Ruské rakety pustoší ukrajinská města. Ruští vojáci zabíjejí ukrajinské civilisty. V této situaci mnozí naši občané tvrdí společně s maďarským premiérem Orbánem, že to „není naše válka“, případně žádají, abychom opustili NATO a vyhlásili neutralitu. Jiná, poněkud menší skupina, dokonce žádá nejen neutralitu, ale příklon k ruskému prezidentu Putinovi. Někteří lidé odvozují právo Ruska zaútočit na Ukrajinu od toho, že NATO v roce 1999 bombardovalo Jugoslávii.
V tomto článku se chci jednak vyrovnat s tvrzením, že tehdejší postup proti Jugoslávii ospravedlňuje postup Ruska vůči Ukrajině, jednak poukázat na rozdíl mezi ruským a americkým imperialismem.
Síly NATO skutečně v roce 1999 bombardovaly Jugoslávii. Při tomto bombardování zahynulo podle různých odhadů 1200 – 2500 lidí. Co bylo příčinou a cílem tohoto bombardování? Začněme cílem: Cílem bylo přinutit Jugoslávii, aby zastavila válku proti kosovským Albáncům. Tohoto cíle bylo dosaženo. Leč co bylo příčinou? Tady se musíme vrátit o několik let zpátky. V červenci roku 1995 bylo Srby zavražděno 8373 mužů a chlapců u městečka Srebrenica. Byl to nejhorší masakr v Evropě od konce 2. světové války. Mnoho Evropanů z nejrůznějších národů si vyčítalo, že Evropa něco takového dopustila.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Výzbroj do těžké doby
V té době už dlouho probíhaly boje mezi kosovskými Albánci a Jugoslávií. Po incidentu v Račaku se dalo albánské obyvatelstvo Kosova ve velkém na pochod do sousední Makedonie (dnes severní Makedonie). Mnozí tvrdí, že masakr v Račaku se neodehrál, že byl zinscenován jako záminka, aby NATO mohlo zasáhnout. Na tuto věc nemám silný názor, pro tuto diskusi budu předpokládat, že skutečně šlo o inscenaci.
Nicméně je třeba říci, že představitelem neoficiální správy Kosova byl umírněný Ibrahim Rugova, který po léta usiloval o nenásilné řešení kosovského konfliktu. Jeho úsilí bylo marné. Tehdejší jugoslávský prezident Miloševič prostě vyjednávat nechtěl.
Po incidentu v Račaku, kdy se daly do pohybu masy lidí, se NATO rozhodlo přinutit Miloševiče, aby přestal bojovat proti Kosovanům, protože byly obavy, aby nedošlo k dalšímu masakru, podobnému tomu ve Srebrenici. Pokud kosovští Albánci s masakrem u Račaku blufovali, pak jim to vyšlo.
Mezi tehdejší situací a útokem na Ukrajinu jsou podstatné rozdíly. O vojenské akci proti Jugoslávii rozhodla celá řada států – nešlo o napadení jednoho státu druhým státem. NATO jugoslávskou vládu jasně varovalo, co udělá, a co se musí stát, aby k bombardování nedošlo, případně co se musí stát, aby skončilo. Prezident Putin ještě těsně před napadením Ukrajiny (stejně jako o několik let dříve v případě Krymu) tvrdil, že se nic takového nechystá. A dodnes mlží ohledně svých cílů. Nesrovnatelné jsou i důsledky: I v případě, že by byl incident v Račaku zinscenován, platí, že na Balkáně od té doby k žádnému masakru nedošlo. Na rozdíl od Ukrajiny se stovkami, ne-li tisíci ruskou armádou povražděných civilistů.
Teď k druhé otázce. Jak je to s ruským a americkým imperialismem?
Nepochybuji o tom, že zahraniční politika Spojených států je mnohdy hloupá. Spojené státy jsou velmoc a velmocensky se chovají. Čistě pro tuto diskusi předpokládejme, že obě tyto velmoci se skutečně chovají „imperialisticky“.
Je zde ale jeden podstatný rozdíl. Americká veřejnost může protestovat – třeba proti válce ve Vietnamu, kde to bylo nejpatrnější, ale i v případě jakéhokoli jiného konfliktu. Sám jsem se takové demonstrace účastnil (v New Yorku v říjnu 1968). V televizi jste mohli vidět, jak dopadají Rusové, kteří protestovali proti napadení Ukrajiny.
SOUVISEJÍCÍ – Dan Drápal / Poznámky k dnešní krizi
To je ale pouze počátek. Američané se ve Vietnamu dopouštěli válečných zločinů. Rusové se dopouštějí válečných zločinů na Ukrajině, stejně jako se jich dopouštěli v čečenských válkách. Nicméně američtí pachatelé válečných zločinů byli souzeni, a v celé řadě případů odsouzeni. (Doporučuji v této souvislosti knihu Scotta Pecka Lidé lži, věnované masakru v My Lai, která vyšla i česky a která popisuje, jak se může stát, že lidé takto zvlčí, ale také to, co následovalo.) Ruští vojáci, kteří kastrují ukrajinské zajatce (tolik milují svou vlast) jsou vyznamenáváni.
