Kristův život byl lidem příliš dlouho skrytý. Budu o jeho životě kázat z evangelia svatého Matouše, (…) budu čerpat jen z pramene Písma svatého, zkoumat jeho hloubky, porovnávat jednu stať s druhou a snažit se jim porozumět prostřednictvím vytrvalých a opravdových modliteb.“ (Ulrich Zwingli, D’Aubigné, sv. 8, kap. 6)
Kázání – umění, nebo řemeslo?
V rámci březnové studijní pastorálky jsme si kladli otázku, zda se příprava kázání více blíží práci umělce, nebo zda jde o výsledek určité „řemeslné“ činnosti. Jako v mnoha případech i zde by se dalo říct, že na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Na jednu stranu se práce na přípravě kázání podobá činnosti umělce, který často potřebuje pro své budoucí dílo nějakou inspiraci či múzu, na jejímž základě pak své dílo vytvoří. Nám je základní inspirací bezesporu Duch svatý. K němu pak můžeme přiřadit i další zdroje, jako je čtení literatury, pozorování světa kolem nás apod.
Ovšem inspirace sama o sobě pro sestavení kvalitního kázání nestačí. Inspirativní myšlenky musíme konkrétně uchopit, správně sestavit, rozvinout, a nakonec i přesvědčivě prezentovat. A zde se do jisté míry dostáváme k té řemeslné části procesu sestavování kázání, o kterou půjde v následujícím textu především.
Důležitá investice – čas
Jako studenti biblické školy v Kolíně jsme svého času měli výborného učitele na homiletiku (nauku o sestavování a přednesu kázání) v podobě Karla Marka, tehdy žijícího v Kanadě a čas od času lektorujícího v Čechách. Ten nás vyučoval, že přepočteno na časovou investici by měli (hlavně začínající) kazatelé do přípravy kázání vynaložit zhruba jednu hodinu přípravy na jednu minutu kázání. Z jednoduché matematiky tak vyplývá, že do 20minutového kázání by kazatelé měli investovat zhruba 20 hodin přípravy.
I kdyby ta časová investice nakonec v praxi byla menší (obzvláště u zkušených služebníků), dá se říct, že základní myšlenka míří k faktu, že příprava kázání vyžaduje čas. Zde zůstává otázkou, kolik takového času si může dnes dovolit investovat do přípravy kázání běžný pastor sboru, který má často na starosti mnoho oblastí týkajících se chodu svého společenství nebo si nemůže dovolit být uvolněn pro službu ve sboru na plný úvazek. I přes současné moderní nástroje v podobě elektronických konkordancí, umělé inteligence apod. se jeví dostatek času jako jedna z největších výzev pro přípravu kvalitního kázání.
Důležitý nástroj – biblický text
Slovo text (textus) v původním významu znamená něco utkaného. V případě biblického textu lze říct, že nám Bůh prostřednictvím jednotlivých autorů Bible utkal látku z písmen, slov a vět, kterou máme používat jako základní východisko při sestavování kázání. Jinými slovy biblický text předurčuje povahu kázání a bez biblického textu není kázání. Pokud se jej při sestavování svých myšlenek (věrně) nedržíme, připravujeme si spíše motivační přednášku než kázání.
Biblický text předurčuje povahu kázání a bez biblického textu není kázání.
Práce (nejen) s biblickým textem je poměrně náročná. Abychom mu dobře porozuměli, je třeba vzít v potaz řadu faktorů – například žánr textu, dobu a okolnosti, ve které text vznikal, záměr autora, cílovou skupinu, ke které má text hovořit apod.
Dva důležité obory, které přispívají ke správnému pochopení textu, se nazývají hermeneutika a exegeze. První z nich usiluje o popis obecných a zvláštních principů a pravidel užitečných pro pochopení nejen literárního, ale i jakéhokoliv dalšího uměleckého díla. V kontextu přípravy biblického poselství nás pak samozřejmě především zajímá oblast pochopení literárního textu. Druhý obor, exegeze,se potom v literárním smyslu zabývá konkrétním rozborem textu, jeho jednotlivých významů, veršů, odstavců, dokonce celých knih. Obecně řečeno jde o lingvistickou práci, kde hraje důležitou roli kontext.
Důležitý aspekt – kontext
Podobně jako samotná tkanina v podobě biblického textu je pro přípravu kázání velmi podstatný také kontext (con = s), tedy okolí spojené s konkrétním textem. Lze si sice představit, že čtenáře Bible osloví jeden konkrétní verš bez ohledu na kontext. Například v Žalmu 73 čteme: „Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k lidem čistého srdce.“ Taková slova určitě mohou „na první dobrou“ člověka povzbudit. Je však užitečné si uvědomit, že slova žalmu pokračují zmínkou o tom, že žalmistovy kroky téměř klopýtly, když viděl, jak i svévolníci, kterým je čisté srdce na hony vzdálené, si na světě spokojeně žijí. V celkovém kontextu tedy tato část Písma vykresluje žalmistův zápas o to udržet si vědomí, že má smysl si ono čisté srdce stále zachovávat, když i pokřivení lidé zdánlivě prosperují…
(Pokračování článku si můžete přečíst po zakoupení květnového čísla ŽvK v sekci předplatné.)
Autor: Radek Smetana, zástupce biskupa AC pro vzdělávání Datum: 6. května 2025 Foto: Pixabay
