Moderní reformace (část 1.)

Úvodem ke krátké serii několika úvah na stejné téma si položme následující hypotetickou otázku : jak by to asi vypadalo, kdyby nad některým z našich českých měst vládl jako starosta satan ?  Satan, jak je nám popsán v biblických textech.  Možná nás v první chvíli napadne, že by okamžitě narostla zločinná činnost, krádeže, přepadení, vraždy, zavládla by sexuální nevázanost, pornografie by byla král, církve a kostely by byly pod zámkem a křesťané by šli před soud.

Před nějakými 50 lety kazatel Presbyterní církve v americké Filadelfii, dobře známý Dr.D.G.Barnhouse, namaloval ve své pravidelné rozhlasové relaci docela jiný obraz toho, jak by to vypadalo, kdyby satan ovládl jedno z amerických měst.   Řekl, že všechny hospody a bary by byly zavřené, pornografie by byla zakázána, po čistě uklizených ulicích by chodili usměvaví lidé, nikdo by neklel a nenadával, děti by byly poslušné a hodné, rodiny spořádané, a v neděli by byly všechny kostely a chrámy plné – každý kostel, každý chrám a každá modlitebna – kde by se nekázal Kristus.

Tato provokativní ilustrace není příliš daleko od dob totality, která při své zřejmé a pyšné satanské bezbožnosti držela na uzdě veřejnou morálku – nikoli kvůli morálce samé, ale protože totalita nezná svobodu lidského projevu.  Tam, kde se v církvích nic nedělo, kde se nekázal Kristus, bylo všechno v pořádku. Kde se však díky mocně zvěstovanému Božímu slovu začala církev probouzet ze své pasivity, byla okamžitě nemilosrdně potlačena.

 

Boží a lidský nepřítel – satan – má k dispozici mnoho zbraní a strategií, kterými chce narušit Boží dílo – Boží záměry na tomto světě. V době totality to byl ateisticko-komunistický represivní systém, v době demokracie a svobody je to konzumní materialismus, křesťanský humanismus, zájem o nové formy zvěstování evangelia, společenská angažovanost, a jiné. Tak jako v době totality se však i dnes může stát – a ono se to již stává – že tu sice je jakési křesťanství, ale že je prázdné, neplodné, bez Ježíše Krista.  Cítíte to stejně jako já ?  Zatímco v době totality byla Církev vystavena především vnějšímu tlaku a represi, v době demokracie a svobody přichází tlak zevnitř – narůstá nebezpečí vlivu nejrůznějších heretických, nebiblických učení a dochází snadno k rozdělení.

Jedním z nejvážnějších problémů, kterým dnešní Církev musí čelit, je problém víry v absolutní pravdu, která je vně, mimo nás. Post-moderní vlivy sekulární společnosti přicházejí velmi rychle i do Církve a my se mezi věřícími stále častěji setkáváme s názorem, že každý z nás si může vykládat Bibli po svém, každý můžeme vidět evangelium jinak, měřítkem jsem já sám, moje svědomí, moje vlastní zkušenosti a zážitky.

Když se nad tímto trendem vážně zamyslíme a domyslíme ho do důsledků, uvidíme, že se tu nejedná o nic menšího než o zásadní rozdíl mezi křesťanskou vírou a jakýmkoli jiným světovým náboženstvím.  Každé náboženství se snaží potýkat s problémem nitra člověka a s problémy světa. Každé náboženství však hledá řešení v člověku, nikoli mimo člověka.  Křesťanova víra ukazuje mimo nás – na Boha Stvořitele a Spasitele v Kristu. Vyznáváme, že je zapotřebí zásahu zvenku, aby mohlo dojít ke změně v nitru člověka. A ta změna sama o sobě není cílem, nýbrž začátkem něčeho daleko většího, života se svatým, dokonalým Bohem, v Jeho stálé přítomnosti, po celou věčnost.  Evangelium je proto dobrou zprávou, že nám přináší toto Boží řešení, že je nemusíme hledat sami v sobě, že Bůh všechno zařídil, aby si nás zachránil pro Sebe.