Pro mě je tento rozdíl podstatný. Zlo nelze z lidí zcela vymýtit. Lidské srdce je schopné hrozných věcí. Pokud je ale možnost toto zlo pojmenovat, odhalit a bojovat proti němu zákonnou cestou, budou se sice nadále dít strašné věci, ale je možno s tím něco dělat. Z tohoto hlediska u mne Amerika stále vyhrává. Nijak si ji neidealizuji. Ale raději bych byl disidentem v Americe než v Rusku.
Co by bylo, kdyby zvítězili putinovci i u nás? Brzy byste mé články přestali dostávat. Státní média by vysílala pořady s tím „jediným správným“ názorem. My, kdo jsme zažili normalizaci, bychom prožili totéž, jen v mnohem krutější podobě. Kéž nás Bůh chrání!
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 5. října 2022 Foto: Wikimedia Commons – Miloševič a Clinton
35 Komentáře
Konečný Fr.
V té Jugoslávii to bylo trochu jinak a k bombardování nebyl důvod. Za minulého režimu jsme více méně všichni byli proameričtí. Svět se ale mění a někdo to stále nechápe. Dnes Ameriku nemám rád a to kvůli jejímu vedení. V Brazílii volí prazidenta a oba kandidáti jsou protiameričtí. Přátel USA asi po světě ubývá a to kvůli jejich politice.
Jiří Aron
Pro mne jako pro křesťana je nepřijatelný americký i ruský imperialismus. Zabíjení civilistů ukrajinských, korejských, vietnamských, srbských, iráckých, afghánských atd. nemůže přece nijak vymazat či ospravedlnit to, že někteří z pachatelů těchto zločinů byli souzeni či dokonce odsouzeni.
Dan Drápal
Tentokrát zcela souhlasím. Přesto bych byl disidentem raději ve Spojených státech než v Rusku.
Mirka Mačáková
Já souhlasím s autorem článku a děkuji mu za něj. Jen je tam chybička v názvu státu, kde se jedná o Srbsko „O vojenské akci proti Ukrajině rozhodla celá řada států – nešlo o napadení jednoho státu druhým státem.“
Konečný Fr.
Domnívám se, že v Jugoslávii šlo USA o prosazení svých geopolitických zájmů, jejichž cílem je upevnění moci v regionu. Ten, kdo vládne, ten rozhoduje a hraje ve svůj prospěch. Tyto cíle jsou často maskovány řečmi o lidských právech. Ne lidská práva, ale moc a peníze – o to tady jde.
z4b4
Súhlas, v Kosove hneď potom vznikla základňa USA.
Inak článok je dosť povrchný, téme svojho nadpisu sa takmer vôbec nevenuje.
Karel Krejčí
Ano, bratře Drápale, Amerika vyhrává, ale nad kým a jakými zbraněmi? Kdo jí jde na ruku a o co jí jde a k čemu svět směřuje? Jste tak naivní, že to nevidíte? Pokud se v poslední větě, alespoň v té poslední, alespoň pro formu obracíte na Boha, tak se v první řadě modlete za sebe, ať Vám Bůh otevře oči.
pavel v
Máme veliké štěstí, že USA jednly jako velmoc – zachránily svět od nacismu. 2. světovou válku zahájili Rusové společně s Němci. Rusové byli spojenci nacistů do doby, než se je nacisté zradili. Bez pomoci USA by Rusové vůči Němcům neubránili. Skutečným vítězem 2. světové války byly USA.
Stejně zvrácený jako nacismus byl komunismus. Má na svědomí 100 milionů vražd. A opět vděčíme USA, že neovládl celou planetu. Všude byli agresory komunisté, i ve Vietnamu. USA tam vedly obrannou válku. Masakru v My Lai předcházel masakr v Hue, kde komunisté zavraždili 10× více lidí, než byl počet obětí v My Lai. Komunisté se tam „proslavili“ pohřbíváním lidí zaživa. Úloha Američanů ve Vietnamu byla stejná jako v Německu za druhé světové války. Američané tam také zabíjeli, ale nikdo to neovažuje za válečné zločiny.
Eva Hájková
Jen tak na okraj… Imperialismus může být nejen vojenský a politický, jak se o něm (o nich) nedávno zmínil i papež František (https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2022-09/papez-pochopme-priciny-teto-svetove-valky-a-zbavme-srdce-nenavi.html ), ale také ekonomický a kulturní.
