Když se Bůh zjevil v hořícím keři, chtěl Mojžíš znát jeho jméno, aby mohl utlačovaným Izraelcům říct, kdo ho poslal. Bůh Mojžíšovi odpověděl: „JSEM mě poslal k vám“ (Ex 3,14) a také „Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův mě poslal k vám“ (v. 15). A o jménu „Hospodin“ (jhvh) Bůh říká: „Toto je mé jméno navěky, toto je mé připomenutí z generace na generaci“ (v. 15).
Uvedené verše z knihy Exodus vyvolávají ohledně Božího jména mnohé otázky, na které nelze vždy s jistotou odpovědět. Neměli bychom se však ztrácet ve složitých akademických debatách, ale spíše si připomenout, proč Bůh své jméno vůbec zjevil. Hlavním tématem knihy Exodus a zásadní myšlenkou celého Písma je Boží zjevení sebe samého. Zjevil se nám, abychom ho mohli poznat. Bůh se nám dal poznat svým jménem jhvh a odhalil svůj charakter skrze mocné činy spasení a soudu, aby „všechny národy země poznaly, že Hospodin je Bůh a žádný jiný není“ (1. Královská 8,60).
SOUVISEJÍCÍ – Archeologové objevili nejstarší zmínku slova Jahve
Význam Božího jména
Jména mohou mít etymologický význam. Například to moje, Jonathan, pochází z hebrejštiny a znamená „Hospodin dal“. Podobně se biblisté snažili určit význam Božího jména na základě etymologického kořene.
Bůh zjevil Mojžíšovi ve skutečnosti dvě jména. Jméno „JÁ JSEM“ v Exodu 3,14 je překladem hebrejského slovesa „být“ (haja). Zdánlivá podobnost mezi jmény „JÁ JSEM“ a „Hospodin“ (v. 15) je zřejmá, když hebrejská písmena těchto slov přepíšeme pomocí latinské abecedy, z čehož dostaneme jhvh a ʾhjh. Běžný tvar slovesa „být“ je v hebrejštině hjh. Vzácnější podoba hvh se objevuje např. v Gn 27,29. Často se tvrdí, že jména jhvh („Hospodin“) a hjh („JÁ JSEM“) pocházejí ze stejného kořene, hebrejského slovesa „být,“ i když v různých formách.
Pokud je tato analýza správná, pak by se jhvh překládalo jako „On je.“ Přičemž bychom to neměli vnímat jako neúplnou větu („On je… Co? Čím?“), ale jako vyjádření stavu „On existuje.“
Možný překlad jhvh je tedy „On je“ nebo „On existuje“. Někteří teologové však tvrdí, že tetragram vyjadřuje Boží aseitu, což je termín, který popisuje biblické učení o naprosté Boží soběstačnosti, nezávislosti a autonomii. Bůh není na ničem vnějším závislý a není ani ničím ovlivněn. Význam jhvh
(„On existuje“) tedy může přispět k celkovému biblickému svědectví o Boží aseitě. Přihlédneme-li však ke kontextu knihy Exodus, nezdá se pravděpodobné, že by Bůh právě v daném bodě příběhu zjevil své jméno (jhvh), aby zdůraznil svou absolutní soběstačnost.
Jiní navrhují, že jhvh má být chápáno z hlediska Boží prozřetelnosti nebo z vykupitelsko-historické perspektivy. Mojžíš potřebuje v knize Exodus znát Boží jméno, aby mohl Izraelcům říct, kdo je z Egypta vysvobodí. Bůh mu zjeví své jméno jhvh a jméno „JÁ JSEM“, aby si izraelský lid mohl být jistý, že tento Bůh s nimi bude přítomen a že je také vysvobodí.
To by odpovídalo kontextu knihy Exodus, kde Bůh vede Izrael z Egypta svou přítomností v podobě sloupu z oblaku a ohně (Ex 13,22). Mojžíš zde také žádá, aby je Boží přítomnost vedla do zaslíbené země (Ex 33,14–15). Z tohoto pohledu není tedy jméno jhvh svědectvím o Boží aseitě, nýbrž projevem jeho přítomnosti a vykupitelského záměru s vyvoleným národem. Přestože je z tohoto hlediska význam jhvh odvozen z kontextu příběhu, je důležité si uvědomit, že z nevychází z etymologických poznatků.
Výslovnost Božího jména
Původní hebrejskou výslovnost jména jhvh neznáme. Biblická hebrejština byla původně zapisována pouze souhláskami a teprve o staletí později přidali židovští učenci i samohlásky, aby starověkou výslovnost uchovali. Jako standardní výslovnost, zejména mezi západními badateli, se z několika existujících tradic ustálila jedna, zvaná masoretská.
Bůh zjevuje své jméno, jhvh a jméno „JÁ JSEM“
, aby Izraeli řekl, že s nimi bude přebývat a že je osvobodí.
V masoretské tradici se však samohlásky k souhláskám jhvh nikdy nepřidávaly, takže se starověká výslovnost nedochovala. Židovští učenci k těmto souhláskám totiž přidali samohlásky hebrejského slova adonaj, které znamená „Pán“. Nesoulad souhlásek a samohlásek měl čtenáře přimět k tomu, aby jméno jhvh z úcty nevyslovovali, ale aby místo něj četli „Pán“ (adonaj). Každý, kdo narazil na jméno jhvh, tedy vyslovoval adonaj. A proto se také původní výslovnost jména nedochovala.
Německý badatel Wilhelm Gesenius studoval v 19. století řecké přepisy tetragramu a na základě svého studia zpopularizoval vokalizaci hebrejských souhlásek jhvh jako „Jahve“. Ta se ustálila a je běžná i v současné době, ačkoli ji nelze s určitostí dokázat.
Když se v anglických Biblích objevují slova adonaj nebo jhvh, překládají se obě slova anglickým výrazem „Lord“ (Pán). Anglický čtenář by tedy nepoznal, o jaké slovo se v originále jedná, proto překladatelé zvolili následující postup: když se v textu objevuje adonaj, překládají je jednoduše jako „Lord“ (např. Gen 15,8), zatímco když se objevuje jhvh, překládají je jako „LORD“ vytištěné malými verzálkami (např. v. 13).[1]
Občas se v hebrejské Bibli objevuje adonaj jhvh. Tím by při předčítání docházelo ke zdvojení tedy adonaj adonaj (nebo „Lord LORD“ v angličtině), proto Masoreti v těchto případech přidali k jhvh samohlásky ze slova elohim („Bůh“), aby předčítajícího navedli k výslovnosti elohim místo adonaj. Když se tedy v textu objeví slovo jhvh se samohláskami ze slova elohim, najdeme v anglických Biblích slovo „GOD“ (Bůh) vysázené malými verzálkami (např. v. 2).
Jak již bylo zmíněno, jhvh může znamenat „On je“, neznamená však „JÁ JSEM“, ani „Pán“ a dokonce ani „Bůh“. Nacházíme-li v anglických překladech slova „LORD“ nebo „GOD“ jedná se pouze o pozůstatek tradičního čtení, při kterém se místo jhvh vylovovala slova adonaj nebo elohim.
Kde se vzalo slovo „Jehova“?
„Jehova“ nepochází ani z angličtiny, ani z hebrejštiny, a nejedná se dokonce ani o Boží jméno. Jde o chybné spojení samohlásek jednoho slova se souhláskami z jiného. Jak již bylo zmíněno výše, Židé přidali k souhláskám jhvh samohlásky ze slova adonaj, aby čtenář věděl, že má přečíst „Pán.“ Pokud však souhlásky jhvh spojíme se samohláskami slova adonaj, vznikne nesprávný tvar jahovah. A právě z této chybné kombinace se vžil tvar „Jehova“.
Názorně si to můžeme ukázat na následujícím příkladu: vezmeme-li samohlásky ze slova „žába“ a přidáme je k souhláskám ze slova „slon,“ vznikne „sálan.“ Žádné takové slovo samozřejmě neexistuje a už vůbec se nejedná o název zvířete.
Poznejte Hospodina
Co tedy s jistotou víme? Faraón se ptal: „Kdo je jhvh?“ (Ex 5,2) a dočkal se deseti ran, aby „poznal, že není nikdo jako jhvh, náš Bůh.“ (Ex 8,6). Izraelité byli Bohem vysvobozeni z Egypta, aby poznali, že on je jhvh, jejich Bůh (Ex 6,7), a díky tomu se Boží sláva šířila mezi Kenaanci, kteří slyšeli, jak „jhvh vysušil vody Rudého moře“ (Joz 2,10).
Přestože tedy neznáme přesný původ, význam ani výslovnost jména jhvh, mnohem důležitější je, že můžeme poznat Boha, který se tímto jménem zjevil – můžeme poznat jhvh. Bůh své jméno zjevil přece především proto, abychom ho poznali.
[1] Poznámka překl.: Ve většině českých překladů se tento rozdíl vyjadřuje použitím slov Pán (tam, kde se jedná o překlad slova adonaj) a Hospodin (tam, kde v textu nacházíme jhvh).
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor: Jonathan Atkinson, Překlad: Kristýna Adámková, Zdroj: TGC Datum: 10. srpna 2026
Foto: Wikimedia Commons
