Hlavní postavou dnešního příběhu je žena, která se stala vdovou.
Text je zapsán v 2 Král. 4, 1-7.
Její muž slouží jako Boží prorok, ale umírá. Jediné, co této ženě zůstalo, byli její dva synové. Aby toho nebylo málo, na její dveře bouchají věřitelé a požadují splacení dluhu. V opačném případě budou oba její synové odvedeni do otroctví. Což je něco, co umožňoval i Mojžíšův zákon.
Co byste dělali v takové situaci? Žena ve svém zoufalství utíká za prorokem Elíšou. Ten jí pokládá důležitou otázku: „Pověz mi, co máš doma?“ Totožnou otázku dostává u hořícího keře i Mojžíš: „Pověz mi, co máš v ruce?“ A podobně se ve skupině 5000 hladových mužů ptá i Ježíš svých učedníků: „Kolik máte chlebů?“
Všechny tyto otázky směřují ke stejné podstatě. K uvědomění si toho, co Bůh vložil do našich životů. Společným jmenovatelem všech těchto odpovědí je lidská malost, slabost a nicota v porovnání s Boží velikostí. Žena, která přišla o svého muže, má jen malý džbánek oleje, Mojžíš má v ruce hůl a učedníci najdou 5 chlebů a 2 ryby. A to je přesně to místo, kde s námi Bůh chce začít jednat.
Elíša vyzve chudou vdovu, ať najde co nejvíce prázdných nádob; u sebe v domě, ve svém sousedství, a dodává, aby se nespokojila s málem. Všechny nashromážděné nádoby pak budou naplněny. To je moment, který nemohu dostat z hlavy. Jak výzva Božího nadpřirozeného naplnění, nespokojenosti s málem, souvisí s mým životem, s církví, s okolím, ve kterém žiji?
I dnes Bůh hledá prázdné nádoby, které by mohl naplnit. Kde začít? Věřím, že je potřeba začít od vyprázdnění nás samých. Intimita s Kristem je vylita do každé nádoby, která je vyprázdněna od hříchu. Naplnění Duchem svatým, Boží blízkost přichází jedině skrze upřímné pokání.
Izajáš 59, 1-2:
„Hle, Hospodinova ruka není krátká, že by nezachránil, ani jeho ucho není zalehlé, že by neslyšel, nýbrž vaše zvrácenosti se staly hradbou mezi vámi a vaším Bohem a vaše hříchy skryly jeho tvář před vámi, aby neslyšel.“
Vdova si měla ve svém sousedství vyžádat co nejvíce prázdných nádob.Neměla se spokojit s málem. Nemám zde v úmyslu vypisovat, co všechno mohou ony prázdné nádoby v našem životě znamenat. Chci však ve vás probudit touhu, abyste sami přicházeli před Boha s vírou a s vědomím, které že prázdné nádoby před něj máte v letošním roce přinášet. To je ta bázeň, kterou mě tento text naplňuje.
Bůh má v našem sousedství velké množství prázdných nádob, které touží naplnit, ale čeká, až mu je začneme přinášet. A Elíša k tomu dodává: „Nespokojuj se s málem!“
Mohou existovat 2 skupiny křesťanů. Jedna, která stojí ve službě Pánu Bohu docela stranou. Pokud se to týká právě tebe, začni s vírou přinášet před Boha prázdné nádoby tvého života, sboru, sousedství. Věřím, že tě Bůh nenechá nečinným a začne skrze tebe tyto nádoby naplňovat.
Ale může tady být i skupina křesťanů, která je službou Pánu Bohu dlouhodobě unavená. Už žádné další výzvy, zodpovědnosti, úkoly a plánování. Možná jsi ztratil tu víru, která se před Bohem nespokojí s málem. Věz, že Bůh je připraven tě znovu naplnit. Přines před něj svoji prázdnotu a nech se naplnit jeho sny a vizemi.
Zdrojem veškerého Božího požehnání a naplnění je jedno jediné místo, jedna osoba, a to je Pán Ježíš Kristus. To on je tím pramenem, zdrojem, jehož pramen nikdy nevysychá.
„Ježíš vystoupil a zvolal: Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, proudy živé vody poplynou z jeho nitra.“
Vdova v našem příběhu požádala svého syna, aby přinesl další nádobu. Ta však už nebyla, a tak olej přestal téct. Olej byl stále plný zdroje, přesto, když došly nádoby, přestává téct. Dokážete si to představit? Olej byl velmi vzácnou surovinou. Dal se výhodně prodat. Našel své využití v kosmetice, sloužil dobře jako lék, potravina nebo zdroj světla. Přestal však téct.
Bůh není jakkoliv omezený, ale často pracuje skrze lidi.
Noe byl ten, který musel postavit archu. Mojžíš musel pozvednout svoji hůl a tím Bůh rozdělil vody Rudého moře. Předtím, než padlo Jericho, ho museli Izraelité obcházet po sedm dní. Byl to malý chlapec, kdo daroval svoji svačinu, kterou Ježíš nasytil obrovský zástup.
Bůh vykoná svoji roli, ale nezbytná bývá i ta naše.
Kéž v nás Bůh probudí touhu vidět prázdné nádoby naše, našeho okolí, a ty před něj s vírou a očekáváním přinášet. On je nenechá prázdné! To je to, čím mě tento příběh naplňuje. Nespokojit se s málem. Není to primárně o dalších aktivitách, ale o postoji našeho srdce před Bohem.
Boží naplnění je přímo úměrné nádobám, které před něj přineseme.
Autor: Lukáš Sztefek Zdroj: TheRivers Foto: Unsplash