Karel Krejčí
Pavle V.,
V Písmu je uvedená zajímavá moudrost, jak svět – tedy Bůh – v principu funguje (žije, pulzuje). Matouš 19,30: „Mnozí první budou poslední“. Nic není konstantní a trvalé, ten, kdo je dnes na vrcholu, zítra může být dole a naopak. Ten, kdo je dnes kladným příkladem, zítra může být naopak odstrašujícím příkladem. To je život a Vy se jej naivně snažíte uchopit a ovládnout podle svých představ. Ne, tato cesta je marná a předem odsouzená k neúspěchu. Již před Vámi nepochybně takto uvažovalo nekonečné množství „klasiků“ a kam dospěli? Ne Pavle V., v první řadě se zbavte svých představ, že Vy (nebo kdokoli jiný) a pak to ostatní …
Karel Krejčí
Pane Pavle v.,
ještě si dovolím to, co jsem výše uvedl – upřesnit.
Nehynoucí krása Vámi opěvované Ameriky, je asi tak pravděpodobná, jako když Vy uděláte dobrý skutek, tak od tohoto bodu již budete dělat samé dobré skutky. Nebo naopak, když jednou zhřešíte, již pro Vás není a nebude záchrany.
pavel v
Pro paní Evu Hájkovou
Cituji z vašeho odkazu na vaticannews: „Římský biskup připomíná návštěvu jedné hlavy státu ve Vatikánu v předvečer vypuknutí konfliktu v prosinci loňského roku. Jak tento státník uvedl, je velmi znepokojen, protože NATO štěká u prahu Ruska, aniž by pochopilo, že Rusové jsou imperialisté a obávají se nejistoty na svých hranicích. Příčiny této války, uvažuje papež František, nelze zjednodušovat: „Vidím zde konflikt imperialismů.“
Pokud papež onoho státníka (Orbána) cituje, znamená to, že se s jeho názory ztotožňuje (v opačném případě by s nimi polemizoval).
1. „NATO štěká u bran Ruska“
Ve skutečnosti však Rusko štěká u bran svobodného světa. Rusko se dopustilo agresí v Čečně, Gruzii, Moldávii, na Krymu, na Ukrajině. Všude po sobě zanechalo zamrzlé konflikty. Nejen to, ruská letadla provokovala na hranicích pobaltkých republik a Finska, ruské ponorky ve švédských pobřežních vodách.
2. „Vidím ze konflikt imperialismů“
Papež naznačuje, že nejen Rusko má imperialistické cíle, ale také USA. To je lež. USA vyhrály studenou válku. Pokud by chtěly založit světové impérium, zacházely by s Ruskem jako kdysi s Německem (denacifikace). Žádná dekomunizace však v Rusku neproběhla, a tak dnes Rusko řídí bývalý komunista a důstojník KGB – tajné služby, která během studené války zosnovala mnoho teroristických akcí. USA odblokovaly zákaz vývozu svých nejpokročilejších technologií – především elektronických čipů, bez nichž nelze postavit žádnou moderní zbraň, jako například protiraketový deštník. USA se nejen vzdaly imperiálních ambicí, ale naopak daly úplně zadarmo Číně a Rusku své nejnovější technologie, na jejichž výzkum v minulosti vynaložily nepředstavitelné množství prostředků. Rusko se nebojí o svou bezpečnost, jak naznačuje Orbán. Bojí se jen ruská věrchuška, a to svobody. Bojí se, že by přišla o svá opulentní sídla a jachty. Bojí se, že by se Rusové dověděli, jací zločinci jim vládnou.
Bezpečnost našeho státu je založena na americké vojenské přítomnosti v Evropě. Říci za těchto okolností, že USA jsou imperialisté, je chucpe.
Eva Hájková
Panu Pavlovi
No, popravdě řečeno, američtí imperialisté nejsou tak hloupí, aby chtěli k USA přímo připojovat cizí území, jako to dělají ti ruští. Taky se možná více zaměřují na ten ekonomický imperialismus a mají v něm větší úspěchy než Rusové. Papež v článku mimochodem zmiňuje výrobce zbraní, kteří mají zájem na tom, aby se zbraně použily, protože z toho mají zisk.
K tomu, co jste napsal o dekomunizaci: USA těžko mohou v Rusku prosazovat dekomunizaci jako v Německu prosazovali denacifikaci. To by museli Rusko nejdříve na hlavu porazit a obsadit jej. Až se jim to podaří, tak to možná provedou. Jen jestli by to už teď nebylo „s křížkem po funuse“.
Jinak souhlasím s panem Drápalem, že je lepší být disidentem v USA než v Rusku. To je jistě pravda. Tedy, patrně s výjimkou disidenta E. Snowdena, který do USA nechce.
