Vzpomínám si, jak mi jeden upřímný, ale hluboce pomýlený člověk kdysi řekl: „Matte, tvoje umění je sice hezké, ale co má proboha společného s šířením evangelia?“ Tato slova mě tehdy zasáhla přímo do srdce a na okamžik mě donutila pochybovat o samotné DNA, kterou do mě Bůh vložil. Možná jste to zažili také – ty nenápadné poznámky, které vás mají „udržet při zemi“, ale ve skutečnosti jen zraňují vaši duši, umlčují vaše volání a překrucují pravdu o Otcově srdci pro umělce.
Nastal čas tyto lži odhalit a postavit se jim s autoritou Božího slova. Vaše kreativita totiž není vedlejší produkt víry; je to její podstata. Celá Bible začíná větou: „Na počátku Bůh stvořil…“ (Genesis 1:1). Bůh se nám nepředstavuje nejprve jako soudce nebo zákonodárce, ale jako Umělec. A protože jste stvořeni k Jeho obrazu (Imago Dei, Genesis 1:26), být kreativní je vaší přirozenou definicí.
Všimněte si fascinujícího faktu v Exodu 31:2–5. Prvním člověkem v celé Bibli, o kterém je výslovně napsáno, že byl naplněn Duchem Božím, nebyl prorok, kněz ani král. Byl to Bezalel – umělec, kterému Bůh dal moudrost a řemeslnou zručnost. Vaše schopnost tvořit je vdechnuta Duchem svatým. Neexistuje lepší způsob, jak oslavit Stvořitele, než se naplno chopit díla, pro které vás utvořil.
„Sláva Boží je člověk plně živý.“ (sv. Irenej)
Lež č. 1: Kreativita musí počkat, až bude všechno „důležité“ hotovo
Tato „lež o zodpovědnosti“ nám našeptává, že ve chvíli, kdy je život zaneprázdněný, musí jít tvorba jako první stranou. Je pravda, že život má svá období – někdy je vaše kreativita na místě řidiče, jindy sedí na místě spolujezdce. Ale vždycky musí mít své místo v autě. Pokud přestanete tvořit, začnete vnitřně vysychat. Odmítáte tím nástroj, který vám Bůh dal k prožívání hojnosti.
Pravda k vyhlášení: Svěřuji Hospodinu své cesty i svůj omezený čas a On dává mým plánům pevný základ (Přísloví 16:3).
Lež č. 2: Najděte si „pořádnou“ práci
Mýtus o „hladovícím umělci“ je past, která nás nutí věřit, že Bůh je omezen jen na standardní kariérní cesty schválené společností. Ale pokud je Bůh vaším poskytovatelem, dokáže přinést hojné zaopatření skrze vaše umění stejně snadno jako skrze cokoli jiného. On není alergický na to, aby jeho umělci prosperovali.
Lež č. 3: Pokud je to od Boha, mělo by to být zdarma
Tato lež o „falešné zbožnosti“ je naprostý nesmysl. Nikdo by neřekl křesťanskému pekaři nebo programátorovi, že má své produkty rozdávat zdarma, protože mu Bůh dal ten talent. Prodej vašeho umění nesnižuje duchovní hodnotu díla; naopak, rozšiřuje váš vliv. Prodej vašich výtvorů, vašeho umění nesnižuje dech Ducha svatého; financuje úkol, který vám On svěřil.
Pravda k vyhlášení: Bůh mi dává nadbytek ve všem, abych mohl žít štědře a naplňovat své poslání (2. Korintským 9:8).
Lež č. 4: Vaše umění je sobecké
„Lež o hanbě“ tvrdí, že radost z tvorby je egoistická. Pravda je taková, že vaše radost z tvoření často jen konfrontuje nešťastnost a rezignaci těch, kteří sami své volání vzdali. Tvorba není aktem skrývání se, ale záření.
Pravda k vyhlášení: Moje umění je světlem na hoře, které svítí, aby lidé viděli dobré skutky a oslavovali mého Otce v nebesích (Matouš 5:14–16).
Lež č. 5: Nejste dost dobří
„Past srovnávání“ zabije vaše povolání rychleji, než nedostatek talentu. Nepřítel nepotřebuje ukrást váš dar; stačí mu, když vás přesvědčí, že dar někoho jiného má větší hodnotu. Ale vaše kvalifikace nestojí na vás.
Pravda k vyhlášení: Moje schopnost a kvalifikace nepocházejí ze mě, ale od Boha, který mě uschopnil k mému jedinečnému úkolu (2. Korintským 3:5).