Svět a světová náboženství se nám snaží vnutit názor, že všechno, čeho je zapotřebí k polepšení člověka a světa je láska. Když se budeme mít rádi, bude všechno v pořádku.  Nepotřebujeme žádného Boha, nepotřebujeme Krista, nepotřebujeme žádné biblické učení.  Jenomže právě tady se křesťané musejí rozejít s každým ostatním.  Pán Ježíš Kristus nebyl revoluční v tom, že by nám přikázal abychom milovali Boha a sebe navzájem. To věděl už Mojžíš. O lásce mluví i Buddha, Konfucius, Madona, Dalai-Lama, president Havel a celá řada známých osobností, včetně mnohých kazatelů a farářů.  Mluvit o lásce k Bohu a k druhému člověku není nic nového a nikdo v tom s námi nebude polemizovat, nebudeme konfrontační.  Avšak když začneme mluvit o Boží svrchovanosti, o Jeho autoritě nad člověkem, o Boží svatosti, o Jeho hněvu, spravedlnosti, o hříchu, o Kristově zástupné oběti za hřích, o novém narození, o ospravedlnění pouhou vírou, o pokání, o smíření s Bohem, o Božím soudu – tady narazíme.  Náhle budeme kontroverzní, nebude s námi jen tak někdo souhlasit a nebudeme mít moc prostoru ke zvěstování biblického evangelia.

Problém je v tom, že Církev se dnes dostala tak daleko na scestí, že velmi často používáme všichni stejných výrazů, ale protože seriózní výklad a výuka Božího slova v našich společenstvích stále více schází, každý si pod zaběhnutým křesťanským slovníčkem může představovat něco jiného.

Kdybych se vás například v této chvíli zeptal, čím je pro vás Ježíš Kristus – jaké odpovědi bych asi uslyšel ?  Je pro vás příkladem hodným následování, je pro vás silou k dobrému životu, pohnutkou a inspirací ke konání dobra, je pro vás někým, za kým můžete vždycky přijít, když máte problémy . . . ?  Anebo můžete jednoznačně prohlásit, že Ježíš Kristus je Boží Syn, který přišel v lidském těle, aby zde na zemi přinesl zástupnou oběť na váš hřích, když zemřel na kříži ?  Věříte v Něj jako v jediného možného Zachránce-Spasitele, který vám zprostředkoval smíření se svatým Bohem a umožnil přístup do Boží přítomnosti pro celou věčnost ?  Jak je to, čemu doopravdy věříme ? A jak je to pro nás důležité, abychom věřili právě tak a ne jinak ? O tom zase příště.

 

Autor: Otakar Vožeh Foto: Wikimedia Commons – ilustrační

14 Komentáře

  1. Jan Amos Komenský prý svého času prohlásil, že existují tři nepřátelé svobody svědomí: Papež, Luther a Kalvín.

    Odpověď
      • To je tvrzení proti tvrzení, pane. To, že Komenský studoval na kalvinistických školách a že si Jednota leccos z kalvinismu vzala, ještě nedokazuje, že byl kalvinista. Komenský napsal například toto: „Jsem členem církve, která se nenaučila odsuzovat jiné, dosti na tom majíc, aby se v bázni a chvění starala o vlastní spásu, církve, pravím, která nezačala svou reformaci od Luthera nebo Kalvína, nýbrž od Husa, sto let před Vaší, a která s Vámi plně nesplynula jenom proto, že jste se hned od počátku začali štěpit, jsouce zaujati nikoli zavedením života vpravdě křesťanského a klidného, nýbrž horečným hádáním.“ (z listu luterskému teologovi Andreaemovi, 1647)

        Odpověď
        • Tady kritizuje Komenský lutherány a ne Luthera. Nějaké to hádání v církvi muselo být. Když se sejdou 2 nebo 3, tak mohou prosazovat třeba 3 způsoby křtu a hned tu máte 3 církve.

          Odpověď
          • Možná proto Jednota bratrská nechtěla být církví. Nechtěla si tak říkat.

        • Evo, nemáte nejmenší tušení, o čem mluvíte.
          1. Tohle Komenský nikdy neřekl.
          2. Komenský je v podstatě základ a podloží českého kalvinismu.

