Evangelikálním kruhům blízká sociologická agentura Barna Group vydala obsáhlou studiio Američanech narozených v letech 1999–2015, tzv. generaci Z (dále GZ), mj. o jejich vztahu k náboženské víře. Badatelé o ní hovoří jako o „první skutečně ‚post-křesťanské‘ generaci“, jelikož více než jakákoliv předcházející nevyjadřuje nějakou náboženskou identitu. Naopak je v ní
dvakrát tolik proklamovaných ateistů, než v celé dospělé americké populaci (13% vs. 6%): „Slovo ‚ateista‘ pro ni již není urážka.“
Zatímco u Baby boomers (nar. 1946–1964, dále BB) je 75 % katolíků nebo protestantů, u náctiletých se k nějaké formě křesťanství hlásí jen 59 % z nich. A pouze každý pátý její příslušník považuje chození na bohoslužby za „velmi důležité“. Mladí křesťané, pro které to důležité není, většinou (64 %) tvrdí, že „Boha nachází kdekoliv“. To výzkumníci z Barny interpretují tak, že přinejmenším některé církve mladým nedokáží zpřístupnit „transformativní spojení s Bohem“.
Reklama
Co se nekřesťanů týče, Barna zjišťovala, co jim na křesťanství vadí. Právě pro mladé (GZ i mladé dospělé, tzv. Millenials, resp. generace Y) je zvláště zásadní problém rozpor mezi představou dobrého Boha a zlem ve světě. Je to častěji uváděný důvod než třeba „pokrytectví křesťanů“, což je často uváděná překážka u starších generací (23 % vs. 31 % u generace Y). Rovněž pocit, že „věřící lidé odsuzují druhé“, jim není tak moc vlastní (17 % vs. 24 % u všech dospělých). Naopak častěji příslušníci GZ uvádějí „špatné zkušenosti s křesťany nebo s církví“ (6 % vs. 3 % u BB). Na čem se staršími generacemi víceméně shodnou, je tvrzení, že „v dějinách křesťanství je příliš mnoho nespravedlnosti“ (u GZ 15 %, u BB 19 %).
37 % Američanů z GZ se domnívá, že není možné s jistotou poznat, zda Bůh existuje. (U dospělých je to 32 %). I ti, co v Boha věří, si jsou svou vírou méně jistí. „Pro mnoho náctiletých je pravda přinejlepším relativní, v horším případě zcela nepoznatelná,“ píše se ve zprávě o výzkumu.
58 % náctiletých z této „post-pravdivostní generace“, jak bývá někdy GZ také nazývána (např. zde), a 62 % všech dospělých souhlasí s tvrzením, že „mnoho náboženství může vést k věčnému životu; neexistuje jen jedno pravé náboženství“. Mezi mladými je běžný postoj, že „co je pravda pro někoho, nemusí být pravda pro mne“. Mnohem méně než starší Američané (zvl. BB, kde je to 85 %) jsou nakloněni uznat tezi, že někdo se „může mýlit v tom, čemu upřímně věří“, jelikož to, že se nečemu věří to činí pravdivým.
Zarověň ovšem mnozí (46 %) tvrdí, že potřebují „faktický důkaz pro potvrzení“ toho, čemu věří. To může vysvětlit, proč je mezi nimi méně (jen 28 %) těch, kteří nevidí rozpor mezi Biblí a vědou (u BB je to 45 %).
„Atheism Doubles Among Generation Z,“ Barna 24. 1. 218, zde.
Autor: Miloš Mrázek, Zdroj: Náboženský infoservis Foto: Wikimedoa Commons, ilustrační, mládež v Moskvě
1 Komentář
racio
Prečo je nerozumné byť nábožensky veriacim človekom.
Každý zdravý človek je sugestibilný – dôverčivý, to znamená, že je schopný nekriticky prijímať informácie ako pravdivé, ak ich dostáva od osoby, ktorú považuje za autoritu a podľa nich sa správať, či konať. Tou autoritou môže byť aj kniha či náboženské učenie..
Je teda prirodzené, že sme ochotní prijať ako pravdivú informáciu o kauzalite – príčinnosti vecí a z nej vydedukovať, že vesmír a všetko v ňom má nejakú počiatočnú príčinu. Tak vznikla hypotéza, domnienka, že tou príčinou by mohol byť akýsi boh. Takéto myslenie a konanie nepredstavuje nič nové. V podstate je podobné mysleniu našich predkov ktorí si nevedeli vysvetliť pôvod vetra, dažďa, východu a západu slnka a iných, dnes už známych príčin ich vzniku a tak prisúdili ich príčinu bohom slnka, vetra, lásky atď..
Ak by tento názor ostal len v polohe názoru, nič by sa nedialo, ale určití jedinci, v našom prostredí: Abrahám, Mojžiš, Kristus, Mohamed, atď., sa chopili príležitosti a začali vymýšľať: kto je boh, aké má vlastnosti, čo si želá, čo treba konať, ako nás bude trestať, ako odmeňovať? A súčasne sa títo chytráci, účelovo, pasovali za vodcov, prorokov, synov božích, mesiášov a pod.. V súčasnosti túto funkciu prevzali na seba jednotlivé cirkvi a ich predstavitelia, cirkevná hierarchia a rôzne náboženské sekty. Vypracovali náboženské učenia, dogmy, rôzne magické obrady, pričom nik na svete nemôže mať relevantný kontakt s akousi hypotetickou postavou – bohom, bohmi a teda všetky náboženstvá predstavujú nehorázny podvod a klamstvo a so súhlasom a za výdatnej podpory štátnej moci je im umožnené pôsobiť v spoločnosti.
Aj napriek týmto skutočnostiam získavajú jednotlivé náboženstvá svojich stúpencov, cirkvi dostatok veriacich, značný vplyv na spoločnosť, získavajú majetky a moc prostredníctvom psychických manipulácií cez vyvolávanie strachu z posmrtnej neistoty, iluzórnych odmien a trestov, zasahovaniu nadprirodzených síl do života veriacich a tak vytvárajú v ich vedomí neracionálne postoje k životu a svetu. A to je pre mňa hrozná a nepochopiteľná skutočnosť v 21. stor., keď ľudstvo má k dispozícii kvantum informácií o sebe a okolitej prírode, ktoré nepotvrdzujú náboženské predstavy a dogmy.
Tiež si treba uvedomiť, že našou smrťou definitívne zaniká aj naša pamäť, naše vedomie, čím sa všetky náboženské učenia javia ako nezmyselné. Racionálne sa nedá predpokladať, že by sa na tejto skutočnosti niečo zmenilo cez stav našej mysle, napríklad, nášho náboženského presvedčenia.
Ak si toto všetko rozumný človek uvedomí, nemôže byť nábožensky veriacim človekom.
Tí čo obhajujú náboženstvá nechcú vidieť zlo, ktoré náboženstvá prinášajú do ľudskej spoločnosti. Morálna výchova sa dá zabezpečiť inak ako cez náboženstvá.