Radost, je něco, po čem lidé touží a snaží se ji najít v mnoha věcech. Třeba ve sportu, koníčcích, vztazích, cestování, hudbě a ve spoustě dalších oblastí. My křesťané máme hledat naši radost u Boha. Ale jak na to? Jak můžeme v našem životě prožívat radost, když procházíme těžkými časy? A co to ta radost vlastně je?
Radost je příjemná emoce, vznikající v reakci na úspěch či zisk. Takto to definuje Wikipedie. Je ale definice biblické radosti jiná?
Radost, z křesťanského pohledu, je vnímání štěstí z toho, co Bůh pro nás udělal a stále dělá. To, že prožíváme radost, neznamená, že se neustále smějeme. Radost můžeme také zažívat i v těžších chvílích, neboť není založena na okolnostech, ale na Kristu. Plno lidí si to neuvědomuje, a myslí si, že radost mohou zažívat jen tehdy, když se ve škole nepíše tolik testů, dostanou tučnou výplatu z práce nebo brigády, mají možnost jet na skvělou dovolenou atd. Pokud ale lidé budou vnímat radost takto, tak nikdy tu opravdovou radost neprožijí, protože ta pravá radost vyplývá z Krista a ze vztahu s ním.
Mnoho lidí, kteří například chodí do sboru, na dorosty a mládeže, tu radost neprožívají. Proč ale? Je to možná tím, že ve svém životě nemají své srdce jen pro Krista a nechali si tam zadní vrátka pro svět. Snaží se najít tu pravou radost ve světě, ale tam tu opravdovou radost, o které mluví Bible, nenajdou. Satan se nás o tom snaží přesvědčit a oddálit nás od té pravé radosti a podstrkává nám dočasné věci, které mají pravou radost nahradit. Proč ale nemůžu najít opravdovou radost ve světě? Je to tím, že svět nepatří Bohu. Jedině Bůh je dobrý a všechno dobro vychází z něj. A radost rozhodně dobrá „věc“ je.
Další zdroj radosti může být modlitba, kdy přistupujeme k Bohu a můžeme mu říct úplně všechno. Všechny tyto věci každý ví, ale kdyby se tím každý řídil, tak by mnohem více lidí zažívalo tu opravdovou radost.Tím nechci říct, že se nemáme radovat z dobrých věcí, které nás v životě potkají.
Bůh nám dává i malé radosti, které se musíme naučit vnímat. Spousta lidí totiž čeká na nějakou „velkou radost“ a nevšimnou si, kolik krásných a dobrých věcí ve svém životě mají. Bůh nám také do života dává věci, které nám přinesou obrovskou radost. Ale i přes ty všechny věci nesmíme zapomenout každý den poznávat více Boha, což nám přinese tu opravdovou radost.
Přeji vám všem, abychom dali 100% našeho srdce Bohu a prožívali radost, ať už v lehčích nebo těžších situacích.
PS: K tématu radosti máme skvělou mini knížku.
Pořiď si ji u nás v obchodě, za skvělou cenu.
Autor: Ondřej Chodura Zdroj: TheRivers.cz Foto: Unsplash
4 Komentáře
Karel Konečný
Určitě je důležité vědět co ty pojmy, které používáte, tedy srdce a Kristus, pro vás doslova fyzicky znamenají.
Pavel Szlauer
Jak to, Karle, myslíte?
Díky, Pavel, TheRivers.cz
Karel Konečný
Jde o to ,že lidé si pod těmi pojmy představují různé věci nebo také nic. Všimněte si jak se pojem srdce všelijak falešně používá. Ten správný význam tohoto pojmu vyjádřil už dávno kardinál Špidlík, totiž srdce to jsou všechny naše schopnosti dohromady. To je důležité pro další vyjádření v naboženství jako přijměte do srdce, takže všechny ty krásné fráze jsou pro lidi jen taková demagogie. To samé je u pojmu Kristus běžná představivost je historická osoba, která nás spasí. Tam si můžete místo Krista dosadit třeba Stalina nebo Lenina nebo Trumpa a je to na stejné úrovni.
Fyzický význam Krista je totiž v tom, že máte rád lidi a něco pro ně děláte a to je kámen úrazu pro mnoho lidí, protože to vnímají jako otročinu, tedy bez lásky.
Karel Krejčí
Zaujala mě věta, že křesťané nemají své srdce jen pro Krista a nechali si tam zadní vrátka pro svět. Nepochybně je to myšleno dobře, ale domnívám se, že tak docela pravda to také není. Všechno kolem nás je Kristus, protože mimo Něho, nic neexistuje. Radovat se můžeme i ze světa a nechat se naplňovat jeho krásou. Mám především na mysli část ještě té námi nezkažené přírody, kterou rádi vyhledáváme a navzájem si své pocity sdělujeme různými moderními prostředky. Bohužel, naše lidská činnost ve světě, stále více podmíněná ekonomickými a politickými prioritami, se bezohledně dostává z těchto důvodů do konfliktu právě s Kristem. Tedy ne, s jakousi oddělenou přírodou nebo světem, ke kterému jak si myslíme nepatříme, ale svou podstatou přímo s Kristem. Stejně tak můžeme pozorovat a učit se, jak ve světě působí Boží řád v kombinaci s našimi lidskými snahami a svobodou, na pozadí Jeho scénáře.