          Odpověď
          • Nevím, co podle vás neřekl, Františku. Uvedený citát z dopisu Andreaemu jsem našla na internetu:
            http://m.sprehledem.webnode.cz/news/jan-amos-komensky/
            Z originálu to bohužel nemohu doložit, i když jistě by se to najít dalo, protože veškeré Komenského písemnosti byly publikovány.
            A to, že papež, Luther a Kalvín jsou tři nepřátelé svobody svědomí, jsem zaslechla na loňské konferenci „Komenský a první republika“, pořádané přerovským muzeem. Bohužel jsem si nepoznamenala autora přednášky, v níž to bylo vyřčeno, ale možná by to šlo dohledat ze sborníku, který už vyšel.
            Nevím, co je na tom divného. Vždyť tentýž Komenský řekl, že svoboda je nejskvělejší lidský statek. Jak se asi díval na to, když kalvinisté špehovali lidi, jestli se doma chovají mravně?
            A jak se díval na Cuius regio, eius religio? Nesnášel jakékoliv donucování, o čem svědčí známá věta: „Všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest“. Lidé si většinou myslí, že kvaltování je spěch. Ale nikoliv, je to donucování, nátlak. Proti tomu rozhodně byl, i když na Kalvínovi zároveň jistě mnoho oceňoval.
            Jsem si jistá, že Komenský nechtěl ani žádné denominace. V Labyrintu je, jestli si dobře vzpomínám, nazývá sektami. Včetně katolíků samozřejmě.

          • Pochopitelně, každý člověk má svobodu nevěřit v Boha a násilím ho nutit lze, ale asi to vede spíše k opaku. Takže souhlas s Komenským. Kalvín a Luther víru obhajovali a dělali to dobře a nelze je brát nekriticky.

          • K víře samozřejmě nutit nelze. K jejímu předstírání ano. I k dodržování mravnosti lze nutit, ostatně jak o tom píše v článku pan Vožeh.
            Nejde jen o svobodu věřit nebo nevěřit, ale také o svobodu, jak věřit. Každý to má trochu jinak. Komenskému šlo o respekt ke každému člověku.

  2. Jak to z článku chápu, církev je v krizi. Bylo by možné uvést nějakého kazatele nebo církev či denominaci, která je tedy věrná Bibli? Abychom si to dokázali lépe představit, někde se inspirovat? Prosil bych nějaký příklad z anglického prostředí a nějaký z Čech – pokud tedy autor je seznámen se světovou a naší křesťanskou scénou.

    Odpověď
  3. Karel Krejčí

    Věta: „Bůh všechno zařídil, aby si nás zachránil pro sebe“, je jednoduchá a až neskutečně pravdivá. Jak je uvedeno, vyjadřuje Boží moc od samého začátku až do úplného konce. Žádný chaos, nepořádek, náhody. Bůh a Písmo (jedno a totéž) jsou dokonalí a nejsou ničím ohraničení – dávají skutečnou svobodu. Jsou síly a zákonitosti, které jsou neměnné a jsou limity a vhledy, které se stále posouvají a nemají hranice, tak jak postupně poznáváme Boha a Jeho Stvoření a stáváme se stále vědoměji jeho součástí. Nic nelze „uspěchat, ošidit, napodobit, obejít“ – bez Boží vůle. Snad nejvýstižněji to vyjadřuje apoštol Jan:

    Kdo věří v Syna Božího, má to svědectví v sobě. Kdo nevěří Bohu, učinil ho lhářem, protože neuvěřil svědectví, které Bůh vydal o svém Synu.

    V této době (a nejen v této), křesťanství prochází zkouškou, kdy je odhalována jeho skutečná vnitřní síla. Obrázek si jistě utvoří každý sám, ale přesto, co se děje hlavně na Západě a postupně přejde i k nám, moc optimismu nevzbuzuje. Naštěstí i tento stav si Bůh použije k návratu svých zatoulaných oveček zpět domů. 🙂

    Odpověď
  4. Neviděl bych to tak černě pokud jde o protestantské církve. Různost názorů byla vždy a bude. Křesťanství je exklusivní náboženství. Ježíš je Pravda. A pak je tady množství dalších pravd. V tomto ohledu nemáme soupeře. Jde o to – bojovat ten dobrý boj víry.

    Odpověď

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář