Nikdy neviděla tátu

Minulý týden se v Praze konala konference o běloruských politických vězních, kterou pořádala česká kancelář kabinetu S. Cichanouské. Seznámila jsem se tam s Viktoryí, manželkou našeho bratra z církve Jan Pradviesnik, Eduarda Palčyse. Palčysovi se na podzim 2020 rozhodli preventivně emigrovat z Běloruska do Litvy. Viktoryja byla ve vysokém stupni těhotenství. Odjela jako první a Eduard měl přijet za ní. To se už nepodařilo, zatkli ho a odsoudili na 13 let vězení. Viktoryja ve Vilniusu porodila Emilii, které o Vánocích budou už 4 roky. 

Nikdy neviděla tátu. Eduard může občas zatelefonovat, takže dceruška zná aspoň jeho hlas, povídají si spolu (telefony trvají asi 5 minut). Emilka neví, že ji táta nevidí, a přináší k telefonu různé hračky, které jakoby ukazuje tátovi… Maminka jí řekla, že táta za nimi zatím nemůže přijet, protože mu to zlí pánové nechtějí dovolit. A Emilka se pořád ptá, kdy už ho zlí pánové pustí. Jestli se nestane zázrak, pustí ho, až jí bude 13 let… 

SOUVISEJÍCÍ – Zpráva o Bělorusku

Byla tam taky babička, která se v emigraci stará o dvě malá vnoučata, protože ve vězení jsou oba jejich rodiče. Říkala, že maličká vnučka šetří do pokladničky mince, aby našetřila „mamince na cestu“, aby mohla za nimi přijet. Takových zoufalých příběhů tam zazněly spousty. 

Bývalí političtí vězni mluvili o některých šílených chvílích za mřížemi. Nejhorší bylo, když lidskoprávní obránce z Viasny (z této organizace je za mřížemi několik lidí; tohoto nedávno propustili) popisoval, co se děje s psychikou. Vysokoškolsky vzdělaný muž, právník, padesátník. Mnoho let se setkával s oběťmi režimu, takže teoreticky věděl, co se děje. Popisoval ale, jak když ti měsíc za měsícem tlučou do hlavy propagandu, zakazují styk s dalšími politickými, ponižují tě, urážejí, snaží se ti namluvit, že na tebe všichni zapomněli…, po čase začneš přemýšlet: „Možná je opravdu chyba na mé straně? Možná opravdu žiju špatně?“ 

Psycholožka prezentovala výsledky výzkumu, z něhož vyplývá, že podmínky vězení, pokud trvají dlouho, způsobují změny na mozku a ve výsledku vedou ke změnám chování a myšlení. To je důvodem, proč lidé po dlouholetém vězení mají problém vrátit se do normálního života. Také se mluvilo o zvlášť zranitelných skupinách vězňů, mezi něž patří mladiství, důchodci, nemocní, osoby s odlišnou sexuální orientací, anarchisté a křesťané. Každá z těch skupin má specifické problémy. 

Představitelka Křesťanské vize ale také mluvila o tom, že se snažili některým duchovním (neupřesňovala denominaci) zařídit emigraci (v případě potřeby to dělají), oni ale odmítli, protože chtějí zůstat a sloužit v Bělorusku (patří mezi ně i Viačaslau Hančarenka, pastor sboru Nový život, jemuž nabízeli emigraci po propuštění z několikadenního vězení a pak znovu po zbourání jejich sborové budovy). Někteří prý dokonce zůstávají v Bělorusku s vizí, že se chtějí dostat do vězení, aby tam mohli sloužit.

Jedním z druhů psychického tlaku na vězně je neustálé přemisťování z cely na celu. Sotva se seznámíš s obyvateli cely, pochopíš, jak to tam funguje (každá cela má svá pravidla…), převedou tě do jiné a vše jde znovu. Je to velmi stresující. Ale v případě aktivních křesťanů je to jinak. Duchovní, ale i obyčejní křesťané v celách předčítají nahlas Bibli (nebo citují zpaměti, když ji nemají), modlí se s lidmi, kážou evangelium, vedou lidi ke Kristu a poskytují duchovní útěchu. Jak je přemisťují z cely do cely, mohou zasáhnout velké množství lidí. A právě proto někteří došli k názoru, že tam budou potřebnější než na svobodě. Nezbývá než smeknout… 

Soud zlikvidoval křesťanskou organizaci, zabývající se vězeňskou službou (pomoc odsouzeným). Jeden řkc kněz je souzen za vlastizradu. Církevní služebníky z různých církví pravidelně zatýkají, vyslýchají a odsuzují k administrativním trestům (pokuta nebo několik dnů vězení). Jeden pastor např. dostal 10 dnů za to, že se ve svém sboru modlil za Ukrajinu. Když ho propustili, na následující bohoslužbě řekl: „Pamatujte prosím ve svých modlitbách na U.“ To stačilo na dalších patnáct dnů vězení. 

Pamatujte, prosím, ve svých modlitbách na Bělorusko, stejně jako pamatujete na Ukrajinu a Izrael. 

Pro příspěvky na Ukrajinu a Bělorusko – účet pro veřejnou sbírku: Číslo účtu: 2602515887/2010 (Fio banka), název účtu: Pomáháme Bělorusku a Ukrajině z. s. IBAN: CZ12 2010 0000 0026 0251 5887 v. s. 11 pro dary určené pro Ukrajinu (Serhij Lvov) v. s. 22 pro dary určené pro Bělorusko (rodiny politických vězňů) Příspěvky, které přijdou bez v. s., budou považovány za příspěvky na Ukrajinu. 

Pravidelně se za vás modlím a žehnám všem, kdo přispěli do sbírek jakoukoli částkou. Kéž vám Pán každý dar několikanásobně vrátí a kéž vám částky, které posíláte, nikdy nechybějí! 

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Autor: Olga je běloruská křesťanka Datum: 13. června 2024 Foto: Olga