Atlanta – Nový výzkum od společnosti LifeWay odhalil, že mladí lidé opouštějí víru během studií na vysoké škole.
Studie ukázala, že dvě třetiny mladých lidí, kteří navštěvovali protestantskou církev jako dospívající, přestali chodit do sboru ve věku od 18 do 22 let. Pravděpodobnost opuštění církve stoupala s věkem a podíl, který říkal, že pravidelně navštěvovali kostel, klesl z 69% ve věku 17 na 58% ve věku 18 let až k 40% v době, kdy dosáhli 19 let. Jakmile dosáhli věku dvaceti let, pouze jeden ze tří řekl, že stále navštěvuje církev pravidelně, informuje Christian Today.
Ben Trueblood z organizace LifeWay k průzkumu řekl: „Vidíme, jak dospívající mládež odchází z církve, když přecházejí ze střední školy na vysokou. V tomto okamžiku je však často příliš pozdě na to, aby s tím církev něco dělala.“ Téměř všichni (96%) uvedli, že to bylo kvůli změně jejich životních podmínek.
Téměř třetina (32 procent) uvedla, že členy církve považují za pokrytecké, zatímco čtvrtina uvádí, že nesouhlasí s postojem církve k politickým nebo sociálním otázkám.
„Většinou lidé neopouštějí církev z hořkosti, vlivu ateistů na škole nebo zřeknutí se své víry,“ řekl Trueblood.
Průzkum společnosti LifeWay také zjistil, že počty opouštějících církev po absolvování vysoké školy zůstaly během posledních deseti let poměrně stabilní.
„Důvody, proč mladí lidé opouštějí církev, odráží posun lidských priorit a změny ve svých vlastních zvycích. Dokonce i když církve věrně sdělují své přesvědčení skrze slova a činy, ne každý teenager, který se účastní bohoslužeb, přijímá nebo upřednostňuje tuto víru,“ uvedl Scott McConnell z LifeWay Research.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novinAbychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Rádi byste nám pomohli pokračovat v této misi a měli tak možnost se na ní spolu s námi podílet?
-mn- Foto: Max Pixel, ilustrační
3 Komentáře
Karel Konečný
Lidé, kteří studují si uvědomují, že smysl života je v tvořivé práci a lásce a pochopení pro druhé a zabývání se hledáním důkazů pro neviditelné věci jak církve dělají nemá smysl.
Jistě dobře znají vyjádření z Ep. Židům.
Arnošt Kobylka
Tahle krize funguje i v Čechách. A je hodně důležité, aby v církvi měli mladí prostředí, které jim kulturně nepřipomíná dobu, „kdy uhlí ještě rostlo“. On vývoj toho co poslouchají oni (taneční elektronickou hudbu) od toho, co třeba my (folk) je šílenej. A přitom tu moderní muziku jen těžko postavíte v malém sboru, potřebuje to víc než jednoho kytaristu, či varhaníka (klávesistu).
Další věc je, že chtě nechtě jsou děcka ze školy (a to i křesťanské) dost liberálně indoktrinované. Takže když přijdou do sboru a vidí tam tetu, která je učila v nedělce kreaci v sedmi dnech, tak v lepším případě pokrčí rameny a řeknou si „nikdo neví“, v horším jim ten příběh připomíná Ježíška, Vánoce a dárečky. Zbožnou lež. A ti kdo tomu věří musí být tupci, nebo pokrytci. A církev buď mlčí úplně, nebo reaguje veskrze konzervativně, ještě s tím, že obviní vědu z podvodů. Tu vědu, na níž celou dobu byla založena mj. škola.
Podobně je to s moderní sexuální etikou. Nenamlouvejme si, že společnost a škola je ještě neutrální. Vůbec už nejde o to, zda se bude v sexuální výchově natahovat kondom na prst. O to možná šlo před 10 lety. Totéž se šíří dnes přirozenou cestou. V poznámkách učitelů, sociálními sítěmi i od vrstevníků.
Dneska jde hlavně o to, zda mladí budou brát vážně manželství, nebo ne. Protože předmanželský sex už není mezi mládeží, kde naši mladí žijí, skoro vůbec otázka. Pouze jsou zodpovědnější kdy, s kým a s jakou antikoncepcí, protože vědí, že se o ně nikdo nepostará. Proto se situace zlepšila ve vyšším věku počátku sexuálního života i v potratech. Protože si nechtějí zkazit život. Jde však o to jestli definitivně přistoupí na myšlenku, že manželství je jen taková obtížněji zrušitelná právní pojistka pro druhého, aby mu snadno nezdrhl s dětmi, případně ho nenechal na holičkách, nebo něco víc.
A zase nám zde mladí často nerozumí, proč jsme proti homosexuálnímu sexu atd. A odpovědi, které jim dáváme nemohou být povrchní, protože je v tom vyučoval již někdo, kdo působí, že má buď odbornou autoritu (učitelé, odborníci), nebo autenticitu (aktivisté, spolužáci atd.)
Jde o to odpovídat na otázky, které reálně mají, a to velmi promyšleně a odborně.
Jsem rád za lidi, odborníky, kteří jezdí na mládeže a konference s těmito tématy.
Petr Adamec
Myslím, že mnohé vyučování v nedělce je velmi primitivní. Děti bychom měli učit tak, aby tuto pravdu mohly rozvíjet a nepotřebovali jí měnit. Dospívající na střední škole umí relativně hodně z fyziky, biologie, chemie… oproti tomu o bibli, duchovním životě a pod. vědí mnohem méně, když třeba srovnáte jejich znalosti z chemie a teologie. Je to i otázka společenství – teenageři potřebují vztahy. Pokud je nebudou mít s vrstevníky ve sboru (tábory, akce pro mládež), budou je mít s nevěřícími. Pokud se neobrátí do 18 let sami ke Kristu, asi budou ve zvýšeném riziku toho, že se neobrátí vůbec a odejdou z církve. Pokud zažijí v dětství dotek živého Boha, je pravděpodobnější, že neodejdou. Mnoho dospívajících odejde z myšlenkového evangelikálního gheta a přitom s myšlenkami uzavřeného gheta odhodí i víru.
Jednou z cest jsou ghetoizace – křesťanské školy, střední školy, univerzity. na to je nás ale v ČR málo. Druhá jsou poctivější, otevřenější a kvalitnější vyučování a lepší práce s dětmi. Nebo mix obojího.