Lež č. 6: Pokud je to od Boha, musí to jít snadno
Mnoho umělců zaměňuje problémy v procesu za krizi svého poslání. Když narazí na odpor, ptají se: „Opustil mě Bůh?“ To je nebezpečný omyl. Odpor je často potvrzením, že jdete správným směrem. Jako Izraelité vstupující do zaslíbené země musíte být i vy umělci-bojovníky, připravenými pobít všechny obry, kteří stojí před vaším osudem. Nedovolte, aby problém v procesu, aby se stal krizí vašeho poslání.
Pravda k vyhlášení: Neochabuji v konání dobra, protože vím, že v určený čas budu sklízet, pokud se nevzdám (Galatským 6:9).
Lež č. 7: Umění je duchovní, jen když „káže“
Toto je náboženská lež, která tvrdí, že umění musí být kázáním, aby mělo hodnotu. Vaše umění je duchovní prostě proto, že vy jste duchovní bytost a nosíte v sobě Ducha svatého. Je důležité si ujasnit rozdělení rolí: Vaším úkolem je napojení na Boha a poslušnost v procesu tvorby. Božím úkolem je proměna srdcí těch, kteří vaše dílo uvidí.
„Tvoříme, protože jsme stvořeni k obrazu Stvořitele.“ (Dorothy Sayers, The Mind of the Maker)
Pravda k vyhlášení: Já sázím nebo zalévám svou věrnou tvorbou, ale je to Bůh, kdo dává vzrůst a přináší proměnu (1. Korintským 3:6–7).
Vykročte do své identity „Mistrovského díla“
Bible o vás v listu Efeským 2:10 říká, že jste Boží dílo. V řeckém originále je použito slovo poema – jsme Boží básní, Jeho uměleckým výtvorem. Pokud jsme my sami Božím „poema“, pak naše vlastní psaní, malování nebo skládání hudby není ničím menším než pokračováním Jeho tvůrčího procesu skrze nás. Když tvoříte, nebe se skrze vaše „ano“ dotýká země.
Jste Bohem designovaný umělec s Bohem přiděleným voláním. Odhoďte tyto lži a začněte tvořit s vědomím, že se na vás váš Otec dívá s radostí.
K zamyšlení: Kterou z těchto sedmi lží jste doposud věřili nejvíce a jakou konkrétní Boží pravdou ji ode dneška nahradíte?
Autor: Petr Flíšek Datum: 6. února 2026 Foto: Pixabay
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
9 Komentáře
Karel Krejčí
Největší lež je tato: nevěřit, že Boží království je již mezi námi.
L 17,21 ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“
Život po fyzické smrti je pokračováním pozemského života, neboť duše není hmotná a nepodléhá zkáze. Tradovaná lež je představa, že duše v „nebi“ bude automaticky očištěna od všech negativních „nánosů“, nahromaděných během své pozemské pouti. To je velice zjednodušená představa, ale bohužel – prozatím a povšechně účinná. Představa, že jsou dvě nekompromisní alternativy, buď nebe nebo peklo, je naprosto zavádějící a nevědomě nabádá pouze k jedné věci: úzkostlivě dodržovat všechna biblická přikázání (která jsou nezřídka protichůdná) a praktikovat je tak, abychom měli jistou svou účast v nebi.
Omlouvám se autorovi komentáře, že jsem poněkud zneužil jeho poctivý a výstižný záměr, poukázat na oprávněnost i dar Boží kreativity, přenesené na člověka.
Není snad i toto důkazem, že Boží království je v nás?
Realtoltek
Umeni beze slov nikdy nemuze sirit evangelium. Ba naopak je zdrojem modlarstvi atd. A ano co je od jedineho Boha to je zdarma. Takze Vam to ten uprimny clovek velice dobre rekl 🥳
Jiří Kouba
S něčím souhlasím, ale celkově vzato v této věci se kloním spíš ke kalvínskému pohledu na umění, třebaže jsem přesvědčený arminián. Umělecký růst v sobě vždy nese nutnost věnovat příliš sil a času světským věcem a mít světské vzory- umělecké techniky vytvořili často bezbožní lidé. A odplata přijde zaručeně- v podobě vyhoření.
P. Ašer
Ad Karel Krejčí
Kde jste přišel na to, že duše není hmotná a nepodléhá zkáze a že život po fyzické smrti je pokračováním pozemského života?
