Přiznávám, že když jsem před dvaceti lety zakládal v Omaze sbor Coram Deo (Před Boží tváří), byl náš přístup ke službě dětem chaotický. Členům malého společenství bylo většinou něco přes dvacet a dětí ve věku do pěti let bylo jen asi deset, proto jsme se zaměřili na to nejnutnější jako zajistit dětem hlídání, aby rodiče mohli poslouchat kázání. Naše snahy byly impulzívní, postrádali jsme nějakou soustavnou vizi.
Jak sbor rostl, přidali jsme programy pro žáky prvního až třetího stupně školy, avšak dělali jsme to nesoustavně, podle okamžitých požadavků a bez jasného plánu. Před pěti lety jsme si to zrekapitulovali a položili jsme si otázku, jak bychom měli přistupovat k úkolu vést k učednictví ty nejmladší – počínaje nultým a konče osmnáctým rokem věku. Tato otázka nás vedla k vypracování teologické vize, v níž je nyní ukotvena služba dětem a mladistvým a která zajišťuje jednotný přístup k výchově nastupujícího pokolení, založené na víře.
Základní teologické principy
Naše teologická vize začíná upřímným přesvědčením podle 6. kapitoly Deuteronomia, že děti vedou k učednictví především rodiče. V Omaze, kde sloužím, je pro nás kulturní prostředí výzvou. Mnoho sborů v naší oblasti vzešlo z „hnutí za růst církve“, je tu i vliv luterství a katolictví. Tyto církve často uplatňují přitažlivé vzory, které vedou rodiče k tomu, že děti „odkládají“ do dětských skupin a nechávají duchovní utváření svých ratolestí na nich.
Takový přístup může podporovat pasivitu rodičů a odsouvat stranou rozhodující roli, kterou Bůh určil právě jim. Ve sboru Před Boží tváří naopak podtrhujeme hlavní, Bohem rodičům danou úlohu jako těch, kteří mají mít na děti prvořadý duchovní vliv. Každý prvek naší služby, od narození do plnoletosti, má tuto pravdu posilovat a s plnou vážností rodiče pro tuto službu vystrojovat, zatímco my jako sbor jim kráčíme po boku, pomáháme jim a jejich úsilí jim usnadňujeme.
SOUVISEJÍCÍ – Vylití evangelia prosperity v Jižní Africe
Za druhé jsme přesvědčeni o tom, že posláním rodičů je důvěra a poslušnost. Rodiče (i církve) často v jednom vynikají a druhé zanedbávají. Někteří zdůrazňují důvěru a maximálně se opírají o Boží milost, kdežto poslušnost zametají pod koberec, což vede k pocitu duchovního uspokojení, jiní „rajtují“ na poslušnosti, takže výsledkem je úzkostlivost a obavy. Nám jde o obojí: aby se rodiče opírali o Boží zaslíbení a současně se při výchově dětí věrně řídili jeho vedením. Rodiče i jejich děti vedeme k učednictví pod zorným úhlem obou těchto cílů.
Abychom rodičům i dobrovolníkům pomohli niterně přijmout tuto vizi za svou, stavíme do středu našeho přístupu některé základní principy.
1. Příslib: důvěřovat tomu, k čemu se Bůh smluvně zavázal
Jako sbor, jenž za střed považuje evangelium, začínáme poukázáním na to, co Bůh zaslíbil pro svůj lid učinit. Naše osnovy a vyučování kladou důraz na to, k čemu se Bůh smluvně zavázal, a povzbuzujeme tak rodiče i děti, aby v těch zaslíbeních nalézali pokoj. Pro rodiče to znamená zakládat své úsilí na jistotě Boží věrnosti, pro děti a mladistvé učit se věřit neměnným Božím příslibům a opírat se o ně. Tím, že začínáme zaslíbením, ukotvujeme učednictví v dobré zprávě evangelia jako záruce, že víra v Boží slovo je základem duchovního růstu.
2. Prozřetelnost; vědět, že vše v životě má vztah k Bohu
Víme (jak o tom píše i David Powlison, viz https://www.thegospelcoalition.org/article/biblical-counseling-legacy-david-powlison/), že vše v životě má vztah k Bohu. Každý okamžik, ať běžný nebo náročný, je příležitostí, které lze využít k růstu v učednictví. Tento úhel pohledu, založený na 6. kapitole Deuteronomia, je výzvou pro rodiče, aby ve všem, co život přináší – jako jsou problémy se školou, kamarádství, soupeření mezi sourozenci nebo těžké chvíle, kdy musí zasahovat lékař – viděli kontext, který může dětem pomoci poznávat Boha, věřit mu a uctívat ho.
Učednictví není omezeno na bohoslužby a domácí pobožnosti. Naopak – Boží prozřetelnost působí ve všech oblastech života a poskytuje příležitosti, které mohou dětem pomoci poznávat jej i způsoby jeho jednání. Vytváření životních příležitostí je součástí svrchovaného Božího plánu, a my rodiče vystrojujeme k tomu, aby se těchto okamžiků chápali a využívali jich pro duchovní utváření a celostní přístup k učednictví.
3. Přítomnost: opírat se o Boží blízkost
Chceme, aby rodiče, dobrovolníci i děti věděli, že Bůh je s námi. Způsobilost má sice při vyučování a vedení velkou hodnotu, avšak naše naděje, pokud jde o děti, tkví ve víře, že evangelium není závislé na lidském výkonu. Tím nejdůležitějším není dovednost toho, kdo dětem v nedělní dopolední besídce vypráví biblické příběhy, ani onoho, který vede službu studentům, nýbrž realita Boží přítomnosti mezi námi. O tuto jeho blízkost se opíráme a na ni spoléháme – ve víře, že sám pracuje na srdcích těch, jimž sloužíme. Tato pravda přináší úlevu rodičům i dobrovolníkům, když jim odpovědnost při této službě připadá obtížná; připomíná nám, že konečným zdrojem proměny v učedníky je právě ona Boží přítomnost.
SOUVISEJÍCÍ – Duchovní disciplíny pro unavené tatínky
4. Pokrok: všimnout si a přijmout skutečnost, že opravdu rostou
Být rodiči a vést děti k učednictví je náročné, a pocit, že to jde pomalu (nebo i srovnávání se s jinými rodinami), může způsobit, že ti, kdo dětem slouží, začnou klesat na mysli. Proto rodiče povzbuzujeme, ať nehledí na neudržitelný záměr dokonalosti, nýbrž na reálně probíhající pokrok. Rosteme sami jako rodiče a jako sbor ve víře a poslušnosti Krista? A jdou naše děti v porozumění Pánu a v jeho následování krok za krokem kupředu?
Tento důraz na postupný pokrok je ochranou před perfekcionismem a zákonictvím, což obojí může vést k poraženeckému nebo skutkařskému, na výkonnost soustředěnému uvažování. Lepší je stulit se do náruče Boží lásky a opřít se o všechna jeho zaslíbení, s důvěrou, že on sám při našem společném růstu v Kristu pracuje na srdci dospělých i dětí.
Tento teologický rámec není jen pro rodiče; utváří každého, kdo se do naší služby zapojuje. Ježíšovo učení, že pro vstup do Božího království se musíme obrátit a být jako děti (Matouš 18,3), nám připomíná, že se učednictví netýká jen dětí; jde o Boží dílo v nás. Chceme-li vést k učednictví nastupující pokolení, musíme se utkat s vlastním hříchem, kát se a hlouběji důvěřovat Bohu. Tato vzájemná služba k učednictví vytváří kulturu učednictví, v níž jak dospělí, tak děti rostou společně v evangeliu.
Systematický přístup k učednictví
Protože zpětně vidíme nesoustavnost našeho raného úsilí, usilujeme o vytvoření soustavné strategie pro vedení dětí od narození do osmnácti let. Hlavním zdrojem se nám stal esej Dorothy Sayersové „The Lost Tools of Learning“ (Ztracené nástroje učení) z roku 1948. Sayersová se zaměřila na vzdělávání a proto jsou její poznatky o rozvoji v dětství cenným rámcem pro učednictví. Rozlišuje tři stadia dětství – stadium papoušků, drzounů a básníků, která se liší charakteristickými rysy, a tyto rysy napovídají, jak děti duchovně zapojit.
