Rozumím ti?

Obraz první, před svatbou

Madlenka se s Jirkou drží za ruku a plánují společnou budoucnost. Do svatby zbývá už jen pár týdnů – a potom… potom už přece budou stále spolu. Jirka už nebude cestovat po nocích, aby Madlenku doprovodil domů, nebudou stát v třeskuté zimě několik hodin před brankou, aby si to dopověděli. Budou mít na sebe a na povídání spooooustu času.

Ale přece jenom, některé věci chtějí domluvit ještě před svatbou. „S vařením se nebudeme příliš zdržovat, abychom měli hodně času na sebe,“ navrhuje Jirka a představuje si svou maminku, která ke každému obědu vaří jinou polévku, vždycky mají teplou večeři, a k tomu maminka ještě denně peče něco sladkého. Takhle to po svatbě Jirka mít nechce. Už jen toho nádobí kolik potom je. Pak opravdu není na nic čas. A teplá večeře přece nemusí být pravidelně.

„Super. Souhlasím,“ říká Madlenka a představuje si svou maminku, která polévku nevaří nikdy a vůbec nepeče. Teplé jídlo, to jsou ohřáté párky. ‚Po svatbě se na ohřívání párků vykašlu, budeme je jíst studené,‘ plánuje si v duchu Madlenka.

Obraz druhý, krátce po svatbě

„Naposled jsem se slušně najedl na své svatbě,“ stěžuje si Jirka. „Proč neuvaříš něco pořádného?“ Madlenka se cítí ukřivděně. Chtěla Jirkovi udělat radost, a tak k ohřátým párkům ještě ukuchtila bramborovou kaši z pytlíku.

Na Valentýna dostala Madlenka kuchařku. Jirka totiž usoudil, že problém je v tom, že Madla zřejmě vařit neumí. A protože číst umí, správná kniha problém vyřeší. Madla neměla dojem, že kuchařka je dárek, za který by měla být vděčná, a že by se měla revanšovat výbornou krmí. „Sám jsi říkal, že po svatbě nebudeme trávit moc času vařením. Trochu jsi mě podvedl.“

Oba mají pocit, že se přece na něčem jasně předem domluvili. ‚Vůbec se nezajímá, jak se cítím, vařím o hodně víc než moje máma,‘ hněvá se v duchu Madlenka. ‚Je jí úplně jedno, že se chci slušně najíst, když celý den pracuju,‘ zuří v duchu Jirka.

 

Ani Jirka, ani Madlenka nejsou záporní hrdinové. Jen má každý jinou představu o tom, co znamená slovo vařit. Svým slovům se teprve musejí naučit rozumět. Jirka přijde domů a začne Madlence vyprávět příběh: „Dneska jsem potkal psa…“ Má to pokračovat roztomilou historkou, protože pes, to je pro Jirku prostě kamarád. Madla si sedne, vykulí oči a připraví se na horor. Protože pes, to je pro Madlenku vždycky ohrožení.

 

Obraz třetí, po deseti letech

Madlenka a Jirka se už v manželství naučili spoustě kompromisů. Pochopili, že když Jirka přijde pozdě z práce domů, není to proto, že už nechce být tam, kde je Madlenka, a že když Madla nějaké jídlo zkazí, není to proto, že si Jirky neváží a dost se nesnaží. ‚Stejně to Bůh dobře zařídil,‘ myslí si Madla. ‚Jsme každý jiný a můžeme si tím být navzájem požehnáním.‘

 

Madlenka teď právě leží v posteli. Čeká třetí miminko a je jí zle od žaludku. Jirka ji drží za ruku a Madlenka s ním probírá všechny detaily těhotenství. Jirka je trochu mimo, v duchu přemýšlí, co v zaměstnání napíše do závěrečné zprávy.

 

Obraz čtvrtý, po dalších deseti letech

Madlenka s Jirkou spolu vyučují na manželském semináři. „Nerozuměli jsme si vždycky, často to bylo těžké, než jsme vůbec pochopili, o co tomu druhému jde. Ale měli jsme se rádi, chtěli jsme zůstat spolu, a tak jsme se to učili. Před Bohem jsme si na začátku manželství slíbili lásku, úctu a věrnost. Abychom ten slib mohli naplnit, naučili jsme se také si vzájemně odpouštět…“

 

Obraz pátý

(ten teprve bude, ale Madlenka se na něj už moc těší): „Babičko,“ říká Madlence její vnučka, „vy si s dědou tak rozumíte, to já bych také chtěla mít se svým manželem.“ Babička Madlenka se usmívá a je vděčná Bohu, že je s dědou přes všechna nedorozumění převedl.

 

Autor: Jana Frantíková

 

Článek vyšel v rámci tématu „… a budou jedno tělo“ v únorovém mezidenominačním měsíčníku Život víry. Toto číslo časopisu dále nabízí rozhovor s Martinem a Idou Pencovými, ve kterém tento pastorský manželský pár prozrazuje, proč se rozhodli se nehádat a jak jim to jde, jak pečují o své manželství, proč a jak změnili způsob, jak se modlí nebo jak otevírají sbor nevěřícím lidem.

Vydání také přináší příběhy čtenářek (Když už spolu spíme, proč to měnit?, Ve vězení svého těla), virtuální rozhovor s J. Ch. Blumhardtem – luterským farářem, který bojoval s démony, vyprávění o misijní cestě do Indonésie, biblická zamyšlení, zprávy nebo kalendář chystaných křesťanských akcí.

Kromě papírové a digitální verze nyní Život víry ve spolupráci s Rádiem 7 nabízí i audio verzi.

Více na www.zivotviry.cz.

Tags: ,,

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář