Kristian David – podivné jsou cesty Boží (část 1.)

Byla to zvláštní cesta, jíž Bůh přivedl jednoho mladého muže z vesnice Ženklavy u Nového Jičína do města Holešova, aby se zde řádně vyučil u svého příbuzného tesařskému řemeslu. Tento mladík jménem Kristian David přišel do zcela odlišného prostředí, do poměrů, které dříve vůbec neznal a kterým proto nerozuměl.

Narodil se 17.února 1692 v Ženklavě na Moravě u Nového Jičína z katolických rodičů, otce Jana Davida české národnosti a matky Rozíny, národnosti německé. Datum jeho narození nebylo tenkrát přesně známo, sám dříve uváděl, že se narodil „přibližně“ roku 1692, jeho životopisec hrabě Mikuláš Ludvík Zinzendorf a podle něj jiní psali, že to bylo „pravděpodobně“ 31.prosince 1690. Toto datum bylo pak uváděno ve všech publikacích o něm, i na pamětní desce jeho hrobu.

SouvisejícíVýročí úmrtí „moravského bratra“ Mikuláše Zinzendorfa

Teprve roku 1970 na žádost dánského vyslanectví v Praze o sdělení přesného data narození Kristiana Davida pro životopisný článěk o činnosti tohoto muže v dánských koloniích pro publikaci Dansk Biografisk Lexikon bylo pátráno v matrikách římsko katolického farního úřadu ve Štraberku. Jenže tam dlouho nemohli nalézt matriční záznamy ze Ženklavy z těch let. Teprve podrobným hledáním Státního archivu v Opavě v matrikách celé štramberské farnosti se zjistilo, že zápisy z let 1690-1692 obce Ženklavy byly tenkrát omylem vepsány do matriky obce Libiš z téže farnosti, a v této libišské německy vedené matrice je na listě 49 česky připsána poznámka: „stal se omyl, náležejí do ženklavského dílu na list 133.“ Na konci zápisů z roku 1692 je ještě další česká poznámka: „N.B. Tyto křty za ten 692 rok patří mezi ženklavské do listu 133.“ Státní archiv v Opavě tak mohl svým pečlivým pátráním podat teprve dne 24.září 1970 konečnou a spolehlivou zprávu dánskému vyslanectví s fotokopií křestního zápisu i s poznámkami pro jejich lexikon a také definitivně rozřešit otázku správnosti data Davidova narození. (Archivum Unitatis Fratrum Herrnhut).

Z jeho vlastnoručně psaného „Lebenslauf“ uvádím: Kristian David jako každý malý chlapec v té době, doma pásl ovce a krávy. Později byl nějakou dobu čeledínem u koní, až konečně se začal učit tesařem doma u starého Ranftlera. Aby se mohl řádně svému řemeslu vyučit, byl jako šetnáctiletý svými rodiči poslán k příbuznému, tesařskému mistru Ranofreji do Holešova v roce 1708, kdy tam právě Jan Zikmund Rottal zahájil stavbu nového farního kostela namísto nedostačujícího starého gotického kostelíka.

Dostal se tak do rodiny, která byla katolická jen podle jména, ale srdcem, smýšlením byli její členové tajnými evangelíky. Z domova byl vychován přísně katolicky, navíc utvrzen neustálým působením jezuitských misií ve fulneckém kraji. Proto se i na svém novém působišti horlivě modlil na kolenou, vzýval všechny církevní svaté, třikrát denně klekal před mariánským obrazem, chodil na poutě a na různá procesí. Proto se mu dostávalo tajně posměchu od jeho spoludělníků, kterého ale zprvu vůbec nechápal. Do té doby jiná vyznání než katolické neznal. Také jeho nový mistr a mistrová jej poučovali, že klanění se obrazům, poutě a uctívání svatých jsou jenom lidská přikázání, vzývat a kořit se lze jen samému Bohu, svatí že nemohou nikomu pomoci, jenom Ježíš Kristus sám je ta cesta, pravda i život.

Kristian byl tím vším zmaten. A byl ještě zmatenější a plný otázek, když sám se stal v Holešově svědkem události a scén, které jím otřásly, kterým ale stále nemohl dobře rozumět. Ve svém vlastnosručně psaném životopise o tom později napsal: „…ve městě žili také počestní, poctiví lidé, kteří celým svým srdcem hledali Boha, ctili jej, a shromažďovali se tajně ke svým pobožnostem. Pro tato tajná shromáždění a pro zakázané knihy, které ukrývali, byli vyzrazeni a dvanáct mužů bylo z nich uvězněno ve sklepě radnice. Ve svém vězení ale zůstávali radostné a dobré mysli, zpívajíce a modlíce se k živému Bohu dny i noci tak srdečně, že mnoho lidí bylo velice pohnuto, protože je mohli sklepní dírou dobře poslouchati. Stále se tam shromažďovalo mnoho lidí, kteří jim naslouchali, někteří je proklínali, ale většina byla dojata k slzám.“

Autor: Ludmila Plecháčová Zdroj: jednotabratrska.cz Datun: 4. února 2021 Foto: Wikipedie – Kristian David

Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin

Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.

Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi. 

Tags: ,,,,

Zanechej svou odpověď

Tvoje e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Děkujeme za váš komentář