Aby naše služba odpovídala těmto třem stadiím, zorganizovali jsme ji do čtyř věkových skupin: předškolní (0–5), základní (5–9), katechetické (10–12) a studentské (13–18). Každé stadium staví na tom předcházejícím, takže vzniká souvislá cesta učednictví. Níže nastíním, jak přistupujeme k jednotlivým stadiím a zajišťujeme tak přechod, který děti připravuje na další fázi jejich duchovního růstu.
Stadium papoušků
„Papouščí stadium,“ píše Sayersová, „je ono, v němž … děti rády popořadě vyjmenovávají státní poznávací značky aut; těší je skandovat říkanky … jednoduše to a ono hromadit.“ Jako příklad mohu uvést vlastní děcka, která se v tomto stadiu učila nazpaměť espézetkám, když jsme brázdili silnice, nebo týmovým rozpisům americké Národní fotbalové ligy. V tomto období děti horlivě nasávají poznatky, takže je to ideální čas učit je příběhům a pravdám Písma.
Ve službě předškolákům a žákům základních škol se zaměřujeme na vyprávění příběhů a učení nazpaměť, aby si vytvořili obsáhlý biblický základ. Děti se učí základním příběhům z Bible, memorují verše a začínají rozumět příběhu, který to vše propojuje a jehož smyslem je Boží plán vykoupení. Plánujeme činnosti pro zapojení jejich přirozené zvídavosti, například interaktivní biblické vyučování a písně, které v nich upevní povědomí o Božích zaslíbeních.
Rodiče povzbuzujeme k tomu, aby doma v dětech pěstovali denní návyky uctívání tím, že s nimi v době kolem jídla, před spaním nebo i při cestách autem budou společně číst Bibli a jiné křesťanské příběhy. Sbor podporuje i službu v rodinách, která dětem pomáhá poznat, že náplní jejich života má být požehnání, které budou v Ježíšově jménu přinášet jiným. Do konce tohoto stadia získají děti zásobu poznatků z Bible a rostoucí důvěru v Boha, což je připraví na další fázi.
Stadium drzounů
Stadium, jež Sayersová takto označila, „charakterizují hádky, odmlouvání, oblíbená snaha lidi (zvláště někoho staršího, než jsem já) nějak nachytat a zahnat do kouta … Na umění otravovat je toto období obzvlášť bohaté“. V tomto období děti rády diskutují a zpochybňují autoritu. Vzpomínám si, jak mne moje vlastní ratolesti v době školy druhého stupně týden co týden upozorňovaly, jak nedůsledně reaguji! V tomto období, zhruba mezi desátým a dvanáctým rokem, začínají děti logičtěji a kritičtěji uvažovat, čímž se z toho stává důležitá doba pro prohlubování v tom, jak chápat víru.
V našem sboru děti ve věku deseti nebo jedenácti let opouštějí besídku a více se zapojují do hlavních bohoslužeb. [V tomto období se v autorově sboru zavádí učebnice „New City Catechism“ (Katechismus nového města), která existuje v tištěné i mobilní verzi. V našich sborech je dobré poradit se o vhodné literatuře a pomůckách s pastory a vedoucími zkušenými ve službě dětem a mládeži a s pracovníky organizací jako YMCA, Křesťanská akademie mladých apod. – pozn. překl.] Děti ve věku od devíti do jedenácti let navštěvují týden vyučování, jež vrcholí závěrečným aktem, kdy jeden z rodičů veřejně potvrdí dosaženou úroveň duchovního růstu dítěte a sbor ho oficiálně přivítá ve „třídě studentů“. Tato slavnost slouží jednak jako obřad přechodu a oslava rozvoje víry dítěte, jednak jako připomínka růstu jeho odpovědnost v rámci sborového společenství.
Stadium básníků
Podle postřehu Sayersové jde o „‚obtížné‘ období: jedinec je sebestředný, touží se vyjádřit; specializuje se spíše na svou nepochopenost; je neklidný a usiluje o nezávislost“. Ano, náctiletí si často připadají nepochopeni a jsou neklidní, jsou však též schopni nesmírné tvořivosti a vášnivosti. Hudební umělci od Beatles po Olivii Rodrigovou započali se svým průlomovým působením v době dospívání.
Nám ve sboru jde o to, abychom náctiletým pomohli zapustit hluboké teologické kořeny, pěstovat u sebe podobnost Kristu a dosáhnout ve víře zralosti. Uznáváme, že tato léta dospívání přinášejí plno velkých otázek ohledně identity. Studenti se začínají odlišovat od rodičů a utvářejí si vlastní pochopení evangelia, a my chceme tento proces záměrně a s pomocí milosti podporovat.
V tomto stadiu je důležité usilovně pracovat na podpoře smysluplných přátelství napříč školními kolektivy i sociálními skupinami. A vzhledem k tomu, že studenti čelí kulturním i osobním výzvám, chceme jim pomáhat, aby si vypěstovali zřetelně křesťanský světonázor. Jednou z mých oblíbených chvil je náš banket se studenty maturitního ročníku, kdy slavíme Boha za to, co v našich studentech koná, oceňujeme jejich růst a přicházíme s vizí pro jejich život po maturitě.
Pokud jde o situaci u nás doma, zjistil jsem, že vedení mých dospívajících začíná tím, abych sám žil v Boží milosti. Potřebují vidět, že se opírám o Krista stejně jako oni. Protože mají stále zaplněnější rozvrhy a složitější život, dochází k našim nejlepším rozhovorům o víře často neočekávaně – pozdě večer, po náročném dni nebo v autě. Rodiče u nás ve sboru povzbuzujeme k tomu, aby se snažili být svým dospívajícím na dosah a připraveni na tyto okamžiky, kdy jim budou předávat moudrost, Písmo a perspektivu pro život, který jim nabízí otevřené dveře. Být rodiči dospívajících je náročné, je to však i neuvěřitelná příležitost jít bok po boku s ratolestmi, když se učí důvěřovat Ježíši ve všem, co patří k jejich životu.
Zároveň je to stadium, kdy začínáme víc a víc vést k učednictví studenty z nekřesťanských domácností. Možná je do sboru pozval kamarád ze školy, nebo je vedoucí křesťanské služby na univerzitě získal pro studium Bible, anebo hraje v jejich příběhu utvářející roli prarodič. Naše vize přednostní úlohy rodičů při vedení dětí k učednictví ovšem v případě, že maminka a tatínek nejsou křesťané, přestává platit. Snažíme se proto naše dobrovolníky pro službu studentům vybavit silnými evangelizačními dovednostmi a vytváříme bezpečné, neformální prostředí (biblické hodiny, čtenářské debatní skupiny, večírky s pohoštěním, projekty různých služeb), kde si nekřesťanští studenti mohou okusit křesťanské společenství.
Budujeme kulturu učednictví
Vedení nastupujícího pokolení k učednictví se netýká jen dětí, nýbrž i toho, jak si jich Bůh používá, aby utvářel nás dospělé. Když učíme děti věřit a poslouchat, je to pro nás výzvou k témuž: k tomu, abychom se káli z nevíry a opřeli se o Boží milost. Tento vzájemný růst vytváří pulzující kulturu učednictví, kde všichni a každý rostou společně v evangeliu.
Doufáme, že se tato vize stane pro další sbory inspirací k systematickému uvažování o učednictví, aby se tak každému dítěti, od narození do dospělosti, dostalo vedení k víře, která vytrvá.
Autor: Bob Thune (Robert H. Thune, držitel hodnosti mistra svobodných umění z Reformovaného teologického semináře) je zakladatelem a vedoucím pastorem sboru Coram Deo Church (Před Boží tváří) v Omaze v americkém státě Nebraska a členem rady The Gospel Coalition (Sdružení evangelia). Je autorem knihy „Gospel Eldership: Equipping a New Generation of Servant Leaders“(Staršovstvo ve službě evangelia: Vystrojení nového pokolení vedoucích, kteří slouží), spoluautorem knih Život proměněný evangeliem – příručka pro vedoucího a Život proměněný evangeliem – příručka pro účastníka skupiny (viz např.https://www.martinus.cz/l?authors%5B0%5D=2095273) a tvůrcempodcastu Daily Liturgy (Každodenní liturgie). Mimo práce pastora a spisovatele se věnuje výcviku sborových vedoucích a pomáhá s vedením jedné klasické křesťanské školy.
Překlad Ivana Kultová Zdroj: The Gospel Coalition Datum: 11. září 2025 Foto: Pixabay
