Když jsem nedávno zveřejnil článek „o unebování a nadobřování“, ozvalo se několik čtenářů, kteří upozorňovali na to, že existuje i spravedlivý hněv. S tím souhlasím, ovšem to nebylo hlavní téma onoho článku. Článek, který nyní píšu, se týká hněvu, ale ani tento článek neřeší otázku spravedlivého či nespravedlivého hněvu. Zabývá se výhradně otázkou, proč se hněváme a co se to s námi vlastně děje.
Kdysi jsem u jednoho z moudrých mužů, kterých si vážím, četl, že hněv v nás vyvolává situace, kdy chceme něčeho dosáhnout, nicméně cosi nám zablokovalo cestu k tomu, aby věci byly, jak mají být. Cesta k našemu cíli byla zablokována. Uvedu dva příklady: Dobíhám autobus, který se chystá odjet ze stanice, řidič vidí, že se ho snaží stihnout, ale přesto odjede, čistě ze zlovolnosti.
SOUVISEJÍCÍ – Zasazen v domě Hospodinově (recenze)
Jeden člen sboru pomlouvá druhého a líčí ho v temných barvách. Vše, co o něm říká, je technicky vzato pravda. Nicméně obrázek, který onen pomlouvač líčí, je zcela zkreslený. A my z určitých důvodů nemůžeme věc uvést na pravou míru. Více příkladů uvádět nebudu; pokud jste se někdy hněvali (a divil bych se, kdyby tomu tak nebylo), můžete si sami vybavit určitou situaci, kdy jste se hněvali.
Co bylo mým cílem v onom prvním případě? Chtěl jsem dojet včas na domluvenou schůzku. Zlovolný řidič mi to znemožnil.
Hodně mi pomáhá, když si připomenu svůj hlavní cíl. Hlavním cílem je oslavit Boha. Schůzka s přítelem s tímto hlavním cílem patrně nějak souvisela, ale jistě to nebylo tak, že by mi onen zlovolný řidič mohl zablokovat cestu k hlavnímu cíli. Mohl bych se začít vztekat, v duchu nebo i nahlas řidičovi nadávat a upadnout do deprese. Když si ale připomenu svůj hlavní cíl, začnu se za onoho řidiče modlit. A pak mohu také začít přemýšlet o tom, proč se mi takové lapálie stávají poměrně často. Neměl bych si nějak promodlit, jak hospodařit s časem, abych neustále kamsi nedobíhal na poslední chvíli?
Dávám tedy jednoduchou radu: Pokud ses rozhněval(a), přemýšlej o tom, jaký z tvých cílů byl zablokován. A pak si polož otázku, je-li to tvůj hlavní cíl. A tvým cílem zcela určitě není, aby ti nikdy neujela tramvaj či autobus.
Prorok Jonáš se hněval, protože na Ninivské, jimž prorokoval záhubu, nedolehl Boží soud. Jonášovým cílem byla Boží spravedlnost. Bůh měl ale jiný cíl: Božím cílem byla milost a záchrana. Co bylo cílem Božím a co bylo cílem Jonášovým, je z oné stručné biblické knížky jasně patrné.
Pokud zjistíš, že Tvůj hlavní cíl (zbohatnutí, úspěšná kariéra apod.) není v zákrytu s Božím cílem, máš problém…
SOUVISEJÍCÍ – Kauza naděje (recenze)
Může se rovněž stát, že tvůj deklarovaný cíl je oslava Boha, nicméně intenzita tvého hněvu v určité situaci tomu evidentně neodpovídá. Tito lidé někdy žijí v sebeklamu nebo dokonce v pokrytectví. Tvrdí, že chtějí oslavit Boha, ale ve skutečnosti chtějí ovládat druhé. A následně, místo aby zkoumali sebe, začnou druhé přesvědčovat, že jejich hněv je vlastně v zákrytu s hněvem Božím. A intenzitu svého hněvu pak zdůvodňují tím, že není dobré „potlačovat emoce“. Nicméně ovocem Ducha svatého není „spravedlivý hněv“, ale zdrženlivost a sebeovládání. Ano, sem spadá i potlačování emocí.
Pokud nás zarazí intenzita vlastního hněvu, je dobré se zastavit a prosit Boha, aby zkoumal naše srdce. A následně ho prosit o to, aby nám „stvořil srdce čisté“. A když budeme upřímní, on to udělá.
Líbí se vám tento článek? Podpořte fungování novin
Abychom mohli vytvářet obsah, který čtete zdarma, spoléháme na dary od našich štědrých čtenářů, jako jste Vy.
Pomozte nám pokračovat v této misi a podílejte se na ní spolu s námi.
Autor je teolog a publicista Datum: 24. října 2025 Foto: Pixabay
3 Komentáře
Karel Krejčí
Ano, autor má pravdu, že není konstruktivní hledat nebo svádět chybu na své okolí, protože by to logicky nikam nevedlo. Proto si také musíme nevyhnutelně položit opačnou otázku, zda vůbec jsme schopni adekvátně reagovat na veškeré dění kolem nás a to dokonce v takové míře, že ani nemáme schopnost si je v jeho nekonečnosti uvědomit. Ne, takovou schopnost rozhodně nikdo z nás mít nemůže. Pak si ale musíme položit otázku, jak je možné, že všechno do sebe zapadá i s těmi „ne spravedlivými“ situacemi?
Nebo naopak, nepoučují nás ty nespravedlivé situace více než ty spravedlivé proto, že jsou kontinuitou minulosti, přítomnosti a budoucnosti a tudíž nejsou náhodné?
Právě proto žijeme zde na zemi, abychom poznali jak sami sebe, ale především Boha-Stvořitele všeho a všech, jako spravedlivého a věrného Boha-Otce. Že se vše děje v Jeho režii a naplňuje ten samý scénář, který je uveden v Písmu.
Současný žalostný stav tohoto světa to jen potvrzuje, ale i to je součástí Božího scénáře a vyzívá nás k prozření, jakou cestou a kam vykročíme ….
Karel Krejčí
Kontinuitu svého života si vytváříme sami podle toho, nakolik jsme se svým vnímáním života odchýlili od přítomnosti. To, co je mimo přítomnost je již zkresleno a utvářeno naší myslí. A opět jsme u paradoxu, že svou mysl můžeme používat jak ke svému prospěchu, tak i k vytváření problémů. Podobně jako modlitbou sami sebe přesvědčujeme o své víře v Boží moc, tak současně dosvědčujeme, že mezi námi a dokonale dokonaným dílem Kristova kříže stojí my sami.
Karel Konečný
Hněv to je chování, které je vlastní emoční oblasti. Například když vás někdo delší dobu vulgárně tupí a hanobí tak to ve vás vyvolá hněv. Bylo to možné například pozorovat když lidé premiéra veřejně dlouhodobě vulgárně tupili. Jenže takové chování kdy lidé druhé hanobí a tupí odpovídá nižšímu stupni intelektu. Takže když si toto uvědomujete tak se s tím dovedete vyrovnat. Zároveň aby jste takovým útokům zabránili tak se musíte také rozhněvat a tak ohradit proti chování druhých lidí.