Je jedním z nejvzdělanějších lidí, které jsem kdy potkal. Když měl v ruce Život víry, začal si titul sám pro sebe překládat: „Hm, ,víry‘… aha, to je druhý pád, že?“ Patří mezi přední znalce jazyků souvisejících s Biblí. (Viděl jsem ho při přednášce překládat zápisy dávných národů, o jejichž existenci jsem slyšel poprvé v životě.) Peter J. Williams ví, proč se i dnes dá Božímu slovu důvěřovat. Ukazuje, že Písmo obstojí nejen duchovně, ale i intelektuálně – a že Ježíšova moudrost zůstává pro dnešní svět ohromující výzvou. A umí o tom mluvit tak, že mu rozumí i naprostý laik.
Kolik jazyků ovládáte nebo jim rozumíte?
Nemluvím mnoha jazyky. Slyším jen na jedno ucho, a proto mám s posloucháním problémy, obzvlášť tam, kde je víc lidí. Ale v různých jazycích čtu.
V kolika?
To je těžká věc. Řekl bych to tak, že spoustu jazyků používám. Když máte jazyky na papíře, čekají na vás. Jsou tam celý den a vy si můžete dát na čas. Můžete si slova vyhledávat. Když na vás někdo cizím jazykem mluví, je to jiné. Často proneseme deset slov během jedné vteřiny. Zpracovat, když někdo mluví rychle a hovorově, je extrémně obtížné. Vyžaduje to dlouhý trénink a dobrý sluch.
Mě zajímá používání jazyků k pochopení Bible a jejího světa. Jazyky jsou takový pěkný intelektuální rébus. Znám slova v různých jazycích, ale to neznamená, že tyto jazyky ovládám.
Hlavní biblické jazyky ovšem umíte. Zkusme třeba tuhle hádanku: Pokud předpokládáme, že pastýři u Betléma mluvili aramejsky a že andělé zpívali řečí, které tito lidé rozuměli, jak mohlo znít ono „Sláva na výsostech Bohu“?
Mohlo to být třeba „Tešbukta l’Alaha ba-mróme“. Ale neznáme „pastýřskou“ aramejštinu, pouze psanou literární aramejštinu ze svitků od Mrtvého moře a aramejštinu z pozdější doby. Je možné, že tato fráze přežila v křesťanské palestinské aramejštině v překladu evangelií ze čtvrtého století. Museli bychom si to vyhledat, to by nám dalo lepší vodítko.
Je možné, že andělé zpívali hebrejsky a že tomu pastýři rozuměli, protože to byl rituální jazyk?
Pokud pastýři, ať byli jakkoli prostí, chodili do synagogy, i to je možné.
Začali jsme starověkými jazyky. Co vás táhlo k biblickému světu, abyste se do něj ponořil takhle do hloubky?
Vyrůstal jsem v křesťanské rodině. Ani jeden z mých rodičů neabsolvoval vysokou školu, měli jsme ale dům plný knih. Když mi bylo 14, dostal jsem ve škole příležitost studovat řečtinu.
Zjistil jsem, že mi to jde, a přemýšlel jsem, jak by se to dalo využít. Zvažoval jsem, že bych se stal překladatelem Bible, a časem jsem si uvědomil, že jsou potřeba znalci Bible. S hebrejštinou a aramejštinou jsem začal, když mi bylo 20, a postupně jsem přidával další jazyky.
Nastaly ve vašem výzkumu chvíle, kdy intelektuální objevy prohloubily vaši osobní víru?
Bylo jich hodně. Obdobím pochybností o křesťanské víře jsem si prošel asi v jednadvaceti. A Bůh mě tím provedl. Někdy je to tak, že o něčem prostě víte, že je to pravda, protože jste si to dokázali ověřit. (Někdy si uvědomíte, že existuje jedna maličká věc, o které víte víc než kdokoli jiný na planetě. To je taky zajímavý pocit.) A někdy prostě vidíte, že argumenty křesťanů jsou v nějaké konkrétní oblasti lepší než argumenty nekřesťanů.
Můžete být konkrétní?
Dnes se objevuje nový argument: Tom Schmidt, odborník na Josepha Flavia, napsal knihu o Josephu Flaviovi a Ježíši. Tvrdí v ní, že když Flavius psal o Ježíši, měl přístup k lidem, kteří byli u Ježíšova soudu. A tuto myšlenku dále rozvíjí. Když se podíváte na Josephův „profil na LinkedInu“, tedy na jeho starověký ekvivalent, zjistíte, koho znal. Velmi dobře znal syna velekněze Annáše. A syn samozřejmě měl být v předvečer Pesachu v domě svého otce. Takže to do sebe zapadá. Když informuje o Ježíši, nepíše o něčem, co je mu vzdálené. Naopak.
To je příklad povzbudivého objevu na scéně biblického výzkumu.
Jak vidíte vztah mezi akademickým biblickým studiem a běžným životem víry?
Mnoho vzdělanců má různé špatné návyky. Ježíš o tom mluvil s vládci své doby, když řekl, že lidem berou klíče k poznání. Spousta akademické práce poznání zamyká. Často k vyjádření něčeho používá nejasná slova. Myslím si, že křesťané by měli věci zjednodušovat. Ježíš to věděl líp než kdokoli jiný a většinou mluvil velmi jednoduše.
Nicméně v akademické oblasti je spousta příležitostí – máte čas klást si otázky a o věcech přemýšlet. To je pro církev důležité. Někdy říkám, že si musíme mlít čerstvou kávu. Musíme být svěží v tom, jak o věcech přemýšlíme. A pokud v církvích nemáme kulturu vzdělanosti a myšlení, každá generace bude jen kopírovat generaci předchozí, ale ne dokonale. Po několika generacích zjistíte, že se svěžest vytratila.
Jiným problémem je, když se vzdělanost stane modlou – se svou okázalostí, marnivostí a ješitností. Akademické prostředí je dobré místo, ze kterého někdo může sloužit církvi, ale musí mít srdce služebníka.
Jak se to může projevovat?
Funguje to na různých úrovních…
Autor: Tomáš Coufal Datum: 14. října 2025 Peter J. Williams, foto Tyndale House
Celý rozhovor najdete v říjnovém čísle časopisu Život víry. Znalec starověkých biblických jazyků a ředitel Tyndale House v něm mluví o důvěryhodnosti Bible a Ježíšově genialitě. Jak jako vědec kloubí akademické studium Bible a praktický život víry? A jak ho studium dávného rukopisu dovedlo k objevu starořeckého katalogu hvězd? A proč si myslí, že umělá inteligence čtení Bible nenahradí?
Časopis se tentokrát věnuje tématu krize víry a pochybností. Je krize víry nebezpečná, nebo může přinést i něco pozitivního? Nad tématem přemýšlejí Tomáš Dittrich a Bedřich Smola. O svou zkušenost s přezkoumáváním vlastní víry se dělí Daniela Kucová. Jak doprovázet ty, kteří svou víru dekonstruují, mluví Jakub Vejmělka, bolestný příběh ze svého manželství spolu s praktickými radami přidává Kimberly Pelletierová.
Úvodník Jiřího Bukovského se zaměřil na vztah církve a teologie, o tom, že „Vesmír není jen hodinový stroj“, mluví v historickém rozhovoru fyzik a teolog John Polkinghorne.
Do léta čtenáře na chvíli vrátí reportáž z letošního festivalu United. Na začátky Života víry před 35 lety vzpomíná Tomáš Dittrich.
V čísle dále najdete překvapivý příběh o „mumlajícím bezdomovci“ i ohlédnutí za životem Jamese Dobsona. V podzimním vydání nechybí svědectví čtenářů, zprávy o církvi u nás i v zahraničí, aktuální náměty k přímluvným modlitbám, oznámení o chystaných křesťanských akcích a kreslený humor Pavla Bosmana.
Život víry lze číst v papírové podobě, v digitální podobě na webu a/nebo ho poslouchat v audioverzi. Je možné si koupit jednotlivá čísla nebo si ho v různých variantách předplatit.