Na tom papežově článku mě také zaujalo, jak píše (v souvislosti s bývalou pravicovou diktaturou v USA), že ho mrzí, když jinak dobří katolíci říkali o argentinských komunistech „oni si to zasloužili“. A že politické myšlenky by nikdy neměly překrýt křesťanské hodnoty. Na papežovi je vidět, že není Evropan. Evropa pro něj není centrem zájmu. Má jiné zkušenosti a tak se dívá na svět trochu jinak, než vy.
Karel Krejčí
Je lepší být disidentem v USA než v Rusku …
Tak to už je dosti snížená „laťka“ stavu, ve kterém se svět nachází.
Někteří křesťané, zatlačeni sami sebou do kouta, ještě se stále chytají pověstného „stébla záchrany“ a hledají a nabízejí nejen sami sobě, onen „cukříček“, který sice ve zmenšující se míře, ale ještě stále představuje volbu mezi tím lepším a horším, ale, což je nadějné a podstatné, stále je tu možnost volby. Je to taková spásná a uklidňující volba „poslední záchrany“, že ještě může být hůře. Nepochybně, to vždycky.
Opět jsou to takové křesťanské bonbónky, s náplní politické rétoriky.
Petr Adamec
Bezpečnost Evropy je opravdu zajišťována přítomností amerických jednotek. Nyní je jasně vidět, že západní Evropa bez Ameriky není schopna zajistit svou vlastní bezpečnost. Bez Ameriky by Ukrajina zřejmě vojensky nepřežila (dodávky zbraní, zpravodajské informace). Může se to někomu nelíbit, nebo líbit…je to ale fakt. Za mne je to smutné, ale nemá cenu si lhát. Takže srovnávat imperializmy je docela divné – buďme rádi, že jsme součástí západního světa, není to samozřejmost.
pavel v
pro paní Evu Hájkovou
ad „Na tom papežově článku mě také zaujalo, jak píše (v souvislosti s bývalou pravicovou diktaturou v USA), že ho mrzí, když jinak dobří katolíci říkali o argentinských komunistech „oni si to zasloužili“.“
Zřejmě jste asi měla na mysli pravicovou diktaturu v Argentině. Papež je zde vůči oněm „dobrým katolíkům“ nespravedlivý. Vysvětlím to na příkladu: Ke konci druhé světové války ruští vojáci znásilnili obrovský počet německých žen. Správné to, pochopitelně, nebylo. Avšak zaslouží si tyto ženy soucit? To si nemyslím. Uvažme, co předcházelo. Německé ženy v roce 1933 volily Hitlera, který sliboval, že jim přinese blahobyt a panování v Evropě. Kdyby nevolily zrůdnou nacistickou totalitu, Německo by nenapadlo Sovětský svaz a nevyprovokovalo ruské vojáky k pomstě. Ještě dříve než nacisté prováděli podobná zvěrstva komunisté v Rusku (koncentráky – Gulag, genocida – hladomor na Ukrajině). Argentinci o zrůdnosti sovětského komunistického režimu věděli. Přesto se puzeni nenávistí k boháčům na tuto cestu dali. Zasluhuje soucit ten, kdo propaguje totalitu?
Ne všechny německé ženy volily Hitlera. Téměř všechny však na jeho zvolení nesly nějakou vinu. Vysvětlení je v knize německého filozofa Karla Jasperse Otázka viny. Podle ní všichni občané nesou politickou vinu za činy své vlády. Někdo vůbec (disidenti), někdo více (odstupňovaně). Vinu nesou i ti, kdo se vůbec politicky neangažují a nesympatizují s žádným politikým proudem – o politiku se nezajímají. I oni nesou těžkou vinu, že svojí pasivitou usnadnili vítězství totality. Strčením hlavy do písku se viny zbavit nelze.
Otázku viny nejlépe pochopíme na příkladu ze současnosti. Čínská vláda tvrdě týrá Tibet a drží v koncentrácích přes milion Ujgurů. Říkají, že to koncentráky nejsou, ale stejně tak nacisté tvrdili, že se v jejich „internačních“ táborech neděje nic špatného – dokonce tam pozvali novináře. Většina lidí v Česku o poměrech v Číně ví a je jim to víceméně lhostejné. Někteří se rozčilují, že bychom neměli čínské komunisty dráždit a ohrožovat tak vzájemný obchod. Papež s čínskou vládou vyjednává o jmenování biskupů, jakoby to byla legální vláda a ne zločinecká mafie. Všichni, kdo pasivně zavírají oči před čínskými zločiny, nesou svoji část politické viny. Podobně zavírali oči před zločinem anexe Krymu, Luhanska a Doněcka Ruskem a dnes se jim jejich pasivita vymstila. Rusko by si rozmyslelo rozpoutání války, kdyby Evropa vůči němu zavedla sankce ihned po vojenské agresi vůči Krymu.
Konečný Fr.
