Lidé jsou konfliktní a zraňují druhé často proto, že je samotné něco bolí. Nemáme je kvůli tomu omlouvat. Můžeme je ale pochopit a pomoci jim. Více jsme o tom mluvili s Annou Stodolovou, vedoucí terapeutického programu „Stop násilí ve vztazích“.
Pracujete s pachateli domácího násilí. Co bylo impulzem ke vzniku takového programu?
U vzniku stála bývalá vedoucí našeho pražského SOS centra PhDr. Jarmila Čierná. Na naše krizové centrum se obraceli lidé, kteří se v rodině potýkali s partnerským či domácím násilím. Mohli jsme jim poskytnout krizovou intervenci, ale pro ty, kteří byli ohroženi domácím násilím, jsme se snažili zajistit odpovídající péči v zařízeních, kde se takovým věnují. Hledali jsme však odpověď na otázku, zda jedinou pomocí pro rodinu, kde se násilí děje, je rozchod partnerů. A nenašli jsme žádnou vhodnou službu pro osoby, které se toho násilí dopouštějí. Inspirovali jsme se tedy u zahraničních i českých kolegů a postupně vznikl program, který pomáhá násilnému partnerovi svoje chování zvládat. Tím jsme pro rodiny, kde se násilí vyskytlo, rozšířili nabídku.
Jaká je nejčastější příčina toho, že člověk začne partnerovi ubližovat?
Těžko se dá určit jedna hlavní příčina. Za násilným chováním ale opravdu stojí určitá vnitřní nejistota; člověk se cítí něčím či někým ohrožen a reaguje nepřiměřeně. Na začátku mnoha agresivních projevů je pocit bezmoci. Většina násilníků zažila nějakou formu násilí ve své původní rodině, a tak v zátěži snadno začne reagovat podobně. My se zabýváme tak zvanou „hot aggression“, tedy agresí, která je rychlá a často z velké části situačně podmíněná. Naši klienti jsou často přetížení lidé, kteří paradoxně neumějí myslet na sebe a po nahromadění frustrace reagují násilně.
Jak jim může terapie pomoci?
Terapeut pomáhá klientům objevit kořeny jejich agresivity a hledat cestu k nenásilnému řešení problémů a konfliktů. Když k nám klienti přijdou, znamená to, že již určitým způsobem přebírají za svou agresi zodpovědnost a potřebují dodat naději, že cesta z bludného kruhu násilí existuje. V terapii je důležité pomoci klientovi nahlédnout, že jeho násilné chování ubližuje druhým a je třeba je změnit, a zároveň ho ujistit o tom, že agresivita je v každém z nás, jen je potřeba se s ní naučit zacházet.
Má terapie nějaké výsledky? Stane se, že člověka násilné sklony zcela opustí?
Obecně jsou výsledky velmi těžko měřitelné. Terapie je dlouhá, doporučená doba jak individuální, tak skupinové terapie je minimálně jeden rok. Pokud člověk cestu terapie nastoupí, bere ji vážně a vytrvá, může docílit nad svojí agresivitou kontroly.
PhDr. Anna Stodolová (43 let) vystudovala psychologii na FF UK v Praze. Od roku 1996 pracuje v Diakonii ČCE – Středisku křesťanské pomoci v Praze, v SOS centru, kde se věnuje krizové intervenci, psychoterapii a poradenství. Účastní se projektu Násilí ve vztazích, kde poskytuje individuální a párovou terapii. Ve své soukromé praxi pracuje individuálně s dospělými a adolescenty a nabízí také párovou terapii. Je lektorka kurzů krizové intervence a práce s agresí ve vztazích. Od roku 2008 připravuje besedy pro rodiče, kde se věnuje tématům výchovy a partnerských vztahů.
Autor: Adam Šůra
Zdroj: Český bratr, evangelický časopis
Foto: Centrum Locika
