnější současníci byli tito jednotlivci součástí reformace a často zažívali intenzivní odpor od katolických autorit. Portál Christian Post představil pět takových lidí.
Guillaume Farel
Reformátor a kazatel Guillaume Farel je často uváděn jako šiřitel reformace mezi francouzsky mluvícím obyvatelstvem Švýcarska.
Rodák z Francie byl vychován v oddané katolické rodině. V roce 1517 promoval na pařížské univerzitě a brzy poté se stal příznivcem reformace.
Kazatel, který se nebál konfrontace, se přestěhoval do Ženevy a přesvědčil k témuž Jana Kalvína, aby vytvořili přísnou protestantskou společnost.
„Se lví houževnatostí se Farel cele oddal cíli – boji za duchovní vitalitu francouzsky mluvících lidí,“ napsal Johnathon Bowers pro Desiring God.org.
„Vytvořil některé z prvních reformačních děl dostupných ve francouzštině. V roce 1524 napsal komentář k Apoštolskému vyznání víry a modlitbě Páně a v roce 1529 shrnutí učení reformace.“
Kaspar Schwenckfeld
Kaspar Schwenckfeld se narodil v šlechtické rodině v dnešním Polsku a byl královským soudním radou, když v roce 1517 začala reformace. Okamžitě nabídl podporu hnutí.
Když se v roce 1526 nedokázal plně zapojit do Lutherova hnutí, založil Schwenckfeld své vlastní pod názvem „vyznavači Kristovy slávy“ nebo jednoduše „Schwenkfeldersové.“
Schwenckfeld se často ocitl v rozporu jak s katolickou církví, tak s mnoha protestanty. Kvůli častému pronásledování se většina z jeho následovníků nakonec v roce 1734 stěhovala do koloniální Pensylvánie, kde jejich společenství existují dodnes.
Petr Martyr Vermigli
Petr Martyr Vermigli byl rodák z Florencie a syn ševce. V roce 1525 byl vysvěcen na kněze, ale ve 40. letech přišel o tuto pozici za svou podporu reformace.
Vermigli byl vyhoštěn ze svého domovského města a odešel nejprve do Štrasburku a v roce 1547 se přestěhoval do Anglie, kde učil v Oxfordu.
Vermigli byl znovu nucen uprchnout před pronásledováním katolickými úřady, když se v Anglii ujala trůnu královna Marie a vrátil se do Štrasburku.
„Petr Martyr se dnes málo připomíná, ale ve své době byl široce uznáván pro své brilantní znalosti, zbožnost a vliv,“ napsal W. Robert Godfrey z Westminsterského semináře v Kalifornii.
Josiah Simler, který kázal na jeho pohřbu, ho označil za „velvyslance Ježíše Krista v různých městech a národech světa.“
Philipp Melanchthon
Philipp Melanchthon byl pedagog, teolog a hlavní autor ausburgského vyznání víry. Přítel Martina Luthera hájil své názory v akademických debatách, mimo jiné s katolickým učencem Johannem Eckem.
„Na Lutherovo naléhání přednášel Melanchthon o Pavlově listu Římanům, který se stal jádrem reformační teologie a v roce 1521 publikoval první systematické dílo s reformačními myšlenkami,“ uvádí Britannica.
Juan Pérez de Pineda
Juan Pérez de Pineda pocházel ze španělské Andalusie. O jeho mládí je málo známo. Poté, co se stal protestantem, uprchl ze své rodné země v reakci na pronásledování.
Během svého pobytu v Ženevě přeložil do španělštiny Nový zákon, knihu Žalmů a několik protestantských spisů.
„V 19. století literární kritik Marcelino Menéndez Pelayo považoval Pérezův překlad žalmů za nejlepší ze všech,“ poznamenal web Place for Truth.
Dnes je Pérez připomínán a jeho vliv oceňován zejména v evangelikálních kruzích. Je po něm pojmenována jedna ulice v Seville.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi.
-red- Datum: 3. října 2019 Foto: Wikipedie – Reformační zeď v Ženevě, kde jsou sochy Williama Farela, Jana Kalvína, Theodora Bezy a Johna Knoxe