„Hle, mně patří všechny duše; jak duše otcova, tak duše synova jsou mé. Zemře ta duše, která hřeší.“ (Ez 18:4)
Karel Krejčí
Pane Ašere,
když fyzické tělo zemře, opustí oživující duše toto tělo. Duše je nesmrtelná právě proto, že je nehmotná (nebo tak jemnohmotná, že nepodléhá zkáze a nejsme schopni ji vnímat). Vím, že pohlížíte na život zde na zemi jako na jedinou šanci, v níž se nemilosrdně rozhodne buď ANO nebo Ne. Omyly, chyby, slabost, nezkušenost, neznalost atd., se nepřipouští a jsou naopak po zásluze potrestány. Proč bych se měl s Vámi přít?
Všechny živé duše patří Bohu nebo jsme se snad stvořili sami?
Podle Vašeho výkladu Ez 18:4 hříšná duše patrně zemře současně s hříšným tělem, protože hříšná duše je na rozdíl od nehříšné – hmotná.
P. Ašer
Ad Karel Krejčí
Já se ptám, kde jste na to přišel a Vy mi zde jen opakujete svou víru, pro níž nepředkládáte oporu v Písmu. Kdyby byla duše nesmrtelná, tak by asi Písmo netvrdilo toto:
„On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí nespatřil a nemůže spatřit. Jemu buď čest a věčná moc. Amen.“ (1 Tm 6:16)
On jediný má nesmrtelnost. Jste schopen to akceptovat? Pokud pouze On jediný, pak nikdo jiný. Žádná lidská duše…
P. Ašer
Ad Karel Krejčí
Kromě toho dle starozákonní anthropologie není tím, co oživuje tělo duše (hebr. nefeš), nýbrž je to dchnutí (hebr. nešáma):
„I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země, a vdechl v chřípě jeho dchnutí (hebr. nešáma) života, i byl člověk v duši živou.” (Gn 2:7)
Synonymem dchnutí (nešáma) může být i duch (hebr. rúach), který se po smrti vrací k Bohu, který jej dal:
„Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací. Kdo ví, zda duch (hebr. rúach) lidských synů stoupá vzhůru a duch (hebr. rúach) zvířat sestupuje dolů k zemi?” (Kaz 3:20-21)
“A prach se vrátí do země, kde byl, a duch (hebr. rúach) se vrátí k Bohu, který jej dal.” (Kaz 12:7)
Toto dchnutí života (hebr. nišmat chajjim) oživuje stejně tak lidi, jako oživuje i zvířata:
“A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk. Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života (hebr. nišmat rúach chajjim), cokoli bylo na suché zemi, pomřelo.” (Gn 7:21-22)
Nišmat chajjim (Gn 2:7), resp. nišmat rúach chajjim (Gn 7:22), se tedy jeví jako obecná oživující Boží síla, která způsobuje život všeho tvorstva, ne jako nositelka lidské individuality, která by přečkala smrt.
Stejnou úvahu najdeme i u žalmisty:
“Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých… Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha (hebr. rúach), hynou, v prach se navracejí. Sesíláš-li svého ducha (hebr. rúach), jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.” (Žalm 104:25-30)
Tělo při smrti tudíž neopouští duše (hebr. nefeš), nýbrž dchnutí (hebr. nešáma), resp. duch (hebr. rúach). A tento Boží oživující princip má ve zmíněných textech evidentně neosobní charakter, žádný náznak posmrtného přetrvávání vědomí.
Karel Krejčí
Poté co Adam neuposlechl Boha, nechal se svést hadem a ochutnal zakázané ovoce – zemřel. Ano, zemřel, ovšem jako následek neuposlechnutí Boha. Ne, nezanikl, nepřestal definitivně a navěky existovat – „pouze“ odpadnul od Boha, což znamená onu smrt, duchovní smrt. S duší to nemá nic společného – Adam přece stále žil.
Smrt znamená v biblickém pojetí odpadnutí od Boha. S fyzickou smrtí to nemá nic společného, ani s duší.
Karel Krejčí
Pane Ašere, vždyť jste to právě Vy, kdo stále staví na černobílém vidění a představách – buď nebe nebo peklo. Avšak obojí dvojí stojí na podmínce, že „někdo“, to jest duše, musí tyto úrovně také zažívat! A je v Písmu uveden nějaký časový limit nebo konečnost? Kdyby před definitivním zánikem existence „neposlušné“ duše bylo ještě nutné absolvovat peklo, jaký by to mělo význam a k čemu by to bylo dobré?
Podle Vašeho chápání Vy sám byste musel každému nevěřícímu člověku zde na zemi sdělit, že je již vlastně mrtvý, ale ať se připraví na to, že ho po fyzické smrti zde na zemi, čeká ještě něco horšího!