V životě jsi postupně prošel dvěma závažnými rozhodnutími ohledně zaměstnání: když jsi opustil vedoucí místo na Ministerstvu vnitra a stal ses pastorem a když jsi opustil práci pastora, aby ses stal ředitelem Evangelikálního teologického semináře (ETS). Která z těch změn byla těžší?
Obtížnější byl odchod z ministerstva. Tu změnu jsem oplakal.
Opravdu doslova? Proč?
Odcházel jsem tehdy z práce, kterou jsem měl rád, ve které se mi dařilo a kde se velmi slibně rozvíjela moje kariéra. Přiznávám, že při odchodu mi trochu pomohla i určitá nespokojenost s věcmi, které nebylo možné změnit.
A jaký byl tvůj hlavní motiv? Musel být silný…
Bylo to vědomí Božího povolání. Ježíš za mě zaplatil vysokou cenu. Věděl jsem, že už nežiju já, ale žije ve mně on, a že on to ode mě chce.
Byl to krok do neznáma?
Než jsem se stal pastorem, už jsem dva roky byl pastorem-dobrovolníkem. Velmi dobře jsem věděl, do čeho jdu, a prostředí jsem měl osahané. Větší krok do neznáma bylo stát se ředitelem školy. Tam jsem netušil, co všechno mě čeká.
Pěstuji biblické rostliny
Práce ředitele ETS má svá specifika. Neexistuje pevná pracovní doba, pracuje se o víkendech…
To je stejné jako u pastora, jenže ten je aspoň každou neděli ve svém sboru, zatímco ředitel cestuje po vlastech českých…
… což asi pro rodinu není snadné.
To cestování je dost sezónní. Typicky hlavně od října do listopadu a od ledna do března, kdy jsou tzv. Neděle ETS. Naše rodina je trochu specifická. Můj osmnáctiletý syn se věnuje veslování a šestkrát týdně se z tréninku vrací mezi půl devátou a půl desátou. Rád by se dostal do reprezentace, nedávno se zúčastnil mistrovství Evropy ve veslování na trenažérech. Domů standardně chodí později než já. Je komunikativní, takže si večer někdy povídáme. S manželkou většinou večeříme sami.
Má z tebe rodina aspoň tolik co studenti?
To je trefa do černého. Rád bych odpověděl ano. Rodina je pro mě určitě důležitá. Zjišťuji, že jak stárneme, naše zájmy se mění. Už nemáme potřebu tolik cestovat a někdy i rádi „sedíme doma“. Oba nás baví zahradničení, manželka se stará o bylinkovou a květinovou zahradu a já se snažím pěstovat biblické rostliny. Máme na zahradě vinnou révu, fíkovník, který opravdu plodí, i libanonský cedr. Je to krásný, exotický strom s kvalitním dřevem, Šalomoun ho použil při stavbě chrámu. Roste mi před domem a každý den mi připomíná, že Boží dům se stavěl jen z materiálů nejvyšší kvality. Ty rostliny jsou pro mě symbolem bezpečí rodinného zázemí, ideál z 1Kr 5,5 a Mi 4,3–4.
Po týdnu jsme byli pár
Jak na tvoje změny profese reagovala manželka?
To je jedna z věcí, kterých si na ní nesmírně vážím. Když jsem rodičům oznámil, že měním zaměstnání a jdu dělat pastora, moje máma mi na to řekla: „No to ses asi zbláznil!“ Eva mi řekla: „Jestli tě k tomu Pán vede, tak to udělej.“ U druhé změny to bylo podobné. Bez její podpory si službu nedovedu moc představit. Přestože to během těch let znamenalo stát spolu v různých tlacích, nikdy mi to rozhodnutí nevyčetla.
Jak jste se seznámili?
Stejně jako se seznamuje většina křesťanů – potkali jsme se jako nově obrácení ve sboru. Nejprve mezi námi žádné vzájemné sympatie nebyly. Pak jsme ale jeli na nějakou týdenní sborovou akci, která nám umožnila se lépe poznat. Z ní jsme už odjížděli jako pár.
Spolupracujete ve sboru?
Eva léta pracovala v nedělce, občas zpívá ve chválách. Naše obdarování se liší, nemáme moc příležitostí spolu sloužit. Na podzim 2004 jsme chystali první Manželské večery v ČR a diskutovali jsme spolu nad překladem kurzu. Vzájemně nás to obohatilo. Když jsme pak v roce 2007 připravovali kurz Příprava na manželství, tři první kurzy jsme pořádali spolu. Rád na to vzpomínám. Ve skrytu duše trochu závidím těm manželským párům, které mají víc příležitostí.
Co děláš pro své zdraví?
Když to jde, jezdím do práce na kole, a to i v zimě (nejvíc bylo -6 °C). Těch 20 km ujedu rychleji než MHD. Je to relax a snaha udržet se aspoň trochu fyzicky v kondici. A taky mě nebaví stát v kolonách…
Autor: Tomáš Dittrich
Co mu daly kurzy Alfa, které v ČR 15 let koordinoval? Jak probíhala setkání se zakladatelem Alfy Nickym Gumbelem? Jak ho Pán Bůh povolal do ředitelského křesla ETS a jakou má vizi pro svou školu a její studenty? Proč pěstuje „biblické rostliny“? Celý rozhovor s Milošem Poborským najdete v březnovém čísle mezidenominačního časopisu Život víry.
Dále časopis nabízí praktické a povzbudivé články na téma „Předat přátelům Dobrou zprávu“, pohled do zákulisí kauzy kolem mariánského sloupu, rozhovor s Idou Hrdličkovou o odpuštění a vyrovnávání se s vlastní minulostí, článek o pronásledovaných křesťanech, příběhy čtenářek, články z historie a mnoho dalšího.
K dostání je v papírové, digitální i audio verzi. Více informací na www.zivotviry.cz.
