Bůh jedná ve svůj čas, a tak pozorujeme, že jedním z motivů biblických autorů je Boží čekání. K čemu ale dává čas? Věřím, že Bůh nám dává čas k přiblížení! Co to znamená? Věřím, že vztah s Bohem je cesta, ne jedna událost. Někdy si Kristovi následovníci mylně myslí, že víra je hlavně o destinaci: dosáhnout zaslíbení a dostat se do nebe. Jenže křesťanství je mnohem více cesta než destinace. Vždyť původní název křesťanství nebylo „křesťanství“, ale Cesta, jak koneckonců konstatoval apoštol Pavel, že pronásledoval tu Cestu. První křesťané si tak říkali, protože vycházeli z Ježíšových slov, že on je ta Cesta, Pravda i Život. Zároveň tím vyjadřovali, že víra v Boha je proces, ne událost.
To znamená, že každý z nás je někde na své cestě životem a vědomě nebo nevědomě se vymezuje vůči Bohu. Obě strany podvědomě přitom uznávají Boha v centru, a každý člověk je na cestě k němu nebo od něj, ať už vědomě nebo ne. Svým způsobem nezáleží na tom, kde se právě na své cestě nachází. Mnohem více záleží na tom, kam směřuje – zda k Bohu či od něj. My někdy definujeme víru jako událost: „Uvěřil jsem“, ale když se podíváme podrobně, uvidíme, že ve skutečnosti se víra skládá z mnoha malých kroků poznávání, obdivu, pochopení, rozhodnutí a potvrzování. Je to cesta, ne událost.
Ovšem, na cestě nás čekají překážky a zkoušky. Jakub, bratr Ježíše, k tomu píše (Jakub 1:2-4): Mějte z toho jen radost, bratři moji, kdykoli upadáte do různých zkoušek. Víte přece, že zkoušení vaší víry přináší vytrvalost. Nechte však vytrvalost dozrát, abyste byli dokonalí a úplní a nic vám nescházelo. Radost ze zkoušek? To se snad Jakub zbláznil, ne? Přežít zkoušku: možná. Ale radovat se z ní? Víte, jen zkouška dokáže otestovat jádro naší víry, protože když se daří, věřit je jednoduché. Zkouška působí vytrvalost – a tedy také trpělivost. Vytrvalost neznamená smíření s něčím, ale znamená být stálý, stále stejný, bez ohledu na okolnosti. Jinými slovy, znamená to mít klidnou spiritualitu uprostřed bouře.
Cesta víry je o pohybu, Bůh je sice neměnný, ale není statický. Je dynamický a pohybuje se vstříc těm, kteří se pohybují k němu. Víra je dynamickou aktivitou: pohybujeme se k Bohu s očima upřenými na Krista, ale Bůh nečeká, až k němu dojdeme, naopak, pohybuje se směrem k nám. Právě tento pohyb nám pomáhá překonat nepřítele víry, ďábla, což je realita zla v personifikované podobě. Jakub má konkrétní nápad, jak můžeme na své cestě víry za Bohem obstát, když se proti nám staví ďábel (Jakub 4:7-8): Poddejte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se Bohu a přiblíží se vám. Všimněte si zejména posloupnosti: poddání se Bohu (on je zdrojem víry), vzepření se ďáblu (který klade překážky), a přiblížení se k Bohu, který se přiblíží k nám. Bůh je tedy dynamický a přibližuje se k těm, kteří se přibližují k němu.
To je tak důležitý princip, že jsem ho vtělil dokonce do svého instagramového jména a motta na blogu: Pomoc lidem se posunout o krok blíže k Bohu. Nevím, jak vás, ale já jsem z toho úplně nadšený! Bůh slibuje, že když k němu uděláme krok (dokonce i uprostřed zkoušek, zaneprázdněnosti, dokonce uprostřed ďáblových útoků), on udělá krok blíž k nám! Když totiž uděláme k Bohu vědomý krok se zvídavostí, vyjadřuješ tím Bohu důvěru – a to je přesně to, na co on čeká a co vyhlíží. Jakmile uvidí, že děláš k němu krok, on dělá krok zase k tobě! Co se stane, když se k tobě Bůh přiblíží? Mezi jiným s sebou přinese více své přítomnosti, a tedy více svého pokoje a klidu – což je přesně ten lék na naši netrpělivost, který potřebujeme. Který já potřebuji!
Umíte si představit uspěchaný svět, kde navzdory pilné práci a mnoha povinnostem jsou Ježíšovi následovníci plní pokoje? To by byl skvělý příklad spirituality pro zaneprázdněné lidi! Rád bych tě dnes požádal o domácí úkol. Zkus si zodpovědět na otázku: Jaký konkrétní krok blíž k Bohu mohu v tomto týdnu udělat?
Autor: Lukáš Targosz, převzato se svolením autora
Zdroj: Blog Lukáše Targosze
Foto 1: unsplash.com
Foto 2: archiv autora