4 povzbudivé pravdy pro křesťany s duševním onemocněním

Apoštol Pavel hovoří o trnu ve svém těle, o jehož odstranění třikrát prosil Boha (2. Korintským 12:7-10). Bibličtí učenci si nejsou jisti, co přesně tímto trnem bylo, ale já vám mohu říci o tom svém: bipolární porucha. Byla mi diagnostikována v období dospívání a více než třikrát jsem prosila Boha, aby mě jí zbavil. Trvalo mi déle než apoštolu Pavlovi, než jsem slyšela Boha, jak mi říká, že jeho milost je dostatečná.

Duševní onemocnění může být v církvi stále velice ožehavým tématem. Ti, kteří tyto problémy nemají, nemusí sebevražedným myšlenkám nebo extrémní zoufalosti porozumět. Přestože mnoho křesťanů zná zkoušky v podobě příležitostné úzkosti nebo depresivních pocitů, lidé s diagnostikovaným duševním onemocněním čelí jedinečným výzvám.

Charles Spurgeon jednou prohlásil: „Mysl může klesnout daleko hlouběji než tělo, protože jsou v ní bezedné jámy. Tělo snese pouze určitý počet ran a víc ne, ale duše může krvácet tisíci způsoby a umírat znovu a znovu každou hodinu.“ Duševní nemoc není novým fenoménem.

A ty stejné biblické pravdy, které povzbuzují křesťany po staletí, mohou povzbudit i ty, kteří trpí duševní poruchou. I když denně bojujeme s „bezednou jámou“ mysli, můžeme se upnout na čtyři povzbuzení.

1. Nejste sami

Boží lid trpěl duševně, emocionálně i fyzicky od samotného pádu. Dokonce sám Kristus volal v zoufalosti na kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?“ (Matouš 27:46), čímž připomněl žalm plný nářků (Žalm 22). Když trpíme, nejsme sami.

Ba co víc, duševní onemocnění je pravděpodobně rozšířenější, než si myslíte. Podle Národního ústavu duševního zdraví trpí 1 z 5 dospělých Američanů duševní poruchou. Světová zdravotnická organizace tvrdí, že 1 ze 4 lidí na celém světě zakusí problémy týkající se duševního zdraví.

Téměř jistě nejste jediným člověkem ve vašem shromáždění, který se potýká s problémy vyplývajícími z duševního onemocnění. Budete-li otevřeně mluvit o svých duševních potížích, dáte možnost ostatním, aby s vámi sdíleli své vlastní problémy, což vám umožní starat se o sebe navzájem.

2. Není to vaše vina

Přestože je duševní onemocnění výsledkem pádu, mé utrpení, stejně jako v případě muže, který se narodil slepý (Jan 9:3), není trestem za mé hříchy ani hříchy mých rodičů. Duševní porucha nemusí být důsledkem mé viny, ale může být příležitostí sdílet pravdu o Kristově lásce vůči druhým.

Hřích samozřejmě může zhoršit duševní onemocnění nebo vyvolat depresi či úzkost. Hřích šíří infekci temnoty, což je důvodem, proč je tak důležité mít kolem sebe lidi, kteří vám ukazují na Krista. Jestliže učiníme pokání a zaměříme se na Krista, umožníme světlu, jakkoliv mdlé se zdá, aby proniklo. „Přibližte se Bohu a přiblíží se k vám“ (Jakub 4:8) je zaslíbením jak pro dobré, tak temné dny

3. Bůh vás vidí a je s vámi

Máme osobního Spasitele, který je schopen prožívat emoce. Když trpíte následky duševní poruchy, můžete pamatovat na blízkost Krista. Pláče s vámi, tak jako plakal s Lazarovou rodinou (Jan 11:35). Věděl o svém díle vzkříšení, které se chystal vykonat, přesto byl v sobě rozhorlen. Stejně tak ví, co se chystá vykonat ve vašem životě a je s vámi uprostřed toho všeho.

Z milosti seslal Ducha Svatého, našeho Utěšitele a Zastánce, aby byl s vámi a pomohl vám. Duch Svatý se za vás přimlouvá (Římanům 8:27). Přimlouvá se za vás vzdechy, které nelze vyjádřit slovy (Římanům 8:26).

Buďte proto pevní, protože je zde veliká naděje: „Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkroušeni v srdci, zachraňuje ty, kdo mají zdeptaného ducha (Žalm 34:19). Všichni jsme určitým způsobem zlomeni, ale Kristus nás obnovuje. Osvěcuje nejtemnější kouty mého srdce a mysli (2. Korintským 4:6). Vytahuje mě z nejhlubší jámy (Jób 33:28; Žalm 40:3, 103:4; Pláč 3:55). A pokud uzná za vhodné, použije si mě pro druhé (2. Korintským 4:7-10).

4. Boží slovo k vám promlouvá

Bible se nebojí hovořit o duševním onemocnění a emocionálním utrpení. Podívejte se na Jóba nebo na žalozpěvy, které jsou největší kategorií žalmů. Nalezneme v nich písně lidí volajících k Bohu v zoufalství:

• „Pohleď na mě a smiluj se nade mnou, protože jsem osamělý a zkroušený“ (25:16).
• „Proč jsi tak skleslá, má duše, proč jsi ve mně tak rozrušená? Jen čekej na Boha – vždyť mu budu znovu vzdávat chválu za spásu jeho přítomnosti“ (42:6).
• „Má duše se sytí trápením, můj život spěje do podsvětí“ (88:3).

Přesto většina žalozpěvů končí pozitivně, když připomínají svým posluchačům Boží věrnost. Podobně jako Boží lid v průběhu historie, i my často zapomínáme na vše, co pro nás vykonal, a na zaslíbení, které nepřestává plnit.

Uchovávejte tyto pravdy, abyste si je mohli často připomínat. Sdílejte je se svými blízkými přáteli, členy rodiny nebo osobou, jíž jste vykazatelní, aby vám je připomněla, když zapomenete, nebo když nemáte sílu nebo vůli připomínat si je sami. Boží slovo k vám promlouvá i uprostřed těch nejtěžších dní.

Můj trn možná nikdy z mého těla nezmizí, ale mohu se radovat ve velikosti a svrchovanosti svého mocného Boha. Toto onemocnění přetrvává, aby mi připomínalo, že Boží milost je pro mě dostatečná. Modlím se, aby Bůh učinil svou sílu zjevnou v mé slabosti.

Autor: Lieryn Barnett . Článek vám přinášíme ve spolupráci s portálem The Gospel Coalition    Foto: Unspash –  ilustrační