V roce 1999 bylo bombardováno Srbsko. Orbán byl v Bílém domě a Clinton po něm chtěl, aby maďarská armáda zakročila v Srbsku. Orbán odmítal a v tom ho podpořil německý kancléř Schroeder. Zajímavé, neníliž pravda.
pavel v
to Karel Krejčí
Jestli jsem vás správně pochopil, kritizujete volbu mezi menším zlem (zde USA) a větším zlem (zde Rusko) s tím, že zlo je vždycky zlo – ať větší, či menší. V tom máte naprostou pravdu.
Na celou věc se můžeme podívat ještě z jiného úhlu. Nikdo není jenom dobrý nebo jenom zlý. Hranice mezi dobrem a zlem se nachází uvnitř nás. Někdy děláme dobré činy, jindy zlé. Jestli USA v současnosti brání svobodu (Ukrajiny) zaslouží naši podporu, byť se v jiném případě možná nezachovala správně. Jestliže Rusko státní propagandou obelhává své obyvatele a žene je do války, zaslouží náš odpor do doby, než se vzpamatuje.
My tedy můžeme propagovat dobrou myšlenku i jejího momentálního nositele a neznamená to vůbec, že bychom tím propagovali i to, co je na něm špatné.
Eva Hájková
Pan Pavel píše: „My tedy můžeme propagovat dobrou myšlenku i jejího momentálního nositele a neznamená to vůbec, že bychom tím propagovali i to, co je na něm špatné.“
Ve skutečnosti je to tak, že dobrá myšlenka bývá zkompromitována tím, když lidé, kteří se k ní hlásí, se dopouštějí špatných věcí. Žádný účel nemůže světit prostředky, jimiž ho chceme dosáhnout.
pavel v
pro paní Evu
Když budete ohrožena na životě a zachrání vás kriminálník s přeplněným trestním rejstříkem, budete mu přesto vděčná. To dokazuje, že špatný morální kredit člověka nemůže znehodnodnotit jeho dobré činy.
pavel v
pro paní Evu
Edward Snowden vyzradil přísně důvěrné informace týkající se tajné služby NSA. Ta vznikla jako reakce na teroristický útok islamistů na Světové obchodní centrum v New Yorku 11. 9. 2001. Americká veřejnost se ptala, jak bylo možné, že islamisté v USA vystudovali pilotní školu, stali se piloty a pomocí dopravních letadel spáchli teroristický atentát, při němž zahynulo 3000 lidí. Proč tomu tajné služby nezabránily? Služba NSA ve snaze předejít dalším atentátům začala masivně analyzovat komunikaci lidí na celém světě. NSA se nezabývala obsahem zpráv, nýbrž sbírala metadata (data o datech). Zjišťovala, kdo, kdy, s kým komunikuje po telefonu, mailem či pomocí sociálních sítí. Je jasné, že taková data při podezření na nějakého teroristu umožní rychle rozkrýt celou teroristickou síť. Snowden usoudil že činnost NSA porušuje práva Američanů na soukromí. Zkopíroval tajné údaje NSA a Ministerstva obrany a tajně odletěl do Číny, kde vyzradil důvěrné údaje novinářům. Posléze odletěl do Ruska, kde požádal o politický azyl. Zde se plně projevilo Snowdenovo pokrytectví. Aby odhalil možné porušování práv v USA, uchýlil se do zemí, které vůbec žádná lidská práva neuznávají, kde je justice v rukou vládnoucích zločinců. Netřeba dodávat, že Snowdenovo odhalení nejvíce prospělo islámským teroristům.
Eva Hájková
Panu Pavlovi
Já se Snowdena nijak nezastávám, ale nemohu přijmout vaše jednoduché dělení světa na hodné státy se zlými disidenty a zlé státy s hodnými disidenty. Skutečnost je složitější. Nemohu souhlasit ani s vaším pojetím kolektivní viny a odplaty, která se sice v praktickém životě do jisté míry uplatňuje, ale jenom proto, že lidé dosud nepřijali Božího syna a nenechali si jím proměnit srdce.
pavel v
pro pana Drápala
Masakr v Račaku nebyl hlavním důvodem bombardování Srbska. Tím hlavním důvodem bylo etnické čištění Kosova, kdy srbská armáda a policie obsadila Kosovo, vraždila muže a vyháněla kosovské Albánce z jejich domovů za hranice – odhadem takto vyhnala 350 000 lidí. NATO chtělo v Rambouillet řešit věc po dobrém. Navrhovalo obsadit Kosovo mírovými jednotkami – oddělit od sebe bojující strany a pacifikovat UCK. Teprve po Miloševičovu odmítnutí zahájilo letecké útoky na Srbsko.
Kosovo mělo za prezidenta Tita autonomii a své vlastní zastupitelské orgány. Miloševič jim to v rámci svého extrémního nacionalismu všechno vzal a začal je utlačovat včetně vyhazování z práce. Teprve poté vznikla kosovská osvobozenecká armáda UCK.
Račak bylo jedno z měst, které srbská armáda vysídlila. Z 2000 obyvatel zůstalo cca 300. Několik dní před masakrem došlo k přestřelce mezi UCK a srbskou policií, při níž byli 4 policisté zabiti. Vojáci UCK se skryli v Račaku. Dva dny po masakru (45 obětí vč. 3 žen a dvanáctiletého chlapce) se hlavní žalobkyně Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY), Louise Arbor , pokusila vstoupit do Kosova, aby vyšetřila vraždy, ale srbské úřady mu přístup odmítly. Téhož dne vstoupila do Račaku těžce ozbrojená srbská policie pod palbou UCK a odvezla těla a odvezla je do márnice v Prištině , kde čekala na soudní vyšetření. Po týdnu provedl společný jugoslávsko – běloruský tým patologů pitvu. Finský forenzní tým pracující pro Evropskou unii následně provedl druhou pitvu, která byla podrobnější, ale méně aktuální než ta první.
První tým tvrdil, že mrtví byli padlí bojovníci UCK. Druhý tým konstatoval krutou smrt obětí, ale příčinu smrti nedokázal určit, jelikož oběti byly z místa činu odvezeny.
Eva Hájková
Panu Pavlovi
Píšete, že k útlaku kosovských Albánců patřilo i vyhazování z práce. To vyhazování z práce se skutečně dělo na příkaz Miloševiče? Nebo je vyhazovali srbští zaměstnavatelé jen z vlastní vůle a ze své nechuti či z nenávisti?
Víte, syn našich sousedů má už mnoho let za ženu Rusku. Bydlí s ní a s její dcerkou z prvního manželství v Praze. Dcera už je dnes velká, našla si práci, aby si přivydělala ke studiu. Její zaměstnavatel ji však z práce vyhodil, jakmile se dověděl, že je Ruska. Přitom ho nezajímá, že ta dívka bydlí od šesti let v ČR a tudíž za Putina nijak nemůže. Byla jí prostě připsána kolektivní vina a leckdo by řekl, že to je v této situaci pochopitelné. Výše jsem napsala, že připisovat lidem kolektivní vinu není správné, ale bohužel to tak zatím funguje. Lidé, na které kolektivní vina dopadá, ji však cítí jako nespravedlnost. Nenávist ke svému národu nebo k nějaké skupině, k níž se počítají, berou jako nenávist vůči sobě. A většinou nerozlišují, jestli se jí dopouští přímo stát nebo nějaké skupiny osob či jednotlivci. Nepřítel při tom tak jaksi „splývá vjedno“.
Jakékoliv projevy nenávisti jenom přilévají olej do ohně. Když vylévám na svého nepřítele nenávist, nedávám mu příležitost, aby změnil své chování. Nemůže odpovědět ničím jiným, než novou nenávistí.
pavel v
Pozn.: Finský forenzní tým nedokázal určit, kdo kosovské Albánce v Račaku zabil, protože mu nebylo povoleno vyšetřování s oběťmi na místě činu.
pavel v
Jako dítě jsem byl ve škole od první třídy vystaven tvrdému vymývání mozku s narativem, že všechno sovětské je ušlechtilé a slovo Němec je synonymum pro slovo ha*zl. Schválně používám takový přisprostlý výraz, abych vyjádřil míru nenávisti, k níž jsme byli vedeni. Něco z toho ve mně zůstalo. Když jsem se po roce 89 díval na francouzský dokumentární film o druhé světové válce, nemohl jsem pochopit, že ve filmu byla svědectví nejen amerických a sovětských účastníků války, ale také německých. Přišlo mi zvrácené, že hitlerčíci dostali také slovo.
Částečným obhájcem kolektivní viny byl německý filozof Karl Jaspers. Po válce napsal knihu Otázka viny, v níž se pokusil vypořádat s vinou Němců na druhé světové válce. Jaspers definuje 4 úrovně viny. Jedna z úrovní je vina politická. Tu nesli nejen Němci, kdo Hitlera otevřeně podporovali, ale i tací, kteří se o politiku vůbec nezajímali a nijak se v ní neangažovali. Měl zde Jaspers pravdu? Zkusím to odůvodnit podobenstvím: Zkuste si představit, že váš soused, známý rváč a násilník, vám udělá velikou škodu na domě. Všichni v okolí to viděli, ale když přijede policie to vyšetřit, nikdo nechce svědčit. Je nasnadě, že další škody budou následovat. Budou za ně nést odpovědnost ti, co odmítli svědčit?
Po ruské agresi na Krymu v roce 2014 řada Rusů v Česku ve svém vlasteneckém zanícení Putina adorovala. Takové lidi, kteří nebyli vystaveni jednostranné Putinově propagandě a přesto agresi schvalovali, bych hnal domů. Vy ne? Já věřím, že kdyby ona Ruska vyhozená ze zaměstnání šla za svým zaměstnavatelem a řekla mu, že s krymskou agresí nesouhlasí, že by ji nevyhodil. Dovolilo by jí však její vlastenectví zřeknout se Krymu?
Pokud bych byl dnes Rusem v Česku, považoval bych za samozřejmost, že mě lidé budou pokládat za podezřelého. Snažil bych se tomu čelit veřejným distancováním od Putinovy nacionalistické politiky i za tu cenu, že ruská komunita v ČR mě bude nenávidět.
Eva Hájková
Němci, kteří byli antifašisty, se u nás po válce setkávali většinou se stejnou nenávistí jako ti, kteří byli fašisté. Prostě mezi slovy Němec a fašista bylo v té chvíli rovnítko a nikdo nejevil moc ochotu něco rozlišovat. Myslím, že málokterému z nich se chtělo každému Čechovi na potkání vykládat, že byl antifašistou. Někteří se prý nechali radši odsunout, aby s Čechy nemuseli dál žít. Čímž tu kolektivní vinu vlastně přijali.
Ruskou agresi bychom rozhodně schvalovat neměli. Že Ukrajinci Rusy v této chvíli nenávidí, je mi také zcela lidsky pochopitelné. Vždyť jim někoho zabili nebo rozbombardovali dům. Ale není mi pochopitelné, proč nenávist zaplavuje také české sociální sítě. Nevěřím, že nenávist k Rusům je doprovodným znakem soucitu s Ukrajinou. Podle některých Čechů je třeba Rusko vymazat z mapy, jeho obyvatele vyhladit a sympatizanty Ruska pověsit. Opakuji, že to jen přilévá olej do ohně nenávisti, který se šíří dál.
Nevím, proč bych se měla zabývat Jaspersem, kterého tu v diskusích jmenujete už nejmíň popáté. Co je na něm křesťanského?
pavel v
Myslím, že sudetští Němci byli vesměs věřící lidé. Avšak jejich skutečným bohem byl národ. Ne všech. Mezi nimi hlavně sociální demokraté byli proti Hitlerovi, jelikož i v Německu byli sociální demokraté vůči Hitlerovi v opozici. Ne všichni sudetští Němci byli automaticky odsunuti, ale máte pravdu, že se dělo obrovské množství křivd – stejně jako při obsazování Sudet Wehrmachtem. Podstatné je, že při obou akcích byli potrestáni lidé, kteří rezignovali na vlastní společenskou odpovědnost a neudělali nic, aby zabránili totalitě. Možná, že si v koutku duše byli vědomi, že dostávají, co zasloužili, a byli smířeni, že mohou odčinit kolektivní německou vinu.
Nejsem na sociálních sítích a nevidím tu nenávist vůči Rusům, o níž píšete. Její příčinou může být obrovská nestoudnost Putinovy páté kolony v ČR, kdyř říkají, že masakr v Buči byl zinscenovaný (že se nestal). Nebo když tvrdí, že civilní cíle na Ukrajině bombarduje ukrajinské vojsko, aby z toho pak mohli falešně obviňovat Rusy. Jako ukázka ruských lží a nenávisti by vám mohl posloužit Protiproud – zkuste si ho vygůglovat.
Karl Jaspers byl křesťanský filozof. Má mimo jiné velké zásluhy na propagaci spirituality Sørena Kierkegaarda. Jaspers byl statečný člověk. Dokud byl u moci Hitler, byl on i jeho žido židovská manželka neuststále ohroženi na životě – nosili u sebe cyankali, aby před uvězněním mohli spáchat sebevraždu. Já si myslím, že Jaspers byl inspirován Duchem svatým.
Eva Hájková
Na Wikipedii není nic o tom, že byl křesťan. Prý se inspiroval Platónem, Plótinem, Kantem a Nietzschem. A také prý tvrdil, že transcendenci nelze pojmenovat. Pro křesťana je přece tím transcendentním Bůh.
Koneckonců, křesťan by před uvězněním ani nemohl spáchat sebevraždu.
pavel v
Karl Jaspers byl protestant stejně jako Kierkegaard. O jeho vztahu k víře si můžete přečíst zde: https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/karl-jaspers-filozofovani-uci-zit-i-umirat.A190227_194820_pozice-tema_lube
Církev by dnes mohla být někde úplně jinde, kdyby věřící přijali odpovědnost za svět jako Ježíš nebo jeho apoštol Karl Jaspers.
Jiří Aron
Cituji výrok: „Pokud byl u moci Hitler, byl on i jeho židovská manželka neustále ohroženi na životě – nosili u sebe cyankali, aby před uvězněním mohli spáchat sebevraždu. Já si myslím, že Jaspers byl inspirován Duchem svatým.“
Je nepravdivý, byl to jen duch bázlivosti. 2Tm 1:7 „Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha moci a lásky a rozvahy.“ Souhlasím s paní Hájkovou, Jaspers i svým dílem dokázal, že křesťanem nebyl.
Eva Hájková
Panu Pavlovi
Víte, já často přemýšlím o sobě, zda se se svým způsobem myšlení a způsobem života vůbec mohu označovat za křesťanku. Ale vy si pravděpodobně s ničím takovým nelámete hlavu. Vidíte křesťanství hlavně jako politický postoj: Stát na té správné straně, to je podle vás důležité. Jaspers jistě mohl být členem nějaké církve. Ale apoštol? To už je snad trochu za hranou, ne? Apoštol je člověk přinášející lidem evangelium – dobrou zprávu o tom, že Bůh si zamiloval každého člověka, má s ním dobré úmysly a nabízí mu cestu k životu v plnosti. Ježíš Kristus je beránek, který snímá hříchy světa. Zatímco Jaspers přináší co? Čtyři druhy viny?
Znakem existencialismu je krajní individualismus, osamělost jedince, bytí k smrti, nicota. To podle mě není křesťanské. Nic proti Jaspersovi – prý se dokonce angažoval za mír. Ale pojmy by se měly vyjasnit. Včetně toho, kdo vlastně je a kdo není křesťan.
pavel v
Paní Evo,
souhlasím s vámi, že pojmy by se měly vyjasnit. Já si myslím, že křesťanem není ten kdo se hlásí ke Kristu, ale ten, kdo věří jeho nauce. Tedy ne člověk, který je křesťanem formálně, ale ten, kdo evangelium žije. Církev již dávno opustila představu jakési exkluzivity, ale snaží se nalézt společnou řeč s ostatními monoteistickými náboženstvími a spolupracovat s nimi na vzájemném porozumění ve světě, napříč kulturami. To plně odpovídá Jaspersově filozofii.
Máte pravdu, že Ježíš si zamiloval každého člověka. Včetně buddhistů, hinduistů, šintoistů, muslimů atd.
Existencialismus mluví o tom, že člověk by měl uskutečnit svou existenci. Existovat znamená být sám sebou – převzít plnou odpovědnost za své činy. Nikdy nesvalovat odpovědnost na to, že mě někdo (rodiče, kněží, politici) uvedli v omyl a proto jsem jednal špatně. Snažit se porozumět světu (nakreslit svou vlastní životní mapu), abych se nikdy nemusel stydět za to, co jsem napáchal.
pavel v
Paní Evo,
představte si loutku, s níž někdo hraje divadelní představení. Je ta loutka skutečně existující bytostí? Nikoliv, je to jen mrtvá hmota bez vlastní vůle (svobody) a odpovědnosti. Tak i člověk, který něco dělá, protože se to tak má dělat (je to „normální“ – dělá to tak většina), je vlastně pouhou loutkou. V okamžiku, kdy si položí otázku, jaký smysl má to, co dělám, zahájí cestu duchovního růstu od loutky k opravdovosti – začíná existovat.
Nový zákon propaguje existencialismus. Ježíš na mnoha příkladech ukázal, že se člověk nemá slepě řídit Mojžíšovým zákonem, že má používat vlastní rozum. Například (Lk 14,5): „Spadne-li někomu z vás syn nebo vůl do nádrže, nevytáhne ho hned i v den sobotní?“ Podobně také apoštol Pavel zprostil křesťanskou obec striktního dodržování Starého zákona, když řekl (2K 3,6): Litera zabíjí, ale Duch dává život.“ Člověk, který se slepě řídí literou zákona, se podobá loutce. Dělá, co mu zákon nebo nadřízený přikazuje, i když cítí, že to není správné.
Poslechněte si tuto píseň https://www.youtube.com/watch?v=OYm9mDJRlHo a pouvažujte, zda by pro Zuzanu nebylo lepší, kdyby ji obklopovali individualisté (individuality).
Eva Hájková
Předně se rozlišují pojmy individualita a individualista. Nelze je úplně volně zaměňovat. Individualita je (jedinečná) osobnost. Pojem „individualista“ se někdy používá ve smyslu „sobec“, ale individualismus podle slovníku znamená též nezávislost jedince na skupinových a společenských normách. To může být dobře i špatně. Záleží na tom, jaké jsou ty skupinové normy. Nejenom ty deklarované, ale i ty praktikované, čili skutečné.
Například Petr Chelčický byl označen za „duchovního individualistu“. Neřídil se podle norem středověké společnosti, řídil se evangeliem. Někdo by mohl říct: ale středověk byl přeci křesťanský! Evangelium bylo normou všech. Navenek ano, uvnitř ne.
Domnívám se však, že Chelčický nebyl hrdý na svou jedinečnost a nikým nepohrdal. Nebyl závislý na tehdejších společenských normách, ale byl závislý na Bohu. Myslím, že i díky tomu nepodléhal strachu a davovému myšlení, jak je to popsáno